Teréza Nováková

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1853 - 1912

Populární knihy

/ všech 35 knih
Drašar
Drašar
Děti čistého živého
Děti čistého živého
Výkřiky a vzdechy
Výkřiky a vzdechy
Jan Jílek
Jan Jílek

Nové komentáře u knih Teréza Nováková

Úlomky žuly Úlomky žuly

„Úlomky žuly jsou rozhodně jedna z těch lepších věci, které jsem v rámci četby na zkoušku z literatury devatenáctého století četla. Sice jsem se u toho sekla na několik týdnů, číst mě to moc nebavilo, ani to neubíhalo, ale líbilo se mi jak to bylo napsané a čemu se to věnovalo. Mám prostě ráda taková drastičtější a realističtější témata, což tady přesně bylo. Život na vesnici, to jak umí být nemilosrdný, láska, rodina, to vše tu je rozděleno do několika povídek. Já jsem teda vůbec netušila, že je tu více příběhů, což mě zprvu zarazilo, ale potom jsem za to byla ráda. Rozhodně to bylo lepší než se celou dobu věnovat jednomu příběhu. Žádná z postav mi teda nijak extrémně nepřirostla k srdci a měla jsem dost problém s tou mluvou, ale čím déle jsem to četla, tím více jsem si zvykla. Navíc na konci je slovníček, což by teda bylo fajn vědět dříve než když jsem knihu dočítala. Chápu, proč je tohle vydání tak připravené a ty slova tam taková jsou, ostatně, na konci je to všechno osvětlené. Pořád mi to ale dělalo problém a hůře se mi to kvůli tomu četlo. Rozhodně mě ale autorka jako taková zaujala a nebudu se bránit tomu, přečíst si od ní něco dalšího.“... celý text
— Akléda_

Jan Jílek Jan Jílek

„Neskutečně zajímavá kniha. O historii Jednoty bratrské toho vím celkem málo, a o osobě Jana Jílka jsem nevěděla vůbec nic. Teréza Nováková si dokonce dala tu práci, že našla jeho náhrobní kámen v Rixdorfu, jak byla jeho osudem zaujatá. Zpočátku jsem četla pomaleji, kniha je napsaná pro nás už zastaralým jazykem, a k tomu ještě v přímé řeči postavy mluví východočeským nářečím, což je ještě větší lahůdka. Po dvou kapitolách jsem si ale zvykla a ve chvíli, kdy došlo k Jílkově zajetí, jsem knihu neskutečně hltala. Celý příběh se točí kolem náboženství a pronásledování evangelíků počátkem 18. století. Katolíci jsou pro ně modláři a oni zas pro ně kacíři. Např. mít doma Bibli je z tehdejšího pohledu kacířské. Tyto tehdy běžné praktické záležitosti duchovního života mě hodně oslovovaly, protože dnes je všechno jinak. Rodina Jílkova byla nucena provozovat svou víru v utajení, knížky schovávat, a nakonec díky pomoci zvenčí nalezla útočiště v Sasku. Jan Jílek také utekl a pak se několikrát vrátil a převáděl další. I mezi příbuznými se ovšem našli udavači a naopak člověk našel soucit a milosrdenství tam, kde by ho třeba nečekal.“... celý text
— Zmiu

Slavín žen českých Slavín žen českých

„Je to zajímavá kniha, ale jak bohužel zjišťuji měla jsem ji přečíst dřív. V mladších letech mi nedělal problém archaismy a stará česká mluvnice, která je v současnosti dost nesrozumitelná. Tato kniha by možná dnes posloužila pro historiky nebo pro ty, kteří se zabývají tímto odvětvím a možná by to uplatnili ve svých knihách. Je překvapením kolik žen podporovalo charitu, církev , školství a byli to z kruhu aristokracie, měšťanstva, který podporoval církevní školy v Litomyšli a v Litoměřicích, poté přežití rok 1620 apod.“... celý text
— maryzka

Ze ženského hnutí Ze ženského hnutí

„Zajímavé“
— palka452

Na Librově gruntě Na Librově gruntě

„Na zmínky o knize jsem narážela od té doby, co jsem potkala svého muže, který pochází z Nedvězího, kde se většina děje knihy odehrává, v knize Nedvězí vystupuje pod krycim jménem Jevice (z německého Ewitz). Děj knihy není nikterak komplikovaný, spíše je vykresleno to, jaké polovině 19. stoleni panovaly politické, kulturní a společenské poměry a hlavně, jak konkrétně robota zatěžovala prostý lid. Když o robotě čtete v dějepisných učebnicích, tak si to nedokážete představit, ale když to vztáhnete ke konkrétnímu člověku/rodině, tak to pochopíte. A to kniha opravdu dokazala dobře přiblížit. To bylo opravdu velmi zajímavé. Kniha take podnitila muj zajem o mistni lidovou architekturu - rozšířila jsem si pojmoslovi. Kniha sice neni rozsahla, ale tim, že je psana je psana jazykem prošpikovanym mistnimi pojmy a přímé řeči jsou dokonce psany v mistnim nářečí, tak se čte hodně ztuha a fakt jsem musela mit zapal pro věc, abych knihu z tohoto důvodu neodlozila. Vyžádá si to vaše soustředění. Ja sice mám od manzelovy strany místní dialekt trochu naposlouchany, ale číst v něm knihu bylo pro mne utrpení. Samozřejmě i místní nářečí se za těch cca 170 let, co dělí děj knihy od dnesni doby, posunulo, ale to jadro je porad stejne. Ale musela jsem se vzdy pousmat, když jsem narazila na příjmení, které se v Nedvězím a Bystrém do dneška hojně vyskytují. Musim se podivat fo Brtounovy chalupy v Bystrém, ktera pry slouzi jako sevcovske minimuzeum. Libruv grunt v Nedvězím je v soukromých rukou a nahlednout do něj můžete i vy prostrednictvim dokumentu, odkazy jsem uvedla v zajimavostech.“... celý text
— V.Lenka

Přejít na knížky autora