Žena, která si šla lehnout a rok nevstala
Sue Townsend
Co je příčinou Eviny krize, která ji přiměla schovávat se pod peřinou? Možná pověstných stokrát nic… Počínaje matčinými a učitelčinými drobnými, „dobře míněnými“ radami a poznámkami v době dospívání, schopnými navždy podkopat tolik potřebné sebevědomí. Přes manželovo samozřejmé přijímání vzorné péče o chod domu a domácnosti. Konče čím? Nevděkem vlastních dětí? Nedostatkem „času na sebe“? Nedostatkem lásky? Nedostatkem obyčejné lidskosti? Román britské autorky, proslavené především humornou ságou o nesnadném dospívání Adriana Molea, není vůbec lacině feministický. Ani v příběhu ženy, která odmítala vstát z postele, nechybí břitká ironie, tentokrát je ovšem zaměřena méně politicky. O to více se týká „obyčejných“ lidských vztahů.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2013 , Mladá frontaOriginální název:
The Woman Who Went to Bed for a Year
více info...
Přidat komentář
Absurdita především. Což je fajn. Humorně absurdní situace, humorně absurdní chování postav. Zprvu převažuje humor břitký a přes všechnu ironii a absurditu a kritičnost stále lidský, autorka je skvělá pozorovatelka, takže se mi první část knihy dost líbila. Pak ale začíná humor poněkud černat, což se zprvu dalo snést a bavilo, ale postupně, nejen že děj je stále temnější, postavy knihy nesnesitelnější a autorka postupně přitvrzuje, ale – a to mi vadilo asi nejvíc – i absurdita by měla mít nějakou logiku a vyústění.
Překlad? Myslím docela povedený (překladatel i Adriana Molea) a co se týče jmen, těžko nepřekládat, když jména – a to nejen postav, ale i míst, měla v knize význam, tedy předpokládám, a překladatel se s tím musel nějak vypořádat. Ale pravda, úplně mě to nenadchlo, připomnělo mi to spíš dětské knihy, až tak vtipná mi ta jména nepřipadala... Zato ilustrace výborné (Václav Kabát), ty mě pobavily.
Zprvu za čtyři, v závěru tři plus.
*
„Briana se podívala na bratra. Představit si ho, jak opilecky pokřikuje s dopravním kuželem na hlavě, neuměla o nic líp, než kdyby ho měla vidět v tom idiotském pořadu Když hvězdy tančí, oblečeného do žlutozelené lycry, jak tančí rumbu.“
*
„Myslel si o sobě, že není špatný manžel. Nikdy ji neuhodil, ne silně. Občas došlo na nějaké to přimáčknutí nebo postrčení a jednou, když našel valentinku, kterou si schovala za bojler a na níž stálo: ,Nech ho, Evo, přijeď za mnou´, ji držel za nohy hlavou dolů ze schodů. Samozřejmě to bylo z legrace. Je pravda, že měl co dělat, aby ji vytáhl zpátky přes zábradlí, a jednu chvíli to vypadalo, že by ji mohl upustit dolů na dlaždice. Nebylo ale vůbec nutné, aby Eva tak hrozně křičela. Z její strany to byl čirý exhibicionismus.“
Tohle je přesně Sue : ironická, absurdní, chápající, lidská a tak nádherně anglická. Miluju její knížky a často se k nim vracím.
Starší inteligentní ženská z vyšší vrstvy se jednoho dne zasekne, že prostě nevstane z postele, a čtenáři se začíná odhalovat její totálně dysfunkční rodina. Tenhle román je především komedie, a to se správným britským humorem. Díky němu se dá zvládnout popisování všech těch hrozných rodinných lapáliích jako je nevěra, nevděčné drzé děcka a celkově mizerné vztahy mezi jednotlivými rodinnými příslušníky. Sue Townsendová je zkušená britská spisovatelka a psát fakt umí. Takže je to zábava číst, často se i člověk zasměje, ale... Někdy je to i trochu síla. Přiznám se, že ke konci už jsem některé postavy začal slušně nenávidět, což nevím, jestli bylo úplně cílem autorky. Taky mi přišlo, že závěr je trochu useklý - jednotlivé dějové linie byly buď narychlo uzavřené nebo zůstaly nedokončené.
Celkově ale vyvedená britská komedie, i když někdy i mírně nepříjemná.
Sedm nešťastných rodinných příslušníků z deseti.
Hlavní hrdince fandím, chápu, rozumím, miluji.... dokonalé čtení. Moje oblíbená, dá se číst stále dokola. Humor, nadsázka, ironie, a hlavně hluboké pochopení.
Kniha mě bavila. Popis loňských Vánoc byl dokonalý. Postavy více či méně absurdní, Eva je pro mě nejvíc čitelná právě tím zásekem. Jsem její fanda od začátku do konce.
Já vždycky (téměř) knihu přečtu, i když třeba není mým šálkem kávy, jinak bych si netroufla ji hodnotit.
Toto co bylo?
Výkřik bláznivé sobecké feministky?
A další postavy? Sobec, lhář, podvodník, bezcitný děti, mladá coura, fanatičtí následovači, věřící v anděli apod. ...
Moc velká přehlídka zvláštních jedinců (individuí) na jednou místě v jedné knize.
