Tajný deník Adriana Molea
Sue Townsend
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/3263/mid_tajny-denik-adriana-molea-36M-3263.png
4
926
926
Deníky Adriana Molea série
1. díl >
První z oblíbené série deníků Adriana Molea zastihuje hlavního hrdinu ve věku třinácti a půl roku. Je to pro něj nelehká doba, puberta s ním cloumá, svět je plný hlupáků a zabedněnců, kteří pro jeho umělecké vzlety nemají špetku pochopení. On je však pevně rozhodnutý statečně nést těžký úděl intelektuála. A jako by neměl dost starostí sám se sebou, doma vrcholí rodinná krize, matka odchází a Adrian zůstává s otcem, nepraktickým smolařem, navíc právě propuštěným z práce. A do toho všeho se ještě Adrian smrtelně vážně zamiluje do Pandory. Uprostřed osobních trablů a zmatků však hrdina dokáže svérázným klukovským pohledem sledovat a s neodolatelným anglickým humorem komentovat vážné i nevážné problémy, které hýbou britskou společností.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2008 , Mladá frontaOriginální název:
Secret diary of Adrian Mole aged 13 3/4, 1982
více info...
Přidat komentář
Tak jsem se zase pobavil. Neuvěřitelné, jak autorka - žena píše o dospívajícím chlapci, s jakým porozuměním. Umožnilo mi to se taky trochu naladit na věk, který mám dávno za sebou.
ahojte neviete nahodou aký je to literárny druh ? alebo žáner ... Ďakujem ja to potrebujem vedieť lebo mam robit čitateľský denník a nikde som to nenašla :)
Po úmrtí autorky v dubnu t.r. jsem se vrátila k Adrianovi. V minulosti jsem přečetla dva díly, nyní se chystám přečíst celou sérii. Hlášky Adriana jsou naprosto nepřekonatelné. Výborný britský suchý a lakonický humor. Ale chápu, že ne každý je na podobný typ humoru nastavený.
První díl Adriana Molea, mně vcelku bavil, byl docela uvěřitelný. V dalších třech dílech , však hlavni hrdina moje sympatie ztratil , a už je nikdy nenašel. Ufňukaný,s ničím nespokojený hrdina, už nebylo to pravé ořechové.
Kdo má rád černý humor, sahá po správné knížce. Sice jsem se do knihy nemohla pořádně začít (nejspíš proto, že jsem ji číst musela), ale když už jsem ji četla, dost jsem se u toho pobavila. Velice zábavně je popsán víc jak rok života Adriana a jeho pubertální období dospívání. Nějaké hlody opravd stály za to! :)
Knihu jsem přečetela spíš ze zvědavosti, jak to skončí, než z opravdového zápalu. Až na pár vtipných momentek to nebylo nic světoborného a myslím, že by se mi nic nestalo, kdybych to nečetla. Zanechalo to ve mě dost depresivní pocit a ten otevřený konec to jenom podtrhl.
Knihu jsem četla jako teeneger a byla to jedna z mých nej knížek. Teď v dospělosti jsem si na ní vzpomněla, protože mám teenegera doma a znovu si jí přečetla. Nezklamala.
ale jo, docela jsme se bavil...nicméně na deník Nicka Twispa (první dva díly) to určitě nemá ;-) ..
Obsah knihy jednou větou - mladej týpek popisuje co se mu přihodilo za cca rok a půl
Opět jsem na praxi neměla co dělat a jakousi náhodou jsem se dostala k bedýnce s knihami namluvenými na CD. Adrian Mole mě zaujal, protože ho předčítá Vojta Kotek, ještě coby správný pubertální Snowboadďák. Tak jsem si to cédéčko, nic netušíc, prostě půjčila.
Nemám nejmenší tušení, jaký pocit bych z toho měla, kdybych to četla, nicméně to cédéčko je prostě dokonalé! Hrozně jsem u toho nasmála. Tekly mi slzy, bolelo mě břicho a neměla jsem slov. Nikdy bych byla neřekla, že se u toho tak pobavím. Ale jak by řekl Adrian - to už je můj osud.
Z počátku jsem z toho měla takový zvláštní pocit, protože je to celé formou deníku a mě to přišlo až neuvěřitelně hloupé. Vždycky bylo řečeno datum, dvě až tři věty a pak u zase další den. Ale už v polovině ledna jsem si zvykla a začala jsem se u toho pořádně bavit. Je to tak hezky načtené, Kotek to prostě umí, to se mu musí nechat!
Takže pokud máte rádi anglický humor, ironii a nadsázku, rádi se bavíte a nemáte povečerech nebo ve škole co dělat, tak tohle si půjčete. Rozseká vás to na kousky
Knihu jsem četl kdysi na základní škole a zapomněl jsem na ni. Nedávno jsem si na Adriana Mola vzpomněl a znova jsem se pustil do čtení jeho deníku. Snad je to mým věkem, ale knížka mě teď už tak moc nenadchla. Spíš jsem měl chvílemi chutě, Adrianovi jednu vrazit. I tak ale zkusím další díly, protože jsem zvědavý, co z Adriana vyroste. :)
Pro mě naprostá klasika a kult. Tu knihu jsem četl několikrát a pořád se musím smát. Adrian je prostě magor. Výborný byl taky seriál podle tohoto prvního dílu natočen. Sledovali jsme ho kdysi dávno za totáče na "polácích", který se u nás dali naladit, jediný program na kterém něco vysílali. Hrozná prča v anglickém stylu.
