Hedvábník
Robert Galbraith (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/498999/bmid_hedvabnik-A7E-498999.jpg
4
3630
3630
Detektiv Cormoran Strike / Cormoran Strike série
< 2. díl >
Kam se ztratil autor rukopisu, který nikdo nesmí číst a každý se ho bojí? Hedvábník, druhá kniha z řady vysoce oceňovaných detektivních románů s Cormoranem Strikem a jeho energickou mladou asistentkou Robin Ellacottovou je strhující a čtivý příběh. Když zmizí spisovatel Owen Quine, jeho žena se obrátí na soukromého detektiva Cormorana Strika. Zpočátku se domnívá, že se na pár dní někam vypařil – už to v minulosti párkrát udělal –, a po Strikovi jen chce, aby ho našel a přivedl domů. Jenže Strikovi během vyšetřování začíná být čím dál jasnější, že za Quineovým zmizením se skrývá větší tajemství, než si jeho žena myslí. Romanopisec právě dokončil rukopis, v němž s jízlivou zlomyslností vykreslil téměř všechny své známé. Kdyby se román zveřejnil, zničil by leckomu život. Existuje tudíž spousta lidí, kteří ho mohli chtít umlčet. A ve chvíli, kdy je Quine nalezen brutálně zavražděný za bizarních okolností, začíná souboj s časem, v němž je třeba porozumět motivaci krutého vraha; vraha, který se nepodobá žádnému z těch, s nimiž se doposud Strike setkal… Nebezpečný rukopis. Brutální vražda. Napínavé vyšetřování.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2022 , Kniha ZlínOriginální název:
The Silkworm, 2014
více info...
Přidat komentář
nebolo to az take zle ale myslim si, ze radsej mohla autorka ostat pri pisani knih o harrym potterovi. dvojica vysetrovatelov sympaticka a cakam v kolkom dieli opusti robin svojho snubenca a da sa dokopy s cormoranom...
Skvělá kniha! Jednak perfektně vymyšlený detektivní příběh, v němž se rádi necháváte zavést na špatnou stopu, abyste pak spolu s Cormoranem postupně poodhalovali roušku tajemství, kterou je vražda zastřena, a nakonec odhalili i samotného vraha. Několik podezření jistě uzraje během čtení celé knihy, párkrát si budete "jisti", že už máte jasno, ale závěr vás překvapí. Kromě toho si ale užijete i příběhy Robin a Cormorana, jejich vztahové peripetie, pocity, myšlenkové pochody, důraz na detaily, které do sebe zapadnou. Lepší než Kukačka!
(1. část komentáře)
(V tomto komentáři může vnímavější čtenář objevit náznaky SPOILERŮ…)
NIKDY neposuzuji detektivku podle toho, na kolikáté stránce jsem dokázal určit vraha, neb odjakživa tuhle příčku hodnotového žebříčku považuji za zcela marginání záležitost! Mně je totiž úplně šumafuk, jestli se mi podaří ukázat prstem na padoucha už v polovině knihy nebo jestli to nedokážu vůbec – a jsem hluboce přesvědčen, že PRÁVĚ TENHLE ATRIBUT (schopnost autora ochránit vraha před čtenářovým předčasným odhalením) o kvalitě knihy opravdu nic nevypovídá. Pro mě je daleko podstatnější, jestli autor dokáže zaujmout čtenáře, jestli umí napsat čtivé dialogy – a především: jestli je schopen odvyprávět uvěřitelný a člověčinou prodchnutý příběh. TOHLE jsou moje priority – a v tomto punktu – podle mne – autorka nijak neoslnila…
Klady:
1) Sympatická dvojice ,,vyšetřovatelů´´: Robin je mile snaživá, medvědovitý Cormoran naopak hřmotně chlapácký – a dohromady jim to ohromně pasuje. Za tímto tvrzením si stojím i přes drobnou výhradu vůči dle mne kostrbatému vyobrazení vztahů s jejich ,,životními´´ partnery, které do knihy vnášejí lehký závan odéru Ordinace v Růžové zahradě.
2) Dobré, čtivé, poctivě vystavené dialogy, které právem představují vlajkovou loď knihy.
