Svobodný lid
Halldór Kiljan Laxness
Sága o tvrdém a nepoddajném zemědělském dělníku a pak sedláku Bjartujovi, o jeho zavilém boji za svobodu, jak on si ji představoval, o jeho úsilí nebýt závislý na nikom, byť i za cenu strádání. Autor odhaluje propast, zející mezi zemědělským lidem a velkostatkáři, je přesvědčen o nutnosti změny starých, dožívajících společenských řádů. V Svobodném lidu jsou rolníci ještě neuvědomělou masou proletářů a teprve musí poznat, že kráčejí často chybným směrem. Bjartuj dožije svůj život po staru, ale po něm už přijdou ti, kdo touhu svých rodičů po svobodě uchopí za správný konec.... celý text
Přidat komentář
Bjartur mnoho let pracoval na statku jako pastýř ovcí, až si mohl dovolit koupit vlastní pozemek. Na něm vystavěl obytné dřevěné stavení s ovčincem v jednom; pach, plíseň a ovce dole, po žebříku nahoru obytná místnost s malým oknem. Postele, plotna, bedny s moukou, cukrem, solenými rybami. Přivedl si ženu, zemřela při porodu, o dceru se staral. Později si vzal jinou, přišla s ní i její matka, žili všichni, časem i se syny, v jedné místnosti. Mnoho dětí zemřelo při porodu, žena churavěla. Když jim vnutili krávu, kterou Bjartur nechtěl, dětem i manželce se zlepšilo zdraví.
Dřeli, dřeli a mokli, dřeli a měli depku.
Měla jsem chuť knihu zahodit v první třetině, ale nakonec jsem ráda, že jsem ji dočetla. Laxness psát umí. Teď jdu otočit ventilem na radiátoru, šťastná, že si nemusím plést vlněné spodní prádlo, byť bych to svedla, a budu doufat, že nás budoucnost nezačne zocelovat příliš zprudka.
Štítky knihy
severská literaturaAutorovy další knížky
1941 | Salka Valka |
1959 | Světlo světa |
1949 | Svobodný lid |
1955 | Islandský zvon |
1988 | Gerpla |
Pro mě měla kniha jistou hodnotu popisem venkovského života, co tenkrát lidé jedli, jaké knihy četli. Že zrovna Jómské vikingy, Bernótus sagu, a Örvar-Odds sagu, to byl zajímavý výběr. Jinak byla četba spíš utrpení. Na to, jak byla kniha krátká, tak byla chvílemi dost rozvleklá. První část ještě šla, ale druhý díl byl utrpení. Bjartur byl postavou, ze které mi bylo hodně špatně, ale ani ostatní nebyli nijak sympatičtí. Vím, že takový dojem asi kniha měla vyvolat, ale přece jen mám radši literaturu, která mě povznese, než ubije. Docela lituju islandské děti, jestli toto musí číst ve škole.