Žena, která si šla lehnout a rok nevstala
Sue Townsend
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/174184/zena-ktera-si-sla-lehnout-a-rok-nevstala-174184.jpg
3
87
87
Co je příčinou Eviny krize, která ji přiměla schovávat se pod peřinou? Možná pověstných stokrát nic… Počínaje matčinými a učitelčinými drobnými, „dobře míněnými“ radami a poznámkami v době dospívání, schopnými navždy podkopat tolik potřebné sebevědomí. Přes manželovo samozřejmé přijímání vzorné péče o chod domu a domácnosti. Konče čím? Nevděkem vlastních dětí? Nedostatkem „času na sebe“? Nedostatkem lásky? Nedostatkem obyčejné lidskosti? Román britské autorky, proslavené především humornou ságou o nesnadném dospívání Adriana Molea, není vůbec lacině feministický. Ani v příběhu ženy, která odmítala vstát z postele, nechybí břitká ironie, tentokrát je ovšem zaměřena méně politicky. O to více se týká „obyčejných“ lidských vztahů.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2013 , Mladá frontaOriginální název:
The Woman Who Went to Bed for a Year
více info...
Přidat komentář
Zvláštní. Co k tomu říct. V knize byly zajímavé a občas i vtipné momenty, ale celkově působí beznadějně a depresivně. Tohle se autorce moc nepovedlo, kniha neměla spád, občas jsem se ztrácela v ději, musela jsem se nutit, abych ji dočetla. Po vtipných knihách o Adrianovi už asi Sue Townsendové dochází dech.
Hlavní hrdince Evě Bobrové došel dech evidentně také, jednoho dne odpoledne ulehne do postele a rok z ní nevstane. Ukrývá se před světem a životní krizi se pokusí překonat v posteli. Bohužel když po roce vstane, zjistí, že tím vlastně nic nevyřešila. Také souhlasím s tím, že překlad všech příjmení do češtiny mi vadilo. Zdravotní sestra Pichlavá, strážník Krahujec, Brian Bobr, Titánie Polesná apod...v celkovém kontextu knihy mi to přišlo poněkud zvláštní.
To tedy bylo smutné čtení! Moc jsem se snažila vnímat jednání hrdinky jako určitou nadsázku, ale s každou další stránkou to bylo jen horší. Smutné a beznadějné. Každý z nás má určité hranice, které jsou někdy hodně křehké a stačí pak jen drobný impuls a už tak chatrné základy se bortí jako domeček z karet, Přesto, jednání hlavní hrdinky a nakonec i ostatních postav bylo zcela mimo mé chápání a po celou dobu čtení jsem nebyla schopná vykřesat ani náznak sympatií ke kterékoliv z nich.
Tak kniha to byla zvláštní, ale vlastně mi připomněla Coventry na útěku. Je to takové docela dost šílené, ale současně dojemné, veselé i smutné čtení. Nemohla jsem se nějak smířit s tím hrdinčiným nápadem zůstat v posteli, ale zvykla jsem si (je to román, ne skutečnost, přece). Postavy byly zajímavě pestré a současné. Dala bych 3,5. Nejvíc mě při čtení vadily české podoby příjmení všech, přitom si myslím, že to nemělo žádný význam psát je takto. Jsem zvědavá na názory dalších.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Tajný deník Adriana Molea |
| 2011 | Adrian Mole – Léta v divočině |
| 2004 |  Inkognito |
| 2010 | Adrian Mole – Léta u kapučína |
| 2013 | Žena, která si šla lehnout a rok nevstala |
Někde mezi 2* nebo 3*. Knížku jsem četla anglicky a ještě že tak, protože ty české překlady příjmení jsou fakt něco strašného. Střední část knihy měla poměrně spád, ale konec byl vážně zabijácký... Podle mě tkví hlavní problém v samotných postavách, např. Eva - chytrá, poměrně racionální žena, si vleze do postele a nechce vstát. To vede k miliardě situací na facku, které by šly vyřešit, kdyby Eva vstala z postele. Např. Eva si řekla, že už nebude nikdy chystat Vánoce, protože jí nikdy nikdo s něčím nepomohl. To asi nebyla její chyba, že nikdy nikomu neřekla a nebo nepožádala o pomoc, že? Místo toho, radši potrestám všechny tím, že nebudu dělat vůbec nic, ani se s nimi v podstatě bavit.
Na jednu stranu to bylo poměrně smutné čtení, ale spíš bych to označila slovem: DIVNÉ! a ne zrovna výchovné...