V.Lenka
komentáře u knih
Nevěsta ze zámoří
Hana Marie Körnerová (p)
Četla jsem Heřmánkové údolí, které mi uhranulo, a tak jsem narazila i na tuto knihu od stejné autorky. První desítky stran jsem si říkala, proč jsem si proboha pořizovala takový slaďák, ale následné peripetie mne vyvedly z omylu. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Nevím, zda jsem to probrala správně, ale je to podle skutečné události?
Text
Dmitry Glukhovsky
(SPOILER) Ani nevím, jak se mi tato kniha ocitla v knihovničce. Neměla jsem od ní žádné velké očekávání, autora jsem neznala. Ale četba, přestože je velmi tísnivá a sleduje beznadějný příběh, tak mne bavila. Místy bych to přirovnala k Dostojevského Zločinu a trestu. Bylo mi Ilji a jeho zmařeného mladého života líto. Bylo pro mne poučné dozvědět se více o ruských realiích i mentalitě. A problematika ukradené identity se mi zdá vysoce aktuální.
Krajina roztavených zvonů
Jan Štifter
(SPOILER) Nejprve jsem na ČRo poslouchala audioknihu (načteny povídky Krajina roztavenych zvonů a Růže z papíru), které mne chytly za srdce, a tak jsem pořídila i knihu, kde je těch povídek víc, ale stejně mne nejvíc oslovily ty výše jmenované, ostatní byly v lepším v případě takové nijaké a ta poslední byla vyloženě divná. Možná jsem to jenom nepochopila, možná to nedokážu docenit a dešifrovat záměr autora. Bohužel ta poslední povídka ovlivnila moje celkové hodnocení, jinak povídka, která dala jméno celé knize, si zaslouží být čtena a hodnocení 5*.
Duchové Šumavy
Martin Sichinger
(SPOILER) Čtivá kniha, se kterou pokračuji ve své snaze přečíst si pár knih z prostředí naší dovolené, tedy z oblasti Šumavy. Od Krále Šumavy, Návratu Krále Šumavy a Šumavské bílé noci se tato kniha liší obdobím - krátce po válce, období odsunu Němců, i hlavními hrdiny, pašerákovou dcerou, kterou okolnosti donutí pašovat, a policista, který se snaží zabránit pašování cenných předmětů a historických dokumentů i rabování. I když oba hlavní hrdinové stojí na opačných pólech, tak jim oběma fandíte. Přestože jsem se místy v ději/ postavách ztrácela, tak mne četba moc bavila a těšila jsem se, až budu moci zase v četbě pokračovat. Bavily mne historické souvislosti a reálie.
Pinocchiova dobrodružství
Carlo Lorenzi Collodi
Jsou knihy, u kterých se těšíte, až je budete číst, a potom knihy, u kterých se nemůžete dočkat, až je konečně dočtete. Pro nás byl Pinocchio ta druhá kategorie. Předčítala jsem ho dětem na chalupě a od začátku čtení po dočtení uběhl více než rok. Kniha nás totiž moc nechytla. Vlastně jsme se do ní pustili, protože jsme na ní narazili v knihobudce krátce po dočtení knihy Co dětem krade čtení. Děti dřevěný panáček postupem času víc a víc iritoval svou naivitou a tím, jak často ho to dovedla na scestí. Líbily se nám obrázky od Heleny Zmatlíkové, knihu si v knihovničce nenecháme a pošleme ji zase o dům dál.
Šumavská bílá noc
Petr Pavlík
Chystáme se na dovolenou na Šumavě, a tak se připravujeme i četbou adekvátní literatury. Na tuto knihu jsem narazila v knihovně mezi vyřazenými knihami.
Kniha zprostředkovala atmosféru Šumavy při rozbouřeném přírodním živlu - sněhové vánici, což bylo skvělé osvěžení v parném létu. Příběh pohraničníků není komplikovaný a odehrává se během jednoho dne. Ačkoli hrdiny jsou pohraničníci, tak té ideologie je tam tak málo, že je únosné i pro dnešního čtenáře. Máte-li rádi rychlé dějové zvraty, krev, drama, napětí, tak vás tato kniha neuspokojí. Jdete-li po poklidně plynoucím nekomplikovaném příběhu, psychologii, atmosféře, popisech živlů, tak věřím, že by se vám mohlo líbit.
