Deník Anne Frankové
Anne Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491798/bmid_denik-anne-frankove-tVX-491798.jpg
4
3400
3400
Deník v dopisech 12. červen 1942 – 1. srpen 1944 Po dvaceti pěti letech vychází zcela nový překlad deníku Anne Frankové. Poprvé v češtině s názvem, který svému dílu zamýšlela dát sama jeho autorka. Deník v dopisech si Anne Franková vedla od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. Psala si ho jen pro sebe až do chvíle, kdy na jaře 1944 vyslechla z vysílání londýnského Rádia Oranje projev nizozemského exilového ministra školství. Vyzýval, aby lidé po skončení války shromáždili a zveřejnili všechna svědectví o utrpení nizozemského lidu za německé okupace. Jako příklad uvedl mimo jiné deníky. Pod dojmem tohoto projevu se Anne Franková rozhodla, že po válce vydá knihu. Základem k ní měl být její deník. Anne si k tomu 29. března 1944 zapsala: Milá Kitty, včera večer mluvil v Rádiu Oranje ministr Bolkestein o tom, že po válce bude uspořádána sbírka deníků a dopisů z téhle války. Samozřejmě se hned všichni vrhli na můj deník. Vždyť si představ, jak zajímavé by bylo, kdybych vydala román Zadní dům. Už jenom z titulu by lidé měli dojem, že je to detektivka. Od května 1944 začala deník přepracovávat a přepisovat, zanášela do něj opravy, vynechávala pasáže, které nepovažovala za dostatečně zajímavé, a jiné po paměti připisovala. Současně pokračovala v psaní původního deníku (badatelé ho později nazvali verze A – na rozdíl od přepracovaného deníku, který se označuje jako verze B). Poslední zápis Anne Frankové je z 1. srpna 1944. Již 4. srpna všech osm obyvatel úkrytu zatkla tzv. zelená policie. Pomocnice ve skrývání Miep Giesová s Bep Voskuijlovou Anniny zápisky hned v den zatčení odnesly do bezpečí. Miep Giesová je uložila v zásuvce svého psacího stolu, a až když se potvrdilo, že Anne věznění v koncentračním táboře nepřežila, předala je, aniž je četla, Anninu otci Ottovi Frankovi. Otto Frank se po zralé úvaze rozhodl, že splní přání své zemřelé dcery a zápisky vydá knižně. Za tím účelem sestavil z obou Anniných verzí, původní (verze A) a vlastnoručně přepracované (verze B), zkrácenou třetí verzi (C). Aktuálně po celém světě vydávanou, autorizovanou verzi připravila z pověření basilejského Fondu Anne Frankové německá spisovatelka a překladatelka Mirjam Presslerová. Převzala Frankův výběr záznamů z verze C a doplnila jej pasážemi z deníkových verzí A a B. Nový, celkem už třetí překlad deníku do češtiny, pořídila Magda de Bruin Hüblová. Vrací se k názvu, jejž si Anne pro svoji zamýšlenou knihu přála a s nímž vychází deník v nizozemštině. Ke svému pojetí překladu napsala Magda de Bruin Hüblová: „K deníku Anne Frankové lze při překládání přistupovat dvěma způsoby: jako k dokumentu, což vyžaduje co nejpřesnější překlad, nebo jako k literárnímu dílu, což umožňuje jisté uhlazení textu s ohledem na mladé čtenáře. Protože se nový překlad má stát součástí souborného vydání díla Anne Frankové, v němž poprvé v češtině vyjdou i autentické, ,neučesané‘ verze A a B, přiklonila jsem se k první možnosti. Můj překlad tak zachovává víc než předchozí české překlady zvláštnosti předlohy.“ Annelies Marie FRANKOVÁ (12. června 1929 – únor 1945) v roce 1933 s rodiči a starší sestrou Margot emigrovala z Německa do Amsterodamu. Od července 1942 se tu rodina skrývala v zadní části domu, který patřil otcově firmě, aby unikla pronásledování Židů. Dospívající Anne si psala od 12. června 1942 až do prozrazení úkrytu na začátku srpna 1944 deník. Po zatčení byla rodina deportována do koncentračních táborů v Německu a na území dnešního Polska, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec Annin deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků, zdramatizován a zfilmován. Toto vydání přináší nový překlad do češtiny.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2022 , TriádaOriginální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch, 1947
více info...
Přidat komentář
Mě teda kniha vůbec neoslovila a měla jsem co dělat,abych ji vůbec dočetla.Jak už tady napsal někdo přede mnou-přeceňované dílo. A rozhodně nedám velké hodnocení jen kvůli tomu,že je to o Židovce,která nepřežila válku,když číst se to skoro nedá.
