Deník americké manželky
Sue Kaufman
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/107260/denik-americke-manze-107260.jpg
4
213
213
Autorka nám popisuje s určitým nadhledem manželství úspěšného advokáta a jeho manželky -povoláním "žena v domácnosti" a jejich dvou dcer.
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2000 , Ikar (ČR) , Knižní klubOriginální název:
Diary of a Mad Housewife, 1971
více info...
Přidat komentář
Jednoho dne se Tina rozhodne, že si koupí notes a začne si psát své účtování.
Účtování se svým manželem Jonathanem a jeho velmi povrchními přáteli, se svými dcerami, se svým životem, se světem okolo sebe...
Abych pravdu řekla, jsem v hodnocení knihy tak nějak uprostřed. Asi bych neřekla, že je to oddychovka, občas mě to opravdu vyčerpalo. Někdy jsem s Tinou souhlasila, ale někdy jsem jen nevěřícně kroutila hlavou, čeho je schopná. Jonathanovi jsem sice moc nefandila, ale ruku na srdce, kdybych měla být doma v jeho kůži a žít s Tinou, tak by mě myklo...... :-)
Prý to byl svého času v Americe bestseller. Zajímalo by mě, co lidem připadalo tak čtivého na přízemních starostech milionářky, která tráví dny v osmipokojivém bytě v New Yorku. Manžel je despota, který se chce pouze lepit na úspěšné pokrytce z tzv. lepší společnosti, dětem nedopřejou ani ten výlet na Floridu, kam je pořád zvou rodiče, a místo toho je “vychovávají” před televizí v bytě. To se jeden nemůže divit, že se z toho oba dospělí trochu zcvoknou. :)
Odnikud nikam. O hrozných strastech nesympatické ženy bohatého právníka, která nic nedělá a denně musí řešit světodějné problémy: do kterého obchodu, restaurace, či muzea zajít, co si vzít na sebe na večírek, komu poslat přání k Vánocům, jak jednat s chůvou a s pradlenou, kam odložit děti. Také jak zamaskovat nevěru, smířit se s tím, že manžel chce sex a jak se vyrovnat s příšernými následky dětství v bohaté rodině, kam jednou ročně jezdí na návštěvu chudí příbuzní. Úsměvného nic. Udivuje snad jen její rozsah. Jak autorka dokázala dát dohromady tolik zbytečných slov a ještě zapomenout dopsat konec.
Tato kniha se ke mně dostala tak trochu náhodou a nakonec byla příjemným letním rozptýlením. Četla se velmi lehce a nakonec se mi líbila.
Z knihy jsem oproti většině dost zklamaná. Nemohla jsem se vůbec začíst, hlavní hrdinka Tina mně byla nesympatická a její chování mě vytáčelo. I chování manžela, které bylo despotické a ponižující, se mi vůbec nelíbilo a psychické problémy Tiny byly logickým výsledkem. Zachránil to závěr, kdy u mě manžel "stoupl na ceně" tím, jak se otevřel a upřímně vše přiznal.
Kniha pro mě byla příjemným čtením, které mi v mnohých pasážích připomnělo Woodyho Allena, jeho ironii, jeho nekončící fobie a umění vystihnout absurdnost určité situace. Zvláštní je, že Deník americké manželky chytře osciluje mezi více žánry a jeho vyznění se bude lišit podle toho, v jakém věku se zrovna do čtení dáte. Kdyby Sue Kaufmanová přidala více komických situací, mohl vzniknout čistě humoristický román, kdyby však ubrala ze své ironie a vtipu, vzniknul by vážný román o manželce, která balancuje nad propastí deprese. Sue Kaufmanová však namíchala z obojího trochu, takže s Tinou budete místy soucítit, ale také se zasmějete jejímu břitkému a pohotovému humoru. Chvílemi jsem přemýšlela, jestli se dá tato kniha vnímat i jako nějaká feministická zpověď, ale nemyslím si, že by ji Sue Kaufmanová takto zamýšlela. Hlavní hrdinka je příliš chytrá na to, aby nemohla dělat to, co doopravdy chce a co ji naplňuje, a svého manžela zřejmě doopravdy miluje. Hlavní hrdinka je jako i sám příběh nejednoznačná, čemuž odpovídá i závěr, který jako by implikoval, že žádný z nás není tak úplně bez bázně a hany. A k tomu všemu každého z nás může potkat osudná ŠESTATŘICETITIDA…
Knížku jsem četla jako hodně mladá dospělá - už je to dávno. Tehdy jsem byla svobodná a bezdětná - a dost jsem "kroutila hlavou", jaké starosti má ta manželka - třeba sháněla opraváře na opravu myčky a byla z toho celá špatná, tehdy jsem neměla ani automatickou pračku.. Četla jsem knížku se zájmem, jen jsem nějak neměla úplně pochopení hlavně pro takové starosti s úklidem.