Divné hlášky z knihkupectví
Jen Campbell
Obsah knihy odpovídá jejímu názvu. Je to sbírka hlášek, které zazněly v knihkupectví. Není to žádná hlubokomyslná literatura, ale potěší jako zákusek ke kávě a zpestří jedno odpoledne. Některé hlášky byly k zasmání, jiné k pousmaní a u jiných člověk spis kroutil hlavou, zda je to opravdu možné, jak hluboké může mít někdo mezery ve vzdělání. Knize škodí grafická úprava, která některé po sobě jdouci hlášky nesmyslně spojila. U hodně hlášky dokonce nastala situace, že tam byla vložena dvoustrana dalších hlášek.
Jako odpočinková literatura dobrý, ale znovu číst nebudu a posílám dál.
Slečna doktorica (Příběh české lékařky na chorvatském ostrově)
Ladislav Chrudina
(SPOILER) Když si zamanete, že ještě před dovolenou na Jadranu chcete nasát atmosféru, tak můžete ve své rešerši narazit i na tuto knihu.
Knihu neměli v naší knihovně a nebyla dostupná ani v antikvariatech, a tak jsem poprvé v životě využila meziknihovní výpůjční služby, i když mne vystavila šibeničnímu termínu knihu o téměř 350 stranách zaplněných malými písmeny zvládnout za necelé tři týdny. Zadařilo se.
Doktorka z domu Trubačů je kniha, ke které bych tuto přirovnala. Skutečný příběh české lékařky Zdenky Čermákové, jedné z prvních absolventek Univerzity Karlovy. Příběh o hledání smyslu života, službě druhým, prorážení skleněného stropu, ženské emancipaci. Zdeňka byla odvážná a tvrdohlavá žena, která si prosadila svou cestu životem navzdory společenskému očekávání ohledně role ženy (Kinder, Kűche, Kirche). Uznání se sice nedočkala, ale byla užitečná svému okolí a celý svůj život zasvětila práci pro druhé. V osobním životě bohužel štěstí neměla.
"Vy zřejmě nevíte, že člověk není bohatý tím, co dostal, ale tím co rozdal? Kdybyste to věděl..., tak byste pochopil, že jsem získala všechno a ještě mnohem, mnohem víc.."
Emancipovane a velmi inteligentní ženy to mají s hledáním vhodného partnera těžké i dnes, natož před 100 lety, kdy nezávislost žen byla i pro vzdělané muže těžko představitelná, natož akceptovatelná.
"Během těch deseti minut vzedmutých emocí se MUDr. Zdeňka Čermáková jednou provždy loučila se svým velkým snem o partnerství s mužem, který ji bude respektovat a vážit si jí jako rovnocenné lidské bytosti, snem o manželství, v němž láska je společně střežený šperk, fyzická rozkoš společnou radostí a profesní kariéra obou partnerů společnou starostí, loučila se se snem o rodině, kde péče o děti je součástí života obou manželů a nikoli břemenem jen pro jednoho z nich."
Jak přistupovali ke své kolegyni kolegové lékaři, je popsano takto:
"Na začátku, když ješte čekají, že
přijde nějaká obrýlená nehezká ženská s vlasy staženými dozadu, to jsou ještě jakž-takž připraveni slečnu mezi sebe přijmout, ale jakmile jsem jim představena, rázem se rozdělí na dva tábory. Ten první mne vnímá jako rozmařilou slečinku, která si udělala doktorát, aby až se vdá, mohla před ostatními dámami ve společnosti vyniknout,
ten druhý zaujme ještě ostřejší obranný postoj, protože podvědomě cítí, že mezi ně vniká skutečná Ženská. Ne nějaká mužatka, kterou by byli ochotni nějak akceptovat,
ale normální mladá a pohledná žena a ti vážení páni doktoři a profesoři najednou nevědí, jak se mají chovat. A tak je to téměř všude. Zatímco ve společnosti v salonech jste všichni galantní a ochotní svým dámám předkládat důkazy o tom, jak je ctíte a jak si jich vážíte, máte-li se postavit k ženě jako k profesnímu partnerovi, jste celí nesví. A všechno je to jen o tom, že to najednou již není to rozkošné stvoření, které vám bude krátit a zpříjemňovat dlouhé chvíle a popřípadě vychovávat děti, nejlépe syny a dbát o čistotu vašeho
domu, ale je to někdo, kdo umí pracovat stejně jako vy a možná i lépe než vy a vy se s tím
musíte vypořádat. Neumíte si představit samostatnou ženu. Ženu, která je svá, nikomu
nepatří, i když je vdaná, to ve vás vyvolává nepředstavitelný zmatek."
