Deník v dopisech

19.12.2022

Období Vincentova malířského života zachyceného ve výběru a úryvcich dopisů, doplněno malbami a obrazy. Na konci knížky i malý přehled jeho života předtím než začal malovat. Pro přehled o jeho životě dostačující.

24.02.2022

Po strhující knize „Já, Vincent“ Jiřího Žáka jsem sáhla po tomto „deníku“ v dopisech.
Fenomén Vincent van Gogh mě pohltil, při četbě Vincentových dopisů, vesměs bratru Theovi, jsem si uvědomila, jak sečtělý, vnímavý i literárně nadaný člověk to byl. Malovat začal až ve 27 letech, žádné výtvarné vzdělání, jen tvrdá práce samouka plná kliček, zklamání, chudoby a neúspěchů. Oficiálně se prodal za jeho života jen jediný obraz, jinak s nimi občas platil za bydlení, stravu a jeho obrazy často končily jako tapeta nebo v horším případě jako otop…
Vztah s bratrem byl neuvěřitelný, takové pouto, a navíc - bez bratrovy trvalé finanční pomoci by svět neměl ani geniálního malíře Gogha…
Knížka je malá a reprodukované obrázky ještě menší, ale v zásadě to nevadí, plusem je obrovské množství obrazů a náčrtů, které skvěle ilustrují deníkové texty. A dnes si můžete většinu Goghových obrazů vyhledat na netu.
A tak si říkám, co by tak Vincent, který se tak trpce vyjadřoval o nezájmu o své obrazy, říkal tomu, že jeho obrazy se dnes draží za desítky milionů dolarů; snad tam nahoře v tom malířském nebi cítí aspoň trochu zadostiučinění…

„Používat vždycky a inteligentně ty krásné tóny, které barvy samy tvoří, když je člověk na paletě lomí, znovu - vycházet ze své palety, ze svého názoru na to, jak zacházet s barvami, aby byly pěkné, to je něco jiného, než strojově a otrocky kopírovat přírodu.
Vezměme jiný příklad: představ si, že mám malovat podzimní krajinu, stromy se žlutými listy. Dobře - co na tom, když to pojmu jako symfonii ve žluté, jestli moje základní žlutá je, nebo není stejná jako žlutá, jakou mají listy, na tom málo sejde…“

07.12.2021

Fascinující nahlédnutí do života, kterého celý život obdivuji,pěkná publikace.

09.06.2021

Edice Karawana je dobrá společnost kvalitních osobností. Labyrint je malé nakladatelství ve velké Praze. Vydává ale knihy, které zaujmou. Jejich V.V. Gogh vás nezklame.

