Alois Nebel: Na trati přehled
Jaroslav Rudiš
Alois Nebel série
>
Kreslené povídky Na trati se odehrávají v městečku Bílý Potok, ztraceném v horách na česko-polské hranici nebo také tam, kam se hrdinové vypraví na výlety. Příběhy vypráví výpravčí Alois Nebel; vedle Wachka, Nebelovy manželky Květy a výčepního Šokina (známých z kreslené románová trilogie Bílý Potok, Hlavní nádraží a Zlaté Hory) se objevují i nové postavy: polský farář, jeho hospodyně Mária, obchodník s uměním z Prahy nebo autobusák Tonda Kočí. Povídky zachycují a komentují naši současnost pohledem obyčejných lidí ze zapadákova. V letech 2005 až 2007 vycházely kreslené povídky Na trati v časopise Reflex, od roku 2008 tiskne nové stripy Aloise Nebela týdeník Respekt.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Alois Nebel: Na trati. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
Po přečtení románové trilogie Alois Nebel, která mi moc nesedla, jsem si říkala, že knihu Na trati do knihovny vrátím, aniz bych ji četla, ale nakonec jsem ji dala šanci a neudělala tím chybu.
Na rozdíl od románové trilogie Alois Nebel se tato kniha se skládá z mnoha volných epizod, které spojují osoby hlavních postav. Na každé jedné straně knihy se nachází samostatný vypointovaný příběh, což je charakteristika, kterou od komiksu očekávám. Četba mne bavila.
Skvělé komixy. Milovala jsem je v Reflexu a ráda jsem si je přečetla po letech znovu v knižní podobě. A teď na dovolené (při trati přes Ramzovou) jsem konečně zjistila, kde jsou Glucholazy. Sere pes!
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Alois Nebel: Na trati v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 79x |
ve Čtenářské výzvě | 6x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 32x |
v Chystám se číst | 14x |
v Chci si koupit | 2x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
2021 | Winterbergova poslední cesta |
2002 | Nebe pod Berlínem |
2013 | Národní třída |
2010 | Konec punku v Helsinkách |
2018 | Český ráj |
"Když mě na vnitřní straně duše něco tlačí, když je toho na mě prostě moc, zavřu se na záchod. Mám tam takovou knihovničku. Sto jízdní řádů, sto roků naší trati. To čtení mě uklidňuje, protože na dráze je vše pořád stejné už od Rakouska. Když člověk není zrovna Pražák a je citlivý, potřebuje někdy cítit jistotu. Vlaky jezdí pořád stejně rychle nebo pomalu, záleží na úhlu pohledu. Jen lidé se na dráze mění. Jako v životě nebo v politice, kde se toho tolik zase nemění."
Opět jsem se u Rudišovy knihy dobře bavila.