V knize se dozvíte, kterak Češi vybudovali české lázně na Jadranu ještě za císaře pána. O tomto historickem zákoutí jsem neměla ani tušení.
Kniha určitě stojí za přečtení, je poměrně rozsáhlá, ale je napsána čtivě, zajímavě. Musím zmínit, že text patrně neprošel jazykovou korekturou, a tak jazykově vnímavější čtenáři mohou chvílemi (u)trpět.
Moře v čase zatmění slunce
Mate Dolenc
Chtěla jsem nasát atmosféru Jadranu před chystanou dovolenou, a tak jsem narazila na tuto knihu.
Její slavný předobraz Stařec a moře jsem četla už tak dávno, že nemohu s klidným svědomím srovnávat. Tehdy se mi novela velmi líbila.
Ani od této knihy však nečekejte mnoho děje, spíše pocity, duševní pochody a představy starého rybáře, který chce ulovit svou poslední velkou rybu. Kniha krásně zprostředkovává poklidnou atmosféru života na ostrově, což bylo účelem mé četby. Knihu znovu číst nebudu a ani místo v mé knihovně jí neponecham.
Moje hodnocení může být ovlivněno tím, že jsem četbu musela přerušit jinou knihou, a tak ten čtenářský zážitek nebyl koncentrovaný.
„Na ostrově je třeba počínat si racionálně, protože ho od pevniny odděluje moře. Proto musí mít ostrovan stále všechno při sobě
a všechno si musí umět udělat sám.“
Chief dřevěná noha
Rizah Pašalič
V rámci čerpání atmosféry a přípravy na pobyt u Jadranu jsem pořídila tuto knížku s tím, že ji budu synům předčítat. Měla pomaly rozjezd, takže to kluky nechytlo (cca 70 stran), ale já se rozhodla tomu dát šanci, a tak jsem si knihu dočetla už sama - dostalo to grády, napětí a spád. Kvůli pomalému nájezdu nemohu hodnotit lépe, ale nebylo ani to nejlepší ani to nejhorší, co jsme četli. Kdyby byl začátek ostřejší, tak by to bylo ku prospěchu. Oceňuji, že kniha byla místy vtipná a hlavně nám posloužila k nasátí atmosféry a terminologie.
J.K. Rowlingová: Spisovatelka, která dobyla svět fantazií
kolektiv autorů
(SPOILER) Hezky zpracovaný příběh autorky Harryho Pottera: od harmonického rodinného zázemí přes těžkou nemoc maminky a nakonec jeji brzkou ztrátu. Od velké lásky po rozvod. Od nouze po velké bohatství. Od knih pro děti až po detektivky. Terapie únikem do světa fantazie (ať četbou knih, anebo vyprávěním, později psaním vlastních příběh) před neutěšenou situací svého vlastního života. Cesta J.K.Rowlingové je zajímavá a líbilo se mi zpracování jejího příběhu pro děti - obrázky, závěrečné kvízy. Synové také napjatě poslouchali, musela jsem dovysvetlit jenom pár slov. Ocenila jsem zmínku o zapojení do charitativních organizací.
Papuchalk Petr
Petr Horáček
Na knížku jsem narazila při návštěvě knihovny a dala ji osmiletému synovi do ruky, ten nechtěl z knihovny odejít dříve, než ji dočte. Vzhledem k tomu, že si ji přečetl sám, tak jsem po něm chtěla, aby mi ji převyprávěl. Pamatoval si i detaily. Knížku jsem si následně také přečetla a musím uznat, že je to krásný příběh, nádherné ilustrace. Kniha je perfektní pro špunty, kterým předčítají rodiče, a motivační pro začínající čtenáře. Atmosférou i sepjetím nádherných ilustrací a textu nám to připomnělo Pavla Čecha. Prohlédneme se i po dalších knihách autora.