25.05.2021

Spoluautorom tejto knihy je holandský odborník Jan Hulsker, publikujúci knihy venované Vincentovi van Goghovi. Konkrétne táto je zo série vydavateľstva Labyrint, ktorá poskytuje intímny pohľad do života významných umelcov ako Frida Kahlo či fotografka Tina Modotti. Morálna otázka, nakoľko je správne zverejňovať listy (či skôr tento výber z listov) často patriace Vincentovmu bratovi Theovi, nastáva v procese čítania a je potláčaná kvalitou literárnych zručností známeho maliara, ktorý umelecky ovplyvnil prakticky celé nasledujúce storočie a ktorého život je tak často terčom pre romantizujúce diela o nepochopenom umelcovi. Zdá sa, že Vincent je dobrá obeť s tragickým životom, avšak tieto listy ukazujú viacero menej známych stránok tohto mýtického človeka.
Na úvod som bol prekvapený umeleckou hodnotou listov, množstvom tém, ktorými sa autor zaoberal. Dozvedáme sa o jeho názoroch na život, na smrť, na mestá a vidiek, na krajinu, na putovanie, na Boha a vieru, na Japoncov a japonskú mentalitu, veľa spomína farby a ich kombinácie, opisuje prírodu a svet okolo seba neuveriteľne lákavo s kvalitou takmer tolkienovskou. Následne si ma listy získali svojím optimizmom, nadšením zo života a z ciest, spoznaním duchovnejšej roviny myšlienok potenciálneho kňaza. Človek má naozaj pri čítaní chuť ísť von, dotýkať sa kmeňov stromov, rovnako ako Vincent detailne skúmať svet a jeho farby a paradoxy. Sám si uvedomoval vlastnú tragédiu nepredajnosti jeho tvorby a šialenstvo svojho odhodlania stať sa v 27 rokoch umelcom, avšak neprestával, pretože vedel, že to, čo robí, je naozaj správne. Pozorujeme tu drobné životné tragédie v romantických vzťahoch, sledujeme jeho lásku k bratovi a smútok zo smrti otca. Pozorujeme jednoduchých ľudí, ktorých spoznával a obdivoval.
Doplniť ho filmom Loving Vincent je veľmi príjemné, no skutočný dôvod, ktorý ma ku knihe dostal, bolo nadšené rozprávanie pána profesora Rašlu, ktorý učí maľbu, a dodatočne si uvedomujem, že pre maliarov je dielo omnoho užitočnejšie, no svoje čaro nestráca ani pre klasickejšieho čitateľa.
Aj napriek poznaniu jeho príbehu a pocitov, s ktorými som sa v niekoľkých momentoch vedel až desivo stotožniť, ma záver rozplakal a bol som naozaj vďačný, že som sa mohol ponoriť do tejto mystickej postavy z dejín výtvarného umenia.

05.12.2020

Žít jeho životem, tak se asi také zblázním. Není to jednoduché čtení, ale tato osobnost si zaslouží tu snahu a poznání jeho těžkého života, jeho těžkého osudu. Goghovy obrazy miluju a zcela jistě je to tím, co do nich vložil. Jsou nabité energií, kterou pak sám postrádal. Jinak sama kniha je úsporná, ne příliš kvalitní tisk a malé písmo. Spousta faktografického materiálu, je to spíše dokument bez uměleckého zpracování.

31.12.2018

Vincent, má láska
Nádherná knížka. Dopisy, které Vincent psal, nejsou jenom o jeho myšlenkách a popisu míst a lidí, které maloval, ale jsou proloženy obrazy zrcadlově mapujících krůček po krůčku jeho uměleckou cestu. Naštěstí nebyl pouze velký malíř, ale i velký psavec. Jeho dopisy nejsou sice jediným, ale jsou rozhodně nejbohatším zdrojem pro ty, kteří studují jeho obrazy, píšou životopisy, skládají písničky, točí filmy. Všichni čerpají z téhož pramene - zásluhou jeho švagrové Johanny, která je na světlo boží uvedla 24 let po jeho smrti. Vincent si uvědomil své "poslání" být malířem až jako dospělý mladý muž a před ním bylo necelých 10 let intenzivního učení a malování. Dnes jeho tvorbu vnímáme jako omračující explozi barev zejména v obrazech, které namaloval v posledních dvou letech. Dokázal převést onen fyzikální svět elektromagnetických vln do poezie ... jeho žlutá, ta měla podtón citrónové, nazelenalé, chromové, měla barvu starého zlata, bronzu, mědi, rozpálené žluté slunce maloval doběla, sluneční svit září jako světlá síra; jeho modrá ... ta byla ultramarínová, pruská, azurová, kobaltová a hluboká až po modř ze starry, starry night.
Co napsat k tak smutnému životnímu údělu : k nevyrovnaným vztahům v rodině, k jeho osamělosti, nemoci, finančními i sociálnímu strádání ... přesto z jeho deníku vyzařuje ta zaujatost, oduševnělost, s kterou ztvárňoval to, co svou senzitivitou viděl a na co nebyli jeho současníci připraveni.
Dnešní studie jeho diagnózy a rozbory důvodů, které vedly k jeho úmrtí, Vincentovi už nepomůžou, nám ale rozšíří paletu životních příběhů, které se dějí kolem nás a mnohdy si toho ani nevšimneme.
Pro ty, kteří mají Vincenta van Gogha rádi, bude jeho Deník v dopisech nevšedním zážitkem.

