Den Trifidů
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29819/bmid_den-trifidu-65e21ac0aafea.jpg
5
5778
5778
Když v roce 1951 vyšel poprvé Den trifidů, měl autor John Wyndham za sebou už řadu románů a povídek, s nimiž však literárně příliš neuspěl. I Den trifidů vycházel původně jen časopisecky na pokračování. Velký zájem čtenářů si však vynutil několik knižních vydání a způsobil, že se Wyndham věnoval již nastálo vědecko-fantastickému žánru. Román o tom, jak neznámý roj meteoritů způsobí u většiny pozemšťanů slepotu a jak toho využijí průmyslové rostliny „trifidi“, které náhle vyvinou zcela nečekané vlastnosti a zaútočí na lidi, má v sobě dostatek prvků neobvyklostí, aby čtenáře přitahoval. Zároveň mu však nechybí onen wellsovský obecný pohled na život a jeho reálné jádro, které z fantastického příběhu činí podobenství o skutečném ohrožení přírody člověkem a člověka přírodou.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2005 , BB artOriginální název:
The Day of the Triffids, 1951
více info...
Přidat komentář
Četlo se mi velmi dobře, ale upřímně jsem čekala, že kniha bude o Trifidech mnohem víc. Mohlo to být víc rozvedené a scény s nimi propracovanější.
Tak tohle je skvělá pecka. Vrchol post-apo sci-fi. I když se příběh postupně dostává odhadnutelným směrem, nakonec mě překvapil zvrat úplně na konci knihy. Je to zážitek.
Knížku jsem četla, když jsem byla mladá, takže před hodně lety. Moc se mi líbila a patřila pro mě tehdy k takovým TOP sci-fi knížkám.
Body nahoru za tu experimentální botaniku před objevem struktury molekuly DNA. Kniha má dobrý rozjezd a trifidi jsou prima. Dost mě to bavilo, řemeslně to nebylo až tak marné (mám spoustu srovnání s méně uspěšným starým sci-fi, které jde jedním okem tam a druhým ven), ale že by to bylo dokonalé, to tedy nebylo. Umím si představit, že by to dnes někdo přepsal na román s lépe propracovanými postavami, více trifidy a kvalitnějšími dialogy. Námět totiž nezestárnul. Specializace "západního" člověka je taková, že opravdu málokdo si dnes umí obstarat vše sám. Jak je i v závěru knihy naznačeno, ono to ani není žádoucí. Čím více času se stráví zajišťováním základních potřeb, tím méně času zbývá na to něco vymyslet nebo se o někoho nemohoucího postarat. Řekla bych, že to je ne zrovna dokonalá, ale podnětná kniha, která se hodí k ukrácení případných přebytků volného času intelektuální diskusi (ať už se studenty, kteří to díky rozsahu zvládnou pochopit i z článku na Wikipedii a tvářit se, že si to přečetli, nebo u piva k rozhorlení se nad skutečností, že řada lidí má ve srovnání s diskutujícími obě ruce levé).
Typově patří Den trifidů ke knihám jako Příchod noci (Asimov o 10 let dřív, o tom, co se stane když na planetě se 6 slunci jednou za 2049 let nastane Noc) nebo Helikonie (Aldiss, nevím kdy o světě, kde rok trvá 2 500 pozemských let) a jejím největším přínosem tedy jsou právě ti rostlinní oportunisté. Je škoda, že si to autor neuvědomil a nevěnoval se jim víc (jakože hlavně botanicky, chtěla bych tam nějaké pasáže, které by měly blíž k Marťanovi třeba).
Bohužel jsem přehlédla relativně novou audioknihu a z praktických důvodů jsem sáhla po vydání z roku 1972 (i když doma mám z roku 1990) a až teď jsem si přečetla, v komentářích, že je poněkud cenzurované. Ale domnívám se, že nějakou úplně zásadní změnu dojmu by mi necenzurované vydání nepřineslo.
Chvíli mi trvalo, než jsem se probral z údivu, jak racionálně se postavy staví ke katastrofě, jež je potkala. Zvláštní, že mě zaujal celkový dojem nedostatku paniky a psychického dopadu jakož i téměř okamžité zapojovaní logiky a plánovaní ve snaze založení nové společnosti.
