Desdemonin dům

07.04.2022 3 z 5

Od krátkých povídek a dramat jsem příliš nečekal, ale nakonec mě asi až na jednu dvě výjimky bavily. Mezi nejlepší kousky řadím Po sezoně a drama Ďábel z Bostonu o procesech v Salemu. Vdova Capetová - ačkoliv pojednává o posledních dnech Marie Antoinetty se svou rodinou - je taková nemastná neslaná. Závěrečnou prací je nedokončený Desdemonin dům, kde se Feuchtwanger pouští do rozboru historického románu a jeho vlivu na společnost. Dozvíme se například, jací byli jeho oblíbení autoři.

15.04.2020 4 z 5

mirektrubak

Také se přidám k hlasům, které jako vrchol knihy označují dvojici historických divadelních her. Tyto sice zobrazují známá témata, takže nás sotva mohou překvapovat dějovými zvraty, ale Feuchtwanger je výborný vypravěč a v žádném případě nenudí. Navíc zde chytrým způsobem ohledává téma subjektivity pravdy (přesněji řečeno: subjektivity toho, o čem si myslím, že je pravda) a přesvědčení o pravdě, prozkoumává naši ochotu se vědomě či nevědomě obelhávat a vystavuje své postavy do mezních situací, ve kterých musí odhalit, co v nich doopravdy je. To je moc zajímavé i jako x-té opakování.
Jen mi bylo líto, že jsem titulní esej o vztahu reality a fikce v historických románech nečetl předtím, než jsem se pustil do čtení dvojice dramat - zdálo se mi totiž, že právě ve svých hrách dobře dokládá to, co nám teoreticky osvětluje ve svém zamyšlení: tedy, že není možné při popisu historických událostí v beletrii (včetně těch, které máme kvalitně zdokumentovány - nebo si to o nich aspoň myslíme) nebrat v úvahu podmínky v čase sepsání - zejména obecnou společenskou atmosféru a postoje autora (opět: vědomé i podvědomé). Pro čtenáře mohou být tyto úvahy mistra Feuchtwangera užitečné jako jistý interpretační klíč - a to nejen při čtení jeho vlastních románů.

26.01.2012 4 z 5

Hrefna

Povídky jsou příjemné, ale nijak zvlášť mě nezasáhly, zato divadelní hry mě dostaly a to jsme se na tuto část knihy nejméně těšila. Myslela jsem si, že to pro mě bude čtenářsky nestravitelný formát, ale velice jsem se mýlila. Chvílemi jsem měla pocit, že ty obrazy před sebou opravdu vidím, na obě divadelní inscenaci bych si zašla, obvzláště na Ďábla v Bostonu. Poslední část knihy, a to ta nejdůležitější - rozjímání Feuchtwangera o historické literární tvorbě, je chvílemi hůře čitelná, docela náročná, ale neuvěřitelně obohacující, po jejím přečtení jsem litovala , že jsem tuto knihu nepřečetla jako jeho první, protože bych na všechny další (a nejen jeho) knihy nahlížela jinak, hledala bych v nich daleko víc. Při čtení historických děl se budu nadále snažit mít na mysli některá jeho slova, hlavně ta týkající se čtenářovi veliké důvěry v pravdivost historických událostí, protože jsem si sama musela přiznat, že i já jsem mnohdy obětí vykonstruovaných příběhů z naší minulosti a ani fakta nedokáží poznatky přejaté z knih nahradit...padlo zde mnoho velkých myšlenek a ne úplně se všemi se ztotožňuji, každopádně myslím, že každý milovník historické literatury by si měl tuto část knihy přečíst...tato kniha mě přiměla se opravdu daleko více zamyslet nad tím, co čtu, proč to čtu, co si z toho odnáším, co mi chtěl vlastně autor říct...

2008	Židovka z Toleda
2007	Lišky na vinici
1967	Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá
1992	Židovská válka
1967	Žid Süss

Lion Feuchtwanger

Literatura světová Povídky

Erzahlungen, Gesammelte Werke, Stucke in Prosa, 1961

Komentáře 8

Recenze 0

Hvězdičky 21

Tempo & emoce

Část díla

Autorovy další knížky