Deník americké manželky
Sue Kaufman
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/107260/denik-americke-manze-107260.jpg
4
213
213
Autorka nám popisuje s určitým nadhledem manželství úspěšného advokáta a jeho manželky -povoláním "žena v domácnosti" a jejich dvou dcer.
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2000 , Ikar (ČR) , Knižní klubOriginální název:
Diary of a Mad Housewife, 1971
více info...
Přidat komentář
O knize bylo zmínka kdysi ,, Jak dostat tatínka do polepšovny od Marie Poledňákové. Tak jsem na ní byla zvědavá. Po letech jsem si ji koupila a mohu říct, že mě nějak nenadchla. Asi bych si potřebovala pročíst v jiném vydání. No ženská, která je doma a může si obstarat vše po telefonu tak je frustrovaná, sice manžel nic moc, ale jako živitel má nárok na domácí pohodlí a to se odvíjela u nás celá éra první republiky i když se bude namítat o pracovním nasazení žen. Už se ani nedivím, že tam a možná dodnes je velká potřeba různých prášku. Tady na to nebyl čas.
Audiokniha
No kniha mě moc nenadchla. Kdysi jsem ji četla jako velmi mladinká a jen jsem si pamatovala "beďar na zadku"
Čemu jsem se musela s úsměvem divit, co vše jako žena doma nestíhala. Jen zavolat všem ohledně úklidu , praní, mytí oken apd.
Tady žena chodí do práce, pere, nakupuje, apd. Knihu hodnotím jako nezajímavou.
Ve svém optimistickém založení jsem si z anotace vybrala to jediné: "úsměvně vyznívající". Dobrá. Bylo to čtivé a lehkým perem psané. Obsahově to ale bylo smutné čtení o inteligentce s jasnými bipolárními symptomy, která každodenně dokazovala známý fakt, že duševní problémy a zajištěná existence existují často vedle sebe a že zdeptaná a zhroucená může být i žena, které nevisí na krku celá domácnost, ale "jenom" dvě děti a manžel otrocky naplňující americkou představu úspěchu. Když čekala na lékaře, protože dcery měly horečku, a dala si pár cigaret a nějakou skleničku bourbonu, nepobavilo mě to, jen rozesmutnilo, stejně jako další její "kousky". Pořád jsem z toho nějaká přepadlá.
Pohled do maloměšťáctví ve velkoměstě jak vyšité. Jak vypadat před ostatními, přizpůsobovat se vyšší společnosti, touha patřit do místní smetánky. Večírky, mecenáštsví, móda, známosti, vyšší společnost. Na jednu stranu by se mohlo jednat jen o takový náhled na tehdejší dobu, život newyorské střední střídy. Jenže v okamžiku, kdy víte, v čem vlastně Bettina plave, dostává kniha úplně jiný rozměr. To pochopení jejích obav vstoupit do parku, jejího postávání u dveří, jejích rozhovorů s psychiatrem. Ona tehdy prožívala to, co v dnešní době miliony lidí. Je to tak skvěle napsané, až je člověku úzko. Toto byl můj nejsilnější dojem z celé knihy, hlavní hrdinka a její duševní boly.
Autorka, nevím jestli ze své zkušenosti napsala knihu, americké ženy, která žije se dvěma dcerami a totálně zaneprázdněným a sobeckým manželem - právníkem. Své rodinné záležitosti si nedovede obhájit a řeší je nevěrou. Příběh je psán lehce ironicky.
Milé překvapení a sonda do života střední až vyšší vrstvy společnosti 70.let v New Yorku. Úplně jsem čučela a rozšířila si obzory, jak tam v té době žili. Kniha se mi dobře četla, byla jsem napnutá, kam a jak se posune děj.
Zároveň musím říct, že je neuvěřitelné porovnávat překlad z roku 1982 s dnešními překlady. Všehovšudy jsem narazila jen na 1 překlep. Úplně mi za dnešní práci překladatelů (některých) bylo stydno (takových chyb, co nacházím).
Zpět ke knize, mě se hodně líbila a určitě doporučuji k přečtení.
(SPOILER)
Dobrá oddychovka s překvapivým otevřeným koncem, který mi nějak nezapadá do celého stylu knihy. Autorka se celou dobu doslova nimrá v detailech, hrdinka Tina jakoby přešlapuje na místě a hledá chyby v sobě a nakonec její manžel náhle prohlédne a rozpláče se .... dost neuvěřitelné.
Pokud odhlédnu od materiálního zabezpečení americké ženy 70. let min.století nesrovnatelné s poměry u nás, tak se jedná o typické pocity odloučení v domácnosti s malými dětmi, kdy žena útrpně snáší manželovo despotické chování a problémy v manželství neřeší, ale utíká se k nevěře. Tak trochu jsem nepochopila, proč Tina zůstává doma závislá na manželovi a nepustí se do něčeho, co by ji bavilo a naplňovalo, když má fůru volného času, na všechno kromě venčení psa objednává služky, uklízeče a opraváře.
