Den Trifidů
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29819/bmid_den-trifidu-65e21ac0aafea.jpg
5
5739
5739
Když v roce 1951 vyšel poprvé Den trifidů od, měl autor John Wyndham za sebou už řadu románů a povídek, s nimiž však literárně příliš neuspěl. I Den trifidů vycházel původně jen v časopisecky na pokračování. Velký zájem čtenářů si však vynutil několik knižních vydání a způsobil, že se Wyndham věnoval již nastálo vědecko-fantastickému žánru. Román o tom, jak neznámý roj meteoritů způsobí u většiny pozemšťanů slepotu a jak toho využijí průmyslové rostliny „trifidi“, které náhle vyvinou zcela nečekané vlastnosti a zaútočí na lidi, má v sobě dostatek prvků neobvyklostí, aby čtenáře přitahoval. Zároveň mu však nechybí onen wellsovský obecný pohled na život a jeho reálné jádro, které z fantastického příběhu činí podobenství o skutečném ohrožení přírody člověkem a člověka přírodou.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2005 , BB artOriginální název:
The Day of the Triffids, 1951
více info...
Přidat komentář
Dílo, které i po 70 letech stále dokáže oslovovat nové čtenáře. Příběh o postapokalyptickém světě, kdy stačil jen světelný úkaz na obloze, který oslepil téměř celé lidstvo.
Kniha nás provází městem i vesnicí, seznamuje nás s lidmi a jejich myšlenkami - je lepší spoléhat se sám na sebe když vidím nebo mám pomoci slepým? Dokážou vůbec slepí žít v tomhle světě, když veškerá produkce čehokoliv se zastavila? A dají se vůbec udržet dřívější hodnoty společnosti?
Nemluvě o tom, že lidi dožene jejich vlastní výtvor, rostliny, které chodí, živí se mršinami a navíc mají vystřelovací jedovatý jazyk. Lidé je chovali ve farmách pro lisování oleje, doma je měli jako domácí mazlíčky, jenže co teď, když lidstvo nevidí? Rostliny utíkají ze řetězů a nebojí se postavit svému dřívějšímu vězniteli.
O audioknižní interpretaci se postaral Norbert Lichý, který nejen bravurně vypráví události z pohledu hlavního hrdiny, ale také nechává svým hlasem ožít další postavy jako je žena či zpívající opilec. Škoda jen zkrácené verze audioknihy.
Přečteno rychle. Na Den Trifidů jsem se dostal po přečtení R. Merla: Malevil, takže jsem trošku srovnával...
Líbil se mi detailnější popis situace před, při, I po (myšlenky na výhled do budoucna, strategie, apod.)
Na druhou stranu se mi kniha nějak špatně četla, děj se měnil strašně rychle, řekl bych až překotně.
Celkově fajn post-apo sci-fi, k přečtení určitě doporučuju!
Svět už nikdy nebude jako dřív...
Několikrát jsem hrál i organizoval táborové hry na motivy trifidů a tak jsem se s chutí pustil do doplnění základního S-F vzdělání. Po nedávném Leibowitzovi se mi Den Trifidů četl snáze, ale možná o to tíživěji, že skutečnost byla až příliš blízká. Kniha tak má možná blíže k Malevil, ale silný společenský přesah světa nevidomých je vpravdě unikátní. A tak jsem se zanořil do pochmurného světa, který byl už v roce 1951 vykreslen s takovou přesností, až z toho mrazí. Rozhodně doporučuji, člověk si pak rozmyslí "dívat se příliš dlouho do slunce"...
Skvělá scifárna, kterou jsem četla už před mnoha lety, ale děj si (na rozdíl od jiných knih) velmi dobře pamatuji.
Líbilo se mi to a zároveň mi běhal mráz po zádech. Autor mistrně pracuje s tím, že naše společnost a je vystavěná na velmi křehkých základech a stačí velmi málo na to, aby se zhroutila a všechny naše morální zásady, dogmata, životní postoje a to co je pro nás běžné velmi rychle vezme za své. Masožravé kytky už jsou vlastně jen takový nádavek navíc, aby se neřeklo...
Nemám naprosto co vytknout. Už ten napínavý začátek, kdy se Bill probudí a nemůže nic vidět, ale tuší, že se rozhodně něco děje.
