Desátá síň
Glenn Cooper
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/142118/bmid_desata-sin-wvL-142118.jpg
4
112
112
Ve francouzském opatství u vesnice Ruac je za starou policí v knihovně nalezen středověký rukopis. Literární historik Hugo Pineau v něm objeví fascinující text: stránky knihy ukrývají bizarní příběh záhadné jeskyně s prehistorickými malbami, ale také primitivní mapu, podle níž by se jeskyně měla nacházet někde nedaleko opatství. Hugo se za pomoci svého přítele, archeologa Luca Simarda, vydá jeskyni hledat. Objeví však to, co by nikdy nečekali - v nejhlubším místě podzemního bludiště leží ta nejpodivuhodnější síň. Když však začnou odhalovat její starodávné tajemství, zjistí, že se zapletli do velmi nebezpečné hry. Po řetězci '' náhodných'' úmrtí už není pochyb, že záhadu desáté síně kdosi střeží a nezastaví se před ničím......... celý text
Literatura světová Thrillery Sci-fi
Vydáno: 2012 , Knižní klubOriginální název:
The tenth chamber, 2010
více info...
Přidat komentář
Tato kniha mi přišla jako nezajímavý mišmaš, různých časových linek, které jsou do sebe dosti násilně včleněny. Děj je spíchnut horkou jehlou a špatně drží pohromadě. Ani charakteristiky jednotlivých postav nejsou zrovna dobře propracované. Děj, který je dán dohromady s templáři mě vyloženě naštval.
Zajímavá kniha, která je čtivá, má spád a napětí. Tři časové linky dodávají příběhu autentičnost a uvěřitelně posouvají děj. Bavila jsem se a přečetla jedním dechem.
Nebylo to špatné, takový průměr. Tři časové linky, šla mi z toho chvílema hlava kolem. Na mě moc náboženství a takových těch věcí kolem toho, to bych klidně vypustila. Ale dočetla jsem, i to bylo napínavé a zajímalo mě, jak to dopadne. Dost přitažené za uši.
Téma každopádně zajímavé.
Četlo se to celkem dobře, jedna dějová linka byla fajn, jedna spíš jen ušla, a ta hlavní byla vyloženě slabá a děravá. No vlastně si ani nejsem jistý, jestli 3 hvězdičky nejsou moc... snad s odřenýma ušima... Zcela určitě se k téhle knize nebudu vracet, a ani vyhledávat další kousky od Glenna Coopera. Na druhou stranu se mu ani nebudu cíleně vyhýbat a tak možná někdy v budoucnu u mě dostane ještě druhou šanci.
Tak mě kniha bavila, asi o něco slabší, než předchozí dvě, ale téma bylo zajímavé a kniha čtivá.
Pátrání po záhadné jeskyni. Hledání rukopisu. Rozluštění tajemství. Nic co by tu už nebylo.
Mne se kniha líbila. Jasné, je to taková oddechovka, žádná složitá literatura, ale rozhodně jsem se nenutila a nenudila. Připomínala mi knihy Rollinse. Popis prostředí byl velmi dobrý, dobrodružně-kriminální zápletka mne baví.
Mám ji v "přečteno", ale hodila by se kolonka "nedočteno"....sem by spadla i tato kniha. Předešlé knihy autora byl nášup, tohle byl velmi slabý odvar. Námět super, zpracování...takové....divné, nečtivé...
Taky na mě text působil dost kostrbatě. Občas sem se musela vrátit, abych pochopila co tim básník chtěl vůbec říci. Dočetla jsem ji, ale číst znovu rozhodně nebudu. Slabý tři hvězďuchy. Víc ani ťuk.
