Zmiu
komentáře u knih
Bůh hromu
Odin Helgheim
Třetí kniha je o dost slabší než předchozí díly, i kresba už mě tak nebavila, ale pořád je slušná, a hezky se na ni dívá. Jen těch zajímavých detailů, kvůli kterým jsem si komiks zamilovala, ubylo. Jakoby autorovi docházel dech nebo na něj tlačí s termíny. :-) Zápletky s bohy mě začínají spíš štvát. Nejen, jak jsou bohové vylíčeni, ale už to vše začíná být překombinované.
Hubert & Hugo 3
Nikkarin (p)
I třetí kniha Huberta a Huga si drží vysokou úroveň, hodněkrát jsem se zasmála, užila si všelijaké odkazy a detaily kresby. Možná mě bavila i víc než předchozí, protože jsem si začala říkat, že je na čase si všechny knihy pořídit. Hláška „Zapni velká písmena a piš" byla nejlepší. :-)
Cesta do Údolí trollů
Malin Falch
Docela sympatický komiks, jen ilustrace jsou moc počítačové a ve stylu Anna a Elsa. Ošklivé nejsou, ale ničím mě nebaví. Totéž můžu říct i o příběhu. Neurazí, je celkem milý, ale nikam nevede a rozhodně mě nenutí běžet hned do knihovny pro další díl.
Pod rouškou šikany
Blažena Hlasová
To, že jsou jednotlivé příběhy dost podobné, ukazuje něco o našem zdravotnictví.
Lidská malost, žáby na prameni, chybějící systém pro kontrolu a nápravu. Selhává tu hodně faktorů. Děsí mě, že to nejsou příběhy z osmdesátek, ale ze současnosti. Moc si přeju, aby se něco začalo měnit. Jako pacient někam nerada lezu, protože když jsou někde takové vztahy, vnímají to všichni. Naštěstí jsou i skvělí lidé ve zdravotnictví, ale musíte mít štěstí na ně narazit.
Literárně nejde o žádný skvost, ale kniha se četla celkem dobře a rychle, její hodnota spočívá v syrovosti příběhů.
Tři prasátka
Pavel Šrut
Konečně jsem sehnala tento poklad, a měla jsem radost jako malé dítě. :-) Baví mě, že prasátka mají narozdíl od Bobíka i přední kopýtka. A vlk je taky roztomilý.
Žiju bez dětí
Martina Hynková Vrbová
Téma knížky je zajímavé a potřebné, a ilustrace se mi moc líbí. Ale to zpracování...
Rozhovory byly vedeny někde u kávy, ale pro psanou podobu se tato forma nehodí, text je potřeba zhutnit a opravit, aby byl čtivý. Nedočetla jsem ani první rozhovor kvůli hovorové mluvě a nadbytečným ukazovacím zájmenům a jiným slovním vycpávkám. Sama s nimi bojuji (i v psané formě zde v komentářích), ale
čekala bych, že při vydání knihy má člověk k ruce korektory a jiné, co pomůžou text upravit.
Děkuji za komentáře zde, aspoň vím, že zas tak o moc nepřicházím, když knihu odkládám.
Co dělá z chlapců muže
Bret Stephenson
Kniha je čtivá a nejvíce mě bavily osobní příběhy ze života autora. V nich vidím největší přínos, ale také je tím omezen záběr knihy, protože tím, že autor pracoval převážně s delikventy, mluví se hlavně o nich. V centru dění jsou tedy drsní chlapci, násilní, často členové gangu. Chybí mi zde víc profilů. Kde jsou ti tiší hodní hoši, mamánci a další? Jak možná víte ze stránek novin, střelci ze škol bývají právě ti tiší a nenápadní.
Kniha je o chlapcích, tak nečekám, že se bude věnovat stejnou měrou dívkám. Nicméně jen je tu a tam zmíní, že to a ono se jich týká taky. Bohužel ty zmínky jsou dost nesystematické a v mnoha případech by knize prospělo, kdyby se nemluvilo jen o chlapcích, ale o mládeži celkově.
