Dětská farma

23.09.2024

3. komentář:
Pár citátů:

"Právě život v přírodě se vším, co dětem přináší, je nejkrásnější reformou, jakou můžeme v našem školství zavésti." (!!!!)

"Když přijdou šestiletí caparti do školy, jsou překvapeni a zaraženi novotou školního života. Veta po dětské svobodě! Ve škole se sedí a sedí a děti poslouchají a poslouchají. Jak nedětské!" ... "Učitel ve staré škole se dokonce honosí tím, že má ve třídě ticho jako - v hrobě! Je to úplné nepochopení dětské duše i psychologického významu mluvení."

"Ve školách se potlačuje individualita dětí. Vtiskují se do bezvýrazných šablon. Ale právě individuální život je nositelem pokroku. V individualitách je síla. A konečně, vždyť lidé jsou tak různí, že stěží najdeme dva, kteří by měli stejné sklony a záliby. Jen u dětí žádáme, aby bylo dítě jako dítě, loutka, ustrojená podle zastydlých zásad disciplinárního řádu, bez krve, bez iniciativy. Možno, že by Edison nebyl se stal Edisonem, kdyby byl býval chodil déle do školy, než do 11 let..." :))))))

Nakonec velmi DĚKUJU těm dvěma, který se rozhodli knihu zdigitalizovat a poskytnout veřejnosti volně ke stažení. Neodpustim si však malou kritiku. Na pár místech je nějak zvláštně odskákanej text - to se dá přežít, ale bylo tam víc, než pár překlepů, čemuž prostě tak nějak u vydanejch knih nerozumim. Kolik lidí si to obvykle přečte, než se to vypustí do oběhu? Nu, škoda... Měli jste, kuci, napsat, já bych vám tam ty chyby včas zaznačila:D (a vlastně - když je to ten ébuk, určitě to lze opravit i teď, tak směle do toho, když jste ti pedagogové, že:)

23.09.2024

2. část:
Štorch píše o výuce, o překážkách, o tom, že zkrátka musel dělat velký kompromisy, aby mu vůbec tenhle počin byl dovolenej, ale věřim, že realita byla o dost jinde, než třeba předepsanej rozvrh hodin, kterej předkládal úředníkům. Spíš jsem z knihy nabyla dojmu, že se děti učily dopoledne (a ještě skvělým způsobem), a odpoledne měly prostě spoustu času na svoje hry nebo jiný přirozený učení. Byly tam ale fakt hodně času, domů se chodily jen vyspat, protože to tak chtěly. Hřiště nebyly, na farmu docházely i mladší děti, sourozenci žáků a jiný děti hrát si, mohly tam bejt o prázdninách - a taky že byly! Vyučování tam bylo jen v teplejších měsících, v zimě se využívalo jen kluziště a hřiště.
A až budete chtět podobnou školu založit, najdete v knize i inspiraci, co s jednotlivejma předmětama. Speciálně u některejch předmětů je prostě fakt neuvěřitelnej trapas, že se snažíme doteď o sto let dýl o výuku někde mezi čtyřma stěnama... a to je hlavně tělák, přírodopis, dějepis, zeměpis a pracovní činnosti. Společnosti, probůh, probuď se už.

Taky to byl Štorch, kdo v podstatě zavedl u nás lyžáky, a dokonce s dětma jezdil i na několik tejdnů k moři. Všechno se snažil co nejlevnějc, aby si to mohly dovolit i ty míň majetný. Dál si představte, že vás vezme váš učitel na zš na vykopávky, a najdete společně kromě tisíců střepů, pazourků atp. i kousky z mamuta... To jsou jen takový fragmenty.
Kdoví, jestli by to tak dobře fungovalo i na dnešní děti, nevycepovaný z domu mnohem přísnější výchovou. Štorch tvrdí, jak neměl s dětma vůbec problémy, "poslouchaly" ho aniž by rozkazoval, ty "zlobivější" tam fungovaly úplně v pohodě atd. Věřim tomu. Aplikoval jistě dost jinej, lidskej přístup, a na to samozřejmě děti tehdy slyšely. Štorchovi svoje děti neměli. Nevim, jestli nechtěli, nebo nemohli, ale každopádně díky tomu měli prostor těmhle projektům věnovat v podstatě všechen svůj čas a asi i peníze, a zkrátka pro ně žili, pro ty děti.

