V.Lenka komentáře u knih
(SPOILER) Četla jsem krátce po Kaplického Kladivu na čarodějnice, ze kterého jsem byla nadšená. Tato kniha na Kaplického velmi volné navazuje. Nejedná se o literaturu faktu, ale o vyfabulovany pribeh, ktery se odehrává v historickych kulisách losinskeho zamku a nechvalně proslulých čarodějnických procesů. Rovněž šlo o psychologii postav, sledujeme zejména myšlenkový převod komorníka Karla, který zpočátku bere čarodějnice jako fakt, ke kterému nemá důvod přistupovat kriticky.
Kniha je velice čtivě napsaná. Jak už tu psali čtenáři přede mnou, tak kniha je rozsáhlá a prostřední část je méně svižná, ale vyústí do hodně akční poslední části. Kniha se mi libila, mohu ji doporučit. Jedná se o prvotinu autora, musím vyzvednout historickou věrohodnost díla, zajímavé literární postupy (např.stejna scéna se odehrává na statku a na zámku, nebo doktor porozuje komornika a komornik doktora) i jazyk.
(SPOILER) O knize jsem slýchala uz od mládí a trochu se jí bála. Cítila jsem to jako mezeru ve vzdělání a dluh, že jsem ji ještě nečetla. Když jsme se letos vydávali na dovolenou do Jeseníků, tak jsem si řekla, že je ten pravý čas. Knihu jsem sice dočetla až po návratu, ale vůbec to ničemu nevadilo. Bylo by ale působivěší knihu přečíst už před návštěvou Losin.
Z knihy jsem byla naprosto úchvácena a řadím ji mezi TOP knihy, které doporučuji (nejen "must read", ale i "must have").
Nemusíte se bát násilí/drastickych scén, ke kterým by daná látka mohla svádět, ale čekejte psychologický román. Některé postavy si zamilujete (děkan Lautner, Zuzana), z jiných se vám bude dělat slabo (Boblig a jeho skřet). Ovšem i děkan Lautner je vykreslen jako člověk z masa a kostí i se svými pochybnosti, slabostmi, tužbami. Když Kaplický knihu psal, měl v živé paměti monsterprocesy 50. let, myslim, že mu to pomohlo tak dobre vystihnout atmosferu doby, i kdyz carodejnicke procesy a komunisticke procesy delilo nekolik stoleti. Je také obdivuhodné, že kniha mohla vyjít a ze byla i zfilmovana. Postavy jsou uvěřitelné, jejich jednání v kontextu pochopitelné, příběh má spád. Vubec se nenudíte a otáčíte další a další stránky. Fandíte každému křivě obviněnému a doufáte v zázrak, i když vlastně tušíte (víte), jak to dopadne.
Toto je opravdu mistrovské dílo, které věky přetrvá (a které je bohužel stále aktuální).
11 bodů z 10 :)
Po přečtení románové trilogie Alois Nebel, která mi moc nesedla, jsem si říkala, že knihu Na trati do knihovny vrátím, aniz bych ji četla, ale nakonec jsem ji dala šanci a neudělala tím chybu.
Na rozdíl od románové trilogie Alois Nebel se tato kniha se skládá z mnoha volných epizod, které spojují osoby hlavních postav. Na každé jedné straně knihy se nachází samostatný vypointovaný příběh, což je charakteristika, kterou od komiksu očekávám. Četba mne bavila.
Bajkám podobné příběhy. Mají ponaučení, mnohdy i vtip. Hezky se četlo, mělo hlavu a patu. Co musím ale vytknout, jsou pravopisné chyby, kvůli kterým snižuji hodnocení.
Nepočítám-li Rychlé šípy, které tvoří v rámci každé 1 A4 uzavřenou epizodu, tak toto je moje první zkušenost s knižním komiksem. Kniha je určena pro děti, ale já jsem si četla sama.
Námětem jsou vzpomínky Němců, kteří byli jako děti po válce spolu s rodiči odsunuti, anebo utekli, ačkoli se nijak neprovinili.
Líbilo se mi to, že po komiksovém zpracování příběhu následovala ještě textová část, která doplnila to, co v obrazové bylo vynecháno, anebo nemuselo být pochopeno.
Moje druhá zkušenost s knižním komiksem. Nějak nedokážu číst mezi obrázky. Ty časové roviny nijak nerozlišené mi moc nepomáhaly v příběhu se vyznat. Četba mne upřímně moc nebavila. Do knihy jsem se pustila, protože se částečně odehrává v Jeseníkách. Asi nejsem komiksový typ. Film jsem neviděla.