„Když se probudíte v den, o kterém náhodou víte, že je to středa, a všechno kolem připomíná neděli, začnete tušit, že něco není v pořádku.“
Wyndhamova myšlenka konce světa se mi líbila, nebyla tak docela nereálná, o to víc byla děsivá. Seděli mi klaďasové i záporáci, celý děj byl hezky čtivou formou poháněný dál. Lidstvo vs. Příroda. Kdo říká, že my máme navrch?
„Zahnuli jsme za roh a spatřili, že ulice je nějakých sedmsesát metrů před námi zaplavena lidmi. Klopýtavě, s rukama nataženýma před sebou, se rychle přibližovali. Jejich výkřiky a ustrašený jekot doléhaly až k nám. V okamžiku, kdy se dostali do našeho zorného pole, upadla právě jedna žena v čele; další o ni zakopli a vzápětí zmizela pod kopající, zapasící hromadou těl. Za zády davu jsme zahlédli příčinu toho všeho; tři dlouhé stonky s temnými listy, divoce máchající nad vyděšenými hlavami. Přidal jsem rychlost a prudce jsem strhl vůz do postranní ulice. Josella ke mně obrátila hrůzou staženou tvář.
„Viděl jste to – viděl jste to? Oni je HNALI JAKO DOBYTEK!“
2018/54
Klasika sci-fi, stará přes 60 let a přesto není absolutně poznat, že autor nepíše o roku 2018. Mimochodem námět, to by mohlo být téma pro nejednu rozsáhlou debatu. ;) Moc mě nebavil začátek, ale v druhé půlce se vyprávění rozjelo. Mohlo být akčnější, ale na 4* to jde.
Četl jsem ji trochu z donucení kvůli maturitě, ale vůbec toho nelituji. Příběh, jak jsem pochopil, je jeden z prvních vyobrazení apokalypsy. Hluboce na mě zapůsobila a donutila mě přemýšlet.
Jak by se můj soused choval, kdyby vše kolem něj spadlo?
Jedna z nejúžasnějších knih. Originální nápad, strhující děj, skvěle zpracované postavy. Žádné potoky krve, zbytečné násilí, nadpřirozené výkony hlavních hrdinů... Kniha ani po 67 (!) letech neztratila nic ze své podmanivosti.
Tato kniha mně dostala už ,když jsem chodila na základku a od té doby
jsem ji s přestávkou několika let četla snad 5x.
Vřele doporučuji raději knihu , než film.
A samozřejmě ji mám doma v knihovně :-)
Moje první setkání s žánrem scifi a hned jsem si vybrala takovou klasiku. Kniha se mi moc líbila. Zjistila jsem, že se dají číst i starší knihy, ne jenom žhavé novinky. Stojí za přečtení!
Scifi klasika, kterou jsem jako jednu z mála knih četl 2x, poprvé ještě na ZŠ. Skvělý nápad, atmosféra a vývoj příběhu.
Naprostá klasika. Byl to můj první postapo román, který jsem kdy četla, a dodneška mě fascinuje jeho nadčasovost.
Je to bezvadná knížka, ale přes to bych jí nezařadila mezi top. Má něco do sebe, myslím, že člověk si uvědomí neskutečnou moc vysoce postavených lidí a hlavně moc "přísně tajných výzkumů". Obávám se, že i naší společnost může něco takového (i když úplně jiného, přesto stejně ničivého) postihnout. Konec mě překvapil, čekala jsem úplně jiné zakončení, možná proto hodnotím 4/5. Ale určitě si knížku přečtěte, možná že nebudu sama, kdo se zamyslí nad ničivou sílou výzkumů o kterých nám sdělují maximálně to, že jsou vysoce tajné.:( Ještě musím dodat, že jsem v knize našla spoustu myšlenek stojících za zvýraznění a zapamatování:)
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál postapokalyptická sci-fi
Skrýt reklamy
Den trifidů byla jedna z mých prvních scifi (po pár knihách od J. Vernea) knih. Nalezena v domácí (netuším kde se tam vzala) knihovně, když mi bylo asi 14-15. malá nenápadná knížečka, o to víc zajímavá uvnitř.
Rozhodně si ji ještě přečtu, po 15 letech ji pochopím určitě jinak.
A od té doby (a filmu Mad Max) mám nejraději postapo žánr