Dětem
Lev Nikolajevič Tolstoj
Již tři roky trvala škola v Jasné Poljaně a přece měl její zakladatel starosti - jak to udělat, aby žáky své školy naučil číst, a to číst tak, aby i rozuměli čtenému a četli rádi. Proto - po 7-leté práci na epopeji Vojna a mír - koncem roku roku 1872 vydal dílo s nejprostějším názvem: Abeceda. Je to slabikář, čítanka i početnice zároveň. Později vznikly Čítanky, jejichž různorodý obsah je v tomto českém překladu: drobné povídky, bajky, příběhy z přírody, ze života a nakonec - pohádky. V doslovu knihy popisuje příběh jejího vzniku Milan Maralík.... celý text
Přidat komentář
Manžel nám ji přinesl z teplické knihobudky. Ví, že bych si přečetla ráda něco od Tolstého, tak neváhal:-) A musím říct, že mně se knížka líbila hodně. A mým dětem (5 a 3 roky) taky:-) Četli jsme ji před spaním. Jednou jsem u ní usnula a Barunka mi pak dost detailně vyprávěla, co se v příbězích stalo. Škoda, že některé příběhy jsou takové nedotažené. Je potřeba domýšlet, působí neukončeně. Přesto jsem si užívala atmosféru delších příběhů, u těch kraťoučkých jsem zase oceňovala důvtip a jednoduchost. Příběh o lvovi a psíkovi mě až dojal. Celkově mi vyhovoval styl, jakým jsou texty psané. Krásně jsme si dokázali představit, co a jak se děje. Třeba unavenou labuť, která nestačí svým družkám nebo loveckého psa, jak přechytračil jiného nadšeného pejska, nebo drzou opičku, která vyprovokovala chlapce k neuváženému kroku nebo holčičku-houbařku jdoucí přes koleje a kvůli hluku blížícího se vlaku špatně slyší svou sestru…
„Dědečkovi bylo doma smutno. Přišla vnučka a zazpívala mu písničku.“ (drobná povídka Dědeček a vnučka)
Obálka od čtení dost odrazuje a podle komentářů je to tak půl na půl, ale za mě za přečtení rozhodně stála a věřím, že se k ní ještě vrátíme:-) A jestli můžu věřit doslovu, tak L. N. Tolstoj udělal pro ruské školství neuvěřitelný kus práce. A dokážu si dost dobře představit, že jeho textíky četly děti s nadšením a se zájmem. Normálně doslovy moc nečtu, ale tenhle za přečtení určitě stál.
„Péťa a Míša měli dřevěného koně. Byla z toho hádka: Čí je kůň? Hoši se začali o koně tahat.
„Děj mi ho, kůň je můj!“
„Ne, ty mi ho dej! Kůň není tvůj, ale můj!“
Přišla maminka, koně jim vzala, a tak koně neměl nikdo.“ (drobná povídka Spor) … I já takto občas řeším dětské spory:-)
Kniha byla jedna z prvních , které jsem už sama jako 5-6letá přečetla, nepamatuji si z ní ale vůbec nic... Ze všech ostatních dětských knih si pamatatuji nějaký dojem, příběh, nebo obrázek...tato mě ale ani v dětství nezaujala....
Coby nadšený čtenář Anny Kareniny jsem šáhla do archivu naší knihovny, že bude před spaním trochu klasické pohádky, ale ne... přečetla jsem tak 80 % knihy, tak polovina se mi nelíbila ani tématy (furt mužici loví) ani stylem psaní... a u toho příběhu, jak holčičku přejede vlak jsem byla úplně v čudu, jak ta "pohádka" dopadne... uf (asi hormooony? :-D )
Tuhle knihu jsem dostala od babičky než jsem šla do první třídy a uměla jsem ji za chvíli zpaměti. Naprosto skvostná kniha. Bohužel mým vnučkám až tak k srdci nepřirostla, tak jsem ji založila zpět do knihovny, třeba na ni jednou přijde ten její pravý čas.
Celkově se mi bajky, příběhy a pohádky v knížce moc nelíbily. Dnes už mi přijdou opravdu mimo mísu.
Nemohu však Tolstému upřít, že ve své době udělal pro výuku četby u dětí něco naprosto revolučního.
Tuto knihu Tolstoj napsal pro školu, kterou založil a pro děti, aby se neučily číst mechanicky, jak se v tehdejší době častokrát dělo, ale aby je to, co čtou bavilo a zajímalo. Což se trochu odráží při četbě dospělejších jedinců. První část knihy opravdu zřejmě něco řekne jen a pouze tomu, kdo se teprve číst učí, kdo se seznamuje s písmeny, slabikami, slovy a větami. Ale ke konci už je to lepší a lepší, i když některé příběhy mě docela nemile překvapovaly, např. příběh o holčičce, kterou přejede vlak nebo příběh o lovu (v čemž se odráží, že to Tolstoj psal v mladším věku, starý Tolstoj coby vegan by to asi nenapsal :-)). Asi to není kniha vhodná k tomu, aby se předčítala dětem před spaním, ale spíše k tomu, aby si v ní děti četly samy.
Část díla
Rozbitý šálek
1950
Autorovy další knížky
2012 | Anna Karenina |
1969 | Vojna a mír I. |
2005 | Vojna a mír |
2018 | Kreutzerova sonáta |
1959 | Smrt Ivana Iljiče |
Moc pěkné ilustrace a krátké příběhy které nevyčerpají pozornost. :-) Akorát pokud má někdo malé dítě, tak některé příběhy nedoporučuji neboť nekončí všechny dobře.