Děti čistého živého
Teréza Nováková
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415226/bmid_deti-cisteho-ziveho-6472fe27d0a05.png
4
30
30
Román z vrcholného období spisovatelčiny tvorby zachycuje rozklad adamitské sekty a vášnivé blouznění jejích stoupenců na Skutečsku v 2. pol. 19. stol. Jako v jiných svých dílech opírala se Nováková i v tomto románě o bohatý faktický materiál. Neomezila se jen na vylíčení smrtelného zápasu rozkolnické náboženské sekty, ale zachytila v širokých záběrech i život kolem ní, takže román, zpodobujíci značný úsek z dějin východních Čech, je vskutku "největším sociálním obrazem autorčiným", jak jej charakterisoval Zd. Nejedlý. - Silně pesimistické ladění celého díla je podmíněno jednak chmurnou thematikou, jednak i duševnim rozpoložením autorčiným, již v době, kdy román vznikal (v letech 1903-1906), postihla ztráta dvou dětí.... celý text
Přidat komentář
Kniha je naprosto geniální tím, jak jsou v ní vykresleny individuality. Každá postava je plastická, téměř hmatatelná. I když v centru zájmu je skupina lidí se stejným náboženským vyznáním, vlastně o tu víru vůbec nejde. Jde o to, jak ji každý uchopuje po svém. Jak každý svět vidí jinýma očima a žije se svými názory, a taky umírá. Při čtení se do mě neodbytně vkrádala otázka: "a kde je pravda?" Nikdo neví, každý umře v jiném přesvětčení. Je to neskutečně působivé. Hlavní kouzlo knihy vidím v tom, že se na téměř 600 stranách podařilo Novákové, abych každou další kapitolu načínal se zvědavostí, protože v knize nebyla všehovšudy jediná postava, která by nebyla zajímavá. Autorka byla neskutečný znalec lidí, a i když se nejedná o dokumentární/historickou knihu, tak i dobových reálií drsného života v horách. Navzory tomu, co se tvrdí ve středoškolských učebnicích, kniha je stejně současná jako v době vydání.
Kdo zná místa, kde se děj odehrává, najde si v knize asi větší zalíbení než ten, pro koho je prostředí jen prázdným popisem.
Klasický román. Stále aktuální, viz. výpisek: „Tito lidé nepřestanou nikdy býti dissidenty!“
Autorovy další knížky
| 1963 |  Drašar |
| 1966 | Děti čistého živého |
| 2001 |  Úlomky žuly |
| 1906 | Jiří Šmatlán |
| 1921 | Jan Jílek |
První polovina byla neskutečné utrpení. Nedokázala jsem se začíst, do každé věty jsem se nutila. Ale v druhé polovině už se to dalo, některé plot-twisty jsem úplně nečekala a bavilo mě to podstatně víc.