Pamatuju si, že nám z téhle knížky předčítala učitelka češtiny v šesté třídě a my, pubertální ignoranti opovrhující literaturou, jsme se zaposlouchali a smáli se jako blázni. Pak jsem si knížku přečetla celou a byla jsem z ní nadšená. O několik let později jsem ji koupila na Vánoce bratrovi, který do té doby nepřečetl snad ani Čtyřlístek, s přesvědčením, že tohle je určitě TA kniha, která ho donutí přečíst ji celou. Nebyla. (To byl až životopis Tomáše Řepky:)) Ale já jsem si ji přečetla znovu. Je pravda, že "zvracející autobusová scéna" už mi nepřipadala tak super vtipná jako tenkrát v šesté třídě, ale co, pořád si myslím, že je to povedené.
Pro mě byla tato knížka asi nejlepší ze všech co jsem četla. Mám ráda knížky, které jsou napsány jako deník. Paní spisovatelka se podle mě dokázala krásně vcítit do role. Sama hlavní postava mi až připomínala sebe, jak dokázala výborně popsat každý pocit. Na knížce se mi asi nejvíce líbilo to jak přesně popsala to jak se hlavní postava cítí. Navíc je tato kniha velmi humorná. Knížka se mi tak líbila, že jsem se každý den těšila na to až budu zase číst a jak knížka vůbec dopadne a co ještě Adrian zažije. Tato knížka pro mě byla velmi jednoduchá na čtení a je jenom škoda, že nebyla o něco delší. Vůbec to jak Adrian mluví, jak se chová a co cítí je strašně zajímavé, poučné a zároveň legrační. Při čtení této knížky jsem měla pocit jako kdyby to psal doopravdy jen čtrnáctiletý kluk. Nemyslím tím, že paní spisovatelka neumí psát, ale umí to tak dobře, že to vypráví jako kdyby byla hlavní postava ona sama. Pro mě to byla dokonalá knížka a určitě si ještě ráda přečtu další díly. Tuto knížku bych doporučila všem co mají rádi deníkové příběhy a co se rádi ponoří do knížky a prožívají ji jako by šlo o ně samotné, protože takhle jsem se cítila já. Jedna z nejlepších knížek, které jsem četla a těším se na další díly.
Četla sem znovu po letech, pořád výborné čtení - klasika v tomto žánru (ostatní napodobovači jsou většinou o hodně slabší). Nezapomenutelné hlášky a spojení (had Lucas, To už je můj osud, pes Šavle), přitom taky náhled na život rodiny v Anglii 80.let. Líbí se mi i probleskující "kladné" stránky hrdiny - vztah ke starým lidem, péče o psa - doprovázené humorným a upřímným líčením pocitů teenagera. No a skvělé ilustrace s úryvky textu. (Úplně poprvé jsem ji četla na pokračování v časopise Sedmička pionýrů:) a z té doby mě nejvíce utkvěl v paměti výlet do Britského muzea a Bert Baxter, jeho koberec a pes Šavle:)
Když mi tuhle knížku doporučila moje babička s tím, že je to vtipné, nevěděla jsem, jestli tomu můžu tak docela věřit,ale nakonec to bylo lehké a zábavné čtení :) ačkoliv mě nebaví knihy psané tímto stylem, tuhle jsem přečetla během chviky a s chutí ;)
Autorovy další knížky
| 2003 |  Tajný deník Adriana Molea |
| 2011 | Adrian Mole – Léta v divočině |
| 2004 |  Inkognito |
| 2010 | Adrian Mole – Léta u kapučína |
| 2013 | Žena, která si šla lehnout a rok nevstala |
Knížku jsem si přinesla z knihovny už v dubnu, na počest úmrtí Sue Townsendové, a pak nějak nebyla příležitost a ani ta správná chuť se začíst... Přiblížilo se datum vrácení a tak jsem se do ní, nakonec celkem i s chutí, pustila a docela mě pobavila. Ještě nevím, zda si přečtu i další díly, ale je pravda, že konec prvního dílu byl takový uspěchaný a jakoby nedotažený. Každopádně to špatná knížka rozhodně není a myslím si, že by mohla ke čtení nalákat i nečtenáře. A jestli je skutečně zařazena do povinné školní četby, není to, podle mého, žádný krok vedle a bude to rozhodně větší zábava než třeba Jirásek, kterého jsem musela číst já:-) Černý humor ocení i dospělák, některé pubertální postřehy třináctiletého kluka jsou opravdu zajímavé... Jeho hlavním a daleko důležitějším životním problémem je pupínek na bradě než aby se vyloženě trápil nevěrou a rozchodem rodičů... No a jeho básnické pokusy mě tedy moc neoslovily, ale pravdou je, že já jsem na tu poezii nikdy moc nebyla:-) Nakonec bych velmi ráda vyzdvihla ještě jednu Adrianovu pozitivní stránku - líbilo se mi a oceňuji, jak se ve svém věku moc hezky staral o stárnoucího a osamoceného Berta.