V.Lenka komentáře u knih
(SPOILER) Se synem jsme četli i předchozi díly, ale tenhle byl už jakýsi moc překombinovany. Jakmile se něco začne komplikovat špionáží, tak jsem ztracená. Pro starší děti OK, mladším s dovysvětlením.
(SPOILER) Milá pohádka, která nese poselství, že si máme naslouchat, pomáhat si a když někomu ublizime, tak se omluvit. Jenom o tom modrotisku jsme se tam až tolik nedozvěděli, byli jsme totiž na exkurzi v modrotiskové dílně Danzigerů v Olešnici, a tam jsme vše viděli naživo, a tak nám některé docela důležité souvislosti v knize chyběly. Ale i přesto hodnotíme knihu kladně, i když ne plným počtem hvězdiček.
Harry Potter mne v době svých prvních vydání naprosto minul, ale teď jsem se k němu dostala s dětmi, u kterých tedy bylo pořadí lego, film a následně mnou předčítaná kniha. Mne i syny (7 a 9 let) kniha naprosto pohltila. Je to napínavý a dobře vystavěný příběh, který nás hodně bavil. Líbilo se nám srovnávat film a knihu. Kniha oproti filmu obsahuje i komické situace.
Mladší syn kreslí i výjevy z příběhu či si je hraje s legem. Doporučujeme.
Kniha není nezajímavá, ale nějak mi nesedl styl, kterým byla psána. Od prvních stran jsem mela pocit, že mi to úplně nesedí a těšila se, až tu knihu dočtu, protoze si ji koupila. Kdybych si ji byla bývala nekoupila, tak bych ji asi nedoctenou bez ostychu odlozila, tahle jsem se k přečtení přinutila.
Autorka vypráví příběh Ady a Jiřího Krupičkových, ale někdy tam zasáhne její pohled na události, kde vlastně ani jedna z postav nevystupuje a ktere se postav tykaji vzdáleně, zmiňuje postavy, které jsou pro příběh naprosto podruzne. Popisy dějinných událostí jsou však zajímavé. Je to takový dokument, vypravování podložené vzpomínkami. Autorka nevymýšlí, nefabuluje. Nejvice se mi na konci libily vyňatky z tvorby Jiriho Krupičky, stálo by za to si některou z knih přečíst celou.
Knihu četl devítiletý syn, který měl období vlaků, vláčků a mašinek a tuto knihu ode mne také dostal. Toto je už několikátá kniha pohádek o vlacích, kterou jsme četli, a musím tedy říct, že nám sedla nejméně ze všech s podobnou tematikou. Ani ty obrázky se nam moc nelíbily. Pohádky mají jeden klad - jsou krátké. Ale ty pointy jdou takové podivné. Jsou to moderní pohádky, kterým jsme nějak nepřišli na chuť.
(SPOILER) Nedávno jsme na ČRo poslouchali četbu na pokračování s názvem Ptakojestěří letka, která se nám velice líbila. Rozhlasové zpracování je do většího detailu rozpracovaný tento příběh Jurassie. Nakladatelství Modry slon tiskne na zakázku knihy, kde vystupují jako hrdinové vaše děti, a tak mí synové vystupovali v tomto příběhu, bylo zmíněno i naše město. Pro sedmiletého syna, se kterým jsem příběh poslouchala, bylo knižní zpracování matoucí. (To bylo jinak! A ja jeste neumím jezdit na kole! Ja neznám žádnou Jorgu! A Vojta není můj kamarad, ale brácha.) Na pár místech se v knize objevil nesoulad mezi obrázkem a textem. Vejce si v textu vzal domů kluk, ale na obrázku byla s vejcem holka.
Kniha se nám nakonec líbila, i když rozhlasové zpracování vede na celé čáře. Hledáte-li originalni darek pro malého čtenáře s fantazií milujiciho dinosaury a dobrodružství, pak je to dobrý tip.