Díky odlehčenému sebeironickému stylu se mi dobře četlo.
Netuším jak moc jde o slohové cvičení na téma deník, nebo snad o jakousi míru autobiografie. Románem bych to nenazýval. Znepokojivá je pro mne míra pokrytectví hrdiny (autorky) a jejího manžela. Nic se nepodařilo vyřešit, nebo dotáhnout do konce.
Předchůdkyně Bridget Jonesové, až na to, že hrdinka tohoto bestselleru (ve své době) má za manžela elitního právník a dvě zpovykané dcerky. Vtipná sonda do života tzv. lepší společnosti v sedmdesátých letech. Dobrá oddechovka, sem tam jsem se i zasmála.
Ráda vystrkuju nos ze své sociální bubliny, nejraději právě v knížkách. Některé situace a problémy mi přišly naprosto absurdní, ale věřím, že takových příběhů už život napsal hodně.
Konec mě překvapil a dost mě štve, že se nějak neuzavřela ta záležitost ohledně těhotenství, byla jsem zvědavá...
Osvědčené téma mnohých autorů, americké prostředí k tomu. Je to jiné. Život ženy v New Yorku, nebo třeba v Praze nebo třeba někde na maloměstě nebo na vesnici...... Jiný život, jiné možnosti, jiné problémy. Dnes se dívám na problémy ženy žijící v New Yorku mnohem smířlivěji než dříve. I život ženy s dětmi v domácnosti nemusí vyvolávat pocity méněcennosti nebo dokonce nudu z každodenního kolotoče povinností a úkolů. jde o to, umět se k tomu aktivně postavit a využít toho, co daná životní etapa s sebou přináší. A tak je to i s uměním stárnout. Dobře se to čte.
Překvapují mě celkem negativní komentáře, mně se to četlo výborně a fakt mě to bavilo!
Prostě vyprávění o životě americké rodiny poplatné době minulého století. Nějak zvlášť mě kniha nezaujala.
Knížka mě od začátku do konce nijak a ničím nenadchla, hlavní hrdinku jsem nechápala a její Deník jsem dočetla opravdu jen silou vůle.
Četla jsem první vydání někdy v roce 1982/1983 a byla jsem mírně rozpačitá z toho, že se jen domácností zaměstnaná Tinna s pomocnicí pro úklid a vaření hroutí z věcí, které u nás musí každá žena zvládnout při zaměstnání a bez pomocnice. Tenkrát jsem si poprvé uvědomila, jak vysoké nároky jsou v ČSSR na ženy kladeny, že žena do práce prostě musí, protože z jednoho platu rodina nevyžije. Nemohu se rozhodnout, jestli se mi kniha líbila nebo nelíbila. Zapůsobila tak, že jsem na ni nezapomněla.
Pohodová kniha, překvapil mě konec, na styl knihy poněkud "dramatickým" vyústěním.
Spoiler: Všiml si někdo, zda se tedy vyvrátily domněnky o těhotenství, či to podle mě zůstalo otevřené téma?
Taky jste celou dobu čekali, až se tam něco stane? :-D Nemůžu si pomoct, tohle prostě není můj šálek kávy. Zhruba od poloviny jsem z toho měla už "guilty pleasure" a jen čekala, jestli se hlavní hrdinka tentokrát zhroutí z další připálené večeře, nebo z dalšího pozvání na večírek. Nepřirozené dialogy, děj o ničem... "vyprávění s úsměvně vyznívajícím pohledem do ženského nitra" si teda fakt představuju jinak, nezaznamenala jsem jediný vtip. Samozřejmě proti gustu..., ovšem velice ráda se teď vrátím ke krvákům nebo doopravdy úsměvným knížkám.
(SPOILER) Nerozumím tomu jak tohle někdo může nazvat oddechovkou (viz některé recenze tady), je to totální deprese.
Nevím, jestli to byl autorky záměr, ale hlavní hrdinka se u mě dopracovala z politování-hodné ženy, která má nenaplněný život a mnoho niterných starostí a frustrací k nenáviděné mrše, které jsem na konci přal jenom to nejhorší, aby si to vyžrala.
Po všech "úletech" co se v knize objeví korunuje všechen neúspěch tím, že když se před ní manžel sesype a všechno jí svěří, ona mu neoplatí stejnou mincí kvůli vypočítavosti a protože už "ví co chce". Takhle otrávený jsem po knize dlouho nebyl.
Nicméně za to nemůžu strhávat hodnocení, napsaná je dobře, pocity a myšlenky jsou popsány děsivě přesvědšivě. Přestože v knize pro mě bylo tolik hnusu, musím říct, že se tam zároveň vlastně nic nedělo a za to dávám jenom 4 hvězdičky.