Děti a levobočci českých králů
Jaroslav Čechura , Milan Hlavačka , Jiří Mikulec
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24264/bmid_deti-a-levobocci-ceskych-kralu-TK4-24264.jpg
4
27
27
Medailony druhorozených a dalších dětí i levobočků českých panovníků od 11. do 20. století přibližují rodinné poměry vládnoucích dynastií od Přemyslovců po Habsburky.
Přidat komentář
Trilogii mám doma už dlouho a sem tam se k ní vracím. Jednotlivé kapitoly jsou přehledné, čtivé a rozhodně ne suché, jak by člověk od literatury faktu čekal.
Kniha o historii, kterou napsali historici tak, aby ji se zájmem přečetli (zejména) běžní čtenáři, tj. laičtí zájemci o historii. Publikace je napsána velmi čtivě, místy a celkem často může působit bulvárně, nicméně o bulvární literaturu nejde, poněvadž text je podložen historickými dokumenty, včetně dobových kronik, které byly přirozeně značně subjektivní. Obával jsem se, že části od Hlavačky a Mikulce budou slabší ve srovnání s Čechurovými kapitolami, avšak jednalo se o zbytečné obavy. Výrazný prostor dostali Lucemburkové a celkem pět dcer Marie Terezie má v knize vlastní kapitolu. Řady potomků slavných mi bylo líto, např. Marie Alžběta doplatila na epidemii neštovic znetvořením obličeje, její sestry Marie Amálie a Marie Karolína byly provdány za primitivy z Parmy a Neapole, neblahý osud jejich sestry Marie Antonie je všeobecně známý. Snad jen jejich sestra Marie Kristýna měla jakžtakž slušný život, navíc okořeněný sexem s Izabelou Parmskou a v prvé řadě šťastným manželstvím s Albertem. Řada věcí pro mě byla novinkou, např. marný boj Maxmiliána II. o polský trůn na konci 16. století, smutný osud Leopoldiny, kterou v Brazílii umlátil její "manžel" (navíc Leopoldina, dcera Františka II./I., údajně navrhla brazilskou vlajku: zelená barva Portugalska, žlutá barva Habsbursko-lotrinské dynastie). Kniha obsahuje spoustu informací, což zákonitě znamená rychlé zapomenutí řady z přečteného ve velmi krátké době. Zbývající dva díly trilogie si rovněž velmi rád přečtu a je škoda, že mi jeden chybí v osobní knihovně (oba díly, které vlastním, jsem koupil jako vyřazené z MK Přerov za celkem 10 korun).
Tak jsem v uplynulém týdmu poslechla všechny tři díly téhle dějepisně-drbací ságy. "Muži a milenci," "Ženy a milenky," "Děti a levobočci" všech, co v tady vládli.
Proč to píšu takhle v kostce?
Protože mám pocit, že jsem četla všeho všudy jednu knihu, ale třemi páry očí, ze tří stran, třikrát jinak, zleva doprava, opačně a k tomu seshora dolů a zdola nahoru. A odzadu taky.
Mám pocit, jako kočka, co se právě vyválela v šantě kočičí a užívá si rauše -:))).
Prakticky stejné informace třikrát jinak: wow, hustý, nářez, mazec, síla!
Jenom tedy "Děti a levobočky" hodnotím nejhůře - jen dojem, i když psychouš "Julio Caesar" zapůsobil.
je to zajímavá kniha s osudy dětí vládnoucích dynastii ale nejde číst naráz musí se číst mnohokrát.
Přiznám se, že když jsem si přečetl název, tak jsem primárně očekával knížku, která bude zaměřené na bulvárnější informace. Tak to ale není, většina textu je věnována potomkům, kteří se neujali dynastického nástupnictví (nebyli prvorození, případně se jednalo o levobočky). Vcelku čtivě napsané, je až s podivem, že u sňatků se víceméně prosazoval pouze pohled dynastický, kdy do manželství vstupovali třeba bratranec a sestřenice (v té době se už dobře vědělo, že to může u potomků snadno způsobit zdravotní následky, obecně takové sňatky byly církví zakázané, ale mohla se udělit výjimka). Autorům se podařilo vtělit do knížky slušnou porci informací, takže si čtenář udělá základní přehled o potomcích českých králů, kteří nebyli určeni k dynastickému nástupnictví, a přesto někteří z nich i zastínili své prvorozené sourozence. Pár "skandálních" informací je tam také, například nemanželský syn Rudolfa II Julio Caesar se dvakrát nevyvedl.