Možná je to dobou vzniku, možná otrkanějším autorem (však měl za sebou světovou válku). Každopádně i já si zvykl a užíval si příběh, který tolik ovlivnil podobu apokalyptické science fiction.
Čím starší jsem, čím více dystopií jsem přečetl a čím více sci-fi dílek se mi dostalo do rukou, tím více oceňuji Den Trifidů. Tohle dílo má totiž všechno, co má mít a má toho tak akorát. Má tak akorát dialogů, popisů, temna, politiky, postav... Proto, pokud jste tu a chcete si knihu přečíst, jděte do toho.
Jak sci-fi opravdu nepatří mezi mé žánry, tak jsem se kousla a dala to, a byl to opravdu zajímavý výběr
Rozhodně doporučuji každému fanouškovi sci-fi. Je to velice zajímavý dobrodružný příběh a postavy si člověk hned oblíbí. Považuji to za klasiku.
Svým způsobem nadčasová kniha, která se ve světle dnešních události zase stává aktuální. První část je velmi čtivá a čtenáře rychle vtáhne do děje. Druhá část se chvílemi zbytečně táhne, ale jako celek kniha působí dobře. Dovolil bych si knihu nazvat světovou klasikou.
Velmi čtivá a velmi dobrá kniha. Člověk má pocit, jakoby tam byl přítomen. Konec knihy mrazivý a nadějeplný zároveň.
Den trifidů, klasický sci-fi román a další volba pro naše společné čtení s manželem.
Nějak se nám vždycky stane, že čteme příběh, který už Ondra zná – tento třeba z rozhlasového zpracování. Pak to vypadá tak, že čtu a Ondra mi říká: “Teď dávej pozor a tohle si zapamatuj, to je hrozně důležité pro vývoj děje v budoucnu!” Milé, že? :))
Anglický originál vyšel poprvé v roce 1951, český překlad až v roce 1972, nicméně o popularitě knihy svědčí i to, že v češtině máme už 14 různých vydání. A my jsme četli rovnou dvě – z roku 1977 a z roku 2021.
V čem se asi ta dvě vydání liší, co myslíte? :) Že by v roce 1977 neprošli přes cenzuru Sověti, coby manipulátoři informací? :))
A zkoušeli jste si už taky někdy porovnávat obsahovou stránku knihy v různých vydáních?
Děj se odehrává v postapokalyptické Anglii poté, co většina lidí přijde přes noc o zrak. Hrstka vidomých se formuje a snaží se najít způsob, jak přežít ve světě, v němž přestala fungovat zaběhlá pravidla. Příběh čtenáři nakládá spoustu až filozofických otázek, kdy se společně s hrdiny zamýšlíte nad vlastním jednáním – zachránit sám sebe nebo se snažit do vyčerpání sil pomoci i nevidomým? Sjednotit se do jednoho společenství nebo se rozhodovat a žít v menších celcích? A do toho ti trifidi. Rostliny schopné pohybu i zabití člověka. Jakmile se dostanou ze zabezpečených farem, začnou ohrožovat všechny – pokud to nebylo zřejmé dosud, teď se zrak stane skutečnou devízou.
My jsme měli v průběhu čtení problém především s nesourodým tempem vyprávění. Některé pasáže se nesmyslně vlekly, jiné byly psány úsporně a ten kontrast byl dost zřetelný – v podstatě to bylo to první, co jsme si v rámci hodnocení navzájem sdělili. Rýpat do klasika žánru je samozřejmě troufalé, ale věřím, že zručnější autor by ten příběh podal lépe. Protože myšlenka toho vyprávění je skvělá a je esencí sci-fi.
Skvělý námět, který nejenže nestárne, ale naopak stále nabývá na aktuálnosti. Kniha jako celek se četla dobře, ale místy moc neubíhala, jelikož se odbočovalo do nepodstatných popisů. Dialogy postav jsou obsahově v pořádku, ale výrazově mimo - takto zkrátka nikdo nemluví, což trochu ubírá uvěřitelnosti.
