Děravé paměti - Šedesát báječných let pod psa
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489075/bmid_derave-pameti-sedesat-bajecnych-let-hKS-489075.jpg
3
97
97
Jak se z nesmělého kluka ze Sázavy dočasně stal hédonistický seladon a nadlouho i nejpopulárnější porevoluční spisovatel? Co dělal 17. listopadu 1989 a na čem psal Báječná léta pod psa? Jaký byl vrátný, voják, učitel a redaktor, jaký je otec, bratr, syn a dědeček a kolik milenek bohužel pozval na oslavu svých padesátin? A proč pak hned neumřel? Michal Viewegh slaví šedesáté narozeniny a první dárek si rozhodl nadělit sám – vlastní životopis, psaný s nadhledem i ručením omezením.... celý text
Přidat komentář
Páni... Docela dost soucítím s těmi, kteří Michala zklamali, protože si to s nimi parádně vyřídil přes stránky svých pamětí :-D Jinak se mi pár věcí osvětlilo a jak se zdá, upřímnost nade vše. Je to dobrá oddechovka. A přiznávám se, že Michalovy Deníky jsou fajn. Jak sám píše, je "multižánrový" a každý si může vybrat, co mu sedne nejlépe.
Za mě dobrý. Co jsem očekával to tam +/- i je. Možná až škoda, že to autor bere hrozně hopem, někde mohl být podrobnější a "delší".
Ač mám ráda současné české beletristy a nemohu se dočkat každičkého vydání nových knih, nadšení z Michala Viewegha se u mě nikdy nekonalo. Jeho nejstarší dílka jsou samozřejmě extrémně proslulá a jejich zfilmování dodalo autorovi další slávu. Já sama mám moc ráda knihu Andělé všedního dne, včetně filmového zpracování. A vlastně i chápu autorovu suverenitu, možná jakousi nadřazenost, kterou v tomto memoáru dává průběžně na odiv, tohle se opravdu jen tak někomu nepovede. Nečetla jsem všechny Vieweghovy knihy, nějak mě to neláká, ale můj pocit z těch, které jsem četla, není nijak valný, možná trochu kvantita na úkor kvality.
I přes vše, co jsem napsala výše, jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Dozvědět se více o Vieweghově životě přímo od zdroje má něco do sebe. Ač s jeho životním stylem příliš nesouzním a věřím, že jeho názory jsou často pokrytecké a egoistické, ne každý by přiznal vše, co se za ty dekády událo, takto otevřeně. Je pravda, že autor především vyzdvihuje to, jaký byl seladon a grand, to ve svých recenzích ostatně zmiňují i další uživatelé, ale možná má Viewegh jen pocit, že ho za celý život lidé kolem dostatečně neocenili, a kdy jindy na to upozornit, než v memoáru k příležitosti 60. narozenin. Oceňuji taky krásné fotky, a hlavně autorovu odvahu, se kterou se popral s rekonvalescencí po zdravotní tragédii, jež je ve většině případů fatální. U Viewegha tak nejspíš stáli jeho andělé všedního dne :)
Audiokniha,,autora spíš nečtu,mám ráda jeho filmy a lákaly mě Děravé paměti,,které se mě celkem líbily,poslouchala jsem je a S.Rašilov ,,skvělá volba.Myslím,že se podívám po nějakých knihách
Celkem vtipně a s nadhledem napsané paměti, v nichž se samozřejmě autor nevyhnul ani již notoricky známým událostem ze svého života (rozkol s nakladatelem, rozvod, milenky), takže co do obsahu žádné velké překvapení, protože v nesčetných rozhovorech na sebe p. Viewegh již téměř vše prásknul. Přesto jsem si tyhle memoáry rád přečetl.
Lepší než všechny jeho fikce z posledních deseti let. O Monice Valentové jsem nevěděl. :-)
Chtěl jsem si přečíst o psaní, většina krátkého textu je o penězích, dovolených u moře a připrcávání. Jo a o tom kdo na něj byl zlý. Plytký život a rozhled někoho, kdo se staví do pozice intouše a o ostatních píše jak jsou jednoduší a nevzdělaní. Mám z toho všeho takový nepříjemný pocit, skoro k němu po přečtení cítím odpor a zároveň je mi ho líto.
Nemůžu říct, že by tato Vieweghova knížka byla pro mě nečekaným zklamáním - to se u mě dostavilo už dřív při čtení některých jeho předchozích děl (Biomanželka, Můj život po životě...). Jak se říká, Viewegh zde "vykrádá" sám sebe - kdo se o autora, jeho tvorbu a život zajímá, dozvěděl se tu už po několikáté tytéž skutečnosti. Že je sebestředný, uznává autor sám - má zároveň pocit nedoceněnosti, ublíženosti. Pokud je takovým formátem, jak o sobě píše, nechápu, proč o svých bývalých manželkách píše tak, jak píše - v jeho podání jde o jednoduché chudinky pouze využívající jeho slávy a peněz. Jak se říká, plive do sklenice, ze které předtím pil.
