Svědkyně ohně
Lars Kepler
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/130307/bmid_detektiv-joona-linna-svedkyne-ohne-hCg-130307.jpg
4
4560
4560
Detektiv Joona Linna / Joona Linna série
< 3. díl >
Svědkyně ohně je název napínavého detektivního románu, jehož autorem je manželská dvojice vystupující pod pseudonymem Lars Kepler. V dnešní době začíná být běžné, že policejní práce nespočívá čistě v rutinním porovnávání faktů a ověřování údajů. Když policie řeší obzvlášť komplikované případy, přizve k vyšetřování i osoby, které by se k místu činu nesměly ještě před několika lety ani přiblížit. Využívání lidí s paranormálními schopnostmi tak sice není běžnou každodenní praxí, ale stává se čím dál častěji. A to i přesto, že prozatím není v policejních statistikách zaznamenán ani jeden případ, který by vyřešil psychotronik nebo médium. Flora Hansenová se živí jako médium. Již celou řadu let přesvědčuje své okolí, že umí komunikovat s mrtvými. Postavila si na tom celou kariéru, a jak je to doopravdy s jejím talentem, ví jen ona sama. Jednoho letního večera sleduje zprávy a zaujme ji děsivá vražda, která se stala v ústavu pro psychicky narušené dívky. Flora se rozhodne, že zavolá na policii a oznámí, že kontaktovala ducha mrtvé dívky a může pomoci s případem. Vyšetřování brutální vraždy je vždy ošemetné a Joona Linna ví, že nemůže ponechat nic náhodě. Stejné noci, kdy dívka skonala, z ústavu uprchla jiná chovanka. Všichni ji popisují jako hodnou a tichou dívku. Protože z vyšetřování jednoznačně vyplývá, že vraždu spáchal někdo zevnitř ústavu, je i tato dívka v podezření. Jak najít stopu prohnaného vraha dřív, než spáchá další zločin? Pomůže Flora policii vraha dopadnout, nebo celé vyšetřování ještě více zkomplikuje?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2012 , HostOriginální název:
Eldvittnet, 2010
více info...
Přidat komentář
"Četla" jsem ji jako audioknihu a naprosto mě nadchla. Nejspíš to bylo taky charismatickým podáním P. Rímského, ale i tak mě příběh zaujal více než např. Hypnotizér nebo Písečný muž (také naposloucháno).
Po slabší Paganiniho smlouvě přišlo opět kvalitní počtení :-) Zaujal mě konec knihy a těším se na pokračování. Jedinou výhradu, kterou mám a týká se všech dílů, jsou rádoby erotické scény. Vůbec mi to tam nesedí, ač je to pár řádků, příběh by se bez nich zcela obešel :-)
Nechápu jak se tohle může někomu líbit. Já použiji paraleru z jedono českého filmu z 90-tých let: "Ještě větší blbost než jsme doufali". Začátek špatný, prostřední část hrozná a konec katastrofální. Stačí se jen obyčejným "selským" rozumem zamyslet čím nás to autoři krmí a soudný člověk musí pochopit, že celá kniha je slátanina absurdit a nesmyslů. Autoři se vůbec nenamáhali s tím, že v jedné chvíli určitou informaci vypustí, aby ji záhy popřeli. Ale nechci zde prozrazovat děj, jako u hypnotizéra. Celá kniha působí hodně kýčovitě, rovněž tak způsob jakým je děj předestřen mi vůbec nesedí.
Za akční kousky detektiva Linny by se nemusel stydět ani Steven Segal - bravo, tleskám hrdinovi - supermanovi. Přesně takového asi společnost potřebuje. Je schopen zlikvidovat nebezpečný gang úplně sám a vůbec nikoho k tomu nepotřebuje, nebojí se do rozvodněné řeky a bez jakéhokoli jištění se potápí.Další trapárna s potápěčem (jakože profíkem - no comment) Všude je první a pokud tam náhodou první není, tak je tam dřív než ostatní....co mi to jen připomíná? Že by vtipy o Chucku Norisovi...
Celou sérii jsem dostal darem jako audio knihy a interpret se do toho až moc vžil, což mi vadilo. Jen z úcty k člověku, který mne obdaroval, jsem po slabém Hypnotizérovi překousnul tuto blbost. Na Písečného muže fakt už nemám nervy. To už si raději pustím nějakou pohádku, tam aspoň vím co mohu očekávat. Pak aby si člověk vybral knihu podle hodnocení. :-/
Ze série o Joonu Linnovi je Svědkyně ohně pro mne nejlepší. Opravdu jak mnozí píší, napínák od začátku do konce a knihu nebudete chtít dát z ruky než ji dočtete.
Po Hypnotizérovi (který se mi nelíbil) a Paganiniho smlouvě (ze které jsem taky nebyla nadšená) jsem dala šanci Svědkyni ohně a tato kniha se mi líbila ze všech nejvíc. Ano, Joona Linna je na mě pořád moc hollywoodský, jsem spíše fandou "loserů" Harryho Holea a Carla Morcka, ale příběh mě zaujal a knihu jsem přečetla jedním dechem. Asi dám šanci i Písečnému muži.
Opět výborná krimi knížka, která mě uchopila do svých pout a uráčila mě pustit až na poslední stránce! Mrazivé, děsivé a především napínavé zpracování. Vraha jsem odhadla dobře, chce to jen číst v řádcích. Ihned začínám s Písečným mužem!