Tady nemáte hledat rozdíly ani stejnosti. Je to první vydaný deník, který byl napsán židovskou dívkou, která nepřežila. Jiný snad ani není (ale to s určitostí nevím). Není to to samé jako paměti přeživších. Je to unikát. Každopádně v deníku vidíme, že i za nelehkých dob jsou puberťáci pořád stejní. A to je DOBŘE. Lidé se přizpůsobují podmínkám, dokáží se radovat i truchlit v nelehkých situacích. Pro mě je to úžasná kniha, konečně ji mám doma. A je podle mě jedno, jestli je to Čech, Žid, muslim nebo Američan, pořád je to stěžující si puberťák. Všichni jsme nakonec stejní.
nevím nevím, nebýt tato kniha napsána za tak nešťastných okolností, nejspíš by úplně zapadla. Vlastně, když porovnám části deníku se svým vlastním, kolikrát ani nepoznám rozdíl: puberťačka, které "nikdo nerozumí, nikdo nedokáže pochopit, co prožívá", nemá zrovna "vřelé vztahy" se svou matkou, prožívá první lásky a touhy. Je smutné, jak tato dívka dopadla, celkem živě si dokážu představit, jak by dospěla, založila rodinu a s úsměvem a nostalgií si zpětně četla ve svém deníku. Každopádně, dovětek v knize, aby si z toho lidé vzali ponauční, mi přijde trošku moc. Pokud tedy nemyslí to, že v podstatě všichni puberťáci jsou stejní a to ve všech dobách, za všech okolností a ať rodiče dělají, co dělají, vždycky jejich děti zůstanou "nepochopeny".
Dílo je dle mne neuvěřitelně přeceňované. V devadesáti procentech se jedná o popis rozmazlené holky, která má špatný vztah s vlastní matkou a tak si neustále na něco stěžuje..................zatím co všude kolem zuří válka a miliony lidí umírají. Zbytek díla tvoří popis každodenní rutiny v úkrytu a ponorkové nemoci, kterou by při dlouhém sdílení jakéhokoliv prostoru s jakýmkoliv počtem jiných osob dostal asi každý. Takže to celé na mne působí tak, že to až tak není obrazem válečného období, jako spíš deníček vzdorovité pubertální holky, která neví, co si počít sama se sebou. Dovětek pak zamrazí a je mi líto, že toto děvče nedostalo možnost vyrůst z telecích let a že zemřelo neprávem (protože jaké je to právo, které zabije dítě?) v tak mladičkém věku a odříznuté od rodičů. Je mi jí tedy líto, přeji její duši pokoj a mír, ale nic to nemění na tom, že např. dílo Shlomo Venezia mi o hrůzách tehdejší doby podalo mnohem lepší svědectví a klidně bych toto dílo ve školních osnovách za Deník Anny Frankové vyměnila! Pokoj tvojí duši, děvče.
Svědectví své doby. Nelehké čtení o nelehkých časech. Je škoda, že osud rodině nepřál jiný konec.
Co dodat ? Je to silný, pravdivý příběh. Přikláním se k názoru, že by to měla být povinná četba.
Vrátí vás do toho času hrůzy, ale také naděje. V psaní je cítit důkladnost a neskutečný cit.
Příběh jsem si hned zamilovala. Viděla jsem spoustu dokumentů a Anny život mě velice zajímá. Mým snem je se podívat do Domu Anny F. do Amstru :)
Zajímavá kniha, je zde patrný vývoj postavy, kde na začátku deníku je Anne vlastně ještě dítě.Během pobytu v úkrytu se z Anne stává žena a postupně si začíná uvědomovat co se v jejím okolí skutečně děje.
Tato kniha budiž smutným odkazem na spousty zmařených životů za války. Deník je plný zápisků sebevědomé dospívající dívky, která prochází strastmi osobními i válečnými (o válce jako takové se příliš nedozvíme, ono z její situace se toho také příliš více popsat nedalo). Nejedná se o literární veledílo, nenabídne čtenáři strhující četbu. Pouze lítost. Přesto si myslím, že alespoň zběžná znalost těchto zápisků patří k základnímu vzdělání.
Jedna z těch miliónů knih, která vám skutečně něco dá. Během čtení vás pokaždé uhodí facka pokory, která vás donutí se zamyslet nad tím, jaké štěstí skutečně máme a že všechny problémy, kterým dáváme až příliš velkou váhu, jsou jen pouhými malichernostmi, co se vždy dají vyřešit. Anně se přece jenom splnil sen. Její jméno nepadlo a ani nepadne v zapomnění.
Cituji: "Ale, a to je velká otázka, budu schopna napsat jednou něco velkého, stane se ze mne někdy novinářka nebo spisovatelka? Doufám, tolik v to doufám!"