Jedno z nejlepších sci-fi, na svou dobu vydání nadčasové. Předchůdce zombie & postapokalyptických námětů. Spíše se však jedná o dobrodružnou knihu než horor. Doporučuji i druhý díl Noc Trifidů (od jiného autora).
U této klasiky klasik jdu zase kapánek proti proudu, protože hodnotím průměrně. Motiv mi přijde velmi zajímavý, první 1/3 knihy mě bavila moc, střed téměř vůbec a závěr byl poutavý, přesto, nebo právě proto, hodnotím střídmě. Neměla jsem vůbec nutkání se do knihy vracet, bohužel. Ale také jsem si stále připomínala jak dávno už je kniha napsána a jak má stále co předat a jak je její postapokalyptická myšlenka vlastně aktuální. Nemůžu knihu úplně doporučit, ale to vlastně ani nemusím, většina, co knihu četli ji rádi mají a vřele doporučí právě oni :-)
Originální námět, který mě bavil, ač nejsem žádným fanouškem sci-fi. Jak už tady bylo zmíněno několikrát, knížka je to nadčasová a stále budí k zamyšlení.
Tato klasika světové literatury po mi celá léta z různých důvodů unikala , ale konečně si ji mohu smáznout z pomyslného seznamu. Kniha je fakt dobrá, naprosto nadčasová, čtenář nemá pocit, že by četl 70 let starou záležitost. Příběh je výborně vystavěný, postava vypravěče a hlavního hrdiny Billa nenudí a není ani zbytečně přemoudřelá. Co chybí knize na akčnosti, doplňuje bohatě sondami do společenských a mezilidských vztahů, zajímavými úvahami a popisy post-apokalyptického světa. Jediné, co bych knize a autorovi vytkla, je podle mého názoru až příliš pozitivní náhled na přeživší, kteří mají v drtivé většině altruistické a správňácké sklony, i když se objeví i prototyp padoucha, sobce a fanatika. Chování postav mi proto přijde tak trochu nereálné, ale to nic nemění na tom, že kniha jako celek působí výborným dojmem a stojí za přečtení.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus strach invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál světová literatura postapokalyptická sci-fi napětí a spádAutorovy další knížky
| 2014 |  Den trifidů |
| 1992 | Kukly |
| 1996 |  Pavučina |
| 1994 | Midwichské kukačky |
| 1992 | Chocky |
(SPOILER) "Když se probudíte v den, o kterém náhodou víte, že je to středa a všechno kolem připomíná neděli, začnete hned tušit, že něco není v pořádku..." Kdo by neznal jeden z průkopníků sci-fi - Den trifidů. Když tuto knihu Wyndham vydal před neuvěřitelnými 70 lety, nesetkal se s přílišným ohlasem, protože sci-fi tehdy ovládali především mimozemšťani. V průběhu let se ale práce dostala do povědomí všech a dnes jde o "must have" nejen pro milovníky sci-fi.
Když naprostá většina lidí na planetě sleduje padající kometu, hlavní hrdina Bill má štěstí v neštěstí a v tu chvíli má na hlavě obvazy. Někdy je dobré mít smůlu, může to i život zachránit. Většina lidí oslepne a ten den končí moderní civilizace. "Víš, nejhorší je, že tihle lidé navzdory tomu, co se stalo, pořád nic nechápou. Oni ani nechtějí chápat, protože pak by bylo všechno moc definitivní. V hloubi duše se višchni chlácholí, věří a čekají na něco, co nikdy nepřijde".
Autor dokáže vtáhnout do děje, cítíte tu beznaděj a zoufalství. Trifidi zde vlastně nejsou ani tak podstatní. Zásadní je ta filosofická otázka, co by taková situace udělala s lidmi. Miluji takové post-apo scénáře, kdy se v lidech probudí divoši a neandrtálci toužící pouze po přežití a ušlechtilé úmysly se šeredně můžou nevyplatit. Kniha si pohrává s otázkou, zda se zachovat jako civilizovaní lidé a pomoci osleplým odsouzeným k pomalé smrti, nebo si uvědomit marnost každého takového pokusu jako pouhé bolestné oddálené nevyhnutelného konce...