S myšlenkou přechodových rituálů souzním a děkuji hlavně za shrnutí, že aby to fungovalo, musí dojít k přijetí komunitou a změně postoje k dospívajícímu. A to je nejspíš kámen úrazu v dnešní době, kdy jsou děti odsouvány do kouta, a udržují se déle v dětství, dokonce za pomocí marketingu, což mi přišlo obzvlášť děsivé.
Zaujala mě také část, kde autor kritizuje školství. Uměle vytvářené kolektivy vrstevníků mi byly vždycky nesympatické a přišly mi divné, a když jsem zrovna toto četla v knize, bylo mi blaze, že konečně někdo vidí věci stejně.
Svobodný lid
Halldór Kiljan Laxness
Pro mě měla kniha jistou hodnotu popisem venkovského života, co tenkrát lidé jedli, jaké knihy četli. Že zrovna Jómské vikingy, Bernótus sagu, a Örvar-Odds sagu, to byl zajímavý výběr. Jinak byla četba spíš utrpení. Na to, jak byla kniha krátká, tak byla chvílemi dost rozvleklá. První část ještě šla, ale druhý díl byl utrpení. Bjartur byl postavou, ze které mi bylo hodně špatně, ale ani ostatní nebyli nijak sympatičtí. Vím, že takový dojem asi kniha měla vyvolat, ale přece jen mám radši literaturu, která mě povznese, než ubije. Docela lituju islandské děti, jestli toto musí číst ve škole.
Zelený drak
Stan Sakai
O něco lepší než předchozí Usagi. Mám radost, že se objevili další staří známí, a ty netopýry nesnáším úplně stejně jako Usagi :-)
Sunstone: Milost!: Kniha druhá
Stjepan Šejić
Oba vztahy hlavních vypravěčů se dále vyvíjejí, dočkáme se nějaké erotiky, vtipných hlášek i trapasů. Žádné velké zvraty, ale něco už je ve vzduchu a další díl nás nejspíš posune někam dál. Pořád skvělá úroveň, ale jednička v sobě měla víc humoru, a dějově byla zajímavější. Tady je vidět, že jde o pokračování, které si připravuje půdu (možná i doslovně :-) ) pro další díl.
Podivné historky ze staré Koreje
kolektiv autorů
Krátké povídky jsou neuvěřitelně čtivé, a kromě toho se čtenář dozví i dost o tehdejší společnosti. Tedy zábava i poučení, přesně jak to má být.
Komiks pro Ukrajinu
* antologie
Některé komiksy byly silné, jiné jsem moc nepochopila, protože neznám původní série. Usagi byl samozřejmě hlavním lákadlem, ale i několik dalších mě zaujalo. Každopádně jde o záslužný počin.
Obnovené obrazy III.
Julius Zeyer
Zeyerovo "V soumraku bohů" je převyprávění nejslavnější staroislandské Ságy o Njálovi, hodně upravené, zkrácené, plné romantických vsuvek, a zvláštně přepsaných jmen. Na začátku je do příběhu ještě vsunut jeden příběh ze Ságy o lidech z Vatnsdalu, a možná ještě něco z jiných ság, co jsem neobjevila. Čtu si teď znovu Ságu o Njálovi, abych mohla porovnat, co všechno si Zeyer vymyslel a co nalezneme i v originálu. Například se liší některé osudy postav, někde spojil víc postav v jednu, ale v jiných zajímavých detailech se pozoruhodně shoduje s původní ságou. Přidány jsou zejména romantické popisy, původní styl ság je velmi stručný a věcný. Četba mě ale bavila, možná víc, než původní sága, která je opravdu hodně dlouhá. Určitě by stálo za to vydat příběh znovu s nějakým odborným komentářem, odkud přesně Zeyer čerpal, a porovnat, v čem a jak se odlišoval. Ságy vycházely různě převyprávěné, upravené, tak kdo ví, jaký byl jeho zdroj. V té době tu žádný český překlad ještě nebyl.
