Děravé paměti - Šedesát báječných let pod psa
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489075/bmid_derave-pameti-sedesat-bajecnych-let-hKS-489075.jpg
3
98
98
Jak se z nesmělého kluka ze Sázavy dočasně stal hédonistický seladon a nadlouho i nejpopulárnější porevoluční spisovatel? Co dělal 17. listopadu 1989 a na čem psal Báječná léta pod psa? Jaký byl vrátný, voják, učitel a redaktor, jaký je otec, bratr, syn a dědeček a kolik milenek bohužel pozval na oslavu svých padesátin? A proč pak hned neumřel? Michal Viewegh slaví šedesáté narozeniny a první dárek si rozhodl nadělit sám – vlastní životopis, psaný s nadhledem i ručením omezením.... celý text
Přidat komentář
Mám pocit, že Michal Viewegh konečně zase našel svoji polohu. A jsem za to i za něj, velmi ráda. Ani na jedné stránce jsem se nenudila. Celý tenhle autorský životopis mi přišel velmi vtipný, dojemný a příjemně nostalgický. Děkuju!
Páni... Docela dost soucítím s těmi, kteří Michala zklamali, protože si to s nimi parádně vyřídil přes stránky svých pamětí :-D Jinak se mi pár věcí osvětlilo a jak se zdá, upřímnost nade vše. Je to dobrá oddechovka. A přiznávám se, že Michalovy Deníky jsou fajn. Jak sám píše, je "multižánrový" a každý si může vybrat, co mu sedne nejlépe.
Za mě dobrý. Co jsem očekával to tam +/- i je. Možná až škoda, že to autor bere hrozně hopem, někde mohl být podrobnější a "delší".
Ač mám ráda současné české beletristy a nemohu se dočkat každičkého vydání nových knih, nadšení z Michala Viewegha se u mě nikdy nekonalo. Jeho nejstarší dílka jsou samozřejmě extrémně proslulá a jejich zfilmování dodalo autorovi další slávu. Já sama mám moc ráda knihu Andělé všedního dne, včetně filmového zpracování. A vlastně i chápu autorovu suverenitu, možná jakousi nadřazenost, kterou v tomto memoáru dává průběžně na odiv, tohle se opravdu jen tak někomu nepovede. Nečetla jsem všechny Vieweghovy knihy, nějak mě to neláká, ale můj pocit z těch, které jsem četla, není nijak valný, možná trochu kvantita na úkor kvality.
I přes vše, co jsem napsala výše, jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Dozvědět se více o Vieweghově životě přímo od zdroje má něco do sebe. Ač s jeho životním stylem příliš nesouzním a věřím, že jeho názory jsou často pokrytecké a egoistické, ne každý by přiznal vše, co se za ty dekády událo, takto otevřeně. Je pravda, že autor především vyzdvihuje to, jaký byl seladon a grand, to ve svých recenzích ostatně zmiňují i další uživatelé, ale možná má Viewegh jen pocit, že ho za celý život lidé kolem dostatečně neocenili, a kdy jindy na to upozornit, než v memoáru k příležitosti 60. narozenin. Oceňuji taky krásné fotky, a hlavně autorovu odvahu, se kterou se popral s rekonvalescencí po zdravotní tragédii, jež je ve většině případů fatální. U Viewegha tak nejspíš stáli jeho andělé všedního dne :)
Audiokniha,,autora spíš nečtu,mám ráda jeho filmy a lákaly mě Děravé paměti,,které se mě celkem líbily,poslouchala jsem je a S.Rašilov ,,skvělá volba.Myslím,že se podívám po nějakých knihách
Celkem vtipně a s nadhledem napsané paměti, v nichž se samozřejmě autor nevyhnul ani již notoricky známým událostem ze svého života (rozkol s nakladatelem, rozvod, milenky), takže co do obsahu žádné velké překvapení, protože v nesčetných rozhovorech na sebe p. Viewegh již téměř vše prásknul. Přesto jsem si tyhle memoáry rád přečetl.
