Deník kastelána
Evžen Boček
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/221481/bmid_denik-kastelana-221481.jpg
4
1169
1169
Deník kastelána vyšel před čtrnácti lety jako prvotina Jana Bittnera. Dnes lze již přiznat, že skutečné jméno, s nímž jsou spojeny také daleko známější knihy Poslední aristokratka a Aristokratka ve varu, je Evžen Boček. Zatímco v Aristokratkách šlo autorovi především o pobavení čtenáře, jeho prvotina je z jiného řečiště, ačkoliv kulisy jsou stejné, tedy zámecké. Deníkový příběh kastelána je čtením na jeden zátah. Znechucený hrdina opouští velkoměsto a zamíří na poklidný venkov, aby zachránil své manželství a našel ztracený smysl života. Zámek ho však od počátku zaskočí odkrývá se jako místo nečekaných setkání, dávných i současných příběhů a uhrančivých scén. Tajemné síly a řetězce dráždivých záhad neminou ani kastelánovu rodinu. Je lidský rozum dostačující zbraní, nebo jsou věci mezi nebem a zemí, s nimiž je třeba se smířit? Kastelán možná nenajde, co hledá, možná nezíská, co si přeje, a možná nic není, jak si představoval. Pobyt ve zdech mysteriózního zámku mu však odhalí podobu života, o níž dříve neměl nejmenšího tušení. Kniha vychází současně i v elektronické verzi.... celý text
Přidat komentář
Po delší době česká kniha, která se mi opravdu líbila. Je ohromně čtivá, humorná, ale obsahuje i hodně hlubších myšlenek. Jdu si půjčit další knihy tohoto autora. Nanejvýš uspokojivé.
No bohužel měla sem co dělat , abych se knížkou prokousala. Nelíbila se mi . A hned šla z domu zadarmo............
Kniha se dobře četla. Zklamal mě konec - opravdu není další díl?
A hodně mi vadilo, že pan kastelán přemýšlí a mluví jako dlaždič. Myslím že v prostředí, kde se děj odehrává, to vůbec není nutné.
Kniha se tváří jako něco a je vlastně ničím. Rádoby děsivé záhady zámku nejsou nikdy dořešeny, žádná velká duchařina se nekoná a konec je otevřený do nikam. Takže jde vlastně jen o vyprávění o tom, jak se žije na zámku a to ještě ve velmi zjednodušené verzi. Sláva aristokratce...tohle se mi ale nelíbilo.
Jsem z toho taková rozpačitá.
.
Je to skvělá knížka, parádně čtivá a to určitě nejen proto, že pracuju tam, kde pracuju. Četla jsem a nemohla přestat, dokonce jsem si přála, aby četba neutíkala tak rychle. Spousta symbolů, u kterých jsem dychtivě čekala na vysvětlení, správná dávka vtipu, které jsem se dokázala zasmát i nahlas. Po příchodu návštěvníků se kniha opravdu stala jakousi "biblí".
.
Co mě ale trochu rozmrzelo, byl konec. Čekala jsem propojení všech záhad a jedno velké velkolepé rozuzlení. Místo toho mě ale čekal závěr, kterým jakoby si autor nechával otevřená vrátka pro další díl, který ovšem nenapsal...
Knížka je hodně čtivá, ale spousta věcí je nevysvětlených nedořešených (což asi byl záměr autora) a otevřený "nedokončený" závěr mě vyloženě otrávil. Jakoby pan Boček plánoval pokračování, na které se později už vykašlal a začal psát raději "aristokratky". Mimochodem, ty jsou podle mého názoru mnohem lepší.
Přečteno za jediný den, nic moc jsem od knihy neočekávala, přesto mě zaujala, dobře se četla; milá oddychovka s dávkou napětí a mystična. Uvítala bych míň vulgárních slov.
Právě dočteno, za půl dne a na jeden zátah. To už se mi dlouho nestalo. Prima. Škoda jen toho většího množství vulgárních výrazů.
Četla jsem ji jedním dechem, měla jsem husí kůži a zároveň jsem se dobře bavila. Mám ráda knihy, které mě dokážou vtáhnout do děje, jen škoda že příběh zůstal otevřený..... představivost je děsivá.
Čekala jsem spoustu humoru, jako v Aristokratkách, ale byla jsem překvapená docela vážnými tématy, jako např. nemoc dcery. Protože mám ale ráda prostředí hradů a zámků, od dětství mě lákalo na nějakém žít a právě jsem se vrátila z dovolenkové návštěvy několika dalších, atmosféra popisovaná v knize mě vtáhla do děje a moc se mi líbila. Snad jen řada vulgárních výrazů mi k autorovi nějak neseděla a do děje často moc nezapadala. Ale určitě to bylo zajímavé čtení, chvílemi strašidelné, chvílemi veselé.
