Desátý kruh
Jodi Picoult
Jodi Picoultová v jednom z rozhovorů prohlásila, že ráda zpracovává náročná témata, která je možno nahlížet z různých stran a která vzbuzují ve čtenářích mnoho otázek. Takovému tématu se věnuje i ve svém novém románu Desátý kruh. Stoneovi žijí na malém městě a nijak nevybočují z průměru. Čtrnáctiletá Trixie studuje na střední škole, otec Daniel je malířem komiksů a matka Laura profesorkou filozofie. Jejich poklidný rodinný život však končí v okamžiku, kdy Trixie oznámí, že ji její bývalý kluk znásilnil. Roztáčí se kolotoč událostí, který kromě ničivého vlivu na vzájemné vztahy všech zúčastněných přináší i spoustu otázek. Proč Trixie Jasona udala, když ho tolik milovala? Skutečně ji Jason znásilnil, nebo si vše jen vymyslela, aby se mu pomstila? Proč Daniel nikdy nemluvil o své minulosti? Jakého démona v sobě ukrývá? Proč Laura nebyla doma, když ji její dcera nejvíc potřebovala? A opravdu si každý musí projít všemi kruhy pekla? Organickou součástí Desátého kruhu je komiks, jehož fiktivním autorem je jedna z hlavních postav románu Daniel Stone a autorem skutečným pak Dustin Weaver. Angličtináři mohou v kresbách objevit vzkaz, který tam Jodi Picoultová spolu s Dustinem Weaverem zanechali, a na internetových stránkách autorky si ověřit jeho znění.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Ikar (ČR)Originální název:
Tenth circle, 2006
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi moc líbila, hlavně její začátek. Při čtení ve mě všechno vibrovalo. Naprosto dokonale jsem se díky autorce dokázala vcítit do vztahů, situací a pocitů, které hlavní hrdinové prožívali. Popis toho křehkého, strachu, bezmoci, lásky, odhalování minulosti, vztahů rodičů a dětí, partnerů vůči sobě navzájem, dospívání.... líbila se mi i postava a osud detektiva. Bohužel od určité chvíle už jsem tušila, jaký bude konec a kniha ztrácela své svižné tempo. A moc mile mě překvapilo, že se v knize objevila postava Josepha, o které si čtenář domyslel, kým byl, a přesto autorka nesklouzla ke kýčovitému happy endu.
Neurazí, nenadchne. Oceňuji spojení s komiksem, ale jinak je všechno takové poměrně dobře předvídatelné, absolutně žádné překvapení, příběh tuctový. Trixie mi od samého začátku nebyla sympatická, nerozuměla jsem jejímu jednání. Vlastně kromě Daniela mě asi žádná postava nijak zvlášť nezaujala.
Musím říct, že už je to asi 2 týdny, co jsem knihu dočetla, a musela jsem si připomenout, o čem to vlastně bylo - takže opravdu žádný zázrak, který by utkvěl v paměti...
Určitě jsem o autorky četl lepší knihy, tady mě moc nebavil poslední část (hlavní hrdinky na útěku) a vůbec mě nezajímalo provázání s komiksem. Opět zajímavé téma, ale chyběly mi různé pohledy zúčastněných, tak jak autorka většinou své příběhy zpracovává.
Zajímavé propojení s komiksem... Hlavní hrdinku a její chování ve 14 letech prostě nechápu. Za mě zatím nejslabší kniha Picoultové. Ale těším se na další.
Za mě nejslabší autorčina kniha. Bethelská střední a útěk do Bethelu na Aljašce mě mátly, konec se dal od jistého okamžiku předvídat, děj se na můj vkus až moc protahoval...
Desátý kruh není špatná kniha. Nemohu říct, že by se mi nelíbila, přece jen jsem od Jodi četla lepší. Začátek mě bavil méně, poté se příběh rozběhnul a konec byl trochu uspěchaný. Celkově je ale kniha dost dobrá.
Nápad zajímavý, ale je to takové roztěkané, nemastné neslané, není to prostě kniha, od které se člověk neodtrhne, dokud ji nedočte. Za mě až překombinované, vlastně vůbec nevím, proč se do toho musela míchat Aljaška, ale už je to pár týdnů, co jsem knihu četla, v paměti mi prostě moc neutkvěla, to asi taky o něčem vypovídá. Autorka má rozhodně lepší tituly.
Méně čtivé, než jsem u autorky zvyklá, ovšem téma mi připadalo pořád dost zajímavé, takže jsem přes ty nudnější pasáže zuby nehty prokousala. Závěr knihy byl bohužel trochu předvídatelný, což se mi jinak u Picoultové moc nestává, ovšem zato kolem a kolem mi to nepřišlo jako ztracený čas.
