Deníček psychiatričky
Anna Moricová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482217/bmid_denicek-psychiatricky-UC7-482217.png
4
223
223
Kniha podle oblíbeného blogu o radostech, zaškobrtnutích, peripetiích a boji s větrnými mlýny. A taky o tom, jak se z hledání univerzálního návodu na život, sem tam stane boj o přežití. - Jak souvisí zírání na zadek mužům v MHD se studiem medicíny? - Jak se ze zelinářky v Kauflandu stát psychiatričkou? - Dá se využít studium psychiatrie při randění? - Opravdu všichni pacienti lžou? - K čemu je doktorce dobré tetování? - Jak si udržet zdravou mysl i ve chvílích, kdy se zdá, že to nejde? - Proč je dobré se občas trochu ztratit? Žít život tak, jak bychom chtěli, je totiž někdy stejně jednoduché jako poskládat skříň podle návodu. S oběma rukama levýma. A poslepu.... celý text
Přidat komentář
Já ani pořádně nevím, kam bych zařadil tento typ knížky, asi tam, kam patří zápisky do deníku. Jak jsem pochopil, existuje více důvodů, proč ta kniha vznikla: pro autorku je to zřejmě cesta nebýt sama a to druhé, profesní, - destigmatizace oboru. Většinu vtípků jsem také slyšel nehledě na to, že je mi jasné, že vystudovat medicínu není žádná prdel. A asi je fajn, když někdo podniká kroky k tomu, aby boural mýty ohledně psychiatrů :)
Já bych si o úskalích této práce přečetl klidně i víc. Nu co, popularizaci zaslouží všechny vědní obory :)
Musím říct, že nejsem úplně příznivce dnešního trendu, kdy se z blogových příspěvků stane jedna kniha.
Někdy by prostě blog měl zůstat blogem a toto je přesně ten případ.
Kniha je rozdělená do blogových příspěvků, některé jsou kratší, některé delší, některé jsou nic neříkající, některé vtipné, u některých si říkáte WTF?
Hlavní hrdinka mi přišla lehce labilní. Úplně jsem s ní nesouzněla.
U čeho jsem se ale zasmála, to bylo nahlédnutí do našeho zdravotnického systému. Fakt. Přemýšlím, jestli je to vlastně k smíchu nebo k pláči.
Čtení je to nenáročné na přemýšlení, jednoduchý jazyk, obsahově žádný skvost, krátké kapitoly a lehká dávka sarkasmu a humoru.
Ale ani tak mě kniha nijak zvlášť neoslovila.
Deníček holky, která je nepřetržitě absolutně intelektuální. Podtitul "pro (d)uši neslyšíš" na ni docela sedí. Na začátku maturantka, na konci knihy už kvalifikovaná lékařka na nemocničním oddělení pro alkoholiky a narkomany. Chudinka totálně semletá masomlejnem českých nemocnic a musí se dost soustředit, aby se náhodou nestala svojí vlastní pacientkou. Má návyk pořád s něčím bojovat venku i uvnitř. Na tom - zdá se mi - prozatím končí.
Po literární stránce je tato kniha slabší, po té obsahové je to o něco lepší. Chvilky poezie byly v knize zbytečné, rušivé a na mě osobně dojem neudělaly.
Co se mi líbí, jsou ilustrace i ten obsah.
A to především tím, že nebyl nijak složitě napsán a mě v dané životní situaci opravdu něco málo dal - především jiný úhel pohledu, který zrovna teď potřebuji. A to o tzv. rozvojových knihách úplně nepíšu.
Při čtení příhod ze zdravotnictví, musím uznat, že mnohdy i já říkám často omílané věty a možná se nad tím teď víc zamyslím. A cedulka "NEKLEPAT" mě u doktorů neskutečně vytáčí. Poslušně čekám a doktor mě pak nechá samotnou v čekárně hodinu (nepřeháním) :D
Drobnější knížka mapující formou blogových příspěvků 6 let života nejprve promující studentky medicíny, poté mladé lékařky pracující na odvykačkách, až po zkušenou lékařku. Dozvíte se stinné stránky studia medicíny, introvertní osobnosti i práce čerstvé absolventky. Záznamy odrážejí hlavně niterné pocity autorky, postupně stále více s přibývajícím počtem followerů se snažící promlouvat do duše těm, kteří snad můžou bojovat se stejnými vnitřními bubáky jako ona. Ty rady ohledně seberozvoje jsou fajn, jen nevím, zda si tuto knížku najde právě cílová skupina. Člověk by čekal totiž že půjde spíš o oddechovku s vtipnými historkami z ordinace. No tak o tom knížka není.
Obdivuhodné je téma, na které autorka píše. Ale provedení mě opravdu neuchvátilo. Zůstala bych u blogu.
Ač nejsem medik, ani lékař, v některých historkách jsem se našla i já (zejména těch ze studií). Celkově však na mě kniha nezapůsobila ani po obsahové ani po literární stránce. Blog by měly zůstat pouze blogem.
Hodně mi ručka cuká dát odpad. Jedna hvězda za ilustrace, druhá za extra jednoduchá poučení a pousmání.
Ajli a Agatha84 vystihly asi nejlépe moje pocity. Také jsem potkávala více prázdnoty než humoru. A když tak jen ironii nad krizí medicíny i zdravotnictví.
