Až půjdeš, zavři za sebou přehled

11.01.2025

(SPOILER) Knížka se mi nehodnotí snadno. Ze začátku čtivá, ale ve chvíli, kdy se hrdinka začala točit v kruhu a mně několik stránek před koncem došlo, že se situace do konce knihy nezmění, už jsem dočítala jen proto, abych to měla za sebou.

Nesnižuju celkovou kvalitu, kterou knížka má - je psaná velmi čtivě, většina situací je až děsivě přesvedčivá, a příběh sám o sobě to je hodně depresivní. Pocity, které ve mě zůstavají po dočtení? Uff.

Přeci jenom ale mám připomínky, které snižují hodnocení - retrospektivní kapitoly byly psány ve stejném duchu, ať už bylo Lucii 5 let, 10 let, nebo 15 let. Prostě mi ty emoce a prožitky přišly moc rovnocené, na pětileté dítě a dospělou ženu. Zápletka s Tomášem byla zvláštní - občas mi chování z jeho strany zavánělo citovým vydíráním (a to ještě předtím, než byl pod vlivem prášků), s Luckou se neznali celým jménem, přesto to byla pomalu životní láska? Jak daleko si musela Lucie být s rodiči a dalšími blízkými vzdálená, že ji nikdo nepodal pomocnou ruku ani za celou dobu její anorexie, ani ohledně jejího "přítele" ?

10.10.2024

„Myslím, že kdybych to komukoli vyprávěla, nevěřil by mi. Proto jsem si to nechávala pro sebe …“ když jsem to na obálce knihy četla, měla jsem z knihy trochu obavy … teď, když jsem knihu dočetla, chce se mi zoufalstvím brečet. Ta slova mají úplně jiný význam. Je nefér, že někdo dostane v životě na svoje bedra tak moc naloženo. Kniha je neskutečně skvěle zpracovaná. Provázanost, časová posloupnost i rozdílný font písma „v minulosti a přítomnosti“ mě dostal. Příběh je opravdu silný, a já jsem si jistá, že ve mně bude rezonovat ještě dlouho.

+ realistické vykreslení postav (Není to jen po povrchu, ale ani moc do hloubky)
+ rozdílné fonty písma, které pomáhají se orientovat v čase (pokud si jich všimnete …)
+ psychicky náročnější čtení, které s sebou nese hodně přemýšlení i s delším odstupem od přečtení
+ otevřenější vhled do mysli člověka (takové to, co se doopravdy děje, když jsme sami)