Devadesát dnů za železnou oponou
Gabriel García Márquez
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/379386/bmid_devadesat-dnu-za-zeleznou-oponou-ALr-379386.jpg
4
135
135
Málokdo ví, že se v 50. letech 20. století objevil García Márquez – tehdy nepříliš známý mladý novinář – v komunistickém Československu… Byl původně pozván do Sovětského svazu na Světový festival mládeže, ale podařilo se mu tuhle „cestu na Východ“ rozšířit o návštěvu východního Německa, Polska, Maďarska a ČSSR. Tyto cestopisné eseje, v nichž Márquez vystupuje jako velice přesný a originální pozorovatel, vycházejí česky poprvé.... celý text
Fejetony, eseje Literatura naučná Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2018 , OdeonOriginální název:
De viaje por Europa del Este, 1978
více info...
Přidat komentář
No, ehm... Marquezova kniha je zajímavou výpovědí jednak o době, kdy vznikly její reportáže. Je zajímavé tak živě se vrátit do té bídy materiální i duchovní a je také zajímavé číst, že u nás jsme na tom zřejmě ještě byli relativně dobře. A druhak je výpovědí o autorovi, který byl jistě podnikavý a schopný, když se dokázal dostat na tehdy tak nedostupná místa, avšak - nemohu si pomoci - poněkud povrchní pozorovatel s příliš rychlým úsudkem o tom, co vidí a slyší. Agent západu zřejmě nebyl, pak tedy musel být tím, komu festival v Moskvě namazal rudý med kolem úst;-)
Země východního bloku v 50. letech očima kolumbijského spisovatele a novináře. GGM v reportážích vychází ze dvou cest, při nichž navštívil NDR, ČSSR, Polsko, Maďarsko a Sovětský Svaz. Ač byl sympatizant socialistického zřízení, je vidět, že ke své novinářské práci přistupoval poctivě a rozhodně socialistickým státům nenadržoval. Texty jsou plné zajímavých postřehů a detailů a skvěle vykreslené atmosféry (např. v rozděleném Berlíně, tehdy ještě bez zdi, v moskevském mauzoleu apod.), leccos však působí trochu naivně nebo vyvolává otázky. Občas by mi pomohl komentář historika k objasnění některých detailů. (Opravdu nosili lidi v SSSR ve dne pyžama, která byla kvalitnější než ostatní oblečení? Hrála u nás na nádražích v té době obvykle latinskoamerická hudba? Atd.).
Od autora jsem četl už několik knih a tato kniha patří k těm lepším, které jsem od něj četl. Jedná se o cestopis, ve kterém autor popisuje svoje zážitky za železnou oponou v 50. letech 20. století během 90 dnů. Navštívil Východní Německo (NDR), Československo, Polsko, Sovětský svaz (SSSR) a Maďarsko.
Hodně nových věcí jsem se dozvěděl a souhlasím s názorem v Doslovu, že autor je vnímavý reportér se smyslem pro detail a odmítá černobílé rozdělení světa na dobro a zlo.
Incognitoreader, který mi knihu daroval, má pravdu v tom, že kapitola z Maďarska není úplná a je to škoda, poněvadž o historii této země příliš nevím. Není to autorova chyba, poněvadž napsal další části z Maďarska, ale v této knize nejsou uvedeny. Možná nakladatelství ODEON mohlo tuto chybějící část přidat, i když vycházelo z originálu původní knihy, ve které se tyto části nenacházely, ale mohli je například vložit do poznámek v závěru knihy. /Jen taková úvaha, aby Maďarsko bylo kompletní/
Určitě zajímavý dokument své doby a pohled na tehdejší země socialistického bloku viděno pohledem kolumbijského spisovatele a novináře. Při čtení se můžeme vrátit do minulosti a zamyslet se nad hodně věcmi včetně myšlenek socialismu a jejich praktickou realizací v jednotlivých zemích, které autor navštívil. Čtení mě bavilo a rychle uteklo. Knihu jsem přečetl za jeden den. :)
V závěru knihy se nachází POZNÁMKA PŘEKLADATELE a DOSLOV.
Kniha má pěknou obálku.
Citáty z knihy:
Země, stejně jako ženy, je třeba poznat tak, jak ráno vstanou.
Darovanému koni na zuby nekoukej.
Člověk má fyzický pocit, že vůči Stalinovi si může dovolit jakýkoli postoj, ale Lenin je nedotknutelný.