Zápory:
1) ,,Je to tak – tak divadelní,´´ říká jedna z postav románu – a jako by touto sentencí charakterizovala celý ten mnohasetstránkový příběh. Protože ,,divadelní´´ je v knize snad opravdu všechno, motivem zločinu počínaje a ,,pateticky melodramatickým´´ provedením vraždy a všemi těmi Strikem teatrálně narežírovanými dalšími a dalšími setkáváními s podezřelými konče (a to tu nehovořím o onom citově přepjatém ,,zahradním´´ finále s padajícím sněhem a spektakulárním odhalením vraha).
Proč proboha tahle přehnaná ,,divadelnost´´? Už jenom třeba ta kašírovaná umělost ve způsobu provedení vraždy? Jako by se dnešní autoři předháněly, kdo vymyslí obskurnější způsob sprovození ze světa. K čemu? Když mám nosný, veskrze zajímavý příběh, nemusím vycucávat z prstu mord, nad kterým by zalapal po dechu i kdejaký ostřílený zločinec.
2) 480 stran nepřečtete na jedno nadechnutí – a vědět na začátku, že strávím spoustu hodin s partičkou nesympatických, úchylných literátů, asi by mě k četbě nikdo nedonutil.
A tak zatímco Hammett a Cain (slovy Raymonda Chandlera) ,,dokázali vytáhnout vraždu z benátské vázy a hodit ji do postranní uličky´´, paní Rowlingová ji z té zaplivané uličky znovu vrátila do benátské vázy snobského, jako povrch Marsu odtažitého světa, tak na hony vzdáleného běžnému čtenáři. Mám-li být upřímný, pobyt mezi těmihle nesympatickými nadlidmi mě doslova otravoval a mnohokrát jsem měl chuť autorce hodit její tlustou knížku na hlavu.
(pokračování níže)
(2. část komentáře)
3) Rowlingová sama sobě svázala ruce, když se rozhodla na téměř pěti stech stranách popsat, jak soukromý detektiv vyšetřuje vraždu, kterou mu policie v podstatě vyšetřovat ani nedovolí. Co zbude? Jen nekonečné tlachání o ničem – a bezradní Strike a Robin, kteří kolem místa činu obcházejí jako pes kolem řeznického špalku.
Mimochodem nechápu, proč vůbec se Strikem tihle "divní lidé" ztrácí čas – nejspíš proto, aby bylo o čem psát, protože jinak by se román smrskl na stostránkovou novelu. Už vidím, jak tihle zbohatličtí magoři dobrovolně souhlasí s tím, že si půjdou hodinku poklábosit někam do restaurace se soukromým očkem, jehož sociální status leží mimo hranici jejich rozlišitelnosti, nechají tohle "beznoho individuum" přehrabovat se v jejich soukromí, svěřují se mu s privátními bolístkami a mnohdy před ním i dovolí vytrysknout na povrch svým slabostem. Ne, ne, tohle až příliš šustí papírem…
Metoda "vyptávání" možná funguje zpočátku, kdy si soukromý detektiv dělá svoji práci, obchází lidi, motající se kolem knížek a hledá pohřešovaného, ale jakmile dojde k odhalení vraždy a do procesu se zapojí policie, Straikeova role v celém vyšetřování se nebezpečně scvrkne do podoby bezvýznamného statisty a jeho setrvávání v příběhu už udržuje pouze vůle autorky, nikoli vůle logiky. Existuje mnoho literárních soukromých oček, která vyšetřují vraždy souběžně s policií, ale tam jejich aktivity vyplývají z přirozeného chodu věcí – na rozdíl od Hedvábníka, kde veškeré schůzky s "podezřelými" jsou jen z prstu vycucané – prostě proto, že s někým si Cormoran přece MUSÍ povídat, když už je tím hlavním hrdinou…
4) Jestli mě něco hodně štvalo, potom vše, co se týkalo Quineovy zvrácené knihy "Bombyx mori". Pochybuji, že by někdo z nás takovou hovadinu byť jenom otevřel, natož aby ji četl – a tady se těmi pitomostmi všichni smrtelně vážně zaobírají, rozpitvávají skryté významy zakrvácených pytlů, Vykrajovačů, Harpyjí, Epicoen a dalších a dalších úchylných figur.
"Strike si vzpomněl na hnědou lepkavou tekutinu vytékající z Harpyjiných ňader." Co k tomu dodat? Snad jenom tohle: "Hnus, který člověkem otřese, spadne mu čelist a sevřou se mu všechny svěrače," abychom zůstali u autentických slov autorky.