Jestli tímto chce autorka přispět k reformě psychiatrie? Nebo je to přivýdělek spolu s terapeutickým psaním? Sem tam vtipné, sem tam k zamyšlení - mohla mít rozum alespoň redakce a neřadit to do osobního rozvoje! Koho tímto chce rozvinout? Už je na tom naše společnost skutečně až takhle špatně? Nevěřím.
Ale ano, moje chyba, přehlédla jsem v jakém nakladatelství kniha vyšla!
A taky, jak jsem se dolistovala v závěru, vznikla v covidkrizi!
2/3
Víc než humor na mě při čtení dotíraly existenciální krize a deprese. Nicméně mi to pomohlo nahlédnout a pochopit studia medicíny a život medika.
"Je o.k. cítit se debilně, pod psa, nanic, někdy i na chcípnutí. A stejně tak je o.k. nechtít tomu sem tam čelit. Ale utíkat k něčemu, co stejně nic nevyřeší a jen vás to na chvilku utlumí a odřízne od všeho, už o.k. není."
Zajímavá kniha, nic jsem od ní neočekávala jelikož jsem netušila co tam přesně bude. Jsem též introvert takže mi je autorka blízká, líbily se mi krátké kapitolky, někde jsem se smála, něco jsem i četla doma ostatním, některé kapitoly byly k zamyšlení. Zajímavá kniha.
(SPOILER)
Přečteno na jeden zásah, kniha mi neskutečně sedla do nálady a vlastně mi i o dost zlepšila náladu. V mém životě se ted muselo samozřejmě všechno podělat najednou a na povrch začaly vyplouvat i věci co už jsem myslela, že mám úspěšně za sebou. Ale díky téhle knize už to nebudu tolik kriticky a nepřipadám si jako totální smolařka. Ona autorka má totiž v mnoha věcech zatraceně pravdu a všechny ty věci do sebe prostě zapadnou a vy si řeknete - no, jo ono to tak fakt je. I tím, že je autorka introvertka je mi velmi blízká, občas, nebo ted bohužel dost často si připadám jako osamělý, neohrabaný introvert víc než kdy dřív, což se mi vůbec nelíbí - ale opět, díky této knize jsem si uvědomila, že tyhle pocity necítím jenom já a tudíž nejsem nějaký divný mimozemštan, který je předurčen k smolnému osudu. Takže autorce paní doktorce, chci opravdu upřímně poděkovat. Vaše kniha mě zase nakopla a díky ní se cítím konečně klidnější a uvolněnější. Vezmu si z těch rad ponaučení a myslím, že to bude určitě k lepšímu.
Jinak pro mě bylo zajímavé už jenom to, podívat se do prostředí psychiatrie. Skvěle, upřímně napsané, nechybí tomu vtip, ironie ani duše. Doporučila bych přečíst všem kdo se cítí pod psa, nebo je zajímá co dělají psychiatři.
Jsem nadšená
Naprosto dokonalá oddechovka, psána v přátelském módu. Zaručeně pobaví, poučí, potěší a správně naladí.
Taková bible pro případ nouze.
Protože, řekněme si upřímně, depka, stres a shon světem vládne. Ne každý má ten správný recept, jak z toho ven. A nejlépe hned teď. Okamžitě.
Autorka s nadhledem, uklidňujícím a zábavným způsobem (formou zápisků v deníku) čtenáři vysvětluje, že i lékaři (potažmo cvokaři) jsou jen lidé. Nic není tak, jak se na první pohled mnohdy zdá. Všední strasti a trable. "Lék na blbost" Jak s tím naložit. I nenormální je přece normální.
Co, kdy, kde a jak. Vždyť jsme jen lidé.
Strohé, neuvěřitelně čtivé a poutavé. Úsměvné. Vtipné. Poučné i naučné. Skvělé.
Vřele doporučuji.
Knihy sestavené z facebookových/blogových příspěvků většinou nevyhledávám (před touto jsem vlastně četla jen jednu a marně přemýšlím, jak vznosněji napsat, že mě to vůbec nebavilo). Přestože jsem si po dočtení “DENÍKU PSYCHIATRIČKY” opět potvrdila, že beletrie je pro mě to pravé ořechové, nemůžu říci, že bych litovala času stráveného s knihou. Nevybavuji si, že by mě nějaká historka dostala do kolen, to ne, ale některé myšlenky (především ty z novějších příspěvků) mě přivedly k zamyšlení a zajímal mě také autorčin profesionální pohled na určité situace v dnešní společnosti. Jo a možná jsem očekávala více popsaných zážitků s klienty z praxe.
Kniha nad kterou jsem se smála, místy se zamyslela a také se dozvěděla pár nových věcí ze světa psychiatrie...Hodnotím jako dobrou oddechovku s příjemnými myšlenkami.
I když kniha z jiného prostředí, než se pohybuji já, hrozně moc věcí na mne aktuálně sedělo. Autorka mi byla blízká svými názory a zároveň jsem se dozvěděla něco víc o oboru psychiatrie.
Místy vtipná oddechovka, nicméně čekala jsem možná trochu víc historek s pacienty... ️
Autorovy další knížky
| 2022 |  Až půjdeš, zavři za sebou |
| 2021 | Deníček psychiatričky |
| 2024 |  Jako slon v porcelánu |
Po literární stránce je tato knížečka hodně jednoduchá, ale důvody sdělování chápu. Jako introvert rozumím introvertovi a studium medicíny jsem prožívala se svou dcerou. Víc než text se mi líbily ilustrace.