Naše druhá kniha tohoto autora po pavoučkovi Čendovi. I toto je výborná kniha. Dobrý nápad na zápletku, která je jednoduchá a pochopitelná i pro malé děti. Vtipná pointa. Málo textu, v celé knize tak max. 8 stran čistého textu, obrázky jsou důležitějším prvkem než text a dokreslují příběh, anebo jej dokonce tvoří. Čte se výborně, rychle a díky velkým písmenům vynikající i pro začínající čtenáře. Mohu jenom doporučit. Po přečtení dospělým si mohou děti, které neumí jeste číst, příběh na zakladě spousty ilustrací vyprávět samy či jenom listovat knihou a opětovně se do příběhu ponořit.
EDIT 2023: V mezidobí se knihu přečetli oba mí synové. Sice vedeli, jak to dopadne, ake hako zacinajici ctenari byli motivovani ridkym textem a spoustou obrazku.
Já knihu předčítala na příměstském táboře - kniha měla velky uspěch, děti mi uplne visely na rtech a na ilustracich.
Moje 1. zkušenost s tímto typem čtení. Krátké (2-4 stránkové) příběhy či veršovánky. Texty na sebe nenavazují. V textu psaném všechna velká písmena jsou některá slova nahrazena obrázky, takže se dá číst i s malými dětmi, které ještě písmenka číst neumí, anebo s prvňáčky/druháčky jako první čtení. Některé příběhy/básně mají i vtip, pointu, jiné jsou slabší. Obrázky jsou moc povedené. V obálce knihy je i obrázkový slovíček (vysvětlivky některých obrázků). Knihu jsme měli půjčenou z knihovny a byl tam autogram ilustrátora pana Dudka.
(SPOILER) Přes veškeré úsilí a prosby syna jsem předčítání této knihy nedokázala dokončit. Je to naše druhá kniha od tohoto autora, a tak v porovnání s Jesenickými pohádkami a pověstmi, kde básnické obraty byly příjemným zpestřením, jsem zkonstatovala, že zde byly už na obtíž, ztěžovaly plynulost četby, naprosto se ztrácela přehlednost a srozumitelnost. Myšlenka dobrá, vysvětlit pojmenování hor a míst v Jeseníkách, ale to provedení mi nesedlo. Bylo to jakesi překombinované. V některých větách jsme se ztráceli i po několikátém přečtení. A co teprve děti - jak jim vysvětlit, jak to autor asi myslel, kdyz jsem to nepobrala ani já? Četba mne vůbec nebavila. Řadím na nevelký seznam knih, které jsem nedočetla, ale fakt se to nedalo. Ani obrázky neoslnily.
Milá kniha, jejíž hrdinkou je vysloužilá mašinka Vendy a vagonek Eda. Místo ve šrotu se oba ocitnou i se svým strojvedoucí v ZOO, kde vozí návštěvníky. Skamarádí se i se zvířátky. Vhodné i pro začínající čtenáře.
Moje první zkušenost s touto autorkou. Nevěděla jsem, do čeho jdu. Příběh byl napínavý, nemohla jsem se od toho odtrhnout. Padala z toho zároveň na mne deprese, jak dokáže jeden člověk zmanipulovat své okolí ke svému prospěchu. A člověk je asi všeho schopen, pokud je se ocitne v ohrožení buď on sám, anebo někdo milovaný.
Četla jsem synovi (6 let), milovníkovi papoušků. Kniha ho bavila, příběh byl nápaditý, dobrodružný i s drobným poučením. Přestože se jedná o pirátskou tematiku, tak se popisu nějakého násilí nemusíte bát. Piráti nejsou negativní postavy.
Obsahuje 30 kapitol, tzv. ptákovin, které na sebe navazují. Pokud byste si pod ptákovinou představili příběhy na hlavu postavené, tak byste byli patrně zklamáni (toto kriterium spíše splňuje kniha pohádek A papoušek hledá svůj zelený klobouk).
Kniha je bohatě ilustrovaná, téměř na každé straně je obrázek. Co už se v knihách moc nevyskytuje, jsou ilustrované iniciály, které jsou nápadité. U jedné se musím přiznat, že jsem váhala, co to má být za písmenko.
Jako dospělá jsem ocenila hru se slovy a ironii, kterou jsem ale musela dítěti vysvětlit.
Celkově hodnotíme knihu kladně, doporučujeme i mírně pokročilým čtenářům (od 2./3. třídy), kapitoly jsou krátké (max 5 stran).
(SPOILER) Kniha se mi líbila, dobře se četla, odsýpala. Zabývá se (pro mne) aktuálním tématem autismu. Kombinuje ho s tematem počítačové hry. Dotýká se i partnerských rodinných vztahů, gamblerství, traumatům z dětství. Tato vícevrstevnatost, kterou tu někteří vytýkají, mi nevadila, ba naopak bych ji hodnotila kladně. Pozitivně hodnotím i hlavní myšlenku celé knihy, že se skrze počítačovou hru k autistickemu synovi najde cestu jeho otec a zároveň hraní her dítě začlení do kolektivu.