Závěr:
1) Jediné, co se mi po čase z knihy vybaví, bude vzpomínka na poměrně sugestivně vylíčené Strikeovy problémy s bolavým pahýlem, to jeho věčné kuhání, ať už o berlích nebo o holi (popř. zavěšen do Robin). To byly opravdu dobře napsané scény…
2) Kní ve svém komentáři zmiňuje onu "čtyřkovou zajímavost" (44. kapitola začíná na str. 444!) – mě naopak zaujalo něco docela jiného: všimli jste si, kolikrát se za těch 480 stránek naši hrdinové dojdou "vyčurat" (respektive si "odskočí na záchod")? :-)
Přes všechny výhrady (protože na mistry musí být přísnější metr) solidních 60%.
Perfektní četba, ještě lepší než Kukaččí hnízdo. Ať si kritici píší, co chtějí, JKR umí, píše s radostí a já jí to věřím. Ještě víc než samotná zápletka a zločin, i když ty byly taky zajímavé, mne bavily vztahy mezi hlavními hrdiny a jejich myšlenky, slova a činy, prostě celá knížka včetně citátů na začátku kapitol (nedokážu si to vysvětlit, jindy takové "ozdoby" přeskakuji). Konec jsem si vyloženě šetřila. Těším se na další a doporučuji.
Kniha na kterou jsem se rok těšila opět nezklamala. Perfektně napsané. Už se moc těším na další díl.
Hodně slabé. Nezajímavé. A nijak zvlášť dobře napsané. Kdo je vrah mě nezajímalo. Přečteno z donucení. Kdybych měl na výběr, knihu odložím po pár stranách.
.
Miluju knihy JKR. Po Volání kukačky jsem očekávala vydání Hedvábníka velice nedočkavě a musím říct, že jsem ohromně doufala, že mě nezklame. NEZKLAMALA!!!
Jsem nadšená a mé očekávání se naplnilo. Upřímně si myslím, že číst texty JKR je jednoduše radost.
Tohle je prostě bezkonkurenční počteníčko. Nemůžu se dočkat dalších dílů!
Kukačka se mi docela líbila, Hedvábník mě zcela pohltil. Knížka se mi perfektně četla od prvních slov, nenarazila jsem na jediné hluché místo. Cormoran a Robin jsou lidští a uvěřitelní, spisovatelé jsou poněkud pošahaní, ale zcela normální a obyčejný člověk by nepsal knihy, doplňoval by v supermarketu zboží, zápletka je tedy taky pro nás, normální (snad) a obyčejné lidi, poněkud pošahaná, nicméně pro mě uvěřitelná. Doufám, že paní JKR už chrlí další pokračování. :)
Veľmi som sa na Cormorana a Robin tešila a som spokojná. Dobre sa číta a nie sú tam žiadne hluché miesta. Rýchlo ďalšiu prosím.
Knížka jako taková se mi líbila, byla čtivá, ale závěr a důvod vraždy mi přišly zvláštní...
Myslela jsem, že Nesba, který je u mě na 1.příčce nejlepšího autora, nikdo nepřekoná, ale Rowlingové se to povedlo. Dlouho jsem odolávala přečtení Kukačky, protože jsem jí nevěřila, že po Harrym Potterovi dokáže napsat ještě něco lepšího. Teď jsem ráda, že jsem si Kukačku přečetla těsně před vydáním Hedvábníka. Ani nedokážu říct, která z těchto dvou knih je lepší. Jsem nadšená a jenom se děším příštích x měsíců, než vyjde další pokračování. Cormoran s Robin mi bude hodně chybět. Za mě 5 hvezdiček a i to je málo.
Na Hedvábníka jsem se rok těšila. Tanhle typ klasické detektivky mě prostě baví. A JKR považuji za skvělou vypravěčku. Hedvábník mě nezklamal, knížku jsem nenasytně hltala a užívala jsem si vyprávění z pošahaného prostředí spisovatelů a nakladatelů. Jen ten konec mě trochu zklamal, přišel mi skoro až "seversky" překombinovaný. Proto srážím jednu hvězdičku. Ale moc se těším na další setkání s Cormoranem a Robin.
jednoznačných pět hvězdiček. Výborné pokračování. Zápletka fajn, ale co mě dostává, tak to je "omáčka" okolo. Popis prostředí, vztahů, postav. To jak se vztahy vyvíjí. Odkrývají se další vrstvy, pěkně pomalu dávkované. To je parádní počtení. Detektivky jsou mým oblíbeným žánrem. Myslím, že v této sestavě bych dala i pojišťovací podvod :-)
Vřele doporučuji.
