Bílý Potok
Jaroslav Rudiš
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/7266/bmid_alois-nebel-1-bily-potok-C4W-7266.jpg
4
127
127
Alois Nebel série
< 1. díl >
Jedno malé nádraží ve slezských horách, které křižují vlaky sem a tam a jehož návěstidla a nástupiště se občas ztrácejí v mlze skrývající podivnosti. Jeden blázinec, jehož chodby křižují lidé, pro které jsou i ta nejmenší nádraží příliš velká, ale v mlze často vidí její konec. A jeden výpravčí, který se jmenuje Alois Nebel. Příběhy ze století, o němž si myslíme, že už je dávno za námi.... celý text
Přidat komentář
Tato kniha mě tolik nezaujala ... ale nebudu házet flintu do žita... zkusím i další díl...
Přiznám se, že zase tolik komiksy nečtu, ale tenhle mě moc bavil. Alois Nebel, výpravčí či spíše bývalý výpravčí, je na malé stanici v Jeseníkách. Občas v mlze vidí věci, které se staly v minulosti. Možná je to tím, jak je dělaný černobíle, tak má pro mě úžasnou atmosféru. Baví mě i to starší nářečí a nádražácká mluva. Už se těším na pokračování ....
Prvni stripy o Aloisu Nebelovi vychazely pred mnoha lety myslim v Reflexu nebo kde to bylo. Nakonec z toho vznikla cela serie knih a dokonce i film. Puvodne mi to prislo jako originalni napad, ktery me osobne nezaujal nicim jinym nez nezvyklou kresbou. A tenhle pohled se mi nezmenil ani po precteni vsech 3 knih a shlednuti filmu. Je to cele tak trochu o nicem :-( Ale vytvarne porad zajimave.
„Když člověk jede vlakem do kopce, tak stoupání z něj dokáže leccos vytáhnout, i zlé myšlenky. Sedíš, koukáš, vlak se souká na Ramzovou a najednou jsi úplně klidnej. Jako bys ani nebyl.“
Okolí železniční tratě ze Zábřehu přes Hanušovice, Ramzovou a Lipovou-lázně do Jeseníku znám velmi dobře, mám to tu procestované s batohem na zádech v několika ročních obdobích, ve dne i v noci. Odlehlé stanice a vůbec oblast bývalých Sudet na mě vždycky dýchnou zvláštní atmosférou, pro kterou tato místa vyhledávám. Ač přečteno v Praze, přesně takto na mě dýchla i okna a bubliny komiksu pánů Jaroslava Rudiše a Jaromíra99. Zážitek, který předčil film.
Já mám komiksy ráda, přečetla jsem jich ranec, a musím říct, že mě Nebel nadchnul. Příběhem, prostředím i postavama. Zkrátka, věc se podařila.
Jako první jsem viděla film, který se mi strašně moc líbil, i když jsem ho doteď celý nepochopila. První díl komiksu je asi takovej rozjížděcí, ale kresba je naprosto úžasná a příběh mě zatím dost baví.
Můj první komix a as i poslední, tenhle žánr mě moc nezaujal, je to pro mě trochu nestravitelná forma čtení. Film se mi líbil asi víc.
Komiksový příběh bývalého výpravčího Aloise Nebela z malého nádraží někde v sudetských Jeseníkách, z doby někdy těsně před revolucí. Alois je takový podivín, který má rád dráhu a její řád, ale nemůže vykonávat své povolání, protože někdy vídá v mlze podivné věci.
Jedná se o první díl trilogie, podle které vznikl i celovečerní film, ten jsem neviděl, a prý se děj docela liší od původní komiksové verze. Na Bílém potoku se mi líbila povedená atmosféra Jeseníků, taková depresivní, melancholická, tajemná, taky ten kraj trochu znám. Jinak mě ale příběh nijak moc nezaujal. Komiksy jsem měl rád jako dítě, Čtyřlístek, Kačeři, Želví ninjové, Asterix, to byla prostě klasika, ale teď už mi tenhle formát moc nic neříká. Stejně tak dnešní vlna amerických filmů na motivy komiksových hrdinů jde až na výjimky úplně mimo mě. Takže nějaký fanda komiksů by možná hodnotil výš.
Aloise Nebela jsem poprvé viděl jako film. Přesto, že na mě ve výsledku půsovil dost podprůměrně a zachraňovala to animace tak jsem se rohodl sáhnout po komiksu. Moc jsme to nečekal ale komiks u mě dopadl stejně jako film. Kresba zajímavá ale příběh mě nijak extra nezaujal. Asi si to najde své čtenáře a diváky ale mě z celé téhle mánie bavila nejvíc beseda s tvůrci.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2021 |  Winterbergova poslední cesta |
| 2002 |  Nebe pod Berlínem |
| 2013 | Národní třída |
| 2010 | Konec punku v Helsinkách |
| 2018 | Český ráj |
U Nebela jsem netradičně začal od konce, třetího dílu Zlaté Hory, který byl podivuhodným mixem fikce, historie, mysteriózna i mnohého dalšího. Svou neuspořádaností a epizodičností to bylo těžší, ale zajímavé čtení. Díl první je oproti tomu jen odvarem. Mnoho emocí u mě nevzbuzoval (čemuž nepomáhá ani jednoduchost kresby) a když se to konečně začalo rozjíždět, najednou byl konec...