Večer královen
Stephanie Kate Strohm
Kromě zmíněných inspirací mě napadly ještě Krysí královny, které jsou také velmi inkluzivní a vyskytuje se v nich postava Vi (Violet), která má bráchu dvojče. Tenhle příběh sice neurazil, ale byl to až velký guláš a hlavní postava se moc nepovedla. A to mě kniha nalákala hlavně na postavu Vi.
Vztahy bez stížností
Will Bowen
Svižnější, čtivější a přínosnější, než Svět bez stížností. Ano, je to takové sladce americké, ale někdy se tento přístup hodí. Milá kniha, která mi přišla pod ruku ve vhodnou dobu.
Budova smrt: Hunská pověst
János Arany
Ač se v povídání na konci píše, jak byl Arany skvělý básník, verše mi přišly trochu krkolomné. Jestli je to překladem, nevím. Báseň je každopádně zajímavá, protože se zde objevují postavy z Písně o Nibelunzích a příbuzné látky. Zde ale z maďarského pohledu. Jako zajímavost dobré, včetně toho, že mělo jít původně o trilogii. Už ani nevím, kde jsem se o existenci této básně dočetla, ale jsem ráda, že o ní vím.
Zasvěcená
Amanda Yates Garcia
Neříkám, že jde o nějaký literární skvost, ale tato kniha je psaná srdcem a stejně tak jsem ji četla. Pocitově se mi zrovna trefila do období, kdy jsem potřebovala slyšet nějaké věci, co v ní zazněly. Autorku jinak neznám a tak neposuzuju, jakou provozuje magickou praxi, jen tuto knihu.
Mužské právo. Jsou právní pravidla neutrální?
Barbara Havelková
Ke sborníku jsem se dostala, protože z něj hodně cituje Šárka Homfray ve své knize "Proč jsme tak naštvané?" Musím říct, že právnický styl mi sedí více než populárně naučný. Četla jsem na přeskáčku, co mě zajímalo, a články byly většinou čtivé a věcné. Byla jsem zrovna na té vlně a dokonce jsem si myslela, že přečtu vše (Skoro 1000 stran). To se nestalo, nebyl čas, a teď když se po delší pauze ke sborníku vracím, už se mi do zbytku tolik nechce. Věřím, že se k němu někdy vrátím a vřele doporučuji.
Řád a chaos v archaických kulturách
Tomáš Vítek
Četla jsem jen ten článek o starých Seveřanech. Pro mě hlavně inspirace k hlubšímu prostudování pramenů. Taky jsem ráda za nějaké další ukázky textů s jiným překladem než znám. Ne se vším nutně souhlasím, ale to je v pořádku. Určitě se ke článku někdy vrátím a třeba se pustím i do dalších ve sborníku, jde o kvalitní texty od odborníků.
Jan Jílek
Teréza Nováková
Neskutečně zajímavá kniha. O historii Jednoty bratrské toho vím celkem málo, a o osobě Jana Jílka jsem nevěděla vůbec nic. Teréza Nováková si dokonce dala tu práci, že našla jeho náhrobní kámen v Rixdorfu, jak byla jeho osudem zaujatá. Zpočátku jsem četla pomaleji, kniha je napsaná pro nás už zastaralým jazykem, a k tomu ještě v přímé řeči postavy mluví východočeským nářečím, což je ještě větší lahůdka. Po dvou kapitolách jsem si ale zvykla a ve chvíli, kdy došlo k Jílkově zajetí, jsem knihu neskutečně hltala. Celý příběh se točí kolem náboženství a pronásledování evangelíků počátkem 18. století. Katolíci jsou pro ně modláři a oni zas pro ně kacíři. Např. mít doma Bibli je z tehdejšího pohledu kacířské. Tyto tehdy běžné praktické záležitosti duchovního života mě hodně oslovovaly, protože dnes je všechno jinak. Rodina Jílkova byla nucena provozovat svou víru v utajení, knížky schovávat, a nakonec díky pomoci zvenčí nalezla útočiště v Sasku. Jan Jílek také utekl a pak se několikrát vrátil a převáděl další. I mezi příbuznými se ovšem našli udavači a naopak člověk našel soucit a milosrdenství tam, kde by ho třeba nečekal.