Deník pana Nuly
George Grossmith
Humorně vyprávěné příběhy rodiny úředníčka Pootera-Nuly, jehož životní ctižádostí je pozvednout se mezi vyšší úředníky a společenskou smetánku městečka. Způsob, jakým toho on i jeho syn docilují, je satirou na společenské poměry Anglie.
Literatura světová Humor
Vydáno: 1976 , OdeonOriginální název:
The Diary of a Nobody, 1892
více info...
Přidat komentář
Čtenáři (někteří) jsou zklamáni, že pan Nula nenapsat bestseller? Že je spíše trapný, než vtipný? Čekali wow anglický vytříbený humor, a mají suché nudné plácání. Je to DENÍK PANA NULY! Nikdo vám nelhal ani netvrdil, že je něco, co není.
Moje oblíbená, mám ji doma léta.
Suchý britský humor, do kterého člověk musí dorůst. Kniha se dá dočíst rychle, díky svižnému ději. Kniha, která po dobu četby baví, ale neutkví moc v paměti. Prostě oddechovka, nic, čím byste si "drali hlavu" ohledně příběhu.
"Nedostižný vzor," píše o knize František Ringo Čech v Ruském týdnu a je příliš skromný. Ale i při férovějším porovnání například s Jeromovými Třemi muži jsou příhody pana Pootera fádní. Možná volba vypravěče, přitloublého a ničím nezajímavého úředníčka, se kterým se čtenář ztotožnit nechce, protože jeho hlavním projevem je veřejné zostouzení sebe a své ženy, podtrhává Deníku nohy. Sám Pooter je cíleně zoufale nevtipný, což se odráží na vyznění díla jako celku. Při vzpomínce na muže, který si se životem hlavu neláme, se asi ještě párkrát usměju, ale jinak pouštím Deník nadobro do některé z knihobudek.
Knihu jsem zakoupil za pár korun v levných knihách. Líbil se mi název, tak jsem do toho šel - později jsem se dočetl, že je to celkem známá kniha, já ovšem o ní nikdy neslyšel. Deník pana Nuly mě velice překvapil, četl se jedna radost - několikrát mě i od srdce rozesmál. Popisuje život normálního chlapíka, který žije v předminulém století se svojí ženou Karličkou v pronajatém domě. Tento ctižádostivý pán má touhu se prosadit ve společnosti a ještě více mu záleží na tom, co si o něm a jeho rodině ostatní myslí - to vše si pečlivě zaznamenává do svého deníku, a ten určitě stojí za přečtení - už jen z toho důvodu, že je skvěle přeložen do českého jazyka. Knihu doporučuji. Za mě krásných 80 procent.
Možná to není úplně nejvtipnější, nejpřevratnější, nejoriginálnější... ale je to milé, zábavné a i humorné a rozhodně mě to pohladilo po duši... A ten překlad do češtiny je skvostný!
V knize se toho během necelých 200 stran až tak moc nestane. Oceňuji však úžasný překlad a krásnou češtinu! Navíc vztahy (rodiče-syn, přátelé, nadřízený-podřízený) , které jsou v knize popisovány, jsou stále aktuální.
Myslím, že ve své době byla kniha určitě velice populární, obzvlášť mezi krajany. Pan Pooter a jeho Karlička představují úsměvnou staromilskou dvojici, která se bere až příliš vážně. V podstatě se v knize neděje nic extra vzrušujícího, čtenář se ovšem dozví o životním stylu anglické střední vrstvy z (už) předminulého století, což za sebe beru jako plus. Člověk se nejen občas zasmál, ale taky se něčemu přiučil. :)
Nebýt čtenářské výzvy asi bych se k této knížce nedostala. Deník pana Nuly - to mě tedy zajímalo, co to bude. Ve své době to mohla být docela fajn kniha. Anglický humor, občas jsem se opravdu i zasmála. Celá ta kniha mi přišla taková jiná.. Prostě zase něco jiného. V levných knihách za 39,- Kč. Opravdu ale chválím překladatele.
Citát z knihy: "Pozvání nikomu na cti neubere."
Anglický humor,který místy i pobaví a jako čtení na dlouhé zimní večery to ujde.Čekal jsem ale větší srandu.55%.
Důkaz, že deník si může psát skutečně kdokoli, tak proč ne vy! (Doporučuje devět z deseti trenérů paměti.) Anglický humor nepatří mezi mé TOP, ale zde jsem se i několikrát uchichtla :)
Pro mě super oddechovka. Koupila jsem v levných knihách za 39,-, protože mě zaujala mě obálka... Přečetla jsem za týden. Pokud vám nevadí anglický humor, tak určitě doporučuji :)
Knížka, která neurazí, ale místydokonce dost pobaví. Prostě anglický humor. Na oddech dobré :-)
vzala jsem to do ruky kvůli překladu Antonína Přidala, kterému tímto skládám velkou poklonu. V dnešním rychlém a na akci a sex zaměřeném světě kniha moc nových fanoušků mít nebude.
Já však miluji anglický humor, u mně zabodovala, i když přiznávám, že je poněkud statická od začátku až do konce.
V dnešní době tento anglický humor už moc lidi nebere, ale mě kniha docela pobavila. Na zkrácení dlouhé chvíle je úplně ideální.
Deník pana Nuly
Ke knize jsem se dostal, protože matka katolického klanu v Návratu na Brideshead čte otce Browna od Chestertona a pak právě tohle.
Když už jsem u Chestertona, ten napsal něco ve smyslu, že nadprůměrnost je v pochopení a přijetí vlastní průměrnosti. Jak působíme my, co tohle nedokážeme, si může každý přečíst v Deníku pana Nuly.
Jak jen popsat ten dojem... Třeba v Saturninovi se všichni smějeme a trochu opovrhujeme tetou Kateřinou. Tady je férovější popis světa - trapní jsou tam všichni. A ve většině jsem se našel..
Snad i tady se inspiroval Červený trpaslík:-). Protože celá ta myšlenka je obsažena i tam:
„Můj deník, od Arnolda J. Rimmera. Prvního ledna - rozhodl jsem se vést si denní záznamy svých myšlenek a činů, zachovat svědectví o mých pokrocích na poli poznání, aby snad jednou jiní ctižádostiví důstojníci mohli na těchto stránkách hledat poučení. Je mojí světlou nadějí, že jednou bude mít tento deník své místo vedle Napoleonových válečných deníků a Pamětí Julia Caesara.“ Další záznam... (Otočí list) „17. července - narozeniny tetičky Maggie.“