05.08.2018

Člověku je nesmírně smutno z toho, jak tahle citlivá, vnímavá, melancholická a talentovaná duše zůstala ve své době osamělá a nepochopená.
Jestli je někde v tom hvězdném nočním nebi třeba nad Rhonou, chce se věřit, že odtud vidí všechny ty deštníky, hrnky, trička a kdoví co všechno s náměty jeho obrazů... Těch, které mu nikdy nevydělaly ani na živobytí.

04.08.2018

Velice zajímavá cesta do Vincentovi duše. Uchvátila mě jeho nesmírná touha tvořit, která převzala kontrolu nad celým jeho životem, jeho vytrvalost, paličatost a až nebezpečná horlivost. Nevím, jak jinak si lze utvořit komplexní představu o jeho osobnosti, než právě z deníku podobných dopisů.
Smýšlením se zcela odlišuje, často jsem se musela pozastavit, abych sofistikované úvahy zpracovala.
Smutné, dramatické tóny je třeba čekat od začátku, ale čekala jsem, že budou převládat více. Není to tak, že by z knihy skapávala deprese a člověk se musel odvalit a těžce oddechovat, má v sobě také naději, víru a odhodlání (do,ehm, určitého okamžiku).

28.01.2018

Příliš brzo, příliš pozdě a mezi nimi jen jeden nepatrný okamžik. Myslím, že se mi ho podařilo najít a nepropásnout. Přečteno.
-------------------------
CITACE:
- Co jsem v očích většiny lidí – nula nebo podivín a samotář nebo otrava, někdo, kdo ve společnosti nemá žádné postavení a nebude mít, enfin, je něčím menším než ti nejposlednější. Dobře – za předpokladu, že je všechno opravdu přesně tak, pak bych svou prací rád ukázal, co vězí v srdci takového podivína, takového budižkničemu. – str. 35
- Mé rozpoložení je samozřejmě střídavé, přesto si udržuji jistou vyrovnanost. Mám určitou víru v umění, určitou důvěru, že je to mocný proud, jenž člověka – i kdyby ho sám musel pohánět – žene k nějakému přístavu; rozhodně považuji za obrovské štěstí, když člověk najde svou práci, a nepočítám se k těm nešťastným. – str. 46
- Tady je všechno dohromady vzato pěkné. To jest, je tu klid. Ale mě se tady líbí ještě něco jiného: drama – je ve všem a všude a nejsou to jen efekty jako od van Goyena. – str. 67
- Když člověk o nějaké otázce přemýšlí nebo mluví, nedojde rozhodně ke konečnému závěru, jak stále víc a víc zjišťuji. V jednom okamžiku se zdá řešení možné, v druhém už ne tolik. A já neopouštím problémy najednou, ale přemýšlím o nich dál, někdy dlouho, když je ostatní považují za vyřešené. – str. 75
- Mnoho malířů se bojí prázdného plátna, ale prázdné plátno se bojí opravdového, temperamentního malíře, který si troufne a který už prorazil vsugerované ,,nemůžeš“. Život jako takový se obrací k člověku tou nicneříkající, odzbrojující, beznaděj působící prázdnou stranou, na níž není nic, stejně jako na prázdném malířově plátně. Ale jakkoli se život staví nicneříkající a jalový, jakkoli mrtvý, člověk, který má víru, energii, lidské teplo, a který něco ví, si to nenechá navěsit na nos. - str. 90-91
- Budoucnost je přece vždycky jiná, než člověk myslí, člověk tedy nemůže nikdy nic vědět s jistotou. Stinná stránka malování je to, že když člověk své obrazy neprodá, stejně musí mít peníze na barvy a model, aby mohl pokračovat. A ta stinná stránka je ošklivá. – str. 105
