Den trifidů
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/79_/79085/bmid_den-trifidu-65e21b001989e.jpg
5
5725
5725
Legendární sci-fi román o tom, jak neznámý roj meteoritů způsobí u většiny pozemšťanů slepotu a jak toho využijí průmyslové rostliny trifidi, které náhle vyvinou zcela nečekané vlastnosti a zaútočí na lidi, má v sobě dostatek prvků neobvyklosti, aby čtenářsky přitahoval.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2011 , BB artOriginální název:
The Day of the Triffids, 1951
více info...
Přidat komentář
Největší "sranda" na tom je, že John Wyndham to před desítkami let psal jako sci-fi a dnes už to může být pomalu skutečnost, jen ta velká katastrofa ještě chybí. Byl velký vizionář, protože spoustu věcí předpověděl celkem přesně - genetickou modifikaci rostlin, družice se zbraněmi hromadného ničení, raketový nárůst populace...
Popis samotné apokalypsy, kdy většina lidí na světě oslepne a jen pár stovkám zrak zůstane, je opravdu mrazivý. Ukazuje nám, jak rychle a lehce můžou zkolabovat systémy, které lidstvo po staletí budovalo a jak nečekaně se nám můžou převrátit morální hodnoty, které jsme považovaly za neměnné. A jak těžké bude žít běžný život bez všech novodobých vymožeností.
„Nejotřesnější na tom je, když si uvědomíš, jak hladce jsme přišli o svět, který nám připadal tak bezpečný a zaručený."
Je potřeba chovat se k matičce Zemi s úctou a nebrat pobyt zde jako samozřejmost. Mohlo by se nám to jednou škaredě vymstít.
Geniální, nadčasové, vřele doporučuji!
Naprostá klasika, kterou by si měl přečíst každý milovník sci-fi žánru. V některých částech jsem se maličko nudil, ale jinak velmi dobrý příběh.
Z knihy jsem byla poměrně zklamaná. Vlastně když jsem jí začínala číst, vůbec jsem netušila, o čem bude a co bych měla čekat, a tak jsem nečekala nic. Přesto mě mírně zklamalo to, že se v knize skoro nic nedělo. Nebo vlastně dělo, ale často to nebylo moc zajímavé. Začátek byl slibný, tím, že jsem netušila, o čem kniha bude, jsem byla napjatá a netušila jsem, co se děje. Navíc mě zaujal styl psaní, se kterým se zase tak často v knihách nesetkáváme. Jenže celému příběhu chyběla nějaká akce. Trifidi si vlastně jen tak chodili po světě a hlavní hrdina je vždy jen sestřelil a šel dál. Žádná pořádná akce se za celou knihu vůbec nekonala. Za to mě několikrát mrazilo při pomyšlení, co kdybychom opravdu všichni oslepli. V knize mě zaujaly některé zajímavé hluboké myšlenky. A možná, že autorovi šlo hlavně o ně, ne o nějaké zajímavé akční vyprávění. Nevím. Každopádně kniha se četla velice dobře, ale příběh vůbec negradoval. Jak to začlo, tak to skončilo a nic závratného se nestalo.
Krásná oddechovka přečtená během pár dní s velmi prorockou myšlenkou. Český překlad mě mile překvapil. Je to prostě klasika se štítkem "must read".
Sci-fi moc nečtu, ale tentokrát mě kniha docela zasáhla. Myšlenkou i vykreslením jednotlivých hrdinů.
Při hodnocení knihy jsem dlouho váhal, jestli dát tři nebo čtyři hvězdy. Musel jsem ale zvolit horší hodnocení, i když tři hvězdy nejsou špatně hodnocení. Čtení jsem si užil, protože kniha je velmi dobře napsaná. Má výborný nápad s tím, že jednoho dne se probudíme a nic nevidíme, slyšíme pouze nářek a sem tam švihnutí trifidí haluze. Řekněme si upřímně, není to příjemná přestává budoucnosti. I přes veškerá pozitiva v nápaditosti, tak me dej tolik nezaujal, jak jsem zpočátku čekal. Očekával jsem tak trochu něco jiného, protože hodnocení je vysoké a měl jsem i velké očekávání a výsledkem jsou tři hvězdy. A asi nejlepší část celé knihy se odehrává výhradně v Londýně, možná to jsou hned ty první okamžiky po probuzení.
K této klasice jsem se vrátil po letech. Začátek strhující, později se začne více filozofovat, než jednat, ale jde o stále čtivou knihu. Představit si sám sebe, jak se ráno probudím do světa slepých lidí včetně mě - to je děsivé. Navíc se Wyndham ukázal velký vizionář - v roce 1951 předpovídat genetickou manipulaci rostlin a jejich rizika, družice jako nosiče atomových zbraní, úvahy o nepovedeném kosmickém experimentu... Všechna čest.
Přečteno za dva dny. Téměř jedním dechem.. Lidskost versus racionální myšlení. Pomoci druhým, kterým nejde pomoci? Nebo se věnovat přežití těch, co mohou doopravdy přežít? Nadčasová sci-fi s prvky zamyšlení nad lidmi jako takovými. Jací jsou. Jací mohou být v případě zkázy. Skvělé dílo.
