Deník průměrné zamilované blbky
Júlia Matulová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491261/bmid_denik-prumerne-zamilovane-blbky-66O-491261.jpg
2
43
43
Jak uvařit pro padesát lidí, když vůbec neumíte vařit? To je otázka. Takže si to shrneme. Neumím vařit, ale mám na starosti celou kuchyň a v jídelně čeká padesát hladových krků. Netuším, jak jsem se sem dostala, ale očividně se už nemůžu nenápadně vytratit. Hlavně proto, že z tábora netrefím ani na vlak. A místo toho, abych se soustředila na REÁLNÉ problémy, kterých je v kuchyni opravdu dostatek, se chovám jako zamilovaná blbka. Uuu, on na sobě nemá tričko... Počkat, o čem jsme to mluvili?... celý text
Přidat komentář
3*/5*
Lehce vtipná, milá, romantická oddechovka. Víc od toho nečekejte a nebudete zklamaní.
Deníková forma knihy mě velmi bavila a sedla mi. Dávalo to vhled do myšlenek i pocitů hrdinky a bylo to osobní. Romantika mi přišla trochu pod úroveň (takhle se chovají spíš středoškolačky), ale pointa na konci se mi líbila.
Recepty byly k pousmání.
Celý příběh byl ale strašně vázán na situaci a místo (tábor, kuchařka) a stál na tom, ale přišlo mi, že tahle koncepce se občas trochu rozpadala. Potřebovala bych větší hloubku příběhu a více charakterizovat postavy.
Doporučuji na vypnutí a relaxaci dívkám cca od 13 let.
Ze začátku celkem fajn, rychle se to čte. Ale ten příběh... Je jí osmnáct a chová se jak extra šíleně zamilovaná puberťačka v 14.
No kniha je celkem o ničem a zápletka je hádám v tom že se do něho zamiluje..
Myslíte si, že knihy z Wattpadu patří na papír? Já proti tomu obecně nic nemám. Pokud je příběh populární, nejspíš má potenciál, a proto nevidím problém v tom, aby se dostal na poličky knihkupectví. Už mi ale vadí, když se na papír dostane bez řádné redakce.
To je nejspíš i případ této knihy. Protože já nechápu, jak nějaký zaměstnanec nakladatelství schválil k vydání knihu, kde hlavní hrdinka:
- o sobě tvrdí, že je na holky, ale na táboře se najednou stane 100% hetero a líbí se jí samí kluci a na holky kouká jako na konkurenci (top reprezentace, opravdu),
- má ty nejpitomější, nejplošší a nejhorší kamarádky na světě, které sem tam hází narážky na znásilnění, jako by to bylo něco normálního,
- je vegetariánka, ale na táboře na to zapomene, i když pracuje v kuchyni a klidně by si mohla uvařit něco jiného,
- se chová na 14, maximálně 16 let, ale údajně jí má být 20.
Protože kdyby byla hlavní hrdinka mladší, vypustila by se ta záležitost její orientace, pitomé kamarádky, vegetariánství a občasné narážky na znásilnění, mohla to být vtipně trhlá knížka pro mladší čtenáře, kterou bych ráda doporučila dál. Ale v tomto stavu opravdu ne.
Nějak mi nevadilo, že knížka byla psána "v časech", ale to naformátování textu mi opravdu pilo krev (nevím, kdo to dělal, ale nejspíš nikdy neslyšel o odstavcích nebo zarovnání textu do bloku).
Abych to tedy shrnula - mrzí mě, že knížka obsahuje tolik red flagů, které ji degradují. Jinak totiž měla potenciál stát se vtipným a milým letním čtivem.
Takže... Kde začít. Moc se mi líbí obálka a anotace, ovšem příběh se mi nakonec tolik nelíbil. Vztah s hlavním hrdinou mi přišel dost divný. Hlavně první dojmy Sam na kluka, kdy si myslela, že vypadá jak skřet a je mu přes třicet. V tu chvíli jsem si ho představila, jak nějakého dědka a proto mi následující situace připadaly divné. Také se mi moc nelíbily její kamarádky.
Obálka je nádherná, rychle se to čte, ale tím moje pozitivní dojmy končí.
Deník je jediná knížka, kterou jsem si odvezla z letošního Světa knihy. A proč jsem já, nečtenář romantiky, sáhla zrovna po této knížce? Protože je o holce, která jede vařit pro 50 lidí na tabor a přitom je pomalu ráda, že nespálí čaj!