Po "Aristokratce" mi Deník kastelána přišel depresivní a temný, nicméně i tak se musí nechat, že atmosféra byla vytvořena skvěle. A opět, jak průvodkyně, chápu mnohé z pocitů v knize zachycených.
V minulosti jsem pracoval jako průvodce na několika hradech. Později jsem měl dokonce možnost stát se správcem jednoho z nich. Kniha je pro mě silnou nostalgickou vzpomínkou na tuto podstatnou část mého života. Člověk, který si však těch pár baráku neprolezl, toto všechno stěží pochopí a bude se slepě dožadovat závěru a vysvětlení.
Chvíli jsem ještě listovala, než jsem pochopila, že knize nechybí konec, ale že JE TO KONEC. Mně tedy chyběl. Že by si Boček nechával zadní vrátka pro případné pokračování? Jinak knihu hodnotím vesměs pozitivně, je plná kontrastů - legrace a zároveň věci více než vážné, vulgarismy a spisovná mluva, racionalita a "věci mezi nebem a zemí", úcta a zároveň obrovská neúcta... Stejně kontrastní pocity ve mně zůstaly po přečtení - spokojenost a vlastně veliká nespokojenost.
Od této knihy jsem vlastně nečekala takřka nic a nakonec jsem byla příjemně překvapena tím, jak dobře se mi to četlo a jak moc mne to bavilo. Trochu jsem se bála té kombinace humorných prvků s prvky paranormálními → ono to ale kupodivu fungovalo a vůbec mi nevadilo, že nadpřirozeno nebylo nijak vysvětleno a že se o to autor ani nijak nepokoušel. Nebylo to třeba, vysvětlení mi tam nijak nechybělo.
Autorův styl psaní je lehký, živý a přirozený – čtení opravdu velmi rychle utíká. Zároveň se autorovi podařilo vytvořit zajímavou atmosféru, která čtenáře ponechává v příjemném napětí, co se to tam na tom hradě vlastně děje a jak se s tím postavy vyrovnávají.
Některé deníkové zápisky hlavního hrdiny se mohou jevit zbytečně útržkovité a nesourodé a člověk se ptá, proč jsou vůbec napsané tak kusovitě, ale podle mého skvěle naznačovaly zoufalství a bezmoc, které postava zažívala. Ani mi nevadilo, že hlavní postava si občas sprostě zanadává, nějak mi to k tomu patřilo.
Pokud hledáte lehké, odpočinkové čtení, u kterého se pobavíte a u něhož nemusíte dlouze přemýšlet, co tím chtěl autor říct, tak bych řekla, že Deník kastelána je k tomu jako stvořený.
Díky naší super knihovně jsem si knihu včera přinesla dom - a noc byla jasná. Někde dole v komentářích je zmínka o tom, že by se mělo vyzkoušet přenocování v zámku. Od loňska mě tato myšlenka drží a tak letost jedeme s vnučkou opět na Svojanov, letos už ale s přespáním. těším se a po přečtení Deníku už pomalu přemlouvám dědu, jestli by nejel s námi- do včerejška jsem razila teorii - "bez chlapů" . No nevím, jak to ustojím. Ale Deník jsem přečetla jedním dechem a chvilkama jsem si říkala, jaký to musí být suprový, bydlet daleko od civilizace, na hradě, nebo na zámku, přes den se starat o archiválie a o zahradu, večer koukat ze zámeckého okna na zapadající slunce ...no, o noci jsem nikdy do důsledku nepřemýšlela. Ona i ta zbloudilá sova by se mnou pěkně zamávala, natož to ostatní. Chvílemi jsem všechny tam obdivovala, chvílemi jim záviděla, chvílemi jsem byla ráda, za svoji teplou postýlku v bezpečí zalidněného paneláku. Ale knihu jsem přečetla na jeden nádech. U Poslední aristokratky jsem se smála od začátku do konce, tady jsem se smála, bála, udivovala - no prostě fakt za čtení to stojí
Trochu jiné než Aristokratka, ale přece jen úžasný humor, místy trochu děsivé, místy smutné, ale perfektní, kniha se mi moc líbila.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Poslední aristokratka |
| 2013 |  Aristokratka ve varu |
| 2016 | Aristokratka na koni |
| 2018 | Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka |
| 2020 | Aristokratka u královského dvora |
Mně se Deník kastelána líbil víc než Aristokratky, kde bylo toho nuceného humoru chvílemi až přespříliš. Nevysvětlené jevy mi nevadily, stejně tak i nespisovné a vulgární výrazy, rozhodně nepůsobí nijak nepřirozeně a podle mého názoru trefně dokreslovaly atmosféru.