Širé pláně 2
Jean Marie Auel
Na své cestě do země Zelandovců jsou Ajla a Jondalar odkázání sami na sebe a pokud se vzácně setkají s jinými lidmi,musejí překonávat jejich nedůvěru a strach. Někteří před jejich vyjimečností dokonce zděšeně prchají, myslí si, že jsou nadáni tajemnou mocí: přijíždějí na koních a doprovází je a chrání ochočený vlk. O to vzácnější jsou chvíle setkání s Jandalarovými přáteli, Šaramudony a Losadunaji, jejich srdce si brzy získá i Ajla. Mnozí je považují za vyvolence Matky Země, protože umějí lépe než ostatní využívat jejich darů. Ajliny a Jonadalarovy znalosti a dovednosti, které vzbuzují až posvátnou úctu, jim mnohokrát zachrání život v boji se živly i s lidskou nenávistí.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2001 , Knižní klubOriginální název:
The Plains of Passage
více info...
Přidat komentář
Širé pláně jsou tak trochu pravěký cestopis, přičemž 2. díl je podstatně lepší než 1. díl. Celkově se mi série líbí.
Předpokládala jsem, když jsem dočetla první díl Širých plání (který jsem tedy nehodnotila na 100%), že budu z druhého nadšená, jako ze všech předešlých. A trefila jsem se! Opět parádní čtení! nepostrádalo to příběh, napětí a šťastný konec. Prostě paráda. Jdu na recenzi ;)
A zase dalších několik zajímavých příběhů Ajly cestou do Francie do Jondalarova domova. Dokonce i v naší krajině.
Pekné, pekné a ešte raz pekné... Som rada, že Atara dostala, čo si zaslúžila a že Jondalar a Ajla konečne dorazili na koniec svojej cesty... Teším sa na poslednú časť ich príbehu...
Širé pláně se mi líbily trochu méně, než ostatní části série. Možná proto, že si potřebuji k postavám knihy vytvořit nějaký vztah. A tady mne štvalo, že pokaždé, když jsem si zvykla na nějakou skupinu, kterou Ajla s Jonadalarem navštíví, sebrali se a putovali zase dále.
Autorovy další knížky
1993 | Klan velkého medvěda 1 |
2003 | Pod kamennou střechou 1 |
1994 | Údolí plavých koní 1 |
2003 | Pod kamennou střechou 2 |
1996 | Širé pláně 1. |
Měl jsem strach, že bude pokračovat šedá nuda v popisu cestování a naopak. Jak když mávne kouzelným proutkem. Najednou je tady zpět styl, který mě zaujal u 1. dílu série. Románu pro ženy minimálně, naopak autorka značně přitvrdila. To bych od ní nikdy nečekal. A připadá mi, že si prostudovala i Jiráska a jeho Dívčí válku :-). Jen těch neandrtálců bych v ději přivítal mnohem více.