A já na tábory jezdím vařit pro 70 lidí, takže naopak nějakou praxi mám a strašně mě zajímal pohled z druhé strany. Přeci jenom, na místě hlavní hrdinky Sam jsem byla před 10 lety, kdy jsme do toho s kámoškou spadly v průběhu tábora rovnýma nohama. Tehdy bych takovou knížku rozhodně ocenila, převážně udávané recepty, protože i když je to lehce přitažené za vlasy, dává to smysl, fakt – my taky po většinu času doufaly, že to dopadne dobře :D.
Knížka mě neuvěřitelně bavila, culila jsem se celou dobu a nahlas jsem se smála nad poznámkami jako “když bude večer čočka a další den bude čočková polévka, nebudou si myslet, že je to zbytek ze včerejška”? Tohle se na našich táborech vůbec neděje :D. Že jednání postav nedává vždy úplně smysl nebo že nejsou vykreslené nijak zvlášť do hloubky a celý je to takový rychlý a pitomý je úplně fuk, já byla duchem na našich táborech, usmívala jsem se a vzpomínala. Teda my ve stanech nemáme zásuvky na nabíjení telefonů – to byla nejmíň reálná věc na celý knížce.
Překvapivě dávám větší hodnocení, než bych podobnému příběhu dala normálně, ale tuhle knížku nedokážu absolutně hodnotit objektivně, moc to útočí na mou skautskou duši. Navíc ta nádherná obálka od dory, příběh formou deníkových zápisů a krásné ilustrace uvnitř knihy jsou pak jenom třešničkou na dortu.
| Sam je holka světa jídel, ingrediencí a vaření absolutně neznalá, která jede na tábor vařit do kuchyně pro 50 lidí. Ovšem netuší, že největší potíže jí nebude působit vaření (i když i to bude velký oříšek), ale kluk, do kterého se naprosto zblázní, navíc když ještě nedávno byla zamilovaná do jiné holky.
| Začnu tím pozitivním, protože toho bude opravdu málo. Kniha má krásnou obálku, mapku (úplně zbytečnou, ale je tam!) a díky formě vyprávění se četla rychle. Bavil mě ten vibe táborového prostředí, protože přesně to je můj rajón - na tábory jezdím odmalička, prošla jsem si tam od dítěte přes instruktora až po současnou pozici vedoucího a spoluorganizátora, takže jsem na to byla zvědavá a těšila se.
Teď už přesně vím, jak se cítí skuteční doktoři, když koukají na lékařské seriály. Stupidita a nereálnost tolika věcí by vystačila na samostatný post, ústřední nelogickou záležitostí bylo ale to, že Sam, která nikdy neslyšela o vývaru a neví, jak vypadá paštika, jede vařit do kuchyně na tábor. Ne jako pomocná síla, kterou jsem očekávala, ale jako HLAVNÍ kuchařka. Už jen z tohoto faktoru jsem rostla. To by si jakýkoliv příčetný hlavní vedoucí nelajznul, i kdyby si měl vařit sám.
Jenže nejsmutnější je, že ten táborový chod ve výsledku není ani zdaleka to nejhorší, co kniha nabízí. Sam je naprosto nesnesitelná, sobecká, egocentrická (což totálně pohřbívá ten čtivý koncept) a stejně tak i její kamarádky, jedna toxičtější postava než druhá. A ta největší katastrofa, ta se ukrývá v podobě “romantické” linky. Hloupost, rychlost a nesmyslnost pobláznění Sam týpkem, kterému se říká “Borec” a o kterém na začátku prohlásila, že vypadá jako lesní skřet, aby z něj byl vzápětí bůh s geniálním tělem, a u čeho jsem si už v půlce myslela, že si vyškrábu oči, je s přehledem nejtragičtější zápletka, kterou jsem letos četla nebo teprve přečtu.
Jsem z toho opravdu nešťastná. Knihu řadím do nového žánru feel-bad, přitom to mohla být tak skvělá letní feel-good oddechová věc z úžasného táborového prostředí. Dávám hodně slabou 1/5* za ty plusové faktory ze začátku.
| Moc děkuji za poskytnutí knihy k recenzi Humbooku v rámci skupiny Humbook blogeři.
Tahle kniha je milé čtení, které si myslím, že je spíše pro mladší čtenáře. Kniha mi totiž přišla poměrně jednoduchá, ale zase se i lehce četla.
Vaření hlavní hrdinky mě na knize bavilo asi nejvíc, protože bylo zábavné a já mohla zjistit, jak to v takové táborské kuchyni (ne)funguje.
Co bych knize vytkla bylo sousloví škrábání na zádech, protože se to pořád opakovalo a mně to připadalo rušivé.
Na hlavní hrdince se mi líbilo, že se ještě hledá a prožívá spoustu různých pocitů (např. ohledně své orientace) a tím pádem se do ní dalo lehce vžít. Na druhou stranu se úplně nechová na svůj věk a její chaty s kamarádkami mě vůbec nebavily.