Eduard byl hodně autentickej, a z toho dílka to je dost cejtit. Nechte se jím taky dojmout, inspirovat, zasaďte se o to, aby se o něm víc vědělo, aby se po něm jmenovaly školy a ulice nebo nevim ještě co, ale hlavně, aby se jeho vize školy stala realitou, odrazovým můstkem pro opravdu reformovaný školství. Je to sice panebože téměř sto let od vzniku Dětský farmy, ale snad se něco konečně trošku děje. Začít se může i postupně - co zahrada, která je u školy, kam vaše děti choděj? Co inspirace u https://ucimesevenku.cz/, https://terezanet.cz/ https://badatele.cz/ a dalších? Spousta věcí je k tomu teoreticky předpřipravená, vymyšlená... Jen nadšení a pochopení je ve společnosti pramálo. I když... možná to spíš zatím prostě jen skoro nikoho nenapadne. Snad se strhne ta lavina, kterou Š. v knize píše, že ji pro prospěšnost popisovanejch projektů brzo očekává.

Na konci knihy ještě Štorch představuje takovou svou idealistickou představu eubiotický společnosti, což je sice spíš utopie, ale sakra, jak já mu rozumim... Komunitní život, míň práce klasický, víc práce na "svý" půdě, škola provázaná s rodinou a komunitou, soběstačnost... Štorch dokonce píše, že vypadá nadějně založení eubiotický výchovný osady v Praze, a že se taková osada už buduje v Bratislavě. Bohužel se dějiny uhnuly jiným směrem, a nastolily úplně jiný starosti.
- pokračování ve 3. komentáři -

23.09.2024

1. část:
I když komentář je nakonec zas dlouhej, nejradši bych tady toho napsala ještě fakt spoustu. Každopádně je to skvělý a velice zajímavý, přečtěte si to a šiřte dál. Pokud se zajímáte o pedagogiku, nebo pedagogem jste - povinná četba!:)

Štorch byl především pedagog. Až pak archeolog a spisovatel. Knížky psal se záměrem vzdělávat, (mimochodem, nechápu, kdy to vlastně moh stihnout). Byl a je to nesmírně nedoceněnej, pokrokovej a inspirativní člověk, nejen z hlediska pedagogiky. Ale o tý bude řeč primárně, protože Dětská farma je kniha popisující jeho pedagogický experimenty. Vznik školy, fungování, hodnotový pozadí toho všeho, ale zároveň rozebírá i podobný projekty, který vznikaly v zahraničí, čímž je taky nesmírně cenná.
Je strašně smutný, že se školství uhnulo úplně jiným směrem. Že je společnost jako celek tak zmagořená, že se školy vychloubaj s tím, jak moc zakomponovávaj "chytrý" technologie do výuky, a já nevim co všechno, přičemž děcka nemaj ani šajna, jak se stane, že v supermarketu vyrostly v přepravkách brambory... Zajímalo by mě, jak to je vlastně v zahraničí, protože tam těch škol vzniklo docela hodně, i velkejch. Štorchův počin byl "malej" (hodnotou olbřímí). Jestli ty školy jedou dodnes, nebo ne a proč.
Je s podivem, že si toho třeba nějak asi nevšimla pedagogická odborná obec. Na ped. fakultách tam furt valej nějaký "alternativní školy", aniž si všimly, že jsme tady měli tak významnýho průkopníka, ale ignorujou i vlastně celosvětový hnutí těhlech dneska bychom řekli spíš "lesních škol".

V knize teda začíná Eduard kritikou tehdejších škol. Smutný je, že se toho zas tolik moc nezměnilo. Překvapilo mě, že aspoň podle toho, co Š. píše, děti tehdy neměly skoro žádnej volnej čas. Komu něco říká pojem "svobodná hra", je to zajímavej příspěvek do tématu. Pozdějc se taky zmiňuje o záškolácích, u kterých Štorch vlastně zjišťoval motiv. A celkem k pláči, ty děti si prostě jen chtěly obyčejně hrát, objevovat. Dneska je to trochu jiná liga.
Štorch píše o prostředí školy samotný (aspoň tam vývoj nastal, že už teda není tolik špína, nicméně děti zavřený v budově, moc velký školy a třídy.. to je dost stejný), o nutnosti tam sedět x hodin, o úkolech, o biflování, o nepřiměřenejch osnovách plnejch zbytečností, o rigiditě rozvrhu hodin, o téměř žádným volným čase pro děti, o nesouvislosti školy s reálným životem, o potlačení individuality, o svázanosti učitelů byrokracií a osnovama atp.
Volá třeba po blízkým vztahu učitelů s žákama, chce malý rodinný školy. Vyjadřuje přímo odvážnou myšlenku, že "škola patří dětem", děti by měly do určitý míry školu samy spravovat, učitel by měl bejt ten zkušenější průvodce, pomahač. No a další sympatický myšlenky.