Viewegh si nadělil k 60. narozeninám svůj vlastní životopis. A co v něm dal svým čtenářům? Mnohokrát opakované příběhy, které známe z jeho předchozích děl, stejně tak jako svůj narcismus, sebestřednost a chvástání střídající se s fňukáním. Člověk si říká, že tenhle chlapík musí být velmi zakomplexovaný, když má potřebu opakovaně vyprávět, že zaplatil svým bratrům drahou dovolenou a tchýni dluhy. A odpovědný redaktor mohl Michala upozornit, že není nutné 3x zmiňovat, že první román napsaný na počítači byli Účastníci zájezdu ( takto skoro doslova se opakujících sekvencí je v knize víc). Takže 230 stran včetně fotek. To svůj život hodně osekal. Až si říkám, že musel za každou cenu stihnout své penzum - jedna kniha ročně.
A přesto – na rozdíl od několika předchozích knih úplně nelituji času (a peněz). MV je autor krásných knih – Báječná léta pod psa a Andělé všedního dne. Za mne, kdyby nic jiného nenapsal, bylo by to dost. Dokázal se poprat s nemocí a ve své biografii se snad snaží o upřímnost a není napsaná špatně. Přála bych mu, aby nám i sobě připravil ještě nějaké hezký literární zážitek.
Pan spisovatel se sám popsal jak to vše vidí on z humorem,který mu je vlastní.Přeji pevné zdraví a ještě hodně románu ať máme co číst
A mě trošku mrzí že kniha není delší, alespoň 400 stran. Autora sleduju, jeho vzlet do neohrožených výšek, jeho zdravotní a rodinný pád na hubu a opětovné vzkříšení. A přeju at se mu ještě povede pořádný román. A také velmi oceňuji znovu vydávání jeho knih v tak skvělém grafickém provedení.
Mě se ta kniha líbila. Mám autora ráda, četla jsem skoro všechny jeho knihy, viděla filmy. Psát prostě umí, vrátím se k některým starším titulům, které jsem nečetla.
Dávám za pravdu autorově matce "je to soběstředné". Bohužel tato kniha mi nic nedala. Jen smutek, že toto vůbec vyplodil...
Jen málokterý člověk o sobě dokáže upřímně mluvit a říkat pravdu. Neznám žádného podobného spisovatele, který by hovořil o sobě bez servítek a natož jestě psal.
Proto ho i obdivuji, i když má nebo nemá to či ono. Je to člověk, který upřímně píše o svém životě. Je si vědom svých chyb a tak dává naději těm, kteří mají podobné starosti a problémy v životě, že se dá s tím něco udělat k lepšímu.
Knihou prochází autorův typický nadhled nad věcí.
Přehled úspěchů ať už literárních či sexuálních je vydáván za paměti. Vieweghovi se podařil americký sen, kdy se stal prachatou celebritou, brázdil republikou a všude mu ženské skákaly do postele. Jediné, čeho lituje, jsou 2 nevydařená manželství s ženami (cituji) s jednodušším uvažováním a zdravotní kolaps. Žít s takovým sebestředným děvkařem jistě nebylo jednoduché.
Také moc nevím, co napsat. Spoustu věcí jsem už o autorovi věděla a docela dost si i domyslela z jeho různých rozhovorů, které jsem si kdysi kdesi přečetla. Na druhou stranu jsem asi o trochu lépe pochopila jeho neustálé devalvování bývalé manželky Veroniky, ale holt si měl najít lepšího právníka... A také její náhled na situaci by byl asi poněkud jiný. To už si budou muset vyřešit jen oni dva.
Je tam spousta vychloubání se, to ano, ale zase na druhou stranu, já mít tolik peněz, tak také vezmu rodinu na dovolenou, klidně i širší rodinu, nebo si pojedu s kamarádkami nějak užít, do hrobu si ty peníze přece nevezmu. Také by mohl být lakomec a "syslit si" vše jen pro sebe a stěžovat si, že po něm všichni chtějí jen peníze.
Nějaké konečné resumé - neměla jsem velká očekávání a tak nemohu říct, že bych byla zklamaná. Přečíst se to dá, není to nic zas tak hrozného, jak třeba píší lidé pode mnou, ale uznávám, že od pamětí jsem asi očekávala jistou ucelenost a vhled do sebe a přiznání si, že jsem se nechoval dobře a ne vždy je vina pouze na straně druhé osoby, ale mohu si za spoustu věcí i sám. Ale to bych asi od MV chtěla moc :)
Štítky knihy
paměti, memoáry čeští spisovatelé
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
Mám pocit, že Michal Viewegh konečně zase našel svoji polohu. A jsem za to i za něj, velmi ráda. Ani na jedné stránce jsem se nenudila. Celý tenhle autorský životopis mi přišel velmi vtipný, dojemný a příjemně nostalgický. Děkuju!