Děti z Bullerbynu
Astrid Lindgren
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/370275/mid_deti-z-bullerbynu-ZBV-370275.jpg
5
4737
4737
Veselé vyprávění o životě, povinnostech i hrách dětí ze švédské samoty patří ke klasice dětské literatury. Ilustrováno Helenou Zmatlíkovou. Bullerbyn je malá vesnička, kde jsou tři statky a kromě dospělých tu žije pouze šest dětí, které spolu zažívají spoustu dobrodružství a legrace. Jejich příhody popisuje sedmileté děvčátko.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Příběhy
Vydáno: 1998 , Albatros (ČR)Originální název:
Alla vi barn i Bullerbyn Mera om oss barn i Bullerbyn Bara roligt i Bullerbyn, 1947
více info...
Přidat komentář
Jako dítě jsem Děti z Bullerbynu milovala. V naší rodině se čtou už čtvrté generaci a pořád se dětem líbí. Pro nás starší je to krásná vzpomínka na roky, kdy našim největším problémem byli otravní sourozenci.
" Z pravěku"
Jako malá jsem je mohla číst pořád. Ale stále vychází nové a pěkné knihy, takže není čas se neustále zastavovat u jedné. Přece o téhle dětské knize napíšu pár slov.
Děti, rodiče a jejich domácí mazlíčci žijící v jedné malé vesnici ve Švédsku vypráví svůj příběh. Dohromady ano , ale hlavním vypravěčem je Lisa - malá sedmiletá holka na svůj věk chytrá tak, že by mohla psát knihy.
To jak se Anna s kamarádem Lassem často hádá nebo jak Annina sestra Britta chystala s kamarády útěk, který se nepovedl. Také ale poznáme oslavy známých svátků (Vánoce, Velikonoce,...) a švédský způsob života.
Výhoda kamarádství je bydlet poblíž. Ve Švédsku jsou domy tak blízko sebe, že můžete přeskočit plot a jste u kamaráda. Takhle žijí děti v celém Švédsku a prostřednictvím života v této zemi nám autorka ukázala nejenom typickou rodinu, ale taky tradiční švédské zvyky.
Tohle jsem četla na základce - někdy v sedmé třídě. O prázdninách na chatě a milovala jsem to. Moc krásná knížka :)
Nechápu jen 92 procent, jedna z mála knih, kdy bych předpokládala, že bude mít stoprocentní oblíbenost. Milovaná kniha mého dětství.
Klasika. Obrázky co mě přenesli do školy někdy v roce 1984. Děj vonní venkovem, bezstarostností a kamarádstvím. Teď v době, kdy je všechno jinak a NE zrovna lepší je to milý návrat o velký kus zpátky.
To je tak perfektní se s dětmi vrátit do vlastního dětství. Jedna z knih, které si syn zamiloval díky předčítání ve školní družině. Takže jsme z knihovny u rodičů vytáhli salátové vydání a znovu si užili všechny příhody dětí z Bullerbynu. Nadčasové!
Kdyby se mě někdo zeptal na oblíbenou knihu mého dětství a směla bych vybrat jen jedinou, byla by to tahle. Četla jsem ji tolikrát, až už sotva držela pohromadě, měla jsem to brožované vydání z osmdesátých let, jehož obálka je tu vyobrazená (jo, jsem stará větev a nestydím se za to). Jistě, po letech si vybavuju už spíš jen střípky, ale stejně pořád cítím tu atmosféru, jak vyprávění poklidně plynulo, žádná velká dramata a zvraty, prostě pohoda, milé postavy, soudržnost té pidikomunity stranou od civilizace. Achjojo. Těžko říct, zda bych knihu po těch letech vnímala jinak, nejspíš jo, takže to nebudu pokoušet. A ilustrace Heleny Zmatlíkové? Luxus!
Krásná dětská knížka, kterou jsem jako malá moc milovala a četla ji opakovaně. Bonusem jsou navíc krásné ilustrace. Opravdu moh doporučit.