Ten přešťastný konec mi přišel trochu jako z amerického filmu, ale knihu hodnotím velmi pozitivně pro poskytnutí množství úvah do mého života. Proč muži tak často nedokážou přijmout, že je jejich jiné? Proč nechávají dost často ženy v péči o dítě se specifickými potřebami ve štychu? Proč se péče o děti považuje za méně hodnotnou pro společnost?
Je to milá kniha pro děti s nekomplikovaným příběhem. Příběh je dynamický prvkem putování (á la Odysea či Slepicka a kohoutek) a seznamování se s neustále novými zvířátky a podněty. Příběhy v sobě skrývají poučení, ale zároveň nejsou moralizující. Kniha obsahuje velké množství ilustrací (na každé straně 1), které vhodně doplňují příběh. Nadchla nás mapka znázorňující Voolikovo putování. Po každém čtení jsme se museli dívat, kde teď Voolik je a kam jde. Děti si zapamatovaly jména všech zvířátek i jejich podobu, to bylo nad moje síly. Hodnotíme kladně a doporučujeme i pro začínající čtenáře.
Přednosta stanice Záhořice vypráví svým vnoučatům příběhy s železničářskou tematikou. Pohádky se synovi líbily. Protože je kniha orientovaná naležato, tak se synovi špatně sledoval řádek. Myslím si, že z tohoto důvodu není kniha úplně vhodná pro začínajícího čtenáře. Rovněž orientace knihy na šířku čtenáře nutí ji mít při čtení položenou na stole. Barevné obrázky jsou povedené a vhodně doplňují příběhy. Líbily se nám i černobílé kresby, ale k těm bychom uvítali popis, o co se konkrétně jedná (návěstí apod.). Ocenili jsme vysvětlivky železničářských pojmů. Doporučujeme milovníkům železnice, parních mašinek a příběhů, které dobře dopadnou.
Kniha se mi četla velmi dobře, lehce, jedním dechem. Můj osmiletý syn má podezření na ADHD a PAS, a tak to pro mne byla velmi aktuální a přínosná četba. Pomohla mi trochu přiblížit odlišné prožívání lidí s touto diagnózou. Mohu doporučit.
Povedené naučné leporelo obsahuje zajímavosti o vlacích. 4 listy obsahují modely na sestavení, nejsou potřeba ani nůžky, ani lepidlo. Osmiletého milovníka vlaků nadchlo, sám si četl i sestavil modely.
(SPOILER) Četla jsem bezprostředně po Alchymistovi, tato kniha mi byla ale nějak bližší. Hlavní myšlenkou knihy je vlastně to, že smrt dává smysl života. Vědomí konečnosti lidského bytí by nás mělo nutit ke smysluplného využití našich dní. Někdo k tomuto poznání dojde, až když musí čelit těžké nemoci, anebo podobně jako Veronika po neúspěšném pokusu o sebevraždu. Přečíst by si knihu určitě měli všichni, kteří se myšlenkou na svou sebevraždu někdy zaobírali, nebo zaobírají.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Bylo mi z té neutěšené situace velmi smutno, obzvlášť s ohledem na vývoj posledních dní.
Poslouchala jsem, abych si vyjasnila, o co tam vlastne jde. Stejně ale nevím, kde je pravda. Nic není černobílé, je tam příliš mnoho zájmových skupin, ale pořád mi z toho vychází, že to vždy nejvíc odnesou nevinní lidé, kteří chtějí žít normálním životem. Ti, co zůstali, jen přežívají a živoří, ti, co utekli jsou jinde vykořisťováni.
(SPOILER) Musím souhlasit s komentářem LLLuky (viz níže). Ačkoli jsem na knihu slyšela pět jenom chválu, tak mne opravdu nikterak neuchválila. Jsou tam sice zajímavé myslenky, to se popřít nedá, ale očekávala jsem výhradně duchovní poklad (třeba zrovna tu lásku, anebo zjištění, že všude dobře doma nejlíp), nikoli poklad materiální povahy. Očekávala jsem výraznější duchovní a charakterovyý přerod hlavní postavy. Ale on byl už na začátku knihy na takové duchovní úrovni, kam se někteří nedohrabou za celý život. I mluvit o hlavní postavě jako o chlapci mi přišlo podivné, jednalo se o mladého muže / mladíka. Věřím tomu, že na střední škole by mne kniha byla bývala zaujala, ale ted mi kniha nesedla.