- Troufám si tvrdit, že ten, kdo má nějakou slušnou pozici jinde, má tam zůstat. Ale dobrodruzi, jako já, myslím, nemají co ztratit tím, že víc riskují. Zejména jako v mém případě, protože nejsem dobrodruhem z vlastní vůle, ale osudem, a protože se nikde necítím tak cizí jako ve své vlastní rodině a ve své vlastní zemi. – str. 136
- Když člověk žije dobře, víc vydává, ale získává také více prostoru, a možná že člověk v dnešní době dostane víc, když působí spíš bohatým dojmem než chudým. Je lepší pěstovat své zdraví, než páchat sebevraždu! Přání všeho dobrého všem doma, tvůj oddaný Vincent - str. 145
- Tady je víno také špatné, ale já ho piju hodně málo. A tím, že skoro nejím a skoro nepiju, jsem hodně slabý, ale krev se mi uzdravuje, místo aby se zhoršovala. Opakuji: co potřebuji, je trpělivost a síla prosadit se. – str. 151
- Je to smutná vyhlídka, když musím konstatovat, že obrazy, které dělám, možná nikdy nebudou mít žádnou hodnotu. Kdyby měly hodnotu toho, co stojí jejich náklady, mohl bych sám sobě říct: nikdy jsem neměl starost o peníze. Ale za současných okolností to spolknu. Enfin, člověk musí jít dál a snažit se dělat věci stále lépe. – str. 164
- Jestli se dříve či později doopravdy pomátnu, myslím, že nebudu chtít zůstat tady v nemocnici, právě proto odtud chci ještě předtím odejít jako svobodný člověk. To nejlepší pro mne by určitě bylo, kdybych nezůstal sám, ale ještě raději bych zůstal navěky v cele, než bych jinou existenci obětoval té svojí. Protože malířský obor je v dnešní době smutný a špatný. – str. 181
- Vím, že - když je člověk statečný – uzdravení přijde zevnitř naprostým smířením s utrpením a smrtí, zřeknutím se vlastní vůle a sebelásky. Ale to není nic pro mě; já mám rád malování, rád se dívám na lidi a věci a na všechno, co tvoří náš život – náš umělý život, chceme-li. Ano, skutečný život spočívá v něčem jiném, ale já si nemyslím, že patřím do kategorie bytostí, které jsou ochotné žít a také ochotné v kterémkoli okamžiku trpět. – str. 208
- Hodně často mě ale s velikou intenzitou přepadá trudomyslnost a – podle toho, jak se postupně zlepšuje moje zdraví – stále víc jsem schopen velmi střízlivého uvažování a stále víc se mi zdá, že malovat další obrazy, které nás tolik stojí a nic nevynesou, ani nepokryjí náklady, je bláznovství, něco naprosto proti zdravému rozumu. Pak se cítím sklíčený a nejhorší na tom je, že v mém věku je zatraceně těžké začínat s něčím novým. – str. 217
- Žiju ze dne na den – je tak krásné počasí. A se zdravím je to dobré, chodím v 9 hodin spát a vstávám většinou v 5 hodin. Pevně věřím, že po tak dlouhé nepřítomnosti nebude obtížné najít sám sebe. A doufám, že to také tak zůstane, že budu cítit větší jistotu v ruce se štětcem, než když jsem přišel do Arles. Doktor Gachet říkal, že považuje recidivu za velice nepravděpodobnou, a že jsem na tom moc dobře. – str. 230

07.11.2017

"Jednou v noci jsem se šel projít po opuštěné pláži. Nebylo to veselé, ale také ne smutné. Bylo to.. krásné.."
Knížka se kterou se pomocí Goghových myšlenek dostanete až do jeho úplného nitra. Neveselé čtení lemované jeho nádhernými malbami. Po přečtení můžu říct, že van Gogh byl hodně senzitivní člověk s krásnou duší. Kdyby věděl, jaká ikona se z něj po smrti stala..