Chorvatské pohádky
Miroslav Pošta
(SPOILER) Ladíme se s dětmi na dovolenou v Chorvatsku četbou relevantní literatury. Některé pohádky byly podobné těm, co jsme znali (např. Jak čarodějnice vyvdaly líné děvče za hraběte nese podobne rysy jako Tři přadleny), jiné byly odlišné. Některé měly racionální děj, některé vtip, jiné byly za vlasy přitažené, jine vyloženě blbé, např.hned 3 pohádky začínaly situací, že bezdětný pár natolik toužil po potomkovi, že chlap utrousil nejasné přání, že chce dítě, i kdyby mělo vypadat jako had/žába/ježek. No a stalo se. V jedné pohádce nosila kvůli svému provinění žena dítě v břiše 11 let, a tak když se syn konečně narodil, tak rovnou mluvil.
Kniha je vizuálně hezky zpracovaná, pěkně ilustrace, zajímavý přebal i obálka knihy.
Jsme rádi, že jsme si knihu ramci rozšiřování našeho kulturního přehledu přečetli, ale víckrát ji už číst nebudeme.
Co by byl chlap bez fousů
Ante Tomić
V rámci přípravy na dovolenou v Chorvatsku jsem si řekla, že si přečtu nějakou knihu od chorvatského autora, a tak jsem narazila na tuto. Humoristické romány tak úplně nevyhledávám, ale toto bych nejvíc přirovnala atmosférou ke Zvonokosům.
Kniha se mi buď úplně netrefila do nalady, ale optoti Zvonokosům, ze kterých jsem byla nadšená, tak toto sice nebylo špatné, ale zase ne az tak skvělé. Byly tam sice komické situace, ale ne až tolik, bavily mne ty předčítané soudničky.
Já asi nemám ráda takové to hospodské tlachání a toho tam bylo dost.
Ante Tomić věřím krásně vykreslil fiktivní dalmatskou vesnici, její kolorit i figurky, které se ale vlastně mohou vyskytovat kdekoli.
Knihu znovu číst nebudu, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
PS Ja dočítala tuto knihu a rodina si pouštěla Babovřesky: tak tato kniha je o stupeň lepší, ale o dva stupně pod Znonokosy.
Tonda, Slávka a kouzelné světlo
Jana Šrámková
Na film jsem se syny šla krátce po jeho premiéře, kluci na něm byli ještě se školou. Líbil se nám všem, a proto když jsme v katalogu Albatrosu zahledli knížku, tak jsme ji také museli mít. Předčítala jsem ji asi půl roku po filmu, některé věci jsem si z filmu uz nevybavovala, ale synové ano, protože film viděli dvakrát.
Na knize je zajímavé to, že je vyprávěna Tondou (ich-forma) a hovorovým jazykem. Kniha tak vysvětlí některé věci, které ve filmu přehlédnete, anebo úplně nepochopíte, protože se jedná o myšlenkový pochod na venek neviditelný, ale v knize krásně popsaný.
V knize jsou i hezké ilustrace.
Kniha se nám líbila a bavila nás ji číst, doporučujeme.
Kniha má i pár humorných souvislostí, které ve filmu nejsou.
„Dole v hale balancuje na štaflích domovník, to mi v jeho věku pripada vážně riskantní. Je na první pohled jasný, že už nemá mámu, protože ta by mu to stoprocentně nedovolila.“
„No jo, nosím nátělník, no a? Mama říká, že je to základ. Nevím ceho, asi rodiny.“
No, a pár dní po dočtení knížky mladšímu synovi začalo vrtat v hlavě, co se stane, když nám umře náš domovník.
Houbařka
Viktorie Hanišová
(SPOILER) POZOR SPOILERY!! Dobře napsaná kniha, ale s velmi závažným tématem.
Chuděrka Sisi musela být tak osamělá, nepochopená! Škoda, že se v léčebně nesvěřila, škoda, že nebyl viník potrestán! I když těch viníků tam bylo víc. Vždy mne drásají knihy, kde není spravedlnosti učiněno za dost. Takové dětství s pokřivenými rodinymi a sourozeneckými vztahy a chladným nezájem matky to bylo šílené! No a to co provedl otec naprosto neodpustitelne. Taková přetvářka navenek. Je to tísnivá depresivní kniha, na konci je jakási naděje, snad Sisi zahlédla světlo na konci tunelu.
