Zmiu
komentáře u knih
Severní pól, Jižní pól
Michael Bright
Moc hezká oboustranná knížka pro děti, kde se z jedné strany dočtete o Arktidě a z druhé o Antarktidě. Jsou zde stručně popsány zajímavosti, živočichové a lidské výpravy. Textu je celkem málo, knížka je založena hlavně na výtvarné stránce, která se dle mě povedla, protože i když je určena pro menší děti, s chutí jsem po ní sáhla.
Frankenstein
Mary Wollstonecraft Shelley
Žádný film Frankenstein jsem neviděla, ale i tak jsem z populární kultury měla nějakou představu, o co jde. Nicméně ta představa byla dost mimo. Tím, že jsem se teď pustila trochu do čtení gotických románů, tak vidím, jak je jim blízký i tento. Příběh s mnoha odbočkami, vyprávění ve vyprávění a tragičnost postav, která se táhne celým příběhem. O horor určitě nejde, u této knihy jsem se nebála, kde na mě kdo vybafne, jen jsem cítila úzkost z toho, jak postavy pomalu míří ke svému tragickému konci. Kromě této linky mě velmi zaujala linka zeměpisná, neboť se podíváme na různá místa, která jsou detailně popsaná, a také výběr knih, které jsou zmíněné.
Velryby: Malovaný oceán
Kelsey Oseid
Moc pěkně udělaná knížka, pro děti i dospělé. Není to jen obrázková kniha, dost se z ní i dozvíte.
Arazanini vlci
John Flanagan
(SPOILER) Oproti dvěma předchozím dílům, byl tenhle mnohem zajímavější a čtivější. Líbilo se mi připomenutí minulých událostí, ale na druhou stranu pár nelogičností mě zarazilo. Stopování vlka po cestě? To nešel někudy krajinou? I to, jak jen tak nakráčeli do vesnice, kde Arazan bydlela, když byla celá vesnice pod jejím vlivem, mi přišlo zvláštní. Trocha magie nevadila, i ve starších dílech se takovéto jevy vyskytovaly, i když ne přímo takto okatě.
Od přírody podřadné – Jak se věda mýlila v ženách
Angela Saini
Když se celý život setkáváte s předsudky, tak nestačí jen přečíst si populárně naučnou knihu na téma rovnoprávnosti a přitakat si s autorkou, ale chce to solidní studie podložené daty. Myslím, že tato kniha tuto potřebu splňuje, autorka je dost objektivní a vše podkládá výzkumy, až někdy není tak čtivá. Naštěstí jen výjimečně. V knize jsem dočetla o zajímavých lidech a teoriích, někde jsem si řekla: "No konečně to někdo řekl", a celkově jsem po přečtení spokojená. Hlavně proto, že ten feminismus, kterým nás strašili, je vlastně v pohodě a má nám co říct. Je zde přesah v tom, když si uvědomíte, jak opravdu vítěz píše dějiny a jak by se z ženského pohledu přistupovalo ke spoustě věcem jinak. Kniha, která mi takovým způsobem zaměstná mozek, že rozjíždím teorie na všechny strany, je dobrá už jenom tím. Pokud jsou někde nepřesnosti, nechávám to na sečtělejších.
Julie z vlčí smečky
Jean Craighead George
Nádherná kniha o arktické přírodě, o přechodu od tradičního žití k modernímu, což je téma, které mě vždycky těžce zasáhne. Kniha je taková smutně poetická a věřím tomu, že si mě našla ve správné době. V dětství bych ji asi tak neocenila, na to je málo akční, málo se v ní mluví a řeší se v ní docela vážné věci. Jsem ráda, že na konci byla ukázka z dalšího dílu, protože konec mi přišel takový otevřený. Díky té ukázce jsem si tento příběh v sobě mohla lépe uzavřít. Každopádně jsem knihu zhltla včetně předmluvy a doslovu, které jsou neméně zajímavé. Hledala jsem si i v mapě, kde jsou ta místa, o kterých se v knize mluví, abych si lépe představila, kudy vlastně Julie-Mijax putovala.
Richard III. (komiks)
Richard Appignanesi
Je super, že v manga edici je na konci komentář od pana Hilského.
Mýtus o věčném návratu
Mircea Eliade
Před 20 lety jsem Eliadeho docela hltala a například kniha Posvátné a profánní mi kdysi dávala dost smysl. I když už tenkrát jsem ve škole poslouchala kritiku jeho přístupu, měl zajímavé vhledy a byl celkem čtivý, pro studenty byl asi nejpřístupnější. K této knize jsem se dostala až z odstupem let, i když v rámci studia jsem se s ní zběžně seznámila. Bohužel, četla se mi velmi špatně. Kdyby neměla pouhých 100 stran, tak bych ji asi odhodila po pár stranách. U Eliadeho je typické, že tam sype informace jednu za druhou bez ladu a skladu z různých někdy i nesouvisejících kultur a ten guláš nějak dohromady funguje. S odstupem času musím říct, že tento styl mi dnes vůbec blízký není a hlavně už nevěřím obsahu. Mraky cizích slov a nadbytek informací dobrou studii nedělají.
Velebníček a generál
James Norman
Knížka nalezená v knihobudce, nalákala mě čistě na svůj název. Anotace vypadala zajímavě, a přesně, jak se v ní píše, žádné záchvaty smíchu se nekonaly, ale úsměv na tváři mi vykouzlila. Napsaná je celkem pěkně, bavila mě hlavně svým vyprávěním o mexické společnosti v té době.
