Despota

21.06.2020

Jsem mile překvapena. Kniha se mi líbila. Připadala jsem si jako bych četla tak trochu parodii na staré rytířské romány. Úplně jsem před sebou viděla "řádit" mnicha Konstantina a rytíře Luciena. Děj se odehrává v pro mne neznámé oblasti a době, proto jsem opět "gůglila" a nevídáno... Morejský despotát fakt existoval, despota Manuel opravdu žil, město Mystra existovalo a i další historické události proběhly. Turci se tam dobývali a Franky místní nenáviděli, protože je před nějakou dobou okupovali.

28.04.2019

Nebylo to zlé, ani nijak převratné čtení. Zahraniční kulisi mne u českého autora překvapily. čekal jsem děj, který se bude odehrávat v našich městech. Nu, nevadí.

07.02.2017

Dejme tomu, že děj a zápletka nebyly až tak špatně promyšlené. Bohužel mi ke kvalitnímu čtenářskému zážitku chybělo pár věcí.
- Postavy často jednají dost nelogicky a v rozporu s jejich dříve načrtnutým charakterem.
- Stálo by za to lépe popsat postavy, aby si je mohl čtenář představit. To, že má někdo blond vlasy nebo černé oči nebo je hezký mi opravdu nestačí.
- Totéž se týká popisu míst. Dodneška jsem například doslova unesena popisem hostiny u Nerona v Quo vadis od Sienkiewicze. Jako bych se jí sama zúčastnila. V Despotovi jsem tápala. A přitom právě vykreslení historických kulis by mohlo být zajímavé a poučné. V Mystře i Monemvasii jsem před lety byla, takže by taková procházka středověkým městem pro mě mohla být navíc osobním zážitkem.
- Občas se najednou něco semele, aniž by autor čtenáři náležitě vysvětlil motivace svých postav a děj vyústil do uspokojivě ukončeného a jasného závěru.

31.12.2016

Je vidět, že se jedná o autorův první pokus o napsání knihy. Kniha se nečetla špatně, ale vadily mi přeskoky v textu ohl. míst a osob, které děj měly vyprávět.

12.05.2015

Četla jsem ji před spaním - hezky mě ukolébala

23.11.2014

Kniha mi mile překvapila. Děj plynul kupředu a pak nečekaný závěr. Fajn detektivka. Jen mi neseděly popisy kapitol dopředu.

10.07.2014

Autor písal príbeh akoby pozeral film. Filmový strih zo scény na scénu zmenou ich a er formy. V začiatkoch kapitol často naznačuje, čo sa bude diať ďalej (..túto príhodu rozprávam ja, lebo tí, ktorým sa stala, Vám ju už rozpovedať nemôžu). Asi to malo slúžiť na nabudenie očakávaní, mňa však takéto prezrádzanie vopred skôr rozčuľuje. Autor si dobové reálie síce naštudoval, no dôkladne ich nepoznal. Hoci detaily, mňa však rušili (stillety a arkebuzy v polovici štrnásteho storočia? atď). Viaceré nereálne veci, ktoré nemali pôsobiť fantaskne, pôsobili vtipne (človek poliaty ouzom sa vznieti od horiacej sviečky). Božie zásahy a zázračné zachránenia v každej druhej kapitole. Takto by dobrodružný román vyzerať nemal.
V podobných knihách napätie zvykne gradovať, od čítania sa neviem odtrhnúť. Pri Despotovi žiaľ nie... Naopak, viackrát som mal chuť knižku zavrieť a viac sa k nej nevrátiť. Áno, ide o prvotinu, no popravde neveľmi vydarenú...