Líbily se mi popisy přírody i hub.
Bavila mne postava autistického Vojty.
Obálka knihy vlastně tak trochu napovi, co temného nás v té knize čeká.
Připomnělo mi to tematicky Les v domě, ten mi přišel ještě tísnivější a beznadějnější.
Kniha určitě stojí za přečtení, jen ji prosím vás nečtěte v depresi, protože tato kniha vám ji akorát prohloubí.
Oppenheimer: Americký Prométheus
Kai Bird
Knihu jsem nečetla a dobře, že tak. Podle komentářů níže mne to ochránilo od nervového kolapsu. Chyby v knihách mne totiž neskutečně vytáčejí.
Viděla jsem loni o prázdninách film Oppenheimer a když nyní na Českém rozhlase bylo možné pustit si 15dílnou četbu na pokračování podle knihy Oppenheimer: Americký Prométheus, jsem se rozhodla v její společnosti strávit víkend.
Je to velmi dobře a poutavě zpracováno, pěkně mi to doplnilo film, kde jsem některé věci úplně nepochopila a díky tomuto poslechu se dovtípila souvislosti. I když některé ty špionážní záležitosti jsou mi záhadou pořád, ale to je asi můj problém, že jakmile je někde špionáž a intriky, tak jsem ztracená. Překvapilo mne, že monstrprocesy nebyly jen záležitostí východního bloku, ale že byl Oppenheimer vlastně obětí procesu, který bychom rozhodně do právního a demokratického státu nezařadili.
Poslechu rozhodně nelituji a hodnotím ho 4*, protože to nebylo úplně blízké mému srdci. Určitě ale potěší každého se zájmem o historii, zejm. 2. světovou válku a souvislosti s atomovou bombou.
Holky ze severu
Šeng Kche-i
Knihu jsem nečetla, ale poslouchala v rozhlasovém zpracování (četba s hvězdičkou). Je to tísnivý příběh, ze kterého je vám smutno a je vám těch holek líto. Je smutné, že byl/je příběh žitou a živou realitou statisíců dívek. Má to nějaké vůbec východisko? Snad jen narodit se jako chlap. Žena je jen nástrojem potěšení pro muže. Chlapi jsou v knize vylíčeni většinou jako nezodpovědní prospěchářští hajzlíci, i když jsou tam i výjimky. Kniha mi připomněla svou tematikou Divoké labutě a Paměť mojí babičce, které jsem před časem rovněž poslouchala jako audioknihy.
EDIT (pozor mozny spoiler): Ten závěr s rostoucími prsy byl takový divný.
A jsem ráda, že překladatelka postavám udělala české přezdívky, pro mbe to bylo ku prospěchu a prispelo to je srozumitelnosti. Všechna asijská jména mi splývají, a tak jsem se ztrácela ve jménech, kde ta čínská jména zůstala bez českých přezdívek.
Příběh Arthura Truluva
Elizabeth Berg
Milá knížka, dosud jsem nečetla nic, k čemu bych to mohla přirovnat. Kniha vyznívá pozitivně a myslím, že dokáže povzbudit i zvednout náladu. Četba mne bavila. Ráda bych si přečetla i ten další díl i Muže jménem Ove, ke kterému knihu hodně čtenářů přirovnává.
EDIT: Možná přeci jen bych to mohla přirovnat ke knize Až na ten konec dobrý, kde bych pojítko viděla téma smrti, transgenerační porozumění, pozitivní vyznění knihy.
Co zpívá Sojka
Lenka Poláčková
Kniha mne moc bavila, po utrpení s knihami od amerických autorek (Běh času a Rodina) tato kniha byla jako pohlazení na duši. Četba jednoznačně podnítila zájem o toto období dějin i o oblasti, kde se děj odehrává. Pustila jsem si kvůli tomu s chutí i film Cyril a Metoděj a už jsem si vyhledala další knihy o této epoše moravských dějin. Poselství knihy je veskrze pozitivní, a to i přes krutosti doby, kterou zachycuje autorka spíše v naznacích, tísnivé atmosféře. Líbilo se mi, že nakonec každý našel své uplatnění, východisko ze své bezvychodne situace. Děkuji za příjemnou četbu.