Knihu jsem před spaním předčítala synům (7 a 9 let). Je to zajímavá forma jak dětem podat české dějiny. Je to psáno tak, aby to děti s trochou dovysvětlení od dospělého pochopily. Přínosné to bylo i pro mne - zopakovat si nasi davnou historii. Kniha není úplně top, určitě strhávám body za překlepy, ale je to dobrý počin. Doporučuji (předčítat) dětem, které se zajímají o historii a baví je pověsti. Pro dospělého to asi nejvhodnější četba nebude.
Hodnocení: já: 80 %, starší syn 50 %, mladší syn: 100 % (říkal sice nekonečno, ale snížila jsem to do maximálně připustných mezí).
Teď se chystáme na Dějiny udatného českého národa a jsem moc zvědavá na srovnání.
Dávno tomu, co jsem viděla film. Děj mi v hlavě nezůstal, ale vím, že se mi to tenkrát moc líbilo, pamatuji si, jak jsem strašně Johnovi i panu Jinglesovi fandila. Johnovi jsem přála obnovený spravedlivý proces.
Když v letošní čtenářské výzvě byla buď kniha od Jane Austen, anebo Stephena Kinga, tak moje ruka sáhla právě po Zelené míli, kterou jsem tu už rok měla půjčenou od svého táty. Kniha nezklamala, je skvěle napsaná, vypoitovaná. Ačkoli téma je nevesele, tak některé situace mne nahlas rozesmály. Knihu mohu jenom doporučit, určitě patří mezi ty, o kterych musite chvili hloubat a které se vryjou do paměti.
Můj devítiletý syn měl období zájmu o Titanik, takže jsem musela narazit i na tuto knihu. Dalo mi dost námahy ji sehnat. V naší knihovně ji neměli, v knihkupectvích byla beznadějně vyprodaná, tady ji také nikdo nenabízel. V několika online antikvariátech jsem si nastavila hlídacího psa, a tak když se kniha objevila v nabídce, tak jsem po ní skončila. Synův zájem o Titanic sice mezitím polevil, ale přesto jsme knihu s chutí na střídačku předčítali i sedmiletému synovi/bráškovi. Kniha nás bavila a zase nastínila problematiku z trochu jiného úhlu. Zejména sociální rozdíly, starosti odlišných sociálních vrtev a sirotčinec pro syny bylo zajímavé téma.
Pro dívky zajímající se o Titanic je to úplně ideální kniha, protože má dívčí hrdinku. Pro kluky a dobrodružnější povahy bych doporučila určitě spise jednu z těchto tří: Zvířecí hrdinové na Titanicu, Přes palubu: Přežil jsem potopení Titaniku, 1912 a Loď duchů. Hodnocená kniha je pro kluky málo akční, ale určitě není špatná.
Na zmínky o knize jsem narážela od té doby, co jsem potkala svého muže, který pochází z Nedvězího, kde se většina děje knihy odehrává, v knize Nedvězí vystupuje pod krycim jménem Jevice (z německého Ewitz). Děj knihy není nikterak komplikovaný, spíše je vykresleno to, jaké polovině 19. stoleni panovaly politické, kulturní a společenské poměry a hlavně, jak konkrétně robota zatěžovala prostý lid. Když o robotě čtete v dějepisných učebnicích, tak si to nedokážete představit, ale když to vztáhnete ke konkrétnímu člověku/rodině, tak to pochopíte. A to kniha opravdu dokazala dobře přiblížit. To bylo opravdu velmi zajímavé. Kniha take podnitila muj zajem o mistni lidovou architekturu - rozšířila jsem si pojmoslovi.
Kniha sice neni rozsahla, ale tim, že je psana je psana jazykem prošpikovanym mistnimi pojmy a přímé řeči jsou dokonce psany v mistnim nářečí, tak se čte hodně ztuha a fakt jsem musela mit zapal pro věc, abych knihu z tohoto důvodu neodlozila. Vyžádá si to vaše soustředění. Ja sice mám od manzelovy strany místní dialekt trochu naposlouchany, ale číst v něm knihu bylo pro mne utrpení. Samozřejmě i místní nářečí se za těch cca 170 let, co dělí děj knihy od dnesni doby, posunulo, ale to jadro je porad stejne.
