Žena, která si šla lehnout a rok nevstala přehled

16.03.2024

To vůbec není špatný nápad.

25.10.2023

Absurdita především. Což je fajn. Humorně absurdní situace, humorně absurdní chování postav. Zprvu převažuje humor břitký a přes všechnu ironii a absurditu a kritičnost stále lidský, autorka je skvělá pozorovatelka, takže se mi první část knihy dost líbila. Pak ale začíná humor poněkud černat, což se zprvu dalo snést a bavilo, ale postupně, nejen že děj je stále temnější, postavy knihy nesnesitelnější a autorka postupně přitvrzuje, ale – a to mi vadilo asi nejvíc – i absurdita by měla mít nějakou logiku a vyústění.
Překlad? Myslím docela povedený (překladatel i Adriana Molea) a co se týče jmen, těžko nepřekládat, když jména – a to nejen postav, ale i míst, měla v knize význam, tedy předpokládám, a překladatel se s tím musel nějak vypořádat. Ale pravda, úplně mě to nenadchlo, připomnělo mi to spíš dětské knihy, až tak vtipná mi ta jména nepřipadala... Zato ilustrace výborné (Václav Kabát), ty mě pobavily.
Zprvu za čtyři, v závěru tři plus.
*
„Briana se podívala na bratra. Představit si ho, jak opilecky pokřikuje s dopravním kuželem na hlavě, neuměla o nic líp, než kdyby ho měla vidět v tom idiotském pořadu Když hvězdy tančí, oblečeného do žlutozelené lycry, jak tančí rumbu.“
*
„Myslel si o sobě, že není špatný manžel. Nikdy ji neuhodil, ne silně. Občas došlo na nějaké to přimáčknutí nebo postrčení a jednou, když našel valentinku, kterou si schovala za bojler a na níž stálo: ,Nech ho, Evo, přijeď za mnou´, ji držel za nohy hlavou dolů ze schodů. Samozřejmě to bylo z legrace. Je pravda, že měl co dělat, aby ji vytáhl zpátky přes zábradlí, a jednu chvíli to vypadalo, že by ji mohl upustit dolů na dlaždice. Nebylo ale vůbec nutné, aby Eva tak hrozně křičela. Z její strany to byl čirý exhibicionismus.“