Nemůžu se rozhodnout, jestli byl lepší Hedvábník nebo Kukačka. Asi spíše druhý díl, neboť v prvním díle jsem vraha asi tak v druhé třetině uhodla za to u Hedvábníka nikoliv. Cormorana jsem si zamilovala stejně tak, jako Robin. Fandím jejich vztahu, uvidíme kolik knížek bude autorka potřebovat, aby nás déle napínala. Doufám že, co nejvíce.
Rowlingová mistrovsky zvládá své řemeslo a je vidět, že v prostředí, o kterém píše v knize, se vyzná. Vždy si mě dostane svými popisy všeho, co Strika míjí. Popisy nikdy nejsou zdlouhavé naopak navozují atmosféru.
Na závěr bych se ale pozastavila nad překladem - ano, slovo "odtušil" bylo v Hedvábníkovi použito až příliš mnoho a ne vždy zapadalo do kontextu.
Inu, Rowlingová zkrátka umí perfektně upoutat a čtivě psát. Jestli se mi líbilo Volání kukačky, tak Hedvábník mě nadchnul.
Abych uvedla své nadšení na pravou míru - vůbec nejsem fanda do detektivek, jen někdy si přečtu osvědčenou klasiku. Ale mám pocit, že Rowlingová mě dovede přesvědčit o tom, že když je jakýkoliv žánr dobře napsaný, můžu u něj strávit půl noci, jen abych se dozvěděla, jak to dopadlo. Smekám, bylo to perfektní.
Kdybych měla najít nějaké negativum - svět spisovatelů mi přišel skoro až moc absurdní - to je mezi nimi vážně tolik magorů? =)
Dlouhý, místy utahaný román, který se však nedá odložit z ruky. Vztah Cormorana s Robin je místy zajímavější než hlavní detektivní linka. Jedovatý portrét literárního světa a jeho internetového podsvětí však pobaví zaručeně.
Budu se opakovat, ale co se mi nejvíc líbí na psaní JK Rowling (aka Roberta Galbraitha), jsou charaktery, vztahy a dialogy, které umí naprosto parádně. Baví mě poznávat nové postavy i proplétat se chováním těch, které již znám. Protože většinou nejsou černobílé, nikdy není jasné, jak se zachovají, na co budou myslet, jak budou jednat. A stejně je to i s postavami v detektivní sérii o Cormoranu Strikovi. Zajímavé je, že jsem knihu hltala a vlastně jsem zas až tak natěšená na rozuzlení nebyla. Detektivní zápletka je pro mě i tady tak trochu na vedlejší koleji. Koneckonců ona je v některých místech zbytečně překombinovaná a ta pointa mi přišla krapet přepálená. Nahlíženo na knihu jako na detektivku, mnohé jí chybí, nahlíženo na ni jako na román, je to fajn a můžu říct, že se na další pokračování a na Cormorana a Robin moc těším. Hedvábník je lepší než Volání Kukačky, možná mě i víc zaujalo vydavatelské prostředí. Na obou knihách ovšem oceňuji, nakolik se autorka v různých světech umí pohybovat. Jednoduše řečeno, Hedvábník mě bavil.
Štítky knihy
vraždy Londýn napětí brutalita zfilmováno – TV seriál soukromý detektiv vyšetřování
Autorovy další knížky
| 2014 |  Volání Kukačky |
| 2015 |  Hedvábník |
| 2008 | Harry Potter a relikvie smrti |
| 2001 | Harry Potter a vězeň z Azkabanu |
| 2004 | Harry Potter a Fénixův řád |
Velmi zajímavý příběh, dvojice Cormoran a Robin jsou super, člověk to čte jedním dechem. Trochu mě zklamal rychlý konec a vůbec důvody vraha, a hodně postav, ve kterých jsem se ztrácela. Některé pasáže nechutné :-) Zajímavé, co JKR vymyslela. Ale co - těším se na další knihy!! A prosím rychle :-)