Ale musela jsem se vzdy pousmat, když jsem narazila na příjmení, které se v Nedvězím a Bystrém do dneška hojně vyskytují.
Musim se podivat fo Brtounovy chalupy v Bystrém, ktera pry slouzi jako sevcovske minimuzeum. Libruv grunt v Nedvězím je v soukromých rukou a nahlednout do něj můžete i vy prostrednictvim dokumentu, odkazy jsem uvedla v zajimavostech.
Komiks inspirovaný takzvanou kuřimskou kauzou. Byla jsem cca před 5 lety na Listování této knihy přímo v Kuřimi, kam jsem se přistěhovala. Původní kauza je velmi složitá a zamotaná, ale tato kniha podává kauzu s jistým zjednodušením. Stejně ve mne zůstával pocit zmatení. Hlavní postava novinářky je zvolena skvěle a vlastně u ní jediné jsou její motivace pochopitelné. Rada jsem si po letech pribeh připomněla, i teď po něm zůstal tísnivý pocit a otázky: jak se to mohlo vsechno stat? Proč před soudem nestanul ten, kdo prostřednictvím jiných tahal za ty nitky?
Trochu jsem se vyděsila, když jsem ve své knihovničce našla triller, ale při četbě se ukázalo, že tato kniha do této kategorie nepatří, a to navzdory přelepce na obálce. Jedná se o příjemnou detektivku. V knižní podobě mám s detektivkami pramalé zkušenosti, takže nemám moc srovnaní. Vyhovovalo mi, že se jednalo o psychologii, nikoli o velká množství mrtvých a stříkající krev. Četlo se mi jedním dechem, byla jsem zvědavá, co se z toho nakonec vyklube. Za 2 večery přečteno.
(SPOILER) Který Čech by neznal tuto klasiku? Mně ji předčítali rodiče, jiným třeba prarodiče, další příběhy nasáli prostřednictvím večerníčků či gramofonových desek. Milovala jsem listování touto knihou a ty jednoduche ilustrace jsou nezamenitelne.
Já jsem předčítala svým dětem a zavzpomínala zároveň na své bezstarostné dětství a upamatovala se na příběhy pejska a kočičky. To, jak pejsek s kočičkou pekli dort, se stalo součástí kultury a synonymem splácaninu všeho možného, ale s výsledkem neodpovidajícím námaze a vynaloženým prostředkům. Jak myli podlahu sami sebou a potom se vzájemně věšeli na šňůry. Pyšná noční košilka má také svůj půvab. A ty kalhoty zalátané dešťovkou (pozor však makaronem ve vecerníčkovském zpracování) mi vždy vykouzlí úsměv na tváři. Pejsek, který najde domeček podle vůně syrečku. Neznala jsem však, jak pejsek s kočičkou slavili 28. října, tento příběh byl logicky v komunistických vydáních zcenzurován. Musim však souhlasit s JointlieKat94, která píše, že některé věci jsou nelogické, ale to je asi součást toho, že jako dospělí na to jdeme uz moc rozumově.
Děti hodnotily take kladně, cetli jsme přerušovaně a nektere příběhy opakovaně několik let, takže za tu dobu mohu zhodnotit, že kniha poskytla mnoho podnětů a inspirace.
Napínavá svižná kniha. Četli jsme se synem i ty předchozí díly. A už náme doma i ten poslední. Moc nás to baví.
Všude dobře, doma nejlíp by se dala shrnout zápletka této nekomplikované milé knihy z edice prvního čtení. Můj čerstvý čtenář přečetl sám od sebe za asi 30 minut. Hezké ilustrace, velká písmena a krátký rozsah jsou pro malé čtenáře motivační. Knihu jako jednohubku slupl i můj třeťák. Na knížku jsme narazili náhodou v knihovně.
Tuto knihu jsem dostala od prarodičů za své první vysvědčení a byla to jedna z prvních knih, které jsem četla. Knihu jsem od té doby přečetla víckrát. Milovala jsem i pouhé listování a prohlížení obrázků. Tentokrát jsem předčítala nemocnému synovi, který je ve stejném věku jako já, když jsem knihu dostala. Oběma se nám četba líbila. I on se zájmem knihou listoval a kochal se obrázky. Pohádky jsou sice notoricky známé, ale díky obrázkům, věnování a vzpomínkám bude i nadále patřit na čestné místo v naší knihovně.
