Desatero
Jan Opatřil
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/512495/bmid_desatero-s2U-512495.jpg
4
11
11
V malém městečku Stříbrná Voda každé nedělní ráno vyzvání kostelní zvon. Svolává ovečky na ranní mši. Většina z místních věřících jsou ale pokrytci. Z desatera božích přikázání dodržují jen ta, která se jim hodí. A jsou přesvědčeni, že zlatý křížek u krku z nich dělá lepší lidi. Na tom všem by ještě nebylo nic špatného, kdyby ovšem neubližovali druhým. Skutky, které ubližují druhým, nejsou vždy potrestány. Neexistuje spravedlnost, natož ta boží. Ale co kdyby se jednu pochmurnou zimu roku 2011 Bůh zrovna ve Stříbrné Vodě konečně rozhodl vzít spravedlnost do svých rukou? Ať už žijete v jakémkoli městě či vesnici a v Boha třeba ani nevěříte, dobře si rozmyslete každý svůj čin. Protože Bůh existuje, vidí vás a jeho mlýny začínají mlít…... celý text
Přidat komentář
Já bych nebyla zas tak přísná - patrně proto, že o svých bližních (míněno o lidském pokolení obecně) nemám přílišné iluze, dokážu si představit temno větší než u Jiráska pomalu v každé třetí rodině. Ano, autor to "smrsknul" do jednoho maloměsta, aby to měl všechno pohromaďě, ale podle mne se celkem trefil - lidé povětšinou nejsou hodní, poctiví, otevření, upřímní, tolerantní, laskaví a přející. A nejsou všichni v duševní pohodě. Příběh je fikcí psanou pěkně a čtivě, nemůžeme od toho čekat nominaci na Nobela za literaturu, ale na propršený víkend v posteli moc pěkné ukrácení času.
Po prvním komentáři jsem samozřejmě nepřistupovala ke knize nijak nadšeně, ale pustila jsem se do ní. Nuže, vydržela jsem do čtvrtiny, pak už to věru nešlo. S údivem čtu o naší? současnosti?, v níž vystupují pro mne tak nechutné a současně nepravděpodobné figury (nepochopitelně jednající), které se soustavně v každé druhé větě otírají o náboženství, víru a kostel (sice v duchu autorova záměru, ale proti věrohodnosti).
Nepochopitelné, neuvěřitelné, o to depresivnější množstvím alkoholiků, zlodějů, domácích násilníků a navrch ještě ten řezník s lolitkou, to už bylo nad moje síly... Nikdo sympatický nikde vůkol, zato těch křížků na krku a mší hojně navštěvovaných.
Odkládám a doufám, že to není obraz našeho malého města s velmi katolickým obyvatelstvem...
Hm, zajímavá kniha. Autor si evidentně něco kompenzuje a prvnich 170 stran je doslova o ničem. Na druhou stranu se příběhu nedá upřít dost silná návykovost a zvědavost, a to současně v rovině "Vážně to bude pořád tak pitomé?", tak i v rovině "Jak to asi bude dál?".
Autorovy další knížky
| 2017 |  Hororové povídky |
| 2010 | Stoupající hvězdy 2011 |
| 2016 | Hrůzostrašné povídky |
| 2013 | Děsuplné povídky |
| 2013 |  Kapřík Metlík v řece |
Mne sa knižka páčila. Za mňa celkom zaujímavo a pravdivo vykreslené povahy. Bavil ma Křesťanov pohľad na veriacich, ktorí to majú nastavené tak, že stačí nosiť krížik na krku, chodiť ťahať pána Boha za nohy do kostola a zo všetkého sa vyspovedať. A činiť druhým peklo zo života? Však sa z toho vyspovedám. Jasné, koniec bol trochu pritiahnutý za vlasy, ale príbeh hodnotím dobre.