Mladý kolumbijský novinář se rozhodl nahlédnout za železnou oponu a ze své cesty po Německu, Československu, Polsku , Sovětském svazu a Maďarsku napsal, pro mě hodně zajímavý, dnes už historický cestopis z 50.let 20 století. Představuje nám život obyčejných lidí z pohledu mladého jihoamerického novináře.
Autor do detailů popsal, co viděl a zažil , všímá si nálady ve společnosti, chování lidí i jejich oblékání. Velice trefně s určitým nadhledem popsal povahy jednotlivých národů.
Zajímavá byla velká rozdílnost v pojetí socialismu, jistě způsobená právě rozdíly v národních povahách.
Mě to bavilo a spoustu toho , co popisuje mě hodně překvapilo.
Samozřejmě mě nejvíc zajímalo Československo a mám radost s toho, že na autora působilo nejpozitivněji, snad je to v nás, nebo to bylo jenom v té době?
Byla jsem hodně zvědavá na pohled někoho z úplně odlišného světa na socialistické státy. Místy byl popis hodně zajímavý, občas mě nudil, část z Německa byla pro mě hodně zmatečná, občas jsem netušila, v které části se autor nachází. A občas jsem měla pocit, že socialismus hodně obdivuje. Nejvíc se mi samozřejmě líbila část, která se týkala naší republiky.
31/2
Z dnešního pohledu opravdu historický cestopis po státech za Železnou oponou v 50. letech 20. století.
Autor přináší pohled na v té době pro většinu lidí nedostupné státy.
V doslovu se říká, že v tomto vydání knihy jsou vynechány určité části z pobytu v Maďarsku a to mi přišlo jako veliká škoda.
Velice přínosné a poučné. Zároveň to ale bylo lehounké čtení, stránky se otáčely téměř samy. Z historických i současných pramenů vnímám Rusko totožně jako García a jeho desítky let staré reportáže. Až mě děsí, jak málo se toho v této zemi změnilo. Určitě doporučuji přečíst.
Jakozto mladsi rocnik jsem moc rada, ze jsem na neco takoveho narazila. Poznala jsem s knihou vsechny byvale socialisticke zeme, nazory a poznatky spoustu lidi na predeslou dobu. Kniha me bavila, je zajimava a uzitecna.
Než mi kamarádka tuto knihu půjčila, vůbec jsem netušila, že Márquez za železnou oponou byl. Bylo zajímavé sledovat, jak vnímal situaci v těchto zemích někdo, kdo přijel z úplně jiné kultury. Autor se snažil všímat si detailů, zjistit za tak krátkou dobu o každé zemi co nejvíc, to cením. "Ať nám nic neplatí, ale ať nás nechají říkat, co chceme." ... nicméně že by mě to úplně oslovilo, to říct nemůžu.
Zajímavá reportáž očima cizince. Skoro jsem měla pocit jako bych četla znovu 1984. Některé popisy působí až nereálně depresivně (východní Německo) jiné až absurdně úsměvné (hranice v Polsku a cigarety). Škoda jen že nebyl větší prostor pro reportáž z naší země.
Tak tohle mě hodně překvapilo. Co by nám asi o komunismu mohl říct člověk ze Západu, navíc obdivovatel Castra? Bude pět ódy na socialismus, nebo naopak kritizovat? Ale tady byla patrná čistá novinářská práce. Bystrá, všímavá s opravdovou snahou po nalezení pravdy. Márquez zde popisuje život Němců, Poláků, Čechoslováků, Rusů a Maďarů a hledá jeho nezkreslenou podobu. Jeho vidění Československa, které je narozdíl od ostatních států východního bloku srdcem stále více na Západě pro mě bylo zjevením. Opravdu bylo možné vnímat Československo jako stát, který udržuje obchodní styky s Východem i Západem, jako čistou, vzdělanou zemi už v roce 1957? To už byla předzvěst uvolnění v 60. letech, nebo jsme si socialismus s lidskou tváří budovali už dřív? Československo ze zemí východního bloku vychází vlastně nejlépe, hned za ním Poláci, kteří jako by ani nebyli opravdu komunistickou zemí, když si zachovali katolicismus a navíc jsou neuvěřitelně sečtělí. Pak Maďaři, kteří jsou ale stále zdecimovaní po pokusu z šestapadesátého odtrhnout se od SSSR, za což se jim Chruščov odměnil vojenským zásahem. V SSSR jako by bylo vše naaranžované, zato o Němcích mluví autor jako o pologramotném, smutném národě bez perspektivy, trpícím rozdělením Německa a přítomností sovětských vojsk. Opravdu zajímavé čtení.