Novacén: Nadcházející věk hyperinteligence
James Lovelock
Ke knize jsem se dostala čirou náhodou, mluvilo se o ni na jednom školení o AI. Vůbec jsem nečekala, že mě bude tak bavit. Nejsem zvyklá, že by knihy tohoto typu byly nějak zvlášť čtivé a srozumitelné, tak jsem byla velmi překvapená, že tato kniha byla obojí. A k tomu ještě bavila svým svěžím stylem, což je neuvěřitelné, když autorovi v době psaní bylo 99 let. Neříkám, že se vším, co se v knize píše, souhlasím, ale to ani není třeba. Baví mě Lovelockovo vizionářské myšlení, a díky němu je kniha neskutečně inspirativní. To, že vědec zdůrazňuje potřebu intuice, působí v tomto světě tvrdé logiky jako závan svěžího větru. Jako bonus jsou pak pro mě různé drobné epizody z jeho života, což v případě člověka, co žil takto dlouho, není vůbec málo.
Rychlé šípy - sešit 1
Jaroslav Foglar
Důvod, proč jsem četla toto vydání, byl hlavně ten, že jsou zde nové komiksy. Jak Plantážníci od Nikkarina, tak Ztracený hlavolam od Davida Jana Žáka a Renaty Wilfling mě hodně bavily.
Manifest za tmu: O umělém osvětlení a ohrožení prastarého rytmu
Johan Eklöf
Tuhle knihu budu každému doporučovat. Nejen, že sdílí důležité poselství o škodlivosti světelného znečištění, ale je i dobře napsaná. Dočteme se zde o různých ekosystémech, Švédsku, historii, o vesmíru, a to vše v krátkých a mile napsaných kapitolách. Je také vidět, že je kniha dobře přeložena.
Jak jsem se reinkarnoval coby sliz 1
Fuse
Slyšela jsem ze všech stran, že je tato manga skvělá, ale ten název a představa, že je hlavní hrdina slizem, mě nějak odrazovala. Ale pak jsem si dala říct, a opravdu, je to skvělé. :-) Je to vtipné, svižné, a přesně, jak tu píšou jiní, v duchu RPG her (a to v hraní nijak zvlášť nejedu). Těším se na další díly.
Postavy grónské mytologie
Aage Gitz -Johansen
Zmínku o knížce jsem našla v časopise Plav i s malou ukázkou. Zajímaly mě hlavně ilustrace, protože jsem zkoušela číst knihu Grónské mýty s ilustracemi od Velíška a nedokážu to, kvůli vulgárním ilustracím. Grónské mýty jsou skutečně takové syrové a otevřenost a přímost k nim patří, ale jak ukazuje tato knížka, nahotu i určitou ošklivost lze zobrazit uctivě. V jistých aspektech ty ilustrace nejsou tak daleko od Velíška, a i jsem slyšela názor, že se k těm grónským mýtům hodí, ale zatímco u Gitz-Johansena vnímám úctu, u jeho ilustrací mi to připadá jako výsměch celému Grónsku. Děkuji tedy za tuto knihu, která ukázala, jak krásně lze zobrazit postavy Grónské mytologie. Ukázky grónštiny mě také potěšily, srovnáváním textu se člověk může snažit i něco vyluštit.
Svatopluk Veliký, král Moravanů a Slovanů
Lubomír Emil Havlík
Velký špatný. Nehodnotním fakta, věřím autorovi, že to má všechno dobře, ale číst se to nedá. Struktura knihy je dost chaotická, k tomu špatně srozumitelné věty prokládané závorkami. Poznámky pod čarou by udělaly větší parádu. A končit řádek jménem a začít druhou stránku číslovkou patřícímu k onomu jménu, to je taky umění.
Nimona
Nate Diana Stevenson
Nimona mě ze začátku moc nebavila, to jak vstoupila do děje, bylo, jako když se octnete najednou uprostřed knihy a nevíte, o co jde. Ale postupně se odkrývaly další vrstvy a nakonec jsem se do příběhu zamilovala. Interakce mezi postavami, a takové drobné detaily, to mě naplňovalo zvláštní něhou.
Odvážné snění
Alberto Villoldo
Nejlepší z knihy je úvod. Ten mě nadchnul. Bohužel další kapitola o nešvarech západní společnosti je typické klišé knih s podobným záměrem. Musíme si vyslechnout, jak jsou ty naše životy bídné, abychom se pak mohli poučit, co s tím dělat. V tomto bodě mě kniha začala spíš nudit. Další kapitoly už jsou zase sympatičtější a dalo se číst dál. Knížka každopádně obsahuje zajímavé myšlenky a kdo nic podobného nečetl, bude zřejmě nadšenější než já. Nějaké poznámky si ale určitě udělám. A přečtu si znovu úvod na dobře naladění.
Čajové minimum
Jiří Hynek Kocman
První vydání knihy vyšlo v roce 1981, kdy informace v ní mohly být objevné. Vydání, které jsem četla bylo z roku 2000, což je doba, kdy u nás již byla dost rozšířená čajová kultura. Dnes, kdy jsme množstvím čajoven a čajových festivalů celkem unikát, lze říci, že tato kniha je značně zastaralá.
Mluv
Laurie Halse Anderson
Dobře napsaná kniha o traumatu, kdy se postupně dozvídáme, co se stalo. Já jsem dříve viděla film z roku 2004, tak jsem už věděla, co se stalo, ale i tak byla pro mě kniha silným čtenářským zážitkem, asi také pro to, že některé věci film nepojme a zase naopak. Teď jsem ji po 5 letech četla znovu a je pravda, že už jsem si víc všímala jednoduchého jazyka. Nicméně příběh vypráví 13-14 letá dívka, tak i ten styl působí autenticky. I přes závažné téma má vypravěčka sympatický smysl pro humor. A moc se mi líbí obálka se stromem (vyd. 2016) . A film také doporučuji.