Desátý kruh
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/373111/bmid_desaty-kruh-y3g-373111.jpg
4
625
625
Jodi Picoultová v jednom z rozhovorů prohlásila, že ráda zpracovává náročná témata, která je možno nahlížet z různých stran a která vzbuzují ve čtenářích mnoho otázek. Takovému tématu se věnuje i ve svém novém románu Desátý kruh. Stoneovi žijí na malém městě a nijak nevybočují z průměru. Čtrnáctiletá Trixie studuje na střední škole, otec Daniel je malířem komiksů a matka Laura profesorkou filozofie. Jejich poklidný rodinný život však končí v okamžiku, kdy Trixie oznámí, že ji její bývalý kluk znásilnil. Roztáčí se kolotoč událostí, který kromě ničivého vlivu na vzájemné vztahy všech zúčastněných přináší i spoustu otázek. Proč Trixie Jasona udala, když ho tolik milovala? Skutečně ji Jason znásilnil, nebo si vše jen vymyslela, aby se mu pomstila? Proč Daniel nikdy nemluvil o své minulosti? Jakého démona v sobě ukrývá? Proč Laura nebyla doma, když ji její dcera nejvíc potřebovala? A opravdu si každý musí projít všemi kruhy pekla? Organickou součástí Desátého kruhu je komiks, jehož fiktivním autorem je jedna z hlavních postav románu Daniel Stone a autorem skutečným pak Dustin Weaver. Angličtináři mohou v kresbách objevit vzkaz, který tam Jodi Picoultová spolu s Dustinem Weaverem zanechali, a na internetových stránkách autorky si ověřit jeho znění.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Ikar (CZ)Originální název:
Tenth circle, 2006
více info...
Přidat komentář
Mám poněkud ambivalentní pocity. Nedokáži určit, jestli se mi kniha líbila, nebo ne. Proto nebudu hodnotit ani na jednu stranu a nechám na každém z vás, ať si o ní udělá obrázek.
Co však podotknout mohu, je to, že Picoult opět excelentním způsobem zobrazila nezobrazitelné. :)
Kniha je brána jako autorčino slabší dílo, ale mě se líbila. Tedy konkrétně 2/3 knížky byly výborné. Nutilo mě to číst pořád dál a dál, chtěla jsem vědět, kde je pravda. Má teorie, co se toho večera stalo, byla velmi blízká oné realitě. A opět se ukázalo, že není všechno jen černobílé.
Chápu chování všech zúčastněných a vlastně jsem se všemi tak trochu soucítila. Kniha výborně popisuje, jaké nedozírné následky může mít obvinění ze znásilnění. Jak se cítí oběť, viník, blízké okolí.
Jen ten konec mi moc nesedl. Působil trochu přehnaně, amatérsky.
Jak mě bavily jiné knihy od Jodi, tak tahle mě teda rozhodně nebavila. Bylo to rozvleklé a kdyby měla knížka méně stran, tak by to snad bylo lepší.. Číst tuto knihu jako první od autorky, tak snad do dalších nejdu.. Naštěstí se tak nestalo a jedna "horší" kniha mě od autorky neodradí.
První setkání s autorkou, a nebylo to špatné. Zápletka zajímavá, role rodičů pro mě klíčová, sama sebe jsem se ptala, jak bych to zvládala já. Útěk na Aljašku mi přišel trochu umělý, rozuzlení zápletky bezva. Jistě zkusím i další knihu od ní.
Kniha není tolik oblíbená u čtenářů Jodi Picoult.
Několik prvních desítek stránek jsem i já říkala, že opravdu je příběh slabší oproti ostatním. Ale pak jsem se najednou přistihla, že se nemůžu od knihy odtrhnout.
Znásilnění- skutečně se stalo nebo ne? Přiznám se, že jsem dlouho nevěděla, čemu mám věřit. Skutečnosti se měnily každou chvíli. Kniha se zabývá i jinými tématy. Což jsme u Jodi zvyklí.
Ano. Jodi nám dala lepší skvosty, ale i tato stojí za přečtení.