Unikátní dílo, které chytne za srdce.
Famózní!
Oceňuji důkladné popsání ,,skrýše“ a také všech důležitých osob, ovšem po pár stránkách začala přicházet nuda v podobě každodenních stereotypních záležitostí, které jsem ovšem překousl a dostal jsem neocenitelnou odměnu a tím byla inteligence každé věty a myšlenky, kterou mladá, ale neskutečně chytrá Anna napsala. Nejhrdinštější na tom všem bylo, že i přes situaci, ve které se celá rodina nacházela, se držela optimistických myšlenek a v určitých částek knížky dokonce věřila, že válka skončí do konce října 44´. Smutný, pravdivý a legendární příběh. 85% - Doporučuji!
PS: Čteno v angličtině, mnohem větší zážitek.
K tomu není co dodat. Knihu by si měl přečíst úplně každý i nečtenář, nutí to lidi k zamyšlení nad vlastními hodnotami.
Této knížce jsem se až doposud úspěšně vyhýbala. Avšak tahle povinná literatura mě přeci jen dostihla. Začátek byl zajímavý, ale po 150 stránkách Anniných úvah jsem se neuvěřitelně nudila. Dočetla jsem, i když s nemalým vypětím morálních sil.Tuhle knihu by měl číst jen ten, koho skutečně zajímá. Udělat z ní povinnou četbu je podle mě přešlap.
Takové smutné čtení, zvlášť když si člověk uvědomí, že někteří "uprchlíci Annexu" zemřeli doslova pár dní před osvobozením koncentračních táborů. Během čtení jsem si několikrát pokládal otázku, jestli by se Anne splnil její sen, kdyby se jí podařilo přežít. Na svůj věk byla neuvěřitelně vyzrálá, což se odráží i na kvalitě deníku.
Skvěle napsaná výpověď mladé dívky, která se v průběhu knihy mění na vyzrálou osobnost.... :-) Válečné útrapy bere s co největším nadhledem to jde a citlivě popisu změny ve vztazích mezi ukrývanými... Kdyby Anne nebyla zatčena, stala by se z ní jistě skvělá spisovatelka, která by rozhodně měla co světu nabídnout..... Vřele doporučuji všem.... :-)
Kniha ma dosť zobrala, ak sa človek dokáže vcítiť do situácie, ktorú musela prežívať Anna. Denník opisuje dni, ktoré strávila ukrytá s rodičmi, sestrou a ďalšími známymi v období vojny. Je úplne samozrejmé ako vnímala ovzdušie, ktoré tam panovalo, a stým aj súvisiaci postoj k matke. Viem alebo neviem si predstaviť ten strach, ktorý museli prežívať nie denno denne, ale každú hodinu. A hlavne obdivujem aj odvahu ľudí, ktorí sa rozhodli pomáhať. Je krásne, ako prežívala prvé momenty zblíženia sa s chlapcom.....škoda, že to nemala možnosť prežiť naplno.....Následne som si prečítala aj knihu od spolužiaka Anny - Boli sme spolužiaci Anny Frankovej - myslím, že stojí si aj túto knihu prečítať....
Nechápu, jak někdo může napsat komentář, že se jedná JEN O DENÍK DOSPÍVAJÍCÍHO DÍTĚTE! Na něco takového nemůžu ani pomyslet, jen z úcty, co si Anne za svůj krátký život prožila. Při čtení mě mrazilo, uvědomovala jsem si všechny hrůzy války daleko palčivěji, ta autenticita je neskutečná. S Anne jsem při čtení sympatizovala, její distance od zbytku rodiny.. jako bych se před pár lety viděla. Její nadání, sny, tužby, myšlenky na budoucnost... Skutečně mě to zasáhlo. Určitě si deník přečtěte, je obdivuhodný.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
Nechápu, proč hodně lidí, kteří napsali komentář, očekávali veledílo. Začala to psát holka ve 12ti letech, v naprosto jiné době a asi určitě nepředpokládala, že deník někdo najde, natož posmrtně vydá.
Já ho poprvé četla asi ve čtnácti a bylo mi Anne líto už jen proto, jak se musela několik let schovávat, aby její rodinu stejně nakonec našli. Donutilo mě to už tenkrát se zamyslet, jak můžu být ráda za to, kde jsem a jak na tom jsem. Nehledě na to, že je Deník popsaný reálně a necenzurovaně očima mladé holky uprostřed války a pokud někdo chtěl historický román o pronásledování židů, pak měl sáhnout po něčem jiném.
Nejsem naivní, určitě by se Deník nevydal, kdyby nebyl z takové doby a prostředí, ale pochybuju, že naše deníčky by byly inteligentnějším svědectvím zase naší doby.