Lepší než všechny jeho fikce z posledních deseti let. O Monice Valentové jsem nevěděl. :-)
Chtěl jsem si přečíst o psaní, většina krátkého textu je o penězích, dovolených u moře a připrcávání. Jo a o tom kdo na něj byl zlý. Plytký život a rozhled někoho, kdo se staví do pozice intouše a o ostatních píše jak jsou jednoduší a nevzdělaní. Mám z toho všeho takový nepříjemný pocit, skoro k němu po přečtení cítím odpor a zároveň je mi ho líto.
Nemůžu říct, že by tato Vieweghova knížka byla pro mě nečekaným zklamáním - to se u mě dostavilo už dřív při čtení některých jeho předchozích děl (Biomanželka, Můj život po životě...). Jak se říká, Viewegh zde "vykrádá" sám sebe - kdo se o autora, jeho tvorbu a život zajímá, dozvěděl se tu už po několikáté tytéž skutečnosti. Že je sebestředný, uznává autor sám - má zároveň pocit nedoceněnosti, ublíženosti. Pokud je takovým formátem, jak o sobě píše, nechápu, proč o svých bývalých manželkách píše tak, jak píše - v jeho podání jde o jednoduché chudinky pouze využívající jeho slávy a peněz. Jak se říká, plive do sklenice, ze které předtím pil.
Viewegh si nadělil k 60. narozeninám svůj vlastní životopis. A co v něm dal svým čtenářům? Mnohokrát opakované příběhy, které známe z jeho předchozích děl, stejně tak jako svůj narcismus, sebestřednost a chvástání střídající se s fňukáním. Člověk si říká, že tenhle chlapík musí být velmi zakomplexovaný, když má potřebu opakovaně vyprávět, že zaplatil svým bratrům drahou dovolenou a tchýni dluhy. A odpovědný redaktor mohl Michala upozornit, že není nutné 3x zmiňovat, že první román napsaný na počítači byli Účastníci zájezdu ( takto skoro doslova se opakujících sekvencí je v knize víc). Takže 230 stran včetně fotek. To svůj život hodně osekal. Až si říkám, že musel za každou cenu stihnout své penzum - jedna kniha ročně.
A přesto – na rozdíl od několika předchozích knih úplně nelituji času (a peněz). MV je autor krásných knih – Báječná léta pod psa a Andělé všedního dne. Za mne, kdyby nic jiného nenapsal, bylo by to dost. Dokázal se poprat s nemocí a ve své biografii se snad snaží o upřímnost a není napsaná špatně. Přála bych mu, aby nám i sobě připravil ještě nějaké hezký literární zážitek.
Pan spisovatel se sám popsal jak to vše vidí on z humorem,který mu je vlastní.Přeji pevné zdraví a ještě hodně románu ať máme co číst
A mě trošku mrzí že kniha není delší, alespoň 400 stran. Autora sleduju, jeho vzlet do neohrožených výšek, jeho zdravotní a rodinný pád na hubu a opětovné vzkříšení. A přeju at se mu ještě povede pořádný román. A také velmi oceňuji znovu vydávání jeho knih v tak skvělém grafickém provedení.
Mě se ta kniha líbila. Mám autora ráda, četla jsem skoro všechny jeho knihy, viděla filmy. Psát prostě umí, vrátím se k některým starším titulům, které jsem nečetla.
Dávám za pravdu autorově matce "je to soběstředné". Bohužel tato kniha mi nic nedala. Jen smutek, že toto vůbec vyplodil...
Jen málokterý člověk o sobě dokáže upřímně mluvit a říkat pravdu. Neznám žádného podobného spisovatele, který by hovořil o sobě bez servítek a natož jestě psal.
Proto ho i obdivuji, i když má nebo nemá to či ono. Je to člověk, který upřímně píše o svém životě. Je si vědom svých chyb a tak dává naději těm, kteří mají podobné starosti a problémy v životě, že se dá s tím něco udělat k lepšímu.
Knihou prochází autorův typický nadhled nad věcí.
Přehled úspěchů ať už literárních či sexuálních je vydáván za paměti. Vieweghovi se podařil americký sen, kdy se stal prachatou celebritou, brázdil republikou a všude mu ženské skákaly do postele. Jediné, čeho lituje, jsou 2 nevydařená manželství s ženami (cituji) s jednodušším uvažováním a zdravotní kolaps. Žít s takovým sebestředným děvkařem jistě nebylo jednoduché.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
Konečně se trochu rozepsal