Den trifidů

30.12.2017

Nemám tak nějak,co bych k tomu napsala, i když tento žánr moc nečtu, tak toto se opravdu povedlo, zasloužených pět hvězdiček. Super.

25.12.2017

Jedna z nejlepších knih žánru, společně s Malevilem.

20.12.2017

Skvělá knížka a snad se Trifidí problém někdy vyřeší...

13.12.2017

Takové Walking dead v podání Trifidů :) skvělá kniha!

12.12.2017

Kdybych nevěděla, že to bylo napsáno v době, kdy žánr katastrofických distopií nebyl ještě vůbec na světě, tak bych napsala, že to je jedna z nejlepších knih toho žánru, kterou jsem četla. Takhle jen smekám před výbornou knihou s úžasnou atmosférou. Ta je nepřekonatelná především na začátku celého příběhu, až jsem chvílemi chtěla přestat číst, jak na mě také padala tíseň a beznaděj celé té situace. Moc se mi líbily také pasáže, kde se řeší veškerá morální dilemata spojená s pomocí druhým, s tím, jak dál fungovat. A konečně jsem pochopila všechny ty táborového hry na trifidy. Že by to ale mohlo být až takhle, to mě tedy nenapadlo. Až teď bych ty hry teprve ocenila. A přiznám se, že jsem moc ráda za ten konec.

kniha nabitá dějem, výborné čtení

19.11.2017

Velmi nadčasová kniha popisující svět, kterého zastihla katastrofa, vlastně dvě. Naštěstí hlavního hrdinu jedna z katastrof v podobě meteoritického roje, který oslepí většinu obyvatelstva, mine. Během několika momentů, kdy unikne z nemocnice, kde byl hospitalizován, zjistí, že něco není v pořádku.
Postupem času odkrýváme co stálo za druhou katastrofou v podobě chodících kytek, nazývaných trifidi.
Dále sledujeme hrdiny, kteří se snaží přežívat ve světě, kde je velmi málo vidomých jedinců a mnoho slepých.
Nejzajímavější myšlenky knihy jsou v podobě úvahy, zda přežívat ve větších skupinách a starat se o slepé. Určitě se mi líbilo uvažování hlavního hrdiny o kometě a následném meteoritickém roji, kdy popsal konspirační teorii o možném úmyslu obyvatele oslepit.
Kniha se mi velice líbila a doporučuji všem sci-fi a postapo fandům. Celkové hodnocení 95%

16.11.2017

Silný příběh mého oblíbeného žánru.

16.11.2017

Moje první a zřejmě poslední sci-fi v životě, přečtena někdy na přelomu základní a střední školy :) Od té doby již ani jediná z tohoto žánru. Přesto dojem stále přetrvává.
Dokonce jsem po letech potkala v práci o málo starší kolegyni, se kterou naprosto sdílíme stejný zážitek z této parádní knihy. Teď bych asi ráda zkusila audio o kterém píše buturenka. Přečíst znovu, nevím, spíš ten poslech.

10.11.2017

Nesmírně čtivá a zajímavá kniha. Navíc velmi poutavě zachycuje lidskou povahu a náš způsob uvažování. Kvalitní postapokalyptické sci- fi, jež svou kvalitu ukazuje nadčasovostí a myšlenkami, jež čtenáře nutí, inu, k zamyšlení. Jeden se místy při čtení pozastaví a říká si: "Ona nám to ta příroda jednou vrátí..." Někdy si zkrátka neuvědomujeme, že naše existence visí na vlásku a cokoli může ono pomyslné vlákno našeho bytí přetnout a ukončit.

09.11.2017

Jedna z nejlepších knih mého života...vynikající příběh, absolutní špička!

09.11.2017

Naprosto uvěřitelná kniha, která ale kvalitou neuvěřitelně přepálila začátek, aby mě ve druhé polovině ždibíček nudila v průběhu nadcházejícího. Autorovi se nicméně nedá upřít neuvěřitelná deprese a smutek, co se čeří snad z každé další napsané věty, která se snaží popsat dystopii, ve které vládnou buď psychopati a nebo trifidi. Nic mezi tím neexistuje. Oceňuji ale skutečnost, jak neuvěřitelně aktuální tento námět je a jak kvalitně a odvážlivě je napsán. A to i přesto, že tento příběh pochází z hlavy člověka žijícího v padesátých letech. Klobouk dolů.

07.11.2017

Tak tuto knížku jsem přečetla poprvé v roce 1982 a spadla mně brada, a zůstal příběh teto knížky v hlavě, známí a kamarádi o teto knížce moc nevěděli, až na jednoho kolegu, ten chodil na stejný gympl jako já, a to se nepočítá, minuly týdnem jsem se stáhla na audiotece p. L ichého, a stále je to příběh, který mě chytnul

06.11.2017

Moc pěkná kniha, její nadčasovost a tím i kvalita je dána, podle mne tím, že ukazuje celou katastrofu z pohledu jedince, který hledá řešení a musí se v omezeném čase rozhodovat. Rozhodování však není černobílé, buď zlo, nebo dobro. Rozhodování je bolestné, má spoustu odstínů, spoustu možných dopadů a následků. Člověk předem neumí všechny konsekvence posoudit, natož říci které zlo je menší. Kniha zajímavě ukazuje hledání člověka, jak se s katastrofou vyrovnat a jaké všechny možné scénáře se mohou vyskytnout. Ať už jsou nakonec rozhodnutí jakákoli, největší sílu a největší roli má naděje a chuť žít.

02.11.2017

Skoro sedmdesát let stará kniha, ale není to vůbec znát. Neskutečně napínavé, s uvěřitelnými charaktery a spoustou chodících masožravých kytek. Být v kůži hlavního hrdiny, asi bych se bál i uprdnout.

