Den trifidů
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/79_/79085/bmid_den-trifidu-65e21b001989e.jpg
5
5725
5725
Legendární sci-fi román o tom, jak neznámý roj meteoritů způsobí u většiny pozemšťanů slepotu a jak toho využijí průmyslové rostliny trifidi, které náhle vyvinou zcela nečekané vlastnosti a zaútočí na lidi, má v sobě dostatek prvků neobvyklosti, aby čtenářsky přitahoval.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2011 , BB artOriginální název:
The Day of the Triffids, 1951
více info...
Přidat komentář
Myslím, že všechna možná chvála už byla řečena. Také já jsem už léta obdivovatelka tohoto vynikajícího postapokalyptického sci-fi románu. Teď jsem jej četla podruhé a rozhodně ne naposled. Protože jsem Den trifidů četla v době tropických veder, uvědomovala jsem si daleko více, jak blízko průšvihu jsme. Nápory tropických teplot jsou v létě už běžný jev, nicméně vše je stále vysušenější a voda ubývá. Pokud se něco nezmění, budeme čelit stále více se prohlubujícímu suchu. Stejně jako hlavní hrdina a někteří další vidomí jsme doma museli a musíme v tomto horkém, úmorném počasí měnit své návyky. Nacházet nové pokusy, jak alespoň trochu ochladit byt, eliminovat co nejvíce vše, co vzduch ohřívá, například i prkotinou typu hrnek se zeleným čajem dát chladit na chodbu za dveře. A když je dusno až k zalknutí, rozmýšlet si každý pohyb, jestli je nezbytný :-)). Ale třeba se i radovat z toho, že jsme se přestěhovali do dispozičně skvělého bytu, kdy máme okna v ložnici do zeleného a stíněného vnitrobloku a hlavně, že můžeme udělat v bytě průvan. Do budoucna se zaměřit na tyto typy nemovitostí, ačkoli doufám, že příště se už budeme stěhovat z betonového a asfaltového pekla na venkov.
Hrůzy v románu jsou pochopitelně nepoměrně horší, ale ten pud přizpůsobit se nastalým okolnostem je stejný. Genetické inženýrství je dnes výnosný podnik, biologické zbraně existují, jen je otázka, v jaké podobě, navíc v souvislosti se změnami klimatu nás možná čekají nové hrozby katastrof (nepočítám-li tu nynější se suchem). O tom všem jsem nad knihou přemýšlela, o tom, jak se změní naše životy (ano, nejsem optimistka), což tuto knihu řadí mezi výjimečné a aktuální. Trifidi jsou strašné (ačkoli stále sci-fi) zosobnění katastrofy a zároveň varování před ní. Lidé si hrají na bohy a důsledkem jsou narušené ekosystémy a invazivní druhy... průšvih podobného druhu jako trifidi jsou včely zabijáci. Ale konec úvah, druhé čtení této knihy mě zkrátka zasáhlo ještě více, navíc jsem si pamatovala jen střípky z děje, ačkoli základ a konec samozřejmě beze zbytku. Tím jsem knihu mohla přečíst jako poprvé, a to je další plus. Vřele doporučuji!
Mám rád postapokalyptické příběhy a Den Trifidů je jedním z nich. Londýnská část mě bavila více, ale to rozhodně neznamená, že bych se ve druhé polovině knihy nudil. Až když jde do tuhého začínají se ukazovat charaktery postav, to nejhorší ale i to nejlepší, co v lidech je. A Wyndham právě tohle popsal skvěle. Zasazené do světa, kde už lidé nejsou pány tvorstva, neví dne ani hodiny a nemohou si být jistí vůbec ničím... ano, to já mám rád.
Jedna z nejlepších sci-fi, které jsem četla. Poprvé tak v 17ti letech a pak alespoň ještě 3x. A ráda si ji přečtu ještě jednou. Jak se člověk zachová, když nastane podobná katastrofa? Není to žádný masakr, zombíci a plno krve. Ne, je to o chování skupin přeživších, o záchraně blízkých, o naději a i romantika tváří v tvář konci světa. Není to nakonec tak úplně sci-fi, něco takového se klidně může stát, pokud my nezměníme své chování. Vždyť ty trifidy si tam lidé vypěstovali sami. A líbil se mi i otevřený závěr, který naštěstí přece jen vyznívá optimisticky, že se snad možná přežití lidstva podaří? Nadčasový román psaný v roce 1951, určitě patří do knihovničky každého čtenáře sci-fi.
Den trifidů je jedna z knih, kterou by si měl přečíst každý. Na první pohled vypadá jako absurdní sci-fi, ale opak je pravdou. Tato kniha je až děsivě realistická. Co se stane s lidstvem, když většina oslepne a stane se tak závislá na hrstce těch, kteří vidí? Zvítězí pudy nebo rozum? Můžou se i lidé chovat a žít jako zvířata? Linka s trifidy je v této knize vedlejší (i když neméně zajímavá), hlavní téma jsou lidské hodnoty, vůle žít a přežít, lidská namyšlenost a přesvědčení o jakési nadřazenosti, láska, společnost, příroda a to, jak ji lidé ničí.