(SPOILER) Toto drama jsem viděla před lety v podání amatérů přímo v Korouhvi, kde se skutečný příběh odehrál. Už si přesně nepamatuji děj, ale vím, že mne to velmi hluboce zasáhlo. Tak jako jiná vesnická dramata nějak souvisel s bohatým nezdarným synkem a chudou dívkou, kterou zmíněný uvedl do jiného stavu.
Jedenáctiletý Harrison Beck opět doprovází svého strýce Nata při jeho cestě vlakem, tentokrát po Spojených státech amerických. A zase se stane něco, co Hal může vyšetřovat - z vlaku je unesena miliardářova dcera! Na knihu jsme se vrhli po Krádeži ve Skotském Sokolu, kterou napsal stejný autorský tandem.
S devítiletým synem jsme se v předčítání střídali. Četba byla zase napínavá a bavila nás. Ilustrace se nám také líbily a do knihy patřily. Jazyk a volba slov odpovídá pokročilejším dětským čtenářům (cca 10+ či společná četba s rodiči a vysvětlováním), ale nebudou se nudit ani dospělí. Co bych vytkla, byly nepřeložené francouzské věty (asi 3), což by v knize určené dětem nemělo být (mělo se použít vysvětlivek, anebo věty přeložit). Ani ja jsem nevěděla, co ty věty znamenají.
Musím podotknout, že můj devítiletý syn vůbec nepobral důvod, proč k únosu došlo (je pro něj obtížné chápat kontext mezilidských vztahů). Šestileťákovi to ale bylo jasné.
Hodnotíme kladne a doporučujeme.
Naprosto souhlasím s hodnocením Veroniky4937. I já jsem pořídila za pár peněz a neměla velká očekávání, ale byla jsem překvapena, jak to byla milá, vtipná (ne že byste se chechtali až byste se za břicho popadali, ale úsměv vám vykouzlí), ale i poučná (nikoli moralizující) kniha. Lidské negativní vlastnosti (neschopnost uznat chybu/porážku, nezdravá soutěživost) jsou ukázány na dvou kontrastech - trochu jednoduchém obrovi, který na vše jde silou a ještě větší silou, a důvtipném a trochu vykutáleném skřitkovi, který zase musi mít filipa, aby se mu mohl rovnat.
Knihu jsem předčítala nemocnému synovi (6 let). Příběh se nám líbil. Obrázky se synovi líbily, mému oku po vizuální strance moc nelahodily, ale musím uznat, že knihu vhodně doprovázely a text ilustrovaly.
Příběh 8 z 10, obrázky 8 z 10.
V synově (3.) třídě nevedou čtenářský deník, ale povídání o knize před třídou. Když jsem se syna ptala, zda ho nějaká kniha, kterou spolužáci četli, zaujala, tak jmenoval tuto. A protože ji v naší knihovně neměli a zrovna ji měli asi za 60 Kč v online knihkupectvi, tak jsem ji pořídila. Mladšímu synovi se líbily ilustrace a že ji chce on. Starší knihu slupl za čtvrt hodiny, mladší poslouchal. A já si celou dobu říkala, co vůbec mohlo zaujmout. Jakmile mladší syn slyšel děj, tak říkal, že už knihu nechce. Příběh je tak jednoduchý až blbý. Verše jsou kostrbaté, mám ráda, když verše mají rytmus, a ne že z toho trčí toporná snaha o rýmování závěrečných slabik, ale rytmus se neřeší. Koala vůbec nemluví sprostě, resp. nadává, ale sprostá slova (vulgarismy) k tomu nepoužívá. Kniha by se měla jmenovat jinak, aby odpovídala svému obsahu. Za mne je to opravdu brak bez hodnoty. Škoda peněz! Ani syna, který si knihu přál, nakonec nezaujala.