Deník bezdomovce
Michal Pohanka
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500997/bmid_denik-bezdomovce-Mb8-500997.png
3
22
22
Jak se žije, když ztratíte úplně všechno? Skutečný příběh bezdomovce Michala Pohanky. Někdy si s vámi život zahraje velmi nepěknou hru. A když se k tomu přidá alkohol a hazard, je zaděláno na pořádný průšvih. Michal Pohanka ví, o čem píše. Ztratil rodinu, práci i důstojnost. Žije, spíše řečeno přežívá na ulici, ve squatech a léčebnách. Stále bojuje se svými démony. Toto je jeho příběh – syrový a bez příkras. Přesto všechno si i v těch nejtěžších chvílích udržuje určitý nadhled a rozhodně mu nechybí smysl pro humor.... celý text
Přidat komentář
Michal by mohl mít spokojený život v relativním pohodlí, dobrou práci, rodinu. Jenže tohle všechno vyměnil za chlast a maty. Čtenář by ho možná i litoval, ale Michal vždycky zahodí pomocnou ruku a udělá ještě větší botu než předtím, takže to jde dost složitě. Ale on to zvládá litovat se sám. Ostatně jako většina bezdomovců a závislých. Ano, cesta ze dna je kurva těžká. Ale není nemožná! A ofrňovat se v takové situaci nad jídlem, podávanou pomocnou rukou či prací mi přijde absurdní. Na druhou stranu chápu, jak těžké je najít motivaci zkusit se z toho bahna vyškrabat.
Zezačátku mě bavil Michalův humor, ale čeho je moc, toho je příliš. Po čase už mi to přišlo na sílu, vložené blogové články mě nebavily vůbec. Navíc autor skáče v čase, příběhu, nedozvíme se nic bližšího o jeho minulosti, celou knihu se nikam neposune, vlastně tak jako podupkává na místě, lituje se, rozjímá a vymýšlí, jak z patálie ven, načež se vždy rozhodne pro chlast a maty a přemýšlení o budoucnosti nechá na další den....
Kam až musí člověk padnout, aby se přestal potácet ve svém marasmu, začal konečně bojovat se svou závislostí a vytrval?
Knize trochu schází konec (což dává smysl vzhledem k tomu, že se autorův příběh ještě odvíjí). Popis bezdomovectví jako takového jsem čekal trochu víc šokující, na druhou stranu jeho zdravotnické a sociální blogy jsou velmi osvěžující. Každopádně mu přeji na jeho namáhavé cestě štěstí a výdrž.
První polovina mě bavila víc, některým přirovnáním jsem se dokonce zasmála. Neoslovily mě vůbec články z blogu, ty byly nějak mimo moje chápání. Michalovi situaci nezávidím, ale stejně si myslím, že kdyby chtěl víc, mohl by na tím být líp.
Štítky knihy
humor bezdomovci lidé na okraji společnosti
Autorovy další knížky
| 2022 |  Deník bezdomovce |
| 2004 | Kdo seje květák, sklízí karfiól |
| 2023 |  Štěstí je nebýt nešťastný |
| 2019 |  Soukromý brčko |
Čekala jsem od knihy něco jiného, ze začátku vtipné, průběžně ufňukané a v neposlední řadě přeskakování od jednono problému k druhému. Půjčeno z knihovny.