Pak se mi také nelíbilo divný překlad příjmení do češtiny a ponechání jmen v angličtině. Fakt divný - Brian Bobr, Stanley Dopálený ...
Životní krize anebo dobře situovaný příběh úspěšné autorky .. těžko říct, ale od začátku baví až do konce , chvílemi máte pocit že se hlavní hrdinka totálně zbláznila aby jste jí na další stránce hořce litovaly ... + všelijaké vrtochy hrdinky Evy , ale co je asi nejzajímavější vyjímečně autorka nenechá vůbec čtenáře vydechnout .. nutno dodat že k této knize se musíte pročíst ..
Myslím, že moje hodnocení se nebude lišit od těch ostatních. Kniha s dobrým nápadem, který se postupně rozvíjí, ale tak jak rychle nabere spád a vtip, tak rychle se vyčerpá a upadne. Autorce dle mého došly nápady a chtěla to prostě jen dopsat.
Eva mi osobně byla z počátku sympatická, během čtení jsem ale názor změnil a stala se pro mě otravnou.
Dvojčata jsou od začátku prostě mimo realitu a pro mě to byly dvě nepříjemné postavy, stejně jako Poppy.
Nevím jak zní v originále jména postav, ale v českém překladu ta jména jsou hrozná.
Ze začátku mi Eva přišla sympatická. Jen tak si být. A být si v posteli. Ale jak šel děj moje nadšení pro knihu upadalo. Dočetla jsem snad až po půl roce. Celkově nic moc.
K českému překladu nevím. Četla jsem v originále.
Knihu jsem přečetla za pár hodin, čte se snadno. A samotnou mě překvapilo, jak se dá napsat hezký příběh, který "is moving", přestože hlavní postava nevylézá z postele.
...no, nevím, zvláštní nápad, vzdor osudu, rodině. Byly i okamžiky, kdy jsem se zasmála, ale celkově zkrátka zvláštní
Těšil jsem se na veselou knihu plnou anglického suchého humoru. Ne, že by se zde nenacházelo dost sarkasmu, absurdních situací apod., ale legrace se vůbec nekonala. Kniha je spíše přehlídkou kolapsů morálky, plná popisů bezbřehého sobectví, zoufalství, hodných lží a pokrytectví. Nejhorší je, že nám autorka nenechá ani kapičku naděje natož optimismu a tak nám úsměv brzy zmizí v dáli.
První dvě třetiny knihy byly naprosto skvělé, plné autorčina specifického humoru a absurdních situací, které na její tvorbě tolik miluju, bohužel ke konci se kniha proměnila v chaotickou spleť, do které jsem se zamotala a už nevymotala. Vítám smutné konce, pokud jsou zapotřebí, ale nejsem fanda otevřených konců a zde zůstalo nezodpovězených otázek až příliš.
Ta kniha si mě našla ve správný čas, takže dávám čtyři hvězdičky. Ty zmiňovaná česká jména beru s nadsázkou, tak nějak to k celé knize patří. Řekla bych, že je to autorčin sakrasmus se který je vlastně i kniha psaná. Takovej drobnej žertík ... tak to teda chápu já.
Je to takový lehký a úsměvný čtení i když ten konec už začíná lehce zklouzávat do těžší psychické poruchy...... ale celkový pohled na knihu je pozitivní :)
Knížka postavená na výborném nápadu, bohužel jeho další rozvíjení (nekorektně bych to popsala jako "plácání se na jednom místě") mi nesedlo. Zjevně mám o humoru odlišné představy než autorka, Adrian Mole a Královna a já se mi taky nelíbili.
Kniha má super úvod, který mě nadchnul, dokázala jsem pochopit pohnutí hlavní hrdinky i reakci lidí kolem ní. Konec však již váznul a přešel do absurdity, která dle mého neodpovídala tónu knihy. Ale v podstatně dobrý příběh.
Depresivní kniha nebo jen anglický příběh k popukání!? Pro každého čtenáře znamená tato kniha něco jiného. Taky mám někdy chuť zalézt si do postele a zůstat tam do doby než mě to přestane bavit. Ale tak dlouho jako "hrdinka" této knihy bych tam rozhodně nevydržela. S knihou možná, ale jinak by mě to tam nebavilo. Jsem člověk který pořád musí něcoi dělat a takové nicnedělání by mě určitě zabilo. Taky se mi jako většině čtenářu nelíbí to počešťování jmen. Některé knižní překlady vážně za moc nestojí. No asi se zase vratím k Adrianovi. Přece jenom je mi tento druh humoru bližší.
Knihu beru jako krutou grotesku, psanou s typickým anglickým humorem. Určitě je to celé vysoce nadsazené až absurdní, ale tím lepší k pozvednutí nálady - i k hlubokému zamyšlení. Proto dávám pět hvězdiček. Např. prostředí Vesmírného střediska a scénky při svolané schůze kvůli pohlavnímu styku Briana a Titanie jsou k popukání. Závěr je mrazivý. Jenom mi vadí počeštělá příjmení, to anglickému příběhu na kráse nepřidá.
Autorovy další knížky
2003 | Tajný deník Adriana Molea |
2011 | Adrian Mole – Léta v divočině |
2004 | Inkognito |
2010 | Adrian Mole – Léta u kapučína |
2013 | Žena, která si šla lehnout a rok nevstala |
To vůbec není špatný nápad.