Intelektuálka, která touží po umělecké kariéře, se dobrovolně stane ženou v domácnosti po boku milovaného muže. Po deseti letech zjišťuje, že manžel i dcery se k ní chovají s despektem, v rodině hraje submisivní úlohu a „skáče, kdykoli muž řekne SKÁKEJ“. Ani svou láskou už si není tak jistá. Z manžela se stal snob a nutí Tinu sloužit jako reprezentativní ozdoba na večírcích, za které rodina utrácí spoustu peněz. Tina se nerada podvoluje. Kniha obsahuje realistické, „typické“ pochody v mysli vdaných třicátnic, a stejně realistické dialogy, zřejmě nadčasovou „manželskou klasiku“. Vypravěčka (kterou je sama Tina v ich-formě) má zároveň vtip a disponuje sympatickým nadhledem, ironií a sebeironií. V nezáviděníhodné rodinné situaci pro sebe hledá nové místo a seberealizaci, postavení, v kterém by se cítila sama sebou a silná. Při hledání důstojné, smysluplné a naplňující pozice projde také vášnivou nevěrou…
Ukázka:
„Kde jsi vůbec byla?“ zeptala se mě Sylvie, zatímco si Goodmanovic děvčata zapínala s matčinou pomocí knoflíky a zipy.
V tu chvíli se mi vyjevilo mystérium vraždění neviňátek.
„Ve městě na vánočních nákupech.“
Sylvie zaregistrovala mé prázdné ruce. „Mělas upozornit Lotty. Málem padla do mdlob, když jsme my čtyři vešly do bytu. A pani Goodmanová už tady na tebe čeká hodinu.“
„Ne hodinu, Sylvie,“ řekla paní Goodmanová vlídně, napřímila se a postřehla výraz v mé tváři. Znenadání se zazubila a v jejích třpytivě modrých očích blýskl výsměšný, sebeironizující výraz. „Já vím, je to téměř k neuvěření, ale i u nás doma budeme žít civilizovaně. Příští týden k nám konečně nastoupí švédská služka a to konečně změní celý můj život. Co kdyby k nám Sylvie a Liz přišly o vánočních prázdninách, a až si je přijdete vyzvednout, zamkneme všechny holky i s tou Švédkou nahoře a konečně se spolu napijeme.“
Zasmála jsem se. Nebyla, jak jsem ji duchaplně pojmenovala, žádná má semblable nebo ma soeur – na to byla příliš zdravá a příliš milá.
Deník, který se lehce a příjemně čte. Příběh Tiny mě zaujal především díky několika zajímavým postřehům:
Americká manželka má depresi z úklidu, který nestíhá. Jak přitom takový úklid vypadá – zavolá firmu na mytí oken, firmu na pastování podlahy a firmu na praní prádla. Nádobí dá do myčky a nákup vyřeší telefonicky. To vše v 60. letech!
Skvěle jsem se bavila při popisu manželovy "nemoci" :-).
Nakonec ovšem zjistíme, že Tina, ač žena z jiného prostředí a s jinými možnostmi, má vlastně úplně stejné problémy a starosti jako my všechny ostatní: není dokonalá manželka, matka ani hospodyňka, a o to víc je mi tak sympatická.
Když jsem četla Deník americké manželky poprve, v dobách huboké totality, byla jsem rozčarovaná z toho, jaké "starosti" mohou trápit ekonomicky dobře zajištěnou ženu.Objednat čističe koberců vzbudilo mírně řečeno můj úsměšek, když jsem saponátem drhla koberce vlastní...
Doba dozrála i v naší zemi a jsme na tom s americkými manželkami podobně.
Ráda se k tomuto románu vracím už proto, jak dobře se čte.
Autorka v této knize perfektně proniká pod povrch každodenního, zdánlivě fungujícího života. \hl. hrdinka Tina Balserová má 2 dcery a muže advokáta v \new Yorku/ a nechce žít prázdným životem, bez lásky, propadá krizím, navštěvuje psychologa. \obrázek si utvoříme o tzv. lepší společnosti s jejími večírky, pletichami a příležit. flirty a nevěrami. Tina se pustí do vztahu, který musí být 100 % dke představ jejího milence Georga. kniha určitě stojí za přečtení.
Knihu jsem vytáhla z rodičovské knihovny, kde se nachází už dobrých 30 let :) a byla jsem příjemně překvapená, ani by mně nenapadlo že je kniha napsaná v roce 1971. Ačkoliv mně často připadají deprimující i komedie, tak tady to nebyl ten hlavní pocit.
Přesně souhlasím s komentářem Hanky876, skvělá relaxační četba, oddychová kniha.
Kniha mě místy docela deprimovala :-) ale četla se dobře - konec jsem podvědomně vytušila :-))) a úplně se nemýlila.
Knihu jsem četla kdysi dávno jako svobodná studentka za hluboké totality. Teď jsem se k ní vrátila v audioverzi, krásně načtenou paní Simonou Postlerovou. Bylo to velice zajímavé čtení. Neumím si představit, jak jsem ji tehdy vnímala. Patrně způsobem života a materiálními statky to pro mě muselo být sci-fi ve srovnání s tím, jak se žilo tady. A hlavní hrdinku jsem asi ve svém svobodném věku asi také nepochopila. Přesto se mi kniha i tehdy líbila. Teď už Betyně rozumím docela dobře. Nechápu, jak mohla tak dlouho trpět despotické a panovačné chování svého manžela. V manželství si mají být partneři rovni, což ovšem bývá problematické v případě, když muž tzv. "živí" manželku, jako v tomto případě. Závěr byl vcelku nadějný, i když si nejsem jista, zda se takovýto člověk dokáže změnit. Má to v sobě hluboce zakořeněné, navíc to o sobě i prohlásil, že nikdy jiný nebyl. Ale Betyna už je silnější a v tom vidím možná pro ni větší naději.