Čtivá, místy děsivá kniha. Po prvních 30 stranách, přečtených před spaním, jsem v noci probudila sama sebe křikem, tak nevím. :-) Knihu jsem četla bezprostředně po Písečném muži. Zřejmě na mě prostředí ústavů až tak zapůsobilo nebo toho zřejmě bylo moc. Každopádně sen se odehrával v tomto prostředí. Pro mě Písečný muž o něco lepší, ale určitě Svědkyně ohně nezklame vaše očekávání. Další vydařené severské krimi od "zkušené" dvojice autorů.
Tak tohle byla první kniha, se kterou jsem se od této autorské dvojice setkala. Jsem nadšená, jak zápletkou, tak vypravěčským stylem . Kniha mne opravdu obrala a pár hodin spánku :-) nemohla jsem se odtrhnout
UF! Byla to obrovská nálož adrenalinu a napětí. Super zápletka, příjemně krátké kapitoly, svižné tempo vyprávění. Místy jsem se až bála.
Trochu mě ale mátly situace z minulosti detektiva Joona Linny (Hypnotizér a Paganiniho smlouva) a ten konec mě zaskočil - návaznost na Písečného muže.
Tato kniha se mi líbila nejvíc. Předchozí dvě jsem ani nedočetla.
Kniha napravila dojem z druhe. Tohle bylo zatim nejlepsi...byla jsem nadsena od zacatku do konce...vlastne jsem svedkyni precetla ze vsech nejrychleji a bavila me nejvic...
Začala jsem od Hypnotizéra a musím říct, že každá další kniha je lepší a lepší.. Od Svědkyně ohně jsem se vůbec nemohla odtrhnout a přečetla ji jedním dechem. Už se těším na Písečného muže!
Tak koukám, že jsem to zase vzala pěkně od prostředka. :) Nevadí, Hypnotizér, Paganiniho smlouva a Písečný muž už čekají ve čtečce.
Četla jsem v angličtině a bylo to dobré, moc dobré, má to tempo a spád.
Nemůžu si pomoct a sem tam srovnávám Joona Linnu s Harry Holem a zjišťuju, že si na severských detektivkách vytvářím solidní závislost.
Rozhodně doporučuju přečíst, ale asi by (i přes všechny ne až tak dobré ohlasy prvních dvou dílů) bylo vhodné začít první knihou ze série. :)
První dvě knihy, mají svůj pomalý příjemný spád. Nenáročné, uklidňující a odpočinkové čtení. Ale svědkyně ohně je o hodně výš. Děj je napěchovaný dobrým tempem které se neustále zvyšuje. Pak pomalu zvolní a jde do skvělého finále. Musím říci že jednání děvčat v ústavu mi není cizí. Popsaný velmi realisticky, někdo může namítat že popsat blázna je jednoduché. Občas mě zamrazilo když si vzpomenu na své zážitky..... .
Velmi silná úvodní pasáž - krátké a svižné věty, neuvěřitelné napětí, jedním slovem úžasné.... V podstatě celá první třetina knihy byla velmi napínavá. Postupně ale tempo knihy trošku ztrácelo na svižnosti.... I přesto velmi podařený kousek a jelikož se jednalo o moji první knihu o Keplera, určitě sáhnu po další....
K této knize jsem se dostal náhodou a nelituji toho. Slušně vystavěný příběh, který nutí louskat další stránky a knihu neodkládat. Na můj vkus někdy až zbytečně přesný popis okolí a věcí a událostí nesouvisejícím s popisovanou linkou vyprávění.
S touhle knihou jsem stran hodnocení trochu na vážkách. Byla napínavá, líbila se mi myšlenka, která byla použita autory pro odhalení vraha... Na stranu druhou čekám od knihy více a navíc mi vadí, když je kniha prvoplánově psána jako námět na zfilmování. U téhle knihy jsem měl chvílemi potřebu se ujistit, jestli jsem si náhodou omylem místo literární knihy nepůjčil filmový scénář. Chybělo jí to, co dělá knihu knihou, právě to, kvůli čemu je vždy mnohem větší zážitek si přečíst knihu, než zhlédnout film. Je to prostě film na papíře... Navíc uměle roztahaný na mnoho listů papíru, aby působil dojmem velkého románu, přičemž jiné knihy o stejném rozsahu zabírají kolem 300-350 stran. A ještě ten zcela zbytečný závěr knihy, který ještě shazuje knihu z kategorie krimifilm do kategorie krimiseriál... Prostě mi to přijde, že autorům vůbec nešlo o knihu jako takovou, jako o peníze, které jim má přinést. Takže příště raději sáhnu v knihovně do jiné přihrádky...
A po té kritice doplním jen tak pro odlehčení - když jsem knihu začal číst a narazil jsem na jméno hlavního hrdiny, okamžitě se mi vybavil Šimek s Grossmannem: Otec zakřičel: „Jóna se chce projet tramvají, tak se s ním projedeš tramvají. Je to host. Maminko, namaž mi chleba se sádlem, nějak mi vyhládlo.“ :-)
Nevím, zda je to tím, že jsem už přečetla a viděla tolik detektivek, ale vrah mi byl jasný skoro od začátku. Nic originálního ani nového jsem bohužel v této knize nenašla. Pro mě až moc akce, kdy jsem si říkala, že to autoři dost přehánějí, málo napětí s hledáním vraha a jeho motivu. Lars Kepler už ne, bohužel.
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány severská krimi švédské detektivky
Skrýt reklamy
Ačkoliv se po stránce jazykových prostředků a stavby vět nejedná o nějaký zázrak, rozhodně kniha nebyla nudná, právě naopak a ani mě nenapadlo, že by mohla skončit přesně tak, jak skončila.