Dočteno, ale s utrpením.. tato kniha se Jodi Picoult opravdu nepovedla. Příběh nijaký, jednání hlavních postav velmi často nepochopitelné, napětí žádné... Kladně hodnotím zajímavé poznatky ze života na Aljašce.
Zpočátku super, příběh nabíral grády, nicméně stejně tak rychle je pak ztrácel, a ten konec na Aljašce to celé odrovnal úplně. Námět byl super, ale zpracování prachbídné. Spousta hluchých a zbytečných míst, nedostatečně věrohodně zpracované téma traumatu a ... Bylo by toho hodně co vytknout. Takže se zavřenýma očima za dvě hvězdy!
Po několika skvělých knížkách od JODI jsem nezaváhala a knížku jsem si koupila. Přišlo bohužel zklamání, nešlo se mi začít se, nakonec jsem knihu odložila rozečtenou, což jsem snad nikdy neudělala. S Vypravěčkou nasadila J.P. laťku proklatě vysoko a tak mi místy připadalo, že to snad ani nemohla Jodi psát..
Rozčílila mě podobností s knížkou Medvědín od Fredrika Backmana. Je to náhoda? Vlasta
Zajímavé téma. Nejvíce jsem v podstatě fandila jen Danielovi, ktr pro mně byl jediná opravdu kladná postava, přestože měl svou minulost. Skvěle zpracovaná psychologie jednotlivých postav mě donutila se zamyslet nad tím, zda opravdu můžeme člověka zcela poznat, nemluvě o nás samých. Oproti jiným autorčiným knihám mi ale přijde, že jednotlivé pasáže jsou jaksi useknuté. Pořádně se nic nevysvětlí/nevyřeší a zase skáčeme v ději dopředu. Nehledě na vlažné uzavření. Zápletka také byla dosti předvídatelná. Komiksový příběh na druhou stranu beru rozhodně jako příjemné osvěžení celého příběhu a nastavené zrcadlo Danielova života, ktr příběh hezky dotváří.
Kniha čtivá, ale zápletka taková nijaká, dlouze popisovaná, závěrečný útěk na Aljašku mi přišel jako něco, co stálo mimo knihu. Ale budiž.
Z knížky mám trochu rozpačitý dojem, nebyl to sice vyloženě propadák, ale že by mě nějak mimořádně nadchla, to říct nemůžu. Místy hodně zdlouhavé, chování mládeže pro mě nepochopitelné, teprve závěr knihy z Aljašky byl trochu zajímavější.
Přečteno, ale asi jsem jako první neměla číst Vypravěčku :).
Oproti ní je to slabý odvar, ale na druhou stranu spousta zajímavých pasáží a prostor k zamyšlení.
Zejména ohledně pocitů teenegerů, člověk rychle zapomene, jaké to bylo "nevyčnívat a zapadnout".
Nejhorší kniha od Jodi. Někdy v půlce jsem měla chuť knihu odložit, protože mě to vůbec nebavilo. Příběh o ničem, skoro nic se celou dobu nedělo, nesympatické postavy. Posledních cca 30 stránek z Aljašky (který byly nejlepší) to nezachránilo. Za mě zklamání a ztráta času.
Kdyby to byla má první kniha od Jodi, nevím, zda bych se pustila ještě do nějaké jiné...
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Protože vím, jaká je Jodi Picoult skvělá spisovatelka, musím být v hodnocení velice kritická. Kniha se mi nečetla lehce. Musela jsem se do čtení přemlouvat, nutit a dokonce si dávat i cíle - aspoň 3 stránky. Asi jsem prostě puritánská, ale číst o 14 leté holčičce, která je již sexuálně aktivní a jako bonus pro zábavu ještě fetuje, mě uvrhuje do tak hluboké deprese, že se mi to opravdu číst nechce. Vztahy mezi rodiči mi přijdou takové nedotažené, rozbor násilného skutku byl mnohem vypracovanější v knížce Medvědín (Fredrik Backman) a nemuselo ani dojít k vraždě. Pevně věřím, že další knihy od autorky navážou na předchozí úspěšnou vlnu a toto byl jen takový nepovedený pokus o psychologii dětí.