Pak popisuje vznik a fungování svý přírodní školy. Vznik takovýho místa dal třeba taky život pořádnýmu hřišti, který v tý době asi nemělo obdoby v celý Praze - a taky že se tam děti sjížděly ze všech jejích koutů. Na Libeňským ostrově našli útočiště i skauti a další organizace, chodilo tam spoustu škol se učit plavat. A krom toho to byl hlavně prostor, kde Š. učil, a děti tam zůstávaly až do večera, hrávaly si tam o prázdninách a o nedělích... Aby to vybudoval, prodal svoje sakracenný archeologický sbírky. Skoro všichni mu házeli klády pod nohy. V tý době ho pořádně nikdo nepochopil, natož aby ho podpořil. Pár se jich našlo, ale vzhledem k tomu, jak úžasný věci realizoval (a co všechno ještě mohl, kdyby tu podporu měl), to bylo prostě dost žalostný. Když si člověk čte třeba o těch úřadech (viz. s. 47), snadno si vzpomene na Kafku. Doufám a věřim, že ho ocenily hlavně ty děti a jejich rodiče. A skrze ně žil Štorch dál, a možná doteď i žije. Nebylo jich zrovna málo, ty s kterejma se potkal. Jsem přesvědčená, že takovej člověk musel ty děti fakt hodně ovlivnit.

Mluví o "škole v přírodě", což je výstižný, nicméně dneska si pod tím představujeme nějakej párdenní nebo max. tejdenní pobyt někde, výstižnější by byl pro dnešní dobu překlad "lesní škola". Zabývá se podobně koncipovanejma školama v zahraničí, ku podivu (aspoň já teda hleděla jak puk) takový školy začaly vznikat už od roku 1902 a nakonec jich po světě byla fakt velká fůra. Kam tohle hnutí odešlo a proč? My jsme byli asi poslední na světě, a taky bylo brzo po legraci. Byly i u nás nějaký pokusy, ale až Štorchova škola nakonec nějak fungovala. Založil ji roku 1926. Nastane konečně v tomhle směru nějakej pořádnej vývoj?

Pak je teda řeč o fungování takový školy. Nedá se samozřejmě souhlasit ve všem bez výhrad, ale v principu je jeho pojetí je neuvěřitelně pokrokový. Hodně mluví o samotným pobytu na "čerstvým" vzduchu. /Ftipný, nebo spíš míň ftipný je to, že se obávám, že dneska je snad čistší vzduch vevnitř, a ne ten venku plnej chemtrejlovejch hnusů a dalších toxickejch šmakulád, ale co už./ Svůj pedagogickej experiment se snaží vyhodnocovat, takže udává i různý tabulky, třeba toho, jak děti za pobytu přibíraly (což bylo dost možná taky prostě proto, že tam dostaly najíst líp, než doma:/), dneska bychom možná sledovali spíš zase hubnutí:D To velmi skromný odívání by dneska neprošlo z více důvodů :))) (na fotce, kde farmu navštívil TGM, jsou děti fakt skoro nahatý, přestože tam byl v listopadu a sám má na sobě kabát - o-ou.) Nebo třeba trošku bere kompetence rodičům, že by měli schopnosti a čas dobře děti vychovávat..... ale... možná, že ta většina na tom fakt zas tak dobře nebude, no.:D A s časem na děti to byla tenkrát asi opravdu bída.
- pokračování v druhým komentáři -

12.12.2023

Zajimave dilo o Storchove projektu prirodni skoly na Libenskem ostrove. Precteno v ramci kurzu Pedagogiky, jinak Storchovo pedagogicke dilo a myslenky neobjevila. Coz mi prijde jako velka skoda. Mozna je to trochu naivni, ale prala bych si takovou skolu pro dnesni deti. Myslim totiz, ze by to pomohlo moralu naseho skolstvi i tem malym lidem, ktere casto uz v utlem veku lapi obrazovky a oni za to ani nemohou. Bohuzel kdyz vidim, ze stale jeste neexistuji ani lesni statni skolky...bude to na dlouho.

... "Zustanes po skole!" je obvykly trest v uzavrenych skolach. "Smis tu zustat i po skole" je odmena ve skole v prirode."

05.03.2023

Štorch horuje pro výchovu v přírodě a volnosti. Mimo jiné popisuje školu v Jindřišské ulici, kde učil, jako obrovské vězení, kam slunko nezasvitne. "Když za tak krásného dne vstupuji do školy, vždycky pociťuji, že pášeme na dětech těžký hřích, vězníce je v takové budově. Škola nemá zahrádky, nemá dvorku, nemá hřiště." Brzy po Štorchově smrti mimochodem tuto "vězeňskou" školu v Jindřišské navštěvovali oba moji rodiče a za nějaký čas i já sama s bratrem. Škoda, že v těchto dobách si škola uchovávala stejný ráz, o jakém kriticky Štorch psal.