Souhlasím, moc mne kniha nebavila.... Protože jiné knihy od této autorky se mi vždy líbily, nehodlám ji zatracovat...
Zatim nejslabší od teto autorky. Moc mě dej nezaujal, druha polovina knizky mi pripadala zvláštní, jak kdyby se trhla od tematu.
Jako čtenář máte možnost se vcítit do třech různých postav příběhu, bohužel nikdy nejste upozorněn, kdy na tuto změnu dojde. Jsou i fáze, kdy nevíte v jaké roce se právě nacházíte. Kniha se tak společně s vámi stává absolutně zmatenou. Dalším, pro mě nepříjemným aspektem jsou přílišné myšlenky a popisky okolí. Samozřejmě, některé místa, či situace si to přímo vyžadují, přesto jsem přesvědčena, že někdy méně je více. Dále mi v příběhu chyběla ona pomyslná bomba, která autorce nechybí v žádné knize, zde se bohužel rozhodla ji nevypustit.
Kniha mě nezklamala. Opět jsem se nemohla odtrhnout,žila jsem v příběhu a přemýšlela,co by se stalo kdyby..
Já mám autorku strašně ráda. Na každou její knížku se těším a čtu ji s chutí. Ale přidávám se k ostatním, když řeknu, že Desátý kruh řadím k těm slabším. Nevím proč, ale nějak mi chyběla jiskra, díky které její knížky nemůžu odložit a hltám každou další kapitolu. První půlka knihy mi přišla rozpačitá a těžkopádná. Ale konec pro mne opět napínavý.
V druhé půlce knihy bych si přála trochu jinou dějovou linku. Doufala jsem, že se to víc zaměří na soud a na to, jak se na samotné znásilnění tváří jiní v okolí. Takový "souboj" kdo čemu bude věřit apod. Zatím nejslabší kniha od mé oblíbené autorky.
Přečíst se to dalo ... místy docela zajímavé, ale místy to stálo trochu přemáhání. Druhá zkušenost s autorkou a s jistotou vím, že s Vypravěčkou se to srovnat nedalo. Nějak tomu chyběla jiskra nebo cosi.
Au. Moje první setkání s Jodi a hned průšvih. Tahle divná sbírka fejsbůkových mouder a divných metafor mě úplně minula.
Zatím poslední kniha od Jodi Picoult. Kniha se mi četla dobře, jako všechny knihy od této autorky, ale....
Třičtvrtě knihy se mi četlo samo, poslední čtvrtina už hůře. Šokující moment, který od autorky známe, (pro mě) přišel v půlce knihy (smrt jedné postavy). A pak již následovalo 'vyprávění" spíše o Aljašce, které mě tolik nezaujalo. Čekala jsem od toho momentu možná ještě více dramatičnosti.
Příběh rodiny Stoneových propojený s komiksovým doplněním byla zajímavá volba.
Knížky od Jodi se mi zatím vždy líbily, ale tahle se mi četla dost špatně, bohužel. Přeskakování z Daniela na Lauru a z Laury na Trixie. Kolikrát jsem ztratila pozornost a pořádně nevěděla, o kom zrovna čtu. Asi do třetiny knihy to byla totální nuda a utrpení, musela jsem se do čtení nutit. Celá rodina mi byla nesympatická, Trixie si o to svým chováním tak trochu říkala. Navíc pořádně nic nebylo vysvětleno, jen naznačeno. A to policejní vyšetřování se mi tady zdálo poněkud zvláštní, nereálné. Zklamání. Snad jsou další autorčiny knihy, které jsem ještě nečetla, lepší.
Štítky knihy
drogy nevěra zfilmováno thrillery znásilnění komiksy rodinná tajemství
Autorovy další knížky
2014 | Vypravěčka |
2005 | Je to i můj život |
2015 | Čas odejít |
2011 | Nejsem jako vy |
2017 | Velké maličkosti |
Než jsem si knihu přečetla, tak jsem viděla i film. A musím říct, že filmové zpracování bylo lepší. Ačkoli mám tuto autorku moc ráda, tahle kniha mi vůbec nesedla. Celý příběh jede hrozně pomalu a hlavní postava se chová naprosto iracionálně (a to i na puberťačku). Útěk Trixie mě třeba nebavil vůbec. Je to zatím jediná autorčina kniha, která mi nesedla. Oceňuji však propojení s komiksem.