Čteno jako kniha
Bravurně napsáno tak, jako by vedle vás seděla sedmiletá holčička a vyprávěla vám příběh sama. Přesto v knize najdete i úsměvné historky, kdy se pousměje i větší čtenář.
Bullerbyn je v knize popsán s takovou láskou a krásou, že mě při předčítání dceři před spaním kolikrát napadlo, jak ten tehdejší život byl někdy i přes obrovské těžkosti krásný.
Nádherné ilustrace jen doplňují pětihvězdičkové hodnocení.
Tohle se prostě bude líbit všem.
Všechny děti kolem mě ji měly, a četly ji. Mně přišla trochu nudná. Pippi je zábavnější.
Opět jedna z nejoblíbenějších knížek z mého dětství. Dostala jsem ji pod vánoční stromeček :-) . Tyto a jiné příběhy mi připomínají naše vlastní malá dobrodružství ( Gabra a Málinka, Pohádky kocoura Moura ) .
Milovaná knížka z dětství. Jak strašně jsem chtěla být v Bullerbynu a být součástí dobrodružství se všemi šesti dětmi. A i teď, ve svém věku, s nimi zase a znovu prožívám ty jejich prosté, ale intenzivní radosti. Ale vždycky mi bylo trochu líto Britty, přišla mi taková trošku odstrčenější od děvčat, přitom byla rozumově úplně někde jinde. Prokazovala i jistou moudrost na rozdíl od ostatních. To kluci spolu tvoří bezva trio. 95%,
Všem těm dětem jsem záviděla báječnou pohodu, která z knihy čiší. Ale nikdy jsem nepochopila tu fintu s vypínačem na zdi! :)
Jedna z nejmilejších knih mého dětství. Hřeje mě u srdce, že si ji zamilovaly i moje děti. Dcera i syn, každý si v ní našel to svoje. U většiny dětských knih to mají tak, že k ní více tíhne jeden z nich, ale tuto milují oba stejně. Děti z Bullerbynu čteme při každé dětské nemoci. Je to poetická a veselá knížka s milou atmosférou. Vytváří pocit blízkosti.
Moje nejvíc oblíbená dětská knížka, přečteno bezpočtu krát, snad i víckrát než Vítek od pana Říhy. :-)
Kouzlu této knihy jsem propadla někdy ve třetí třídě a láska z toho byla na celý život. Nejenže provázela dětstvím mě, moji kluci u ní usínali až do věku, kdy už dávno uměli číst ,ale jakákoli nemoc u nás začínala větou..."budeš mi číst o beranovi?"...
Hodně mě mrzí, že vnučka poslední dobou knihy vyměnila za nový mobil a už po knize takřka nesáhne... virtuální svět však nabízí vše bez čekání, ale to, že okrádá o fantazii, to už je kapitola jiná...
Jedna z mých nejoblíbenějších knih z dětství. Vrátila jsem se k ní v rámci čtenářské výzvy a moc mě to potěšilo. Tenhle příběh je klasika, jen se trochu obávám, že dnešní děti už ho moc neocení.
Štítky knihy
pro děti zfilmováno švédská literatura rodinné vztahy dobrodružství dětský hrdina severská literatura rozhlasové zpracování dědeček parta dětíAutorovy další knížky
| 1962 |  Děti z Bullerbynu |
| 2001 | Bratři Lví srdce |
| 2007 | Ronja, dcera loupežníka |
| 1998 | My z ostrova Saltkråkan |
| 2007 | Karkulín ze střechy |
Asi moje nejoblíbenější knížka z dětství, i když Kája Mařík byl také dobrý (a 7 dílů mi vydrželo podstatně déle než Děti z Bullerbynu). Lisu jsem jako vypravěčku příběhu zbožňovala a přála si také žít v Bullerbynu a prožívat to co ona. V dětství jsem četla nespočetněkrát.
Teď jsem poprvé četla svým dětem a také se jim to moc líbilo. Knížku Pipi Dlouhou punčochu jsem neměla a ani filmy mě nikdy moc nebraly. Jsem zvědavá jestli změním názor, až se k ní s dětmi také časem dostaneme.