31.10.2017

Přečetla jsem jedním dechem, nějak krátká knížka :) Hodně k zamyšlení, ale zároveň tak napínavé, že není čas přemýšlet ...

31.10.2017

Jedna z těch klasik, kterou jsem měl roky na seznamu k přečtení, ale nikdy jsem se do toho nijak moc nehrnul - ňáký kytky, co z toho, žejo. No ale teď jsem se k tomu dostal a zhltnul jsem to jako dlouho nic - a Wyndhamovi i Trifidům se v duchu kaju za to, jak jsem jim křivdil. Ono totiž o nějaký trifidy vůbec nejde, je to naprosto zástupnej příběhovej prvek - gró tý knížky je v reakci společnosti na kataklyzma; a to nezpůsobený nějakejma emzákama, mystickym zásahem shůry nebo kdovíčim, ale prostou a obyčejnou nehodou nebo lidskou blbostí, třeba i v tom poslednim stádiu bez konkrétního záměru něco podobnýho vyvolat. Tady lidi oslepli - resp. 99,9% populace osleplo... Nic "víc" - a přitom to stačilo k tomu, aby se celá naše civilizace složila jako domeček z karet. Den trifidů vůbec neni o nějakejch zlejch nebo hodnejch nebo jakejchvlastně kytkách, je to o tom, jak člověk (už ne společnost, ale jednotliví lidi) na takovuhle změnu reagujou. Co se asi děje s těma 999 z tisíce, který si najednou ani nenamažou chleba, a co bude dělat ten jeden, kterej to všechno vidí. Co bude dělat deset vidoucích, jakej kdo bude mít názor na nastolení novejch nebo zachování starjech pořádků atd. - a to jsou všechno věci tak strašně zajímavý, že člověku (nebo aspoň mě) vyrazej dech i přesto, že zdánlivě o nijak revoluční nebo šokující myšlenky nejde. Nebo možná právě proto: Jedině pak můžou myšlenky, který kvalitu maj, vyniknout s o to větši intenzitou. Wyndham totiž dokázal s těmahle hypotézama v knížce pracovat tak, že pro mě to bylo maximálně autentický a uvěřitelný. Nic, co by na mě působilo vystřeleně nebo šroubovaně - s šokující prostotou vlastně vypráví, jak "jednoduchý" to začne všechno bejt; a to včetně černobílejch přístupů konvencema zatěžkanejch přeživších, kteří samozřejmě nakonec taky budou sami sobě největšíma nepřítelema. A trifidi? Pokud něco, tak jen využili situaci. A čekaj. Až to zase posereme. Oni maj času dost... Větší roli jim Wyndham v příběhu nedává, a budiž mu za to chvála - je to přesně jeden z těch dalších střípků, díky kterejm je to všechno zas o něco autentičetější. Každej civilizační růst v historii zatím předcházel pádu; a řiká to v knížce i Bill: bylo by nepřirozený, kdyby jedna éra čehokoliv měla trvat věčně. Kdy čeká pád naší civilizaci? Já doufám, že za hodně dlouho, protože doby, kdy jsme si sami uměli postavit barák, vykopat studnu, pěstovat brambory a chovat dobytek (a odborníky jsme tak k životu nepotřebovali), ty už jsou dávno pryč.
Den Trifidů je jednoznačně jedna z nejzajímavějších, nejpodnětnějších a nejintelegentnějších sci-fi, co jsem čet. Jedinou drobnou výhradu bych možná našel u občas až moc knižních a podezřele sofistikovanejch dialogů.

30.10.2017

Přestože moc nemusím sci-fi, tato kniha se mi moc líbila. Začala jsem ji číst díky čtenářské výzvě a rozhodně nelituji. Co mě zaujalo nejvíc, je fakt, že i v takové době, kdy lidé bojují o holé přežití, se najde někdo, komu jde o moc. Nadčasové.

29.10.2017

Pro mě obrovské překvapení! Mám pocit, že jsem po 66 letech od vydání téhle knihy "objevil Ameriku". Samozřejmě jsem věděl, že Den Trifidů existuje, že je to sci-fi a že tam jsou nějaké květiny, ale žil jsem v přesvědčení, že to musí být nuda. Tohle přesvědčení ve mě přetrvalo někdy z pubertálních let zřejmě proto, že jsem o Dni Trifidů slyšel poprvé ve škole a tím pádem jsem jej automaticky zařadil do kolonky "nuda", kde v podvědomí zůstalo mnoho let. Jsem rád, že jsem se k téhle knížce nakonec dostal a byť to píšu bezprostředně po přečtení, kdy prvotní nadšení ještě nestihlo opadnout a já náležitě vystřízlivět, posouvám Den Trifidů na první příčku žebříčku mých nejoblíbenějších knih.

Tímto svým příběhem bych chtěl říct všem, kteří zatím odkládají Den Trifidů na druhou kolej podobně jako já, ať si rozhodně přehodí výhybku, aby si tenhle klenot nenechali ujet.

Příběh se mi líbil tím, že popisoval globální problém z pohledu jednotlivce, který se musí vypořádat s každým nově příchozím problémem po svém, aniž by tušil jak správně postupovat. Celý děj si drží rovnoměrné tempo a ukazuje lidskou stránku i v nelidských dobách.

Teď je mi jasné, že všechny novodobé zombie apokalypsy jsou jen slabým odvarem Wyndhamova díla. Chybí lidský faktor všudepřítomných tápajících nevidomých, kterým přece musíme pomoct a číhající nebezpečí z trpělivě vyčkávajících Trifidů.