Kniha to neni špatná, ale ne taky takova abych z toho byl nějakej nadšenej...musim uznat že na rok , kdy to autor napsal to neni špatné ..ale toť asi vše ..konec mi nic "nedal"..;)
Bude to znít asi pro většinu lidí zde neuvěřitelně, ale mě to zas tolik nevzalo... Možná proto, že jsem si Trifidy nechával na později právě kvůli tomu jak je všichni vychvalovali do nebes a výš. Rozumím, že takový počin v padesátých letech bylo něco neuvěřitelného, ale skrze má ,,moderní,, měřítka to nebylo takové jaké jsem čekal (kde už jsem to slyšel? :D). Chytlavá zápletka, některé charaktery jsou pěkně vybarvené, děj byl v celku promyšlený, ale něco mi tam prostě chybělo. Možná jsem čekal, že to bude více o Trifidech, možná jsem čekal nějaké Velké Finále, nebo jsem to možná měl číst, jako jednu z prvních knih.....? Každopádně volné pokračování od S. Clarka si mi líbilo mnohem víc a mnohem víc to vyplňovalo mou představu Trifidů
Úžasné ztvárnění lidských povah při změně životního stereotypu. Jak se mění hodnoty lidí, jejich priority. Pěkná kniha. Doporučuji.
Moje oblíbené sci-fi ukazující možný průběh civilizační krize vzniklé přes noc.
Túto knihu som bral do rúk s veľkým rešpektom, veď predsa ide o TOP v žánry Postapo. Zo začiatku, malé sklamanie, ale iba 20 strán, potom super kniha, dokonca som sa krotil aby som ju nezhltol za deň-dva. Jej dej som si vychutnával, je to dobrá štúdia do spravania sa ľudí po katastrofe. Neprekáža ani štýl písania zo 40-50 rokov, dokonca je to napísané tak, že to takmer nie je zistiteľné. Davám ešte jednu * k tým 6. Keď to bude človek čítať v spravnom čase, trochu to navodzuje stav zodpovedajúcí deju, tak pridávam ešte ďalšiu *.
Podle me vubec jedna z nej sci-fi..jeji da se rici pokracovani Noc Trifidu byla take dobra,ale na tuhle uz nemela..V Noci Trifidu je drsne popsana psychologie lidstva,kdy vidomy lide vladnou slepcum..,myslim ze ve cloveku drime selma,ktera jen ceka az se probudi,nekdo ji ma zurivejsi a nekdo mirnejsi,to uz ukazaly valky kam az tzv.clovek moudry a pan tvorstva muze zajit..podobne se me libila kniha Bidne roky a take do urcite miry nedavno vydana kniha Valkyry..
Tuto knihu jsem četla poprvé už asi v 8 letech a stále se k ní ráda vracím a četla jsem ji už minimálně desetkrát. I když už většinu knihy znám zpaměti, stále mě baví. Mám ráda apokalyptické příběhy, ještě spojené se scifi a i romantikou, pro mě skvělá kombinace. Jednoznačně patří k mým top 10 knihám a možná je i na úplném vrcholu. Myslím, že by stálo za to, kdyby k tomu byl udělán i pěkný film, nicméně ten, který k této knize je již natočený, za mě totálně béčkový film...
Každý z nás knihomolů nějak začínal a tato kniha byla můj start.
Ve škole jsem jako dítě byl donucen přečíst Babičku. Zabralo mi to celé prázniny a nepamatuju si vůbec nic. Knihy pro mě byly od té doby zlo.
Zoufalí rodiče mi z knihovny dali Den Trifidů. Jak já sem nadával, proč mě do toho nutí... jenže po 10 stranách jsem přestal nadávat a knihu jsem přečetl asi za tři dny.
A víte co po cca 20 letech sem jí zhltnul zas. Je skvěle napsaná. Čte se sama. Děj je dokonalej.
John Wyndham ze mě udělal touto knihou sci-fi / fantasy čtenáře.
Doporučuji všem co ji ještě nečetli.
Naprosto fantastická sci-fi kniha, kdy většina obyvatel oslepne a a trifidi začnou útočit na lidi. Je vidět, že skvělá sci-fi není jen fenoménem dnešní doby, ale že úžasnou fantazii měli i spisovatelé skoro před 70 lety
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál postapokalyptické romány
Skrýt reklamy
Jako náctiletou mě tato kniha přivedla k sci-fi a Den trifidů se stal srdcovou záležitostí. Po několikátém opětovném přečtení nadšení stále přetrvává. Neobvyklé a nadčasové dílo, které pobaví a přitom má stále co říct.
ehm... popustit uzdu fantazii... bylo by vskutku zajímavé, kdyby mi jedna taková kytička dělala doma společnost... tak hlavně si dát pozor aby mě Adéla nepovečeřela...
"Naprostá osamělost byla tehdy tím nejhorším, co jsem si dovedl představit. Sám by člověk nebyl nic. Společnost dávala existenci smysl a smysl existence pomáhal držet chorobné obavy v šachu."