Kniha nebyla špatná, ale jsem ráda, že jsem si ji nekoupila, ale jen půjčila v knihovně. Bohužel to není kniha ke které bych se někdy vracela... podobné příběhy mám ráda, ale toto nebylo úplně ono. Kniha byla sice čtivá a neměla nějak hluchá místa, ale "něco" mi na ní nesedělo. Tři roviny příběhu mi nevadily, logicky navazovali a příběh dával smysl. Celkově ji hodnotím tak půl na půl, vracet se k ní nebudu, ale za přečtení stála :-)
Začala jsem číst první stranu, druhou, další....nevěřím svým očím. Tak kostrbatý text jsem neměla v ruce už hodně dlouho. Dospěla jsem k pasáži, kdy slunce nad věží vypadalo jako tečka nad i a mám dost. Ufff. Kdo to mohl tahle zpackaně napsat??
Kniha je velmi ctiva a precetl jsem ji za chvilku. Velke plus byly tri dejove linie. Natahovani pointy se mi naopak libilo ale.... ted se dostavam k problemu. Cele to natahovani, fascinujicim popisovani maleb v jeskyni, poutavem pribehu z praveku a z krizovych valek jsem cekal proste lepsi zaver. Po precteni sem si rek " a to je vsechno? " Knihu rozhodne hodnotim kladne ale chybi tomu neco, co by me prinutilo se k nizce vratit :)
Očekával jsem něco trochu více historického a spíše dobrodružného. Dostal jsem něco na způsob béčkového thrilleru – nebyla to špatná kniha, četla se celkem rychle a dobře, nicméně od třetiny knihy byl vývoj celkem předpokládatelný. Určité části (převážně ty odehrávající se v minulosti) se mi líbily, kolem a kolem ("lektvar" prodlužující život) to ani nebylo tak přehnané.
misty poutave, leckdy spis ale naivni..ale tak na nouzove cteni (z Levnychknih) do vlaku to propadak nebyl :-) Hlavne diky vice dejovym liniim a snadne ctivosti (zadne naroky na znalosti realii nebo historie)
Oproti Tajemství sedmého syna a Knize duší je Desátá síň hodně slabá. Příběh se slibně rozjíždí a čtenář dostane dávku vzrušení a dva mrtvé hned v Prologu knihy. Pak s napětím čte další a další stránky a kapitoly, sleduje Luca a Huga při objevení ukrytého mnišského rukopisu, Luca a Sáru při průzkumu jeskyně s archeologickými malbami, pravěké lovce bizonů a objevení halucinogenního lektvaru, mnichy s jejich řády i neřády a samozřejmě rozkošný příběh lásky. Vyprávění se totiž neomezuje pouze na současnost, ale retrospektivně se vrací do pravěku k Bizoním lidem, kde to všechno začalo a zase do středověku, kde mniši ukrývají tajemství lektvaru do šifrovaného rukopisu těsně před tím, než jsou pronásledovateli templářských rytířů rozprášeni. Po pár desítkách stránek však napětí vyprchá, dostaví se frustrace asi jako u neukojeného sexuálního vzrušení! Myšlenka je zajímavá, některé fragmenty ze středověku jsou čtivé a poutavé. Celá kompozice knihy je ale kostrbatá, zbytečně se natahuje odhalení tajemství obyvatel Ruacu, "tajemství", které zná kdekdo, jeskyně zabírá v knize obrovský prostor navzdory nulové důležitosti v celém příběhu, tajné zpravodajské oddělení "Jednotka 70" už jen celou tragédii završuje. Očekávání grandiozního finále příběhu splaskne jako bublina. Pokud jste četli první dvě knihy od Glenna Coopera, Desátou síň radši nečtěte!
Kniha je docela čtivá ale určitě to není žádné veledílo. Vadil mi ten splácaný děj ze tří časových pásem z nichž nejzajímavější byl alespoň pro mě ten z pravěku. Vůbec bych nebyl proti, kdyby ta kniha byla celá o Talovi a jeho klanu. Děj ze současnosti se mi moc nelíbil, jako by autor nevěděl co s tím vlastně udělá. A taky to tak i dopadlo, neslaně, nemastně a divně.
Štítky knihy
císařovna Matylda (Maud), 1102-1167
Mám ráda střídání časových linek, udržuje to mou pozornost. Knihu jsem si užila.