Detektívne hry

18.02.2013

Obvykle nečtu divadelní hry moc ráda, připadají mi na čtení poměrně nepříjemně. Ale Agatha je prostě Agatha. Zajímavé je, že v knize jsou tři hry a každá je úplně jiná.
Nejznámější Past na myši, která se v Londýně hraje už desítky let se mi vlastně líbila nejméně. Na jevišti to možná působí jinak - dům odříznutý od světa sněhovou vánicí... vrah, který už zabil a chystá se zabíjet znovu...podivná skupina lidí, kteří se sešli na jednom místě...prostě tajemno a napětí, ale v knize to podle mne nefunguje tak dobře jako na jevišti. A na rozdíl od většiny klasických knih se vrah dá odhadnout snadněji.
Zato druhá hra - Svědkyně obžaloby to je jiná káva. Několik zlomů v ději, když už předpokládáte, že víte, tak je zase všechno jinak a není to naposledy. O čem to je? Mladý muž, chudý ale, ale sympatický je obviněn z vraždy starší ženy, která si ho velmi oblíbila a odkázala mu celé své jmění. Alibi mu má poskytnout jeho manželka. Udělá to? A je to vůbec manželka?
Do třetice - hra Pavučina. Christie ji napsala na míru tehdejší známé komediální herečce. proto je hra spíše než napínavá detektivka komedií plnou omylů a nepravděpodobných situací, lehce okořeněných jednou mrtvolou. Ale velmi zábavná. Umím si předtsvit, že výborná herečka v hlavní roli z toho nejspíše udělá opravdovou lahůdku pro diváka. Bát se nebudete, ale bavit nejspíš ano.