Deník chamtivýho parchanta

Deník chamtivýho parchanta
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13914/bmid_denik-chamtivyho-parchanta-Rhi-13914.jpg 4 25 25

Reportáž z přednáškového, zábavního, blbého, geniálního a i jinak kulturně prospěšného turné po Kanadě.

Literatura světová Humor
Vydáno: , Maťa
Originální název:

The Greedy Bastard Diary, 2005


více info...

Přidat komentář

valda
22.05.2017 3 z 5

Eric Idle je jeden z šestice Monty Pythonů. Což je uskupení, které se stalo tak slavným, že to určitě nikdo ze členů ani v nejdivočejším snu nečekal. Po rozpadu se Eric věnoval také spoustě dalším úspěšným projektům, a tak měl ve svých šedesáti letech na důchod celkem vyděláno a vlastně už by se na všechno mohl vykašlat, sednout si do křesla a koukat na telku. Maximálně sem tam něco napsat. Jenže to by tu nesměli být jeho kamarádi z Pythonů, kteří si nedají pokoj, a pořád něco nového vymýšlejí. A tak, aby mezi nimi Eric nebyl za flákače, tak se rozhodl na stará kolena, poprvé v životě vyjet na tour do Ameriky. A sám. A to úplně sám, protože každá další hvězda do jeho show, přece stojí spoustu peněz a on je přece chamtivý parchant. A o té show bude psát na blog, a pak to vydá knižně, protože to jsou přece další peníze :-)
U téhle knihy je klasický problém v tom, že autor si dal závazek, že každý den bude psát příspěvek na blog. Což znamená, že i když se ten den nic zajímavého nestane, tak čtenář o tom čte kapitolu.
Každopádně se ale deník čte celkem dobře a nejsilnější jsou asi pasáže, ve kterých Eric popisuje zážitky z divočejších let svého života. Za to dávám hvězdičku navíc.

Mayaku
18.05.2017 5 z 5

"Z interview uvnitř novin se dozvídám, že jsem z legendárního komika postoupil na boha komedie. Myslím, že ten cyklus probíhá takhle: aspirant - kult - legenda - bůh - zašlá veličina. Ať je to jak chce, v téhle chvíli jsem patřičný bůh komedie. Nebezpečně blízko k patřičně zašlé veličině."

Monty Python jsem vždycky vnímala spíš jako celek a na samostatnou tvorbu jednotlivých členů jsem se příliš nezaměřovala. Když na mě však deník chamtivého parchanta vykoukl v knihovně, řekla jsem si - proč ne? - a dala se s chutí do čtení. Eric Idle je neskutečně vtipný člověk. Prakticky celou knihu jsem četla přes závoj slz v očích, z valné většiny způsobených krutými záchvaty smíchu, které ve mně vyvolávala, ale nestydím se přiznat, že v pár případech (slovy: dva) to bylo způsobeno slovy dojetí a smutku (ano, i to zde najdete!). Takže to radši nečtěte v tramvaji, neb budete vypadat jako pako, až se budete svíjet u tyče v křečích smíchu, nebo tahat nudli při vzpomínkách na George Harrisona.