Shrnula bych to tak, že kniha je pro mladší čtenáře, kteří nehledají nic složitého.
Na knížku jsem měla obrovská očekávání. Má úplně úžasnou obálku (Ano, říká se “nesuď knihu podle obálky” a já jsem to opět porušila ) Těšila jsem se na letní YA romantiku z táborového prostředí. To jsem dostala a zároveň ani vlastně ne.
Hlavní postava mi byla opravdu jenom trošku sympatická. Má jí být přes 20 a chovala se jako 13 létá holka na táboře. Nechovala se ani trochu na svůj věk. Chcete mi říct, že dospělý člověk neumí udělat krupicovou kaši? Nezná paštiku?
Sam nejlepší kamarádka byla na facku už od začátku. Takovou kamarádku bych opravdu nechtěla.
Borce jsem si taky moc neoblíbila. Choval se tak zvláštně. Jeden den přijde, druhý den se na ni ani nepodívá. Přitom mu bylo 23!!! Dodržování nějaké osobního prostoru mi taky nic neříká. Ke mně kdyby přišel někdo, se kterým se znám pár minut a začal mě škrabkat po zádech, tak bych kolem něj chodila obloukem.
Viděla jsem, že spoustě lidí nesedl styl psaní. Mně by se tedy líbil! Bylo by to zase něco jiného. Má to být psané formou deníku, ale jsou to jen nesouvislé myšlenky, které po sobě opravdu nedávají smysl.
Snad nikdy jsem ještě neříkala/nepsala někomu, aby se vyvaroval koupi nějaké knihy. Ale u téhle to bohužel udělám. Za mě se koupě této knihy moc nevyplatí. Někomu sednout může, ale mně opravdu nesedla.
(SPOILER) Na tuto knihu jsem se vážně těšila. Příběh z prostředí tábora, kdy je hlavní hrdinka v podstatě hozena do hluboké vody a plavat se musí naučit za pochodu.Čekala jsem knihu plnou trapasů a vtipných momentů, jak se jídlo nepovedlo a že nebylo poživatelné. To jsem ale bohužel nedostala a upřímně mě kniha docela zklamala. Zaprvé, styl psaní mi moc nevyhovoval. Kniha je vyprávěna takovým stylem, že v několika krátkých časových úsecích za sebou jsou sepsány protagonistčiny všelijaké myšlenky, které se jí honí hlavou. Zadruhé, ten začátek romantické linky? Já nevím, romantická linka začala někdy na dvacáté straně, kdy kluk na táboře, kterého hrdinka znala pouhých pár hodin a ještě s ním pomalu ani neprohodila jediné slovo, přišel a začal ji škrábat na zádech... V tu chvíli jsem si říkala, co se to tu sakra děje?! Nebudu lhát, někdy do sté strany jsem si jen ťukala na čelo. Poté už mě to začalo i docela bavit a na styl psaní jsem si zvykla, ale rozhodně bych knihu nezařadila k těm lepším. Nápad na příběh byl za mě úžasný, jen to zpracování trochu pokulhávalo. Co ale musím ocenit, je fakt, že hlavní hrdinka (přestože jí bylo dvacet) neměla žádné zkušenosti s láskou a ještě samu sebe hledala. To chválím. Doporučuji, pokud máte rádi knihy psané v deníkovém stylu, extrémně urychlené a trochu zvláštní romantické linky a prostředí tábora, převážně táborové kuchyně.
(SPOILER)
Od této knihy jsem si slibovala vtipný feel good příběh na léto s nostalgickým prostředím tábora a trochu potrhlou hlavní hrdinkou. No, potrhlá hlavní hrdinka opravdu byla, ale ne jenom trochu. Sam je 20 let, ale většinu knihy působí na 13. Název je chvílemi všeříkající, protože se opravdu chová jako blbka. Hned první den tábora se zamiluje do Borce (to je jeho přezdívka), který má podle mě problémy s dodržováním osobního prostoru, protože Sam furt objímá a škrabká po zádech a to i když se spolu ještě v podstatě neznají a nehodí se to k situaci. A ona se ho ani nedokáže zeptat na jméno a myslí jen na to, že je Borec zase bez trička.
Byla jsem trochu zmatená z toho, že před táborem byla Sam zamilovaná do holky, Gábiny, a tvrdí o sobě, že je z 90% na holky. Na táboře ale slintá furt jen nad klukama (ano, množné číslo) a když zmíní nějakou holku, tak jí bere jen jako konkurenci nebo kamarádku, u které ale poznamená, že jí má ráda fakt jen jako kamarádku. Dokonce si jí kvůli tomu dobírají i její kamarádky z domova, což se mi teda nelíbilo, protože v jejich podání to zní, že může “být na holky” nebo “být na kluky” a nic mezi tím. K tomu jsou její kamarádky celkem krávy, hlavně El.
