Deník stíhače

Deník stíhače
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/181292/denik-stihace-181292.jpg 4 15 15

Deník stíhače Stanislava Fejfara patří mezi autentické výpovědi boje českého pilota ve 2. světové vákce a síla jeho pravdivosti z něj činí vskutku mimořádné svědectví. Zachycuje autorovu cestu do odboje, krátký pobyt v Polsku, odchod do Francie, vycvik v cizinecké legii i létání v uniformě pilota R.A.F. Jeho deník není svrchovaně zajímavý pouze svým obsahem, ale i osudem, který jej provázel po autorově smrti při bojovém letu nad Francií 17. května 1942. Deník se dostal do rukou dívky, s níž mladý letec v Anglii chodil. Ta jej nějakou dobu přechovávala jako památku, psaný bohužel v jazyce, který neznala. Také proto jej po válce poslala do autorovy vlasti. Dívka pro nás zůstává neznámá, neudala ani svou adresu, víme jen, že se jmenovala Yvonne. Rukopisu se ujako v r. 1970 nakladatelství Kruh a tak kniha vyšla těsně před dlouhou normalizací... Nyní, po dlouhých 43 letech vychází kniha v nakl. Toužimský &Moravec podruhé.... celý text

Přidat komentář

Grety
19.09.2022 3 z 5

Zajímavé čtení, samozřejmě to není žádný literární skvost, ale popis toto, co kluci prožívali.. Když člověk slyší o Československých letcích bere je jako hrdiny, rozhodně mě nenapadlo, co museli prožít než se jimi stali.

jan.para
10.12.2021 5 z 5

Sonda do duše mladého kluka, který se rozhodl bojovat se zlem. Nádherné čtení.


Tclaw
16.11.2020 5 z 5

Neříkám že je to nejlepší literární dílo, ale plný počet hvězd si to zaslouží za svojí autentičnost, za to že to je čistě osobní vyjádření všech pocitů a za to, kdo to psal. Vcelku zajímavé jsou pak poznámky na adresu Francouzů.

milamarus
23.04.2017 2 z 5

Jsem za půlkou a asi ho nedočtu. Vadí mi na něm du-forma a přítomný čas, resp. ty náhlé a bez varování uskutečněné skoky z první osoby do druhé, a přechody z minulého času do přítomného. Vadí mi a nechápu je! Deník je přeci ryze osobním předmětem, do kterého se ve volných chvílích zachycují radosti z toho, co se povedlo; obavy z toho co bude, a všelijaké další myšlenky… Je to místo na trochu vlastního sobectví.

Ale tady? Jako by ho někdo panu Fejfarovi vytrhl z rukou a pustil se do psaní místo něj. Nikoliv však kvůli sobě a své potřebě svěřit se papíru, ale proto, aby mu nařizoval, aby organizoval, aby řídil jeho život. Tak často, jak je to jen možné...