Den Trifidů
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29819/bmid_den-trifidu-65e21ac0aafea.jpg
5
5778
5778
Když v roce 1951 vyšel poprvé Den trifidů, měl autor John Wyndham za sebou už řadu románů a povídek, s nimiž však literárně příliš neuspěl. I Den trifidů vycházel původně jen časopisecky na pokračování. Velký zájem čtenářů si však vynutil několik knižních vydání a způsobil, že se Wyndham věnoval již nastálo vědecko-fantastickému žánru. Román o tom, jak neznámý roj meteoritů způsobí u většiny pozemšťanů slepotu a jak toho využijí průmyslové rostliny „trifidi“, které náhle vyvinou zcela nečekané vlastnosti a zaútočí na lidi, má v sobě dostatek prvků neobvyklostí, aby čtenáře přitahoval. Zároveň mu však nechybí onen wellsovský obecný pohled na život a jeho reálné jádro, které z fantastického příběhu činí podobenství o skutečném ohrožení přírody člověkem a člověka přírodou.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2005 , BB artOriginální název:
The Day of the Triffids, 1951
více info...
Přidat komentář
Knížka, která mě uvedla do světa sci-fi a povedlo se jí to skvěle, nemám co vytknout. Uchvátila mě od první do poslední stránky.
Celkem to ušlo. Sice jsem se u toho docela dost nudila, ale stejně měl spisovatel dobrý nápad napsat něco takovýho. Dost mě naštvalo ten film. Byl vážně děsnej vážně. Když jsem to četla tak jsem si řikala. Sakra jak by bylo mě kdyby jsem oslepla a nebo kdyby jsem byla mezi těmi který neoslepli. No bylo by to děsný a to nemluvim kdyby jsem ještě něla za paty ty rostliny. Ale i tak tomu musim dát jen tři hvězdičky protože nemam zrovna dvakrát v láse když se u knížky nudim.
Kniha se četla dobře, až na kapitolu o původu trifidů. Tu jsem měla sto chutí přeskočit, ale vydržela jsem. Možná jsem od toho čekala příliš, vzhledem k umístění mezi nejlépe hodnocenými knihami, ale moje očekávání se nesplnila. Myslím, že postavy nejsou dobře vykreslené, autor si s nimi moc práce nedal. Na druhou stranu musím pochválit námět. Kniha určitě donutí čtenáře přemýšlet, představovat si, jak by jednal on sám, porovnávat nejrůznější způsoby přežití v novém světě... a uvědomit si, na čem vlastně v životě opravdu záleží.
Skvělá kniha, ale několik pasáží jsem musela přeskakovat.
Ale to je jen malá chybička na kráse knihy.
Měla jsem strach že to bude samoúčelné,ale spletla jsem se, když jsem ji prvně četla užasla jsem nad tím skvělým vyprávěním tak očividně že jsem to vzala na jeden záběr, patří zcela určitě k vrcholkům sci-fi a každý komu není tento žánr cizí by si ji měl s chutí přečíst. Protože tho nezklame.
Postkatastrofické sci-fi? To zní jako slátanina plná klišé a "těch dobrých" a "těch zlých", hrdinů a bezmocných. Den Trifidů je ale okořeněn slušnými dávkami anglického humoru, zábavnými zvraty, je postaven docela uvěřitelně a jako celek funguje skvěle. Kniha, která se prostě nedá odložit, dokud nedočtete poslední stránku.
Knihu jsem si koupila pred 15-ti lety po precteni z knihovny. Cetla jsem ji uz nekolikrat a ted jsem po ni zase nahodou sahla a vite co? Stejne tak dobra jako byla po prve.......
moje první sci-fi, které jsem četla ve 13 letech. čas od času se k němu vracím, protože je jedno z nejlepších.
Den Trifidů patří mezi moji top 5 knih. Sice jsem ho už pár let nečetl, ale stále ho mám v paměti. Není divu, když jsem se k němu vracel vícekrát (což jinak nedělám, krom třeba Orwella a 1984, většinou stačí 1 přečtení i u velmi dobrých knih). Příběh sám o sobě mě fascinoval, navíc podaný způsobem, kdy se v průběhu sami ocitáte vtaženi do oné postkatastrofické budoucnosti, to je důvod, proč dílo mohu každému doporučit. Navíc, což je také výjimka, kniha má spád hned od první stránky, odpadá tedy sáhodlouhé seznamování s charaktery, které u mnoha jiných děl krystalizuje v děj, který vás pohltí až třeba po 100 stranách. Tím pádem i člověk, který neoplývá trpělivostí a je spíše svátečním čtenářem, by mohl přijít na své.
Velké množství motivů z knihy je nadčasově k nalezení v aktuálně oblíbených zombie hororech (ať už filmových či literárních). Je to logické, protože spojnic je hromada. Když si odmyslíme slepotou znevýhodněnou většinu, jde o boj zbytkové menšiny proti přesile, která zachvátila Zemi, před trifidy stejně jako před nemrtvými je třeba se důkladně opevnit/obrnit, zabít je lze pouze ranou do konkrétního místa (u zombíků hlava, u chodících rostlinek její obdoba), smrt či otrava je způsobena kousnutím/štípnutím... Nechybí ani oblíbené postkatastrofické boje o moc v komunitě a problematika "homo homini lupus". Zábavná je přiznaná brakovost i sentimentalita love story (odkaz na tvorbu Jocelly), morální konflikty jsou celkem uvěřitelné a britský nadhled je příjemný.
Tuhle knihu jsem začala číst už kdysi - hned jak vyšla (1972) a od té doby se k ní pravidelně vracím. Patří k nejlepším sci-fi, které znám.
Knihu jsem četla asi kolem roku 1985, ještě na střední. Od té doby si ji čtu co pět let znova, protože je to velmi optimistická kniha, o vůli lidí začít znova...
Neřádím se mezi fandy žádného žánru a právě naopak s chutí mezi různými literárním žánry přebíhám a střídám. K Wyndhamově knize Den Trifidů jsem se dostala na doporučení, že bych si takovou klasiku neměla nechat ujít. Nenechala jsem a rozhodně nelituji. Přečetla jsem ji jedním dechem a to díky tomu, že se jedná o poměrně tenkou knížku (k mému překvapení). Mnohem s menším nadšením jsem sledovala filmové zpracování, protože jde o neskutečný brak.
Excelentní příběh o přeměně dnešního světa ve svět apokalyptický a následně post-apokalyptický. Není třeba se déle rozepisovat. Kniha se právem řadí mezi nejslavnější sci-fi. Znát jméno Wyndham a Den Trifidů je pro fandu tohoto žánru povinnost.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus strach invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál světová literatura postapokalyptická sci-fi napětí a spádAutorovy další knížky
| 2014 |  Den trifidů |
| 1992 | Kukly |
| 1996 |  Pavučina |
| 1994 | Midwichské kukačky |
| 1992 | Chocky |
Jednoduše krásná knížka. A ten popis prostředí... No prostě paráda