Chvílemi jsem si i myslela, jestli Borec není queer, protože mi párkrát přišlo, že na to autorka naráží a dokonce se Borec Sam zeptal na její duhový náramek a poznamenal při tom, že by byl zklamaný, kdyby ta duha nic neznamenala. No, queer není a nakonec se jednalo o nějakou zvláštní sázku.
Jinak mi přijde, že jsme se o postavách vlastně nic nedozvěděli a jsou šíleně ploché. Chtělo by to trochu více rozepsat, aby to čtenáři pomohlo vžít se do příběhu.
Taky jsem se pozastavila na tím, že jede vařit na tábor a ona neumí ani absolutní základy. Vím, že v tom je ta pointa příběhu a mohlo to být vážně vtipné, ale ona neví ani jak vypadá paštika, netuší jak funguje vývar, je odvařená z toho, že se mléko otevírá nůžkami.. Vedle ní bych si připadala jako šéfkuchař a to v kuchyni taky zrovna nevynikám. Jo a hned na začátku zmíní, že je vegetariánka, ale pak jí hned od začátku maso, protože je příliš unavená udělat si porci bez masa.
Dostávám se k pozitivům. Hrozně moc se mi líbí obálka a celkové grafické zpracování knihy. Na začátku je i mapa, která knihu podle mě vždy pozvedne. Příběh je obohacen “recepty” na jídla pro 50 lidí a to mi přišlo docela vtipné.
Taky se to hodně rychle čte a to i díky formě, ve které je to psané. Je to napsané v časových úsecích a asi jsem žádnou jinou knihu takhle napsanou nečetla. Ze začátku mě to dost vyděsilo, ale nakonec mi to ani nevadilo.
Upřímně si umím představit, že by mě kniha bavila, kdybych byla mladší, ale bohužel už jsem na ní asi dost stará.
Očekávala jsem vtipnou, milou, romantickou oddychovku... Ale bohužel se z toho vyklubala zatím nejhorší přečtená kniha tohoto roku. Vzhledem k tomu, že na dětské tábory jezdím několik let jako vedoucí, tak jsem se na příběh z táborového prostředí neskutečně těšila. Nápad je fajn, ale samotné provedení se za mě prostě nepovedlo.
Největší problém mám se způsobem, jakým je příběh napsaný. V názvu knihy je slovo deník, což tato kniha rozhodně není. Jde o jakési chaotické vyjádření veškerých myšlenek hlavní postavy. Takže je kniha vyprávěna pomocí útržkových vět a velkou její část tvoří časy v kolik hodni se stalo co (na jedné stránce tvoří časy okolo 8 řádků!). Mně toto opravdu vadilo a příběh se mi vůbec nečetl dobře.
Samotný děj knihy mi taky přišel dost o ničem. Ale to je asi logické, když má knížka 230 stránek a z toho obrovskou část tvoří jen ty časy. Není tady moc prostor pro lepší provedení příběhu, vykreslení postav, jejich vztahu a podobně. Ale ono to tomu příběhu prostě chybí.
Hodně dlouho jsem přemýšlela nad hvězdicovým hodnocením. Po přečtení jsem si zapsala 2/5 ⭐ u psaní této recenze si říkám, jestli by to nemělo být méně, ale nechám to podle svých prvních dojmů. Vážně mě bavilo prostředí a občas mě děj zaujal.
Celé je to takové milé, něžné a krásné, az na El, ktera by zasloužila par facek. Nemyslim si, ze je to dobra kamaradka, navic je naprosto iracionální a nechape co bisexualita znamena, jinak by Sam nerekla, ze si vybira orientaci, jak se ji to zrovna hodi. Kdyz jsem tohle cetla, tak jsem byla fakt naštvaná. Spousta lidi si mysli, ze bisexualove jsou jen znudeni hetero, nebo homosexuálové, kteri to nechteji priznat. Proto me mrzelo, ze se tento nazor objevil i v této, jinak feel good knize.
Deník průměrné zamilované blbky
Taková milá knížka, úplně jsem si vzpomněla na své dětské léta, která jsem trávila na letním táboře. Nové lásky, přátelství a zážitky. Paráda. Jen se teda příběh mohl probírat více do hloubky, bylo to takové moc z rychlíku :) hlavní hrdinové by si zasloužili více prostoru pro společné poznávání, chybělo mi taky dost dění z tábora, ale pro náctileté asi dostačující :)