Deník postarší prvorodičky aneb Jak se žije mamosaurům
Judith Newman
Smutně humorné, upřímné vyprávění Judith Newmanové o tom, co to znamená, když žena poprvé otěhotní ve vyšším věku… Vypráví humorně pojatý příběh postarší ženy, která se po mnoha letech neúspěchů konečně stává již v poněkud pozdním věku matkou – humor knihy je ale humorem trochu posmutnělým, Newmanová nahlíží na svět matky a jejího prvního dítěte realisticky, zcela bez sentimentu, přesto je ve svém vyprávění mimořádně vtipná, především při líčení různým drobných nehod, které s mateřstvím souvisí (miminkem pozvracené oblečení, nedostatek spánku, přebalování na místech více než netypických). Kniha je určena každé nastávající mamince, která se chce dozvědět, jaké „hrůzy“ a radosti ji čekají, své si v knize naleznou nejspíše i maminky dětí již odrostlých, možná, že si svoji cestu k Newmanové a její knize najde i lecjaký muž.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2005 , JotaOriginální název:
You Make MeFeel Like anUnnatural Woman, 2004
více info...
Přidat komentář
Knížka slibuje humor a příběhy ze života maminky dvojčat. Vtipná nebyla, usmála jsem se snad jen jednou, za to se velmi dobře četla. Mám ráda takové oddechovky od těžší literatury, tahle kniha je proto ideální. Každopádně je to ten druh knihy, kterou si po pár týdnech nebudete pamatovat. Za mě lepší průměr.
Možná je můj názor ovlivněný tím, že jsem zrovna těhotná, ale ta kniha není ani vtipná.. Autorka se tak dlouho pokouší o děti a pak se k nim chová, jako by snad ani nebyli její.. Ne, opravdu mi to nepřijde vtipné, zábavné, ani oddechové. A její manžel je kapitola sama pro sebe - chápu, že v 66ti letech se nechce starat o děti, ale proč si je tedy pořizoval..? uf.. Možná, když se ke knize vrátím za rok, změním názor, ale momentálně odkládám nedočteno.
Mně se kniha celkem líbila, objevily se tam vtipné pasáže a celkově jsem byla spokojená, dalo by se samozřejmě něco vytknout, ale za mě taková oddechovka.
Vůbec mi to nesedlo. Možná jsem se pousmála nad jednou humornou pasáží, ale s autorkou jsem tedy absolutně necítila. Přišla mi trošku mimo a ten její manžel snad ještě víc. Asi jiná mentalita :)
Po téhle knize jsem sáhla z důvodu splnění bodu ve Čtenářské výzvě. Kniha se četla snadno a jako matka jednoho (za chvíli již dvou) prcka jsem i některé její starosti chápala. Rozumím, proč nechtěla kojit, proč měla ze začátku chůvu a jak se mohla zbláznit. Ale proč proboha byla se svým manželem, který evidentně o děti nestál, proč to s ní tak dlouhé roky snažení postupoval, jsou manželé tak dlouho a nebydlí spolu...No přesto oddechové čtení.
Opravdu moc jsem se pobavila a nasmála. Některé postřehy hrdinky vás dostanou do kolen. Jako odreagování báječné.
Jaki asu to ma byt vtipne, pro ty co nemaji dvojcata asi je, pro ty majici, realita vsedniho dne. Pri cesky mamy asi nepochopitelne, jak muze byt autorka tak neschopna:-)) Ci mi ale mozek nebere, je to jeji pribeh, ze 8 let touzi po detech, dela pro to vsechno mozny. A kdyz se inseminace podari, tak si necha zastavit lakraci jenom proto, aby ji cizi subjekty neozizlavali kozy??? Proc si deti potom porizovala...... Autirka jinak pise dobre, ctive, svizne.
Autorovy další knížky
2005 | Deník postarší prvorodičky aneb Jak se žije mamosaurům |
2018 | Pro Siri s láskou - Máma, její autistický syn a překvapivě laskavá pomoc technologií |
1997 | Ale bude to dámy, jenom mezi námi |
1995 | Žena v druhém poločase |
Hnus. X dní má její pes na srsti přilepený dudel a ona si nevšimla?!
A co chtěla říct tím BAZILIONEM PŘÍPADŮ nevím, asi si to spletla s bazaliomem, jistým typem rakoviny kůže. (Nebo snad bilionem? Nevím ale v krátkém ani dlouhém systému nic takového není). Hnus. Nesnáší děcka, přesto je "chce" a když je teda má, se.ou ji.
K.áva. Kdesi říká o tom svým nahrblým dědovi-manžovi:nikdy jsme nežili spolu, je to tak divný? Jednak to divný je a druhak kecá, v knize přece píše že se od ní kvůli dvojčatům odstěhoval...takže co slovo, to lež.