Z dnešního pohledu již historický cestopis zachycující zajímavé postřehy Marquézovy cesty coby novináře po střední a východní Evropě v 50. letech 20. Století. Popisuje zde náladu ve společnosti, vzezření a chování lidí v Německu, Československu, Polsku, Ukrajině, Rusku a nakonec i Maďarsku. Postřehy jsou bystré, dané do politických souvislostí doby. Čtenář si může alespoň částečně představit jak žili běžní lidé v těchto zemích a v této době.
Dávám slabší tři hvězdy jen z toho důvodu, že cestopisy obecně nejsou mým oblíbeným žánrem a tak jsem měla problém se opravdu začíst.
Zajímavý a originální pohled za železnou oponu a zároveň úplně jiný Marquez. Rozhodně doporučuji k přečtení!
Zajímavá sonda do jaksi "jiného světa" známých míst. Do světa, o kterém se zdaleka nemluví tak, jak by se mělo. Márquezovi jsem vděčná nejen za jeho postřehy místní i lidské, za kritický a barvitý pohled na jednotlivé státy, vycházející mnohdy z detailů. Ale i za jeho střízlivé vystihnutí mentalit Evropanů, byť mu mnohdy nebylo poskytnuto většího prostoru pro širší kontext. A taky za odbourání části mých předsudků (a potvrzení těch dalších).
Poznámka pod čarou:
Ve vztahu k Česku mě pak obzvlášť zaujal jeden Márquezův komentář: "Nepotkal jsem žádného Čecha, který by nebyl víceméně spokojený se svým údělem. Studenti si sotva postěžují na zbytečné omezování zahraniční literatury a tisku a na obtíže spojené se zahraničními cestami."
Docela by mě zajímalo, kde se to v nás bere a z čeho tento postoj vyplývá - dnes i tehdy....
Pro mě zajímavý vhled do 50. let očima novináře z jiného kontinentu. Navíc očima mého oblíbeného Gaba Márqueze. Je všímavý a vnímavý, umí glosovat s jistým nadhledem a místy se člověk dokonce musel usmát tehdejším mašinériím - například situaci, co se zapomenutými a neutracenými penězi při přejezdu do jiné země. Mnohdy naopak zamrazilo, i proto, že zdejší člověk má jisté povědomí o situaci v socialistických zemích v tehdejší době. I když i já občas byla překvapená a dozvěděla jsem se toho dost mně neznámého. A jako mnoho dalších mě zaujalo, že Československo na autora působilo vlastně nejpozitivněji a "nejzápadněji". Prohnalo se mi samozřejmě hlavou, jak hrozné to muselo být v ostatních zemích. Ale Márquez trefně popsal i povahy těch kterých národů, takže to nakonec vlastně i dávalo smysl. Tedy měřeno jeho optikou.
Marquezovy postřehy z cesty socialistickým blokem v padesátých letech těm před železnou oponou budou připadat jako zajímavé a vtipné momentky. Mně při vzpomínce na minulý režim - i po těch letech - je spíš úzko. Slabou útěchou mi je, že Československo na západní turisty zapůsobilo nejcivilizovanějším dojmem.
Při svých cestách si Márquez všímal skutečně podstatných věcí a nijak neskrýval mnohá rozčarování. Protože to byl především novinář, píše úsporně, ale přímo k jádru věci, takže se jedná o skutečně dobré čtení. A hned se mi vybavilo ono trapné čekání u hraničních závor té doby. Celní kontrola, šacování auta, zda něco nedovážíme, devizové prohlášení atd.
Štítky knihy
reportáže střední Evropa železná opona kolumbijská literatura hispanoamerická literaturaAutorovy další knížky
| 2006 |  Sto roků samoty |
| 2008 | Láska za časů cholery |
| 2005 | Kronika ohlášené smrti |
| 1997 | O lásce a jiných běsech |
| 2005 |  Na paměť mým smutným courám |
Zajímavé putování po sovětském bloku na konci 50. let. Márquez vidí věci sice z levicového pohledu, ale přesto přesně popisuje komunistický blok a život v něm. Trochu mě překvapilo, že u Československa vnímal takový rozdíl oproti zbylým zemím.