Denník Rywky Lipszycovej
Alexandra Zapruder , Rywka Lipszyc
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250029/mid_dennik-rywky-lipszycovej-250029.jpg
4
28
28
Jedinečné svedectvo štrnásťročného dievčaťa, ktoré svoje dospievanie prežilo v lodžskom gete Pri oslobodení koncentračného tábora Osvienčim-Brezinka lekárka sovietskej Červenej armády Zinaida Berezovská našla v troskách jedného z krematórií denník. Mala ho u seba až do svojej smrti v roku 1983. O dvanásť rokov neskôr sa denník dostal do rúk jej vnučke Anastasii Shangin-Berezovskej, ktorá ho vzala do Spojených štátov amerických, kam emigrovala krátko po rozpade Sovietskeho zväzu. Anastasia sa dlhé roky pokúšala nájsť niekoho, kto by nájdený rukopis neznámeho pisateľa náležite spracoval, preložil a sprístupnil širokej verejnosti. Denníka sa nakoniec ujali pracovníci Centra pre štúdium holokaustu v Severnej Kalifornii, ktorí ho nielenže dali preložiť do angličtiny, ale s pomocou ďalších odborníkov identifikovali aj jeho autorku, štrnásťročnú Rywku Lipszycovú z Lodže, a jej vzácne svedectvo upravili do knižnej podoby. Rywka si písala denník od októbra 1943 do apríla 1944. Zaznamenávala si doň svoje myšlienky, pocity, sny, spomienky na mŕtvych rodičov a deportovaných súrodencov, zachytila každodenný život v krutých podmienkach lodžského geta a rozoberala vzťahy s príbuznými, učiteľkami a kamarátkami. Jej zápisy svedčia o obrovskej túžbe dospievajúceho dievčaťa po lepšom živote, o odhodlaní nevzdávať sa za žiadnych okolností, o neochvejnej viere, ktorá jej pomáhala prežiť tie najťažšie chvíle. V auguste 1944 Rywku s jej najbližšími deportovali do vyhladzovacieho tábora Osvienčim-Brezinka. Neskôr ju poslali do pracovného tábora Christianstadt, odkiaľ absolvovala pochod smrti do Bergen-Belsenu, kde sa konečne dočkala vytúženej slobody. Denník Rywky Lipszycovej v knihe dopĺňajú spomienky jej príbuzných, odborné eseje, ktoré spolu s bohatou fotodokumentáciou približujú atmosféru tých čias, a tiež pátranie po jej ďalšom osude.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2015 , Fortuna Libri (ČR)Originální název:
The Diary of Rywka Lipszyc, 2014
více info...
Přidat komentář
Četla jsem o holocaustu spoustu knih, ale tento deník je jiný, nejprve jsem ho odložila a trvalo mi dlouho, než jsem se k němu vrátila zpět. Rivka je mladé děvče, které přišlo o rodiče a dva sourozence, vyrůstá se svými sestřenicemi v lodžském ghettu. Do svého deníku si tak zaznamenává hluboké pocity a myšlenky, komplikované soužití se svými sestřenicemi, trápení jako byl hlad, zima, stesk po rodině, nekončící válka, ale i naděje, víra... Další část knihy, kterou velmi oceňuji, doplňují dobové fotografie, pojednání o Rivčině dalším osudu, její rodině. Deník je nádherně graficky zpracovaný. Doporučuji k přečtení.
Tato kniha mne zasáhla stejně jako Dívky beze jména.
Deník Rivky Lipsyczové je silný příběh, vyprávějící o dospívající dívce, která vyrůstá v lodžském ghettu. Do svého deníku zapisuje své nejniternější pocity, vzpomínky, trápení, prožitky z každodenního života.
V knize nalezneme i doplňující informace, jak byl deník nalezen, popis lodžského ghetta, fotografie a spoustu dalších informací tvořící celek, který nám vyklresluje jak se "žilo" v ghettu.
Jestli na tuhle knihu někdy zapomenu, na tato slova nikdy.
-------------
28. ÚNORA 1944 (PONDĚLÍ)
,,(…) Před pár lety jsem ve snech, v představách o své budoucnosti, vídala takový výjev: večer, pracovna a stůl, u kterého sedí žena (už starší) a píše… píše a píše… bez přestání… nevnímá, co je kolem, jen píše. A ta žena to jsem já. (…)“
Výborná a čtivá kniha. Oproti Deníku Anny Frankové neobsahuje jen samotný deník Rivky, nýbrž obsahuje části pojednávající o Lodžském ghettu, o rodině Rivky, o tom, kdo a kde deník objevil, také obsahuje řadu fotografií, a to včetně dokumentů a dokladů sloužících k "životu" v ghetu.
Velmi mě udivilo, jak tak mladá dívka dokáže být tak silná a i přes nedostatek vzdělání, které sama pociťuje, se přesto naučila bravurně vyjadřovat své pocity. Knihou/deníkem prochází obrovský žal, stesk po rodině a pocit vlastní bezvýznamnosti. Být však více lidí jako Rivka, co myslí na druhé i v té nejhorší chvíli.
Knihu doporučuji všem, nejen zájemcům o historii.
Kniha kromě vlastního deníku (cca 80 stran) obsahuje kapitoly Jak se deník dostal z Osvětimi do Ameriky, Dospívání v lodžském ghettu, Rivčino město, Rodinné vzpomínky a Co se s Rivkou stalo.
Dívka se v deníku vypisuje ze ztráty rodičů i sourozenců - bratříčka a sestry, zůstala jen se svou mladší sestrou u starších sestřenic.Píše o Bohu a o tom, jak by chtěla změnit sebe, své okolí i celý svět. Záhadný je i její osud po válce, kterou přežila, ale zmizela beze stop.
Rivčin deník je dalším unikátním svědectvím dospívající dívky, která byla vězněna v nacistickém ghettu.
Týmto komentárom nechcem povedať, že to, čo zažila Rywka je nič, alebo menej hrozné ale...čakala som od tejto knihy viac. Denník Anny Frankovej to nepredčilo. Každopádne je dôležité takéto svedectvá uchovávať, aby sa história neopakovala.
O koncentračních táborech, ghettu a tihle zvěrstvech druhé světové války jsem už četla pár knih.. Ale deník, který byl napsán přímo Rivkou v této knize je naprosto jiný. Nedokázala jsem ho přečíst na jeden dech, protože je plný všech emocí, její trápení a je to hrozně silné. Donutí to člověka přemýšlet. Také tato kniha je obohacena o jiné informace a fotografie což je za mně velké plus.