Kniha je velice čtivá a nadčasová, přitom napsaná v polovině minulého století!
Vůbec mi nevadilo, že některé věci nebyly v knize vysvetlené a že konec zůstal poměrně otevřený. Právě tohle byla možná jedna z věcí, proč to všechno působilo tak reálně.
Skvělý hlasový projev pana Jiřího Zavřela udělal z tohoto, už tak dost neutěšeného příběhu, post apo další úrovně. Autor sice popsal strašlivé věci, ale až předčitatel mě donutil věřit, že by se klidně mohly odehrávat za dveřmi. A ne, abych otevírala.
Tak jsem to neudělala a poslech knihy zvládla za pár hodin.
Určitě jedna z těch, která si zaslouží pozornost a k níž se ještě vrátím.
Knihu jsem četl již po několikáté a znovu to pro mne byl silný zážitek. Sice se řadí mezi sci -fi, ale jde o příběh, který by se bohužel v nějaké podobě mohl opravdu stát, pokud si lidé nedají pozor. Pro mne je kniha především o lásce, naději a vůli žít.
Velmi uspokojivé.
Četla jsem ji poprvé zhruba ve čtrnácti a nedokázala jsem přestat, než jsem ji dočetla. Četla jsem ji několikrát a pokaždé mě děj vtáhne, jako bych ji četla poprvé.
Přečteno jedním dechem.
Po letech jsem poslouchal audioknihu v excelentní interpretaci Norberta Lichého a stále to tam je.
Prostě skvělá kniha.
Doporučuji.
Přesně tak. Tohle není sci-fi, jak pode mnou napsala nefernefer. A ostatní. My té přírodě tak ubližujeme.. To je hrůza hrůzoucí. Vůbec si neuvědomujeme, co nám dává, co nám nabízí.. Ničeho si nevážíme! A prostě.. jen ji ničíme. Achjo.
Měli bychom se nad tím opravdu zamyslet. Protože ona nám to může takhle jednou vrátit.
Co jednou.. Ona se na nás zlobí už teď.
A ten otevřený konec se mi náhodou líbil. Čišela z něj jakási hrozba. Něco jako: Vidíte? Takhle to může jednou dopadnout..
Kniha, která předčila dobu. Bravo, pane Wyndhame, jste borec! Opět se objevuje prvek slepoty jako v Saramagově Slepotě (1995) - poukazování na zaslepenou společnost, kritika společnosti jako celku. Den trifidů se zaměřuje hlavně na jedince, jak bojuje a jak se postaví k dané situaci. Chování přírody k člověku a naopak. Postapokalyptický román, kde se rostliny chovají stejně jako lidé - chodí, zabíjejí a jsou zákeřné.
Doporučuji, nebude litovat. A pokud je tu zároveň někdo fanda PS3/4 gamesy "The Last Of Us" tak se mu toto bude líbit :) Jasan, že tu nejsou žádný zoombící, ale z knihy je dobře cítit ten postapokolaptický svět a to mě prostě baví...
Dobře rozvinutá myšlenka autora a zajímavý děj. Celou dobu mě kniha velmi bavila. vřele doporučuji!
Moje srdcovka od ranných dětských let. Už tenkrát se mi líbil ten nápad. Čas od času si tuto knihu ráda přečtu.
Můj problém u postapokalyptických knížek je, že děj je většinou dost obdobný. Sice i zde se vyskytuje klasický scénář útěku z civilizace na venkov a boj o záchranu lidstva, ale oceňuji skvělý nápad s trifidy a především myšlenky o lidstvu a jeho jednání, do kterých se autor nebál pustit. Doufejme, že nic z toho se nevyplní.
Když většina lidí na zeměkouli přes noc náhle oslepne, poté co s úžasem sledovali neznámý roj meteoritů…
Když toho využijí trifidi – dosud přísně hlídané a na speciálních farmách pěstované chodící divnokytky, jejichž zbraní je vystřelovací žahadlo se smrtelným jedem…
Tak tu máme zaděláno na slušnou post-apokalyptickou sci-fi pecku!
Mám rád tieto staršie postapo/scifi knižky. Oproti vlne, ktorá je v móde dnes majú aj hlbšiu myšlienku a podnecujú na filozofické úvahy. Nestoja len na brutalite a kurióznych gadgetoch. Den trifidu je jednou z tých najlepších. Je to nadčasová knižka, má čo povedať aj dnešnému čitateľovi.
Moc pěkná sci-fi, vlastně jsem ji už jako malá holka četla, takže jsem se jen ujistila, že kvalitní věci nestárnou.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál postapokalyptické romány
Skrýt reklamy
Dobré a stále dobré .. ověřeno na dětech, které se ne vždy začtou do téhož, co táhlo mě.
sci-fi - spíš jen záminka, ale to nevadí. Hlavně ta postapokalyptika s (pro mě) dobře zachovanou vnitřní logikou fungování. A při tom i psychologicky dobré postavy. Ano, kromě jiného jsem oceňoval něco, co mi přišlo jako realistický odhad fungování rozložené společnosti a fungujícího zbytku. Na